Plnou ParouBack

 

Levá, kupředu ni krok!

60 politických komentářů ostrých jako břitva

Ilustrace aTeo.cz

Předmluva Ivan Langer

Vydalo CEVRO – Liberálně-konzervativní akademie, Praha 2006
 

Vyprodáno

Příslušnou kapitolu otevřete kliknutím na její titulek v obsahu.  

Obsah

00 Předmluva
01 Šest let vlády ČSSD, šest let podvodů
02 Škromach bez soudnosti i fyzické kondice
03 Jak se stát eurokomisařem
04 Dobrý den, deníčku!
05 Zbabělý populista Gross aneb Není louka jako televize
06 D 47: Vyšetřování skončilo, zapomeňte!
07 Gott a Vondráčková pro policejní stát
08 Grosstapák Grossašenko z Grossourkova
09 Akce „čisté ruce“ ve finále
10 Grossův byt, Křečkova zpráva a Parkinsonovy zákony
11 Gross: Hurá na dovolenou!
12 Dostál káže vodu a pije víno
13 GroSSD
14 ČSSD na cestě do minulosti
15 Grossova ulička hanby
16 We Are the Champions
17 Michal Kraus jako zaříkávač mrtvých koz
18 Paroubek vyzývá Klause k protiústavnímu jednání
19 Euroústava, kampaň, peníze – jak se to rýmuje
20 Paroubkův tragický omyl
21 Lid a jeho političtí miláčci
22 Jak ze sebe udělat dokonalého šaška
23 Plnou ParouBack!
24 Peripetie populismu premiéra Paroubka
25 Trocha matematiky aneb Umí Paroubek počítat?
26 Gross přikryl Přibyla, Paroubkovi přibyl Přikryl
27 Není úplatek jako úplatek
28 Gross jako Al Capone, Paroubek jako Viktor Čistič
29 Ochotník Paroubek v mediálním věku
30 Děkujeme, paní Štěpová!
31 Digitální Kocourkov
32 Telička za dveřmi, další na řadě Vladko
33 Paroubkova Prima televize
34 Paroubkova degradace politiky
35 Poměrné zastoupení: ČSSD mezi slovy a činy
36 Paroubek lhal, Prima také
37 David Rath – první náměstek baráku v Paroubkově
38 Pravdy a lži grafomana Paroubka
39 Nový člen gangu – Pan Medvěd
40 Poslanec Mládek na titulní straně
41 Krampol šlape s Paroubkem
42 Přejme socialistům géblsíka Ratha
43 Právo: Jak manipulovat veřejnost
44 Paroubkova mediální bilance
45 Tošenovského lekce z úměrnosti a efektivity
46 Pět let od televizní vzpoury aneb Kdy Česká televize opraví archivy?
47 O morální integritě afrického turisty Krause
48 Jiří „Pal-Nepal“ Paroubek v akci
49 V ČSSD vládne strach
50 Novela církevního zákona je dobrá, respektive špatná
51 Jiří Vyvadil – další Paroubkův talent
52 Paroubek, Rath a média
53 Přítel k příteli se nezná
54 Paroubkovi šibalové
55 Uzel z kola ven aneb Kdo lže, ten krade
56 Moje prababička, Zápotocký a socani
57 Šibal Paroubek humoristou
58 Neuvěřitelné odhalení izraelské tajné služby
59 ČSSD: Půjčky na bydlení pro mladé
60 Milý Ježíšku!

Plnou ParouBack

Stalo se tak s pětiletým zpožděním, ale přece. Jan Mládek, bývalý náměstek ministra financí Mertlíka a nyní poslanec ČSSD, pronikl na titulní stránku novin, dokonce přímo do hlavního článku. Středeční Lidové noviny (Policie šetří pokus o smír s Lauderem, 28. 4. 2004) informují o Mládkově poněkud nestandardní schůzce s prezidentem CME Fredem Klinkhammerem a šéfy IPB, která v té době byla majitelem TV Prima. Lidové noviny píší:

Policie nyní případ znovu otevřela na základě materiálu, který je údajně zápisem z jednání o prodeji FTV Premiéra mezi zástupci vlastníka, tedy IPB, a prezidentem CME Frederikem Klinkhammerem. Tehdejší ministerský náměstek Mládek, který měl být na jednání pouze jako pozorovatel, se podle materiálu pokusil za stát domluvit velmi nezvyklý obchod. Navrhl údajně IPB, aby prodala televizi firmě CME, kterou vlastní Američan Ronald Lauder. Rozdíl mezi cenou, kterou nabízela CME, a tou, za kterou chtěla televizi prodat IPB, by uhradil stát.“

LN přinesly k tomuto tématu také krátký rozhovor. Jan Mládek v něm říká: „Ano. Vzpomínám si na toto jednání. Byla to velmi veselá historka, kterou jsem zažil. Pánové Klacek a Procházka (tehdejší generální ředitel a první náměstek IPB - pozn. red.) předstírali, že prodávají televizi, a pánové Klinkhammer a Vávra (prezident CME a ředitel někdejší servisní organizace TV Nova ČNTS - pozn. red.) předstírali, že ji kupují. Společně chtěli oblafnout stát a kasírovat. Nic z toho nebylo.“

Nevím, nevím, jestli je to tak zábavné. Pan Mládek nyní samozřejmě všechno bagatelizuje, nicméně jeho postup cosi naznačuje o způsobu uvažování zástupců státu. Otázka je, kdo, koho a ve spolupráci s kým chtěl vlastně oblafnout. A neoblafnul? Astronomických a absurdních 10 miliard přece nakonec někdo zkasíroval. Další otázka proto zní: Stalo se tak podle práva, nebo tomu někdo napomohl? Mládkovo jméno zaznívá v souvislosti s prohranou arbitráží i v jiných souvislostech. Hovoří se o jeho schůzkách s Ronaldem Lauderem i o jeho úloze při výběru právní kanceláře, která zastupovala Českou republiku. Výběr se skutečně „povedl“. V historii právních sporů je vskutku unikátní, aby klíčový důkaz proti svému klientovi předložil jeho vlastní právní zástupce. Zvláště když je to podvržený a zfalšovaný dokument.

Každopádně je velmi zajímavé, že s pětiletým zpožděním se najednou vynořují stejná jména jako v kauze IPB – Mertlík a Mládek. Skoro to vypadá, že kam tahle dvojice šlápla, lítaly ve vzduchu miliardy.

Perlička nakonec. Poslanec Jan Mládek byl jedním z poslanců, kteří hlasovali pro odvolání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Té rady, která byla odvolána v souvislosti s prohranou arbitráží, ačkoli do sporu o Novu vůbec nemohla vstoupit, protože k tomu neměla kompetence. O tyto kompetence ji připravila novela zákona o vysílání, jejíž spoluautorkou byla poslankyně Hana Marvanová. Rovněž Marvanová hlasovala pro odvolání. Není nad to, když v parlamentu zasedají charakterní lidé.

Povzbudivé je rovněž zjištění, že čeští hlídací psi demokracie zavětřili stopu. Už po pěti letech!

29. 4. 2004

 
Plnou ParouBack

Ta otázka se doslova nabízí. Opravdu Jiří Krampol hlupákem je, nebo se jím jen dělá? Či si snad myslí, že hlupáci jsou občané? Prosím o prominutí za přímočarý výraz, ale jen věci nazývám pravým jménem. Tvrdit, že estrádní pořad, který popularizuje předsedu vlády a volebního lídra ČSSD Jiřího Paroubka, nemá s politikou vůbec nic společného, to vše půl roku před volbami, může z úst vypustit opravdu snad jen osoba s inteligenčním deficitem.

Kdyby Krampol popularizoval Paroubka z přesvědčení, mohli bychom si o něm myslet své – proti gustu žádný dišputát –, ale bylo by to alespoň poctivé. Krampol však Paroubka adoruje za peníze a pro peníze. Kdyby však jen to. Vedlejším produktem Krampolovy prostituce – a Krampol to samozřejmě nemůže nevědět –, je nahánění té prostodušší části veřejnosti do volebního lůna nejstrašnější ze všech socanských garnitur, co tu kdy – bohužel – vládly. Té garnitury, která v duchu hesla Plnou ParouBack! kormidluje naši zemi ruku v ruce s komunisty a Marťany zpátky do bolševicko-estébáckého RaJe. 

Mnozí si jistě vzpomenou, že podobným způsobem, jako teď činí v případě Paroubka, vystavoval Jiří Krampol svoji tvář při podpoře jedné ze zkrachovalých kampeliček. Pochopitelně také pro peníze a za peníze. Asi mu to neštěstí, do kterého pomáhal nahánět obyčejné lidi, kteří posléze přišli o své úspory, často celoživotní, nestačilo. Slušnému člověku by podobná zkušenost projednou stačila. 
 
Je to vůbec povedený spolek, co se na tomhle krampolovsko-paroubkovském pivním turné čtvrté cenové skupiny sešel. Spoluorganizuje ho estébácký práskač (krycí jméno Fotograf) z předlistopadových časů Miloš Schmiedberger, toho času oficiální fotograf a spolupracovník předsedy vlády. Košilaté vtipy vypráví estrádní sexuolog a věčný kandidát do Senátu Radim Uzel. Asi věří, že s Paroubkem v zádech by mu to příště mohlo vyjít. Lepá diva Světlana Nálepková je spíše do počtu. Nejspíš potřebuje přilepšit prasátku odtučnělému zpěvaččinými pohnutými rozvodovými osudy. 

Krampolova nestoudnost jde však ještě dál. Bere si do úst svého někdejšího kolegu Slávka Šimka. Prý se spolu rozešli také proto, že Šimek směřoval k politické satiře, zatímco o sobě Krampol tvrdí, že politice vůbec nerozumí. Tomu však může věřit opravdu jen hlupák. Jiří Krampol se naopak orientuje velmi dobře. Až tak dobře, že si se svými povedenými kumpány rychle spočítal, že na politice – protože o co jiného než předvolební kampaň, tedy politiku, jde – může něco trhnout. Slávek Šimek se musí obracet v hrobě.

Snad jenom pro úplnost ještě připomeňme, že chození za prachy se nazývá prostituce, v tomto případě politická prostituce. Jak prostitutkám v hovorové řeči říkají obyčejní lidé, netřeba vykřikovat nahlas. Každý to ví.

30. 11. 2005

 
Plnou ParouBack

Pražská krajská konference ČSSD potvrdila ministra zdravotnictví Davida Ratha jako lídra pražské kandidátky do nadcházejících sněmovních voleb. 169 delegátů hlasovalo pro, 49 bylo proti a 7 se zdrželo. Zapamatujeme si ten poměr. Nejdůležitější zprávu tím sociální demokraté vyslali sami o sobě.

Tři čtvrtiny sociálních demokratů voličům vzkazují: Jsme pro demagogii, jsme pro sprostotu, jsme pro korupci. Tři čtvrtiny z nás nemají vlastní hlavu, jako ovce posloucháme diktátorského principála. Ve svém středu nemáme autentického reprezentanta sociáldemokratismu, proto hlasujeme pro pistolníka, o kterém ani netušíme, jaké vlastně jsou jeho politické názory. Proto hlasujeme pro nestoudného kariéristu,  pro kterého je ČSSD již třetí zastávkou na jeho polistopadovém putování českými politickými stranami. Proto volíme dobrodruha, který ve jménu vlastní peněženky devastuje české zdravotnictví. Hlavně že protivníkům lije na hlavy pomyje. 

Není třeba věřit zrovna politickým receptům z dílny ODS, od jejích názorových oponentů se to ani neočekává. Rath ovšem nějaký jiný program nenabízí. Namísto toho vykřikuje: „Program ODS je mimo kontext evropsko americké civilizace.“ Na české politické scéně lze slyšet řadu nesmyslů, ale takováhle – s prominutím – krávovina, to se opravdu hned tak neslyší. Rath ovšem pokračuje. Sám podezřelý z korupce, kterou se svými spolupracovníky praktikoval v Lékařské komoře, vypouští vůči protivníkům korupční obvinění tak zhovadilých konstrukcí (Topolánek – nadace – Třinecké železárny – nemocnice – VZP – Topolánek), že se nad nimi musí usmívat i desetileté dítě. Tři čtvrtiny sociální demokratů tomu všemu nadšeně tleská. Asi žijí v přesvědčení, že politický boj nemá své hranice, že není limitován pravidly lidskými.

Přejme sociálním demokratům jejich povedeného géblsíka Ratha. Politický soupeř si vlastně ani nemůže přát nic lepšího, než když v řadách protivníka tiká taková bomba. Bomba netušených rozměrů, napěchovaná až k prasknutí ješitností, narcismem, mocichtivostí a hulvátstvím. Dříve či později exploduje.

Co říci závěrem? Vypomozme si parafrází jednoho z památných projevů někdejšího premiéra a předsedy ČSSD Miloše Zemana. Kdo podporuje demagogy, sám je objektivně demagog! Kdo podporuje hulváty, sám je objektivně hulvát. Kdo podporuje korupčníky, sám je objektivně korupčník. V jakém poměru to platí na sociální demokraty, stanovila jejich pražská konference.

6. 12. 2005

 
Plnou ParouBack

Paroubek má nejvíce schopností vést vládu, křičí palcový titulek na první straně sobotního vydání deníku Právo (10. 12. 2005). Opravdu? Jak k tomu soudruzi redaktoři došli? Zjistila to prý agentura STEM. A jak k tomu došla agentura STEM? Podrobila snad adepty premiérského křesla nějakým inteligenčním, výkonnostním, dovednostním a zátěžovým testům?

Ale vůbec ne. Agentura STEM se odvolává pouze na svůj vlastní výzkum veřejného mínění. Takže ve skutečnosti to není tak, že Paroubek má největší předpoklady vést vládu, nýbrž že jakýsi vzorek obyvatelstva si to možná myslí. Je to asi, jako kdyby se výsledky sportovních utkání nezjišťovaly na hřišti, nýbrž hlasováním diváků, přesněji části diváků.

Zobecníme-li to, svět podle STEMu a Práva vypadá takto: Věci nejsou takové, jaké jsou, ale takové, jaké si lidé myslí, že jsou. A lidé si myslí, že jsou takové, jaké jim řekneme, že jsou. A na důkaz, že jsou takové, jaké chceme, aby byly, přineseme průzkum, že si lidé myslí to, co chceme, aby si mysleli. Je to takový bludný mediální kruh. Jeho produktem ovšem je, že zdání je podsouváno jako skutečnost.

Ale nešť. Berme jako fakt, že STEM zveřejnil výsledky jakéhosi průzkumu. Teď v zásadě existují tři možnosti. Za prvé: průzkum je naprosto seriozní. Za druhé: průzkum je sice seriozní, ale může být zatížen velkou chybou. A konečně za třetí: průzkum je zmanipulovaný.

Odpověď nechť si po zkušenostech s agenturou STEM každý vybere sám. Je to ta agentura, která nově vzniklé Unii svobody druhdy přisoudila 17 procent podpory krátce poté, co její ředitel Jan Hartl povečeřel s Janem Rumlem. Je to ta agentura, která se při předvolebních průzkumech nejednou opravdu hodně sekla. V případě voleb do Evropského parlamentu dokonce kardinálně. A konečně je to ta agentura, u které si právě Paroubek v poslední době již tradičně objednává průzkumy, když potřebuje „dokázat“, že něco je jinak, než to je. Třeba když s Topolánkem prohraje v telefonické anketě během Sedmičky.

Také bychom neměli přehlédnout, že kanálem, kterým se inkriminovaná informace dostává na svět je právě deník Právo. Noviny, které v posledních měsících a letech poztrácely hodně ze své někdejší – sice levicové –, ale přesto nezávislosti, takže je dnes právem můžeme považovat spíše za tiskový orgán ČSSD. Rovněž starý okřídlený bonmot Winstona Churchila: „Jediné průzkumy veřejného mínění, kterým důvěřuji, jsou ty, které jsem sám falšoval,“ stále platí. Jak je vidět i v Lidovém domě to dobře vědí a Paroubek je učenlivý žák.

Proto pozor: Kdykoli se objeví řetězec Paroubek – STEM – Právo – Paroubek, je záhodno brát zveřejněné informace se značnou rezervou.

12. 12. 2005

 
Plnou ParouBack

Blíží se konec roku, čas nejrůznějších anket a bilancí. Připomeňme si proto – bez nároku na úplnost – výčet mediálních aktivit předsedy vlády Jiřího Paroubka. Zajímavou vypovídací hodnotu má sám o sobě.

1) Grafomanství jako náplň práce. Je až k nevíře, ke kolika věcem cítí předseda vlády potřebu se vyjadřovat. Svými články, polemikami a reakcemi, jejichž zveřejnění si často doslova vynucuje, zaplňuje tiskoviny všeho druhu. Člověka maně napadá otázka, zda právě tohle má být náplň práce prvního úředníka v zemi.

2) Spory s médii. Paroubek přesně ví, co a jak by média měla publikovat, hlavně o něm a ČSSD. Paroubek ovšem média nejen kritizuje, ale vede s nimi i spory. Naposledy se soudil s nástupcem Večerníku Praha, bulvárními novinami Šíp. V první instanci uspěl. Noviny se mají manželům Paroubkovým omluvit. Soudce bude asi podobný výlupek jako premiér. Že by k celé kauze vůbec nedošlo, kdyby dotyčná nevypadala jako hastroš, ho zřejmě nenapadá. A propos – a z koho jiného než z politiků si mají média ve svobodné zemi dělat legraci? Nebo už nejsme svobodná země?

3) Zákaz použití skryté kamery. Za Paroubka došlo ke změně trestního zákona, použití skryté kamery je nyní  trestné. Můžeme to brát jako Paroubkův svérázný příspěvek do boje s korupcí. Zvláště když právě sociálně demokratická vláda je jejím nepřekonatelným semeništěm. 

4) Chystaná změna tiskového zákona. 80 procent medií je prý proti ČSSD, tvrdí Paroubek. A jedním dechem dodává, že hodlá změnit tiskový zákon. Asi aby média „kultivoval“ k přátelštějšímu postoji vůči sobě samému.

5) Brandejs do Rady ČT. Byla to právě ČSSD, kdo se v minulosti zaklínal odpolitizováním mediálních rad. Jak takové odpolitizování – a la ČSSD – vypadá v praxi předvedl i Paroubek. Do Rady České televize si prosadil svého poradce a zároveň funkcionáře ČSSD na Praze 3 Jana Brandejse.

6) Poradenský mediální tým. Na svoji mediální hyperaktivitu Paroubek potřebuje poradce a podržtašky. Nic proti tomu. Za zaznamenání ovšem stojí, že mezi nimi je i pražský zastupitel Michal Hvížďala, zvolený za US-DEU. Zkrátka – hoši z magistrátu, co spolu mluví.

7) Paroubkova Prima. Televize Prima udělala s Paroubekm pragmatický obchod. Za své „očištění“ od regionálních televizí, nabídla Paroubkovi podporu. Má to ovšem jeden háček. Legislativní zvýhodnění jedné velké televize prostřednictvím digitální novely zákona o vysílání, tak jak je s Paroubkovým vědomím připravil poslanec ČSSD Ladislav Skopal, těžce poškozuje televize malé.

8) Instalace Jandáka. Existuje jeden jediný důvod, proč by právě herec Vítězslav Jandák měl být ministrem kultury? Kvalifikuje ho k tomu snad nějaká předchozí závratná politická kariéra? Či snad je to zcela výjimečná postava naší kulturní scény? Nikoli. Paroubek do Nostického paláce instaloval lidového herce, aby pro prostý lid sehrál roli starostlivého, dobrotivého ministra. Nebo snad kandidáta ČSSD v jižních Čechách? Součástí spektáklu byla rovněž reality show s názvem samozvaní zástupci kulturní obce se klanějí monarchovi. Blahosklonný monarcha návrhy několika partiček kejklířů vyslechl, slíbil, že o nich bude přemýšlet, a pak si to stejně udělal po svém.

9) Instalace Ratha. Rovněž vyzdvižení Davida Ratha do křesla ministra zdravotnictví je především mediální počin. Zatímco Jandák byl obsazen do role klaďase, Rathovi je určena role zlého muže. Vždyť to také vyžaduje nezměrnou dávku mediální demagogie vytvořit zdání, že za čtrnáctimiliardovou díru ve zdravotnictví může po osmi letech sociálně demokratické vlády ODS. To vyžaduje podvodníka vskutku mezinárodního formátu. A Rath se snaží, seč mu síly stačí. Žumpa, do které tento Paroubkův poskok pro špinavou práci politickou scénu strhává, je ovšem trochu moc i na české poměry, kde jsme zvyklí na ledacos.

10) Zbití technařů. Jakým způsobem se vytváří mediální obraz rozhodného vůdce, pocítili na svých zádech, nikoli však obrazně, nýbrž doslova, účastníci technopárty CzechTech. Paroubek policii předem vyzval k razantnímu zásahu. Bylo mu vyhověno.

11) Estráda s Krampolem. Paroubkův úspěch stojí a padá s tím, kolik se mu podaří oslovit prostoduchých voličů. Právě jim je určena pivní lechtivá estráda čtvrté cenové skupiny, se kterou se v předvolebním období chystá objet český venkov. Mámo, podívej, vždyť ten Paroubek má i usměvavou a laskavou tvář!

12) Žonglování s výzkumy veřejného mínění. Známý bonmot Winstona Churchila říká: Jediné průzkumy veřejného mínění, kterým důvěřuji, jsou ty, které jsem sám falšoval. A Paroubek je učenlivým žákem. Když náhodou v nějaké anketě neboduje, okamžitě přispěchá s vlastním průzkumem. Třeba když s Topolánkem prohrál v telefonické anketě během Sedmičky.

Co říci závěrem? Jiří Paroubek zcela správně pochopil, že žijeme v mediálním věku, kdy o politickém úspěchu nerozhodují samotné činy, nýbrž jejich mediální obraz. A jelikož obsahem Parobkovy politiky je sám Paroubek, prakticky veškerá činnost předsedy vlády a jeho úřadu slouží vytváření Paroubkova obrazu coby rozhodného vůdce. Co naplat – prostoduché voliče to oslovuje. Pro ČSSD, komunisty a Marťany je to požehnání, pro Českou republiku katastrofa.

13. 12. 2005

 
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Další > Konec >>

Strana 9 z 13
Unisono...
výběr z foto...
30-2009-Berlin-pamatnik-holokaustu.JPG phoca_thumb_s_29-2009-Berlin-Alexanderplatz.JPG phoca_thumb_m_21-1998-Unisono.jpg phoca_thumb_m_12-1991-Destne-s-vlcaty.jpg phoca_thumb_l_28-2004-Camden-za-Danem-v-Londyne.jpg phoca_thumb_l_10-2000-s-Pepou-Vojtkem-vecirek-Novy.jpg 13-2003-s-Mirkem-Topolankem-krest-knihy-Ukradena-televize.JPG phoca_thumb_l_38-2008-Vanoce.jpg 03-1975-Spektrum.jpg phoca_thumb_m_04-2001-Vatikan.jpg phoca_thumb_s_16-2006-s-Martinem-Stepankem-a-Jefimem-Fistejnem-krest-knihy-Plnou-ParouBack.jpg phoca_thumb_s_03-1995-RRTV-v-newsroomu-na-Nove.jpg phoca_thumb_l_03-1995-RRTV-v-newsroomu-na-Nove.jpg phoca_thumb_s_19-1991-Unisono.jpg phoca_thumb_l_13-2005-New-York-Ground-Zero.JPG phoca_thumb_l_40-2007-Curych.JPG 07-1977-foto-na-tablo.jpg phoca_thumb_m_22-1998-Unisono.jpg phoca_thumb_l_22- 2002-Vltava.JPG 17-1996-Spanelsko-Salou.jpg
Ulti Clocks content