Špinavá hra

 

Kriminální historky z arbitrážního protektorátu

Ještě jednou o válce o Novu, soubor článků z let 2003 – 2008

Předmluva Ladislav Jakl

Obálka aTeo.cz

V roce 2008 vydalo nakladatelství Altyn

Objednávky ZDE 

Příslušnou kapitolu otevřete kliknutím na její titulek v obsahu. 

Obsah

001 Radek John o arbitráži se CME
002 Musím sníst mikrofon?
003 Proč Špinavá hra?

2003

004 Polemika o vině a trestu
005 Trapas Josefa Chuchmy
006 Podivná fakta poslankyně Marvanové
007 Veselé kousky Lauderovy páté kolony
008 Mají Češi ve své zemi nějaká práva?
009 Příběh téměř zpravodajský aneb Jak přijít k 10 miliardám
010 Zaorálkova právní negramotnost
011 Co MF Dnes zatajila a co nabídla
012 Václav Žák se – jako vždy – mýlí
013 Být Svěrákem spáchám sebevraždu
014 Alespoň jeden důkaz by nebyl?
015 Vláda chce, aby ODS ovládla mediální rady. Nesmysl? Nikoli!
016 Tisková konference členů odvolané RRTV
017 Kdo říká pravdu a kdo lže
018 Lauderova hrubá chyba
019 Lauder v roli povedeného číšníka
020 Když dva dělají totéž, není to totéž
021 Principál Dostál a jeho pimprlové divadlo
022 Politický hochštapler Bohuslav Sobotka
023 Lauderův zlatý důl na Divokém východě
024 Vyšetřování neproběhlo, zapomeňte!
025 Hlásné trouby v éře arbitráží
026 Svět pohádek a skutečností Václava Žáka
027 Dostál a RRTV, rovnější mezi rovnými
028 Smutná pochvala ministru Dostálovi
029 Skandál na spadnutí aneb Žádám přímý přenos
030 Mimořádná drzost poslance Jana Mládka
031 MF Dnes o Vladimíru Železném
032 Bývalí radní: Landová svědčila křivě
033 Soud dal za pravdu radě. Kdy odstoupí Fischerová?
034 Vyšetřovací komise a zapálení říšského sněmu

2004

035 Kdy ČT diváky klamala? Letos, nebo loni?
036 Pohodlné hnidopišství Milana Šmída
037 Komu patří Nova? aneb Když dva dělají totéž
038 Mathé má pravdu, ale ...
039 Nova podle Šmída
040 Jidáš Vávra promluvil
041 Otevřený dopis předsedovi KDU-ČSL Miroslavu Kalouskovi
042 Nejvyšší státní zástupkyně Benešová to má nějaké popletené
043 Různý metr na „porno“
044 Rozpaky nad výroční zprávou RRTV
045 Hloupost, nebo korupce?
046 Prohlášení k 1. výročí odvolání RRTV
047 Špidlovi utajení poradci aneb Vrána k vráně sedá
048 Postřehy z diskusního večera aneb Špidlova vláda nad médii
049 Česká televize mezi propagandou a cenzurou
050 Špidlův rok dlouhých nožů
051 Poslanec Mládek na titulní straně
052 Donathovi psavci v akci
053 Není arbitráž jako arbitráž
054 ČR prý neochránila investici. Opravdu?
055 Právo: Předvolební sci-fi ala ČSSD
056 Diag Human a CME: Není arbitráž jako arbitráž
057 Existuje ještě jeden „zápis“ aneb Byl, či nebyl návštěvní den?
058 Přestřelka v poslanecké sněmovně
059 Jak jsem byl „odsouzen“
060 Strategie jako tragedie
061 Kohák do Senátu. Co na to Sobotka?
062 Nova jako zrcadlo
063 Alespoň něco se udělat dá
064 Prohraná arbitráž: Kdo za to může?
065 Jen krůček od dokonalosti
066 Příběhy z arbitrážního protektorátu
067 Kdyby Plesl nebyl hlupák
068 Plusy a minusy návratu CME
069 Propagandistický škvár senátora Schwarzenberga
070 Ještě jednou o propagandistickém škváru
071 Petr Vrána žere psy

2005

072 Křečkova komise mechanismus arbitrážní prohry rozmotala
073 Proč se odvolaní členové RRTV soudí se státem
074 Česká televize manipulující a cenzurující
075 Probuzení Milana Jakobce
076 Dostál káže vodu a pije víno
077 Bude Vladimír Špidla rezignovat?
078 Sobotkovo putování od demagogie k realitě
079 Gross pošťákem, stejně jako Špidla
080 Kulturní „ýbrmenšové“ z FITES
081 RRTV: Od Mackové k Mackové
082 Veřejné oznámení o Martinu Janu Stránském
083 Nový člen gangu – Pan Medvěd
084 Příliš mnoho nesrovnalostí v obvinění Železného

2006

085 Milí internetoví recidivisté! aneb Souhrnná odpověď při novém roku
086 Cena města Zlína Jiřímu Novotnému
087 Drtinová inzultovala Železného
088 Členové RRTV uspěli u Nejvyššího správního soudu

2007

089 Chybné údaje na stránkách RRTV aneb Novináře probudí až prachy
090 Jak jsem málem plakal nad životopisem Ronalda Laudera
091 Langerova prorocká slova
092 K čemu je takové zpravodajství ČTK?
093 Cyril Svoboda – digitální zahradník, nebo kozel?
094 Hvížďalovy pitomosti a Cyrilova teorie

2008

095 Definitivní rozhodnutí
096 Na Topolánka vypadl Špidlův kostlivec
097 Informační blokáda ČTK?
098 Otázky pro Českou televizí
099 Arbitráž o TV Nova: selhání státu i médií
100 Ostudná justice aneb Hlava 22 na český způsob
101 Poslanci, kteří 2. 4. 2003 hlasovali pro odvolání RRTV

Přílohy

102 Rozsudek Městského soudu v Praze
103 Rozhodnutí předsedy vlády
104 Stížnost na Českou televizi – 1
105 Stížnost na Českou televizi – 2
106 Stížnost na Český rozhlas
107 Slovníček

Špinavá hra

„Pochybení českého státu v celé kauze jsou opravdu neuvěřitelná. Až člověk pochybuje, jestli šlo opravdu jen o krystalickou neschopnost některých konkrétních lidí anebo už o zlý úmysl anebo dokonce dobře zaplacenou špinavost. A já skutečně žasnu, že se tím nezávislá média, která by nemohla být podezřívána z touhy cokoliv manipulovat, nezabývají. Nějak to není v módě. Zřejmě až historici si jednou smlsnou a národ bude žasnout.“ 

Radek John v rozhovoru pro server Česká média, 18. 1. 2004

Aktualizováno ( Pondělí, 29 Červen 2009 19:50 )

 
Špinavá hra

Předmluva Ladislava Jakla

Chutnají Vám mikrofony? Že jste to ještě nezkoušeli? A že byste se do takového zkoušení ani nehrnuli?

No to dá rozum. Myslím, že to fakt není žádná lahůdka ani potravina zdraví prospěšná. A tak není divu, že i mně se do téhle svačiny moc nechce. A proč bych takovou pitomost měl dělat? Inu, chlapi občas z furiantství podobné pitomosti dělají. Třeba já. Před dvanácti lety jsem v jedné hospodě (Magister Kelley) prohlásil, že v jednomandátovém obvodu se u nás nikdy komunista nemůže prosadit. A že to bych klidně snědl popelník. A vida, o pár týdnů později v prvních senátních volbách vyhráli komunisti hned dva a tak jsem zjistil, jak chutná takový keramický výrobek s ostrou a tvrdou, olovo obsahující glazurou.

Vím, že tímto činem jsem pro každou příští rozumnou debatu předem diskvalifikován, ale jsem holt jenom chlap. A tak jsem o pár let později při natáčení rozhovoru s jedním novinářem v jedné hospodě (Magister Kelley) řekl, že sním ten jeho mikrofon, jestli CME vyhraje s Českem arbitráž o náhradu škody za údajnou ztrátu investice v televizi Nova.

Byl jsem v letech 1992 až 1993 vedoucím úřadu Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání. Byl jsem u toho, když společnost CET 21dostala licenci k celoplošnému televiznímu vysílání poté, co se v souvislosti s rozpadem Československa a tím i zánikem federálního programu F1 Československé televize zničehonic uvolnil celoplošný kanál. Licenční řízení, původně vedené pro regionální vysílání (kdy první takovou licenci dostala v prosinci 1992 společnost FTV Premiéra), tak bylo za běhu změněno na soutěž o budoucího provozovatele celoplošné televize.

Ze své funkce jsem samotný průběh výběru ovlivnit nemohl a ani nechtěl, ale můžu s klidným svědomím odmítnout následné báchorky, jak licenci získal ten, co slíbil kulturní krotké intelektuální vysílání a pak začal dělat tvrdý byznys. O privátním vysílání věděl tehdy u nás každý houby, ale faktem je, že projekt společnosti CET 21 – ač obsahoval věci, které vývoj ukázal jako nesmyslné a pro masového diváka neakceptovatelné – byl ve srovnání s jinými projekty asi nejstřízlivější, s nejmenšími ambicemi vychovávat člověka a s deklarovanou snahou dělat normální komerční televizi. Žadatel o licenci měl také za zády americkou společnost CEDC, jejíhož člověka pana Palmera vodili zástupci CET 21 za sebou jako na provázku, a tím dokazovali, že toto bude jejich příští obchodní parter. Tím jistě část členů rady přesvědčili. A rada licenci v únoru 1993 udělila, navzdory například trochu xenofobnímu politickému protestu ODS a bouři mezi dalšími vlivnými kruhy, které si dělaly také své naděje.

Na tom, že držitelem licence je jeden subjekt a výrobcem vysílání subjekt druhý, není nic divného. Rada tehdy dávala licenci k provozování lokálních rádií i fyzickým osobám. Bylo jasné, že ten jeden člověk sám vysílat nebude, že založí nějakou firmu, a ta bude vysílání vyrábět. Pro radu byl ovšem provozovatelem, a tedy subjektem zodpovědným za dodržování zákona a licenčních podmínek ten, komu byla udělena licence. Jak to bude dělat, byla jeho věc.

U Novy tomu bylo trochu jinak, a to byla podle mne od počátku chyba. Rada se začala prostřednictvím vnucených licenčních podmínek montovat do toho, jak si mezi sebou smluvně uspořádají své vztahy držitel licence na Novu CET 21 a nově založená firma pro výrobu vysílání – Česká nezávislá televizní společnost (ČNTS), kde kromě malého podílu CET 21 a České spořitelny držel většinu americký investor CEDC. Investor získal tímto postupem rady dojem (nebo to alespoň v příštím sporu tvrdil), že český stát je prostřednictvím rady jistým garantem smluvního uspořádání mezi výrobcem vysílání a držitelem licence.

Vše šlo jak po drátku, ve stanovené době začala Nova vysílat a stala se brzy nejúspěšnější privátní televizí asi v celé Evropě. A mýlí se ti, kdo vyhlašují, že licence byla poukázkou na peníze ve slabém konkurenčním prostředí. Že vše lze dělat dobře i špatně, výdělečně i nevýdělečně, plyne i ze srovnání s o něco starší sestřičkou Novy, s televizí Premiéra. Ta se od počátku topila v červených číslech a nebýt pozdějších zákroků rady, která této televizi mimo režim licenčního řízení pomohla k celoplošnému pokrytí a dalším výhodám, a rázné změny managementu, asi by televize nepřežila a neproměnila se později v dnes fungující televizi Prima.

A pak došlo ke konfliktu. Není teď vůbec důležité popisovat jeho genezi. Hlavní je vyústění. Představitel držitele licence (CET 21) byl odvolán z funkce ředitele výrobní společnosti ČNTS. Čímž oprávněný držitel licence ztratil kontrolu nad vysíláním, za které nesl odpovědnost. A konflikt vedl k tomu, že si držitel licence našel jiné partnery a začal vysílat sám, což mnohé překvapilo. Společnost ČNTS, postavená jako monopolní obstaravatel služeb pro CET 21, tak najednou ztratila hlavní smysl.

A zrodila se nová forma velmi výdělečného podnikání. Arbitráž. Společnosti CME, jejíž kontinuita s původní CEDC je dost sporná, žalovala český stát, že dovolil, aby si její obchodní partner začal objednávat služby jinde. Člověk by myslel, že to je typický obchodní spor dvou subjektů, rozhodnutelný u soudu podle dikce smlouvy. Umožňovala vypovězení? Za jakých podmínek? Za jakých sankcí? Ale CME vyvolala dojem, že ona sama byla provozovatelem vysílání, ne pouhým dodavatelem programu. A že stát neměl umožnit, aby najednou vysílal kdosi jiný.

Snědení mikrofonu jsem klidně mohl riskovat, pře je tak jasná, že se přece nedá prohrát. Jenže jsem s jednou věcí nepočítal. Že český stát BUDE CHTÍT PROHRÁT. Že prohraje schválně. Vlastně co by ne. Odškodnění zaplatí daňový poplatník, stát se zbaví televize, na kterou neměl vliv, a získá nového provozovatele, jenž mu půjde na ruku.

Za těchto okolností se mi do pojídání mikrofonu nechce. Když si hráči nějakého mužstva patrně na základě pochybných dohod se soupeřem nechají naložit porážku, bývá takový výsledek kontumován a neuznán. Český stát arbitráž neprohrál. On zinscenoval svou vlastní porážku. A teď, milí čtenáři, rozhodněte, jestli se z té konzumace mohu vyzout. Buďte prosím shovívaví, zdraví už mám podlomeno popelníkem.

Petr Štěpánek byl členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání v době, kdy už jsem byl dávno jinde. A potkalo ho přesně to dramatické období, volání po tom, aby rada sebrala licenci právoplatnému držiteli a bez soutěže a licenčního řízení ji odevzdala dosavadnímu výrobci programu. To rada udělat nechtěla, protože se jí to zdálo nesprávné. A hlavně to ani udělat nemohla, protože by to bylo nezákonné. Státu, který se rozhodl arbitráž prohrát, se tento (ne)postup rady hodil jako záminka. Jeho úd podle této interpretace selhal a musel být useknut. A tak byla rada odvolána.

Každý by to dávno zabalil a občas by si postěžoval někde na nádraží na lampárně. Ne tak Petr Štěpánek. Se svým kolegy věc nenechali být a podařilo se neuvěřitelné, soud po letech konstatoval, že odvolání rady bylo nezákonné. Najde se jednou soud, který za nezákonnou označí i dobrovolnou porážku českého státu v arbitráži?

To nevím. Zato vím o člověku, který jako buldok o tom bude každý den psát až do zavaření počítače. A denně vstupovat do bojovných polemik s nositeli a šiřiteli mediálních mýtů o tom, jak zlý Železný se zlou radou ukradli Novu hodnému Američanovi. Nevím, jestli Petr Štěpánek tímhle bojem, svými články i touto knihou nakonec dosáhne svého. Vím ale jistě, že nedá pokoj a nedá se zadupat. Čtěte, milí čtenáři. Třeba i nesouhlaste, ale čtěte. Je to vakcína proti letité mediální masáži. A taky příběh sveřepého kluka, co se nedá.

Ladislav Jakl

(Ladislav Jakl, novinář a politický poradce, v letech 1992 – 93 byl vedoucím úřadu Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání. Od roku 2003 je tajemníkem prezidenta republiky Václava Klause.)

Aktualizováno ( Pondělí, 29 Červen 2009 19:51 )

 
Špinavá hra

Přemluva autora

Existuje vtipná průpovídka, že každý projekt má pět fází: 1) nadšení z projektu, 2) vystřízlivění z realizace, 3) hledání viníků, 4) potrestání nevinných, 5) odměnění nezúčastněných. Také nadšení z Novy bylo veliké, vystřízlivění po arbitrážních téměř 11 miliardách ještě větší. Hledání viníků bylo krátké, následovala „poprava“ nevinné Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). O odměnu se šábli nikoli nezúčastnění, nýbrž zainteresování. Lauder bral miliardy, Špidlova vláda politický profit. Za pitomce zůstali daňoví poplatníci, kteří to všechno zaplatili.

Byl jsem členem té odvolané rady. Celou kauzu jsem už popsal v knížce Válka o Novu aneb Podvod za 10 miliard. Vedle toho jsem o věci publikoval i řadu dalších textů, v tisku i na Internetu. Knížka, kterou držíte v ruce, je jejich souborem. Myslím, že s Válkou o Novu se docela dobře doplňuje. Na některé věci se dívá z jiného úhlu, místy je ještě ostřejší. A zaznamenává navíc i děje, které přišly teprve později. Především instalaci nové dostálovsko-špidlovské rady, nasazování náhubku televizi Nova, pětiletou soudní anabázi odvolaných členů rady za satisfakcí a v neposlední řadě také pokrytectví a mizérii českých novinářů.

Bylo zajímavé pozorovat, jak se nová rada pro vysílání zmítala v koridoru mezi politickou objednávkou svých instalátorů a realitou legislativního prostředí, jež ji neúprosně tlačilo do kolejí rady odvolané. Za pozornost stojí i dva různé metry, které politici i novináři pro starou a novu radu používali. Za zaznamenání stálo i to, jak nová rada Novu buzerovala na ministerskou objednávku, jak byl odstraněn Železný a jak si americký miliardář nakonec Novu koupil za peníze českých daňových poplatníků. 

Proč název Špinavá hra, proč podtitul Kriminální historky z arbitrážního protektorátu, proč Špidla na obálce? Tragických postav je v téhle frašce spousta – namátkou Pavel Dostál, Cyril Svoboda, Bohuslav Sobotka, Hana Marvanová, Táňa Fischerová –, nicméně hlavní odpovědnost za tu nedozírnou blamáž samozřejmě padá na hlavu tehdejšího předsedy vlády, a jím byl Vladimír Špidla. Právě Špidla je také podepsán pod nezákonným odvoláním Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Mého vzácného přítele a kolegu z rady, filmového historika Jiřího Novotného, tahle Špidlova špinavá politická hra málem stála život. Chybělo málo a bez jakýchkoli rozpaků bych o Špidlovi říkal, že je vrah.

Vládní politici se ve sporu se CME nechovali jako představitelé suverénní země, nýbrž jako hujerovští místodržící jakéhosi podivného arbitrážního protektorátu. Špidla a spol. nepodrazili jen odvolané radní, ale především občany České republiky. Svůj krátkodobý politicko-stranický užitek nadřadili nad zájmy země. Daňové poplatníky to stálo téměř 11 miliard korun. Otázkou je, zda jejich odpovědnost je jenom politická. Zvláště pak, když užití adjektiva „kriminální“ není pro některé historky z téhle tragikomedie žádnou nadsázkou. Nepohoršuje mě, že Lauder chtěl vyhrát. Pohoršuje mě, že Špidlova vláda chtěla prohrát. Byla to špinavá hra. Špidlova špinavá hra.

Šest odvolaných radních si Špidlovu politickou prasárnu nenechalo líbit a obrátilo se na soudy. Vyřešení tohoto banálního případu naší justici trvalo pět (!) let. Nicméně konečný verdikt zní: odvolání členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání bylo nezákonné, zrušuje se. Z toho ovšem vyplývají další konsekvence, včetně těch finančních. Ani k tomu se ovšem státní orgány nepostavily čelem, takže soudní spory pokračují dál.

Již léta tvrdím, že justice a média jsou nejslabšími články naší polistopadové demokracie. Kauza války o Novu a všechno, co s ní souviselo, mne v tom jenom utvrdila. Ale zatímco v pohledu na justici se mnou budou mnozí souhlasit, média se naopak těší nadstandardní důvěře veřejnosti. Tragická osobní zkušenost je v tomto případě zřejmě nepřenosná a prakticky nesdělitelná. Bohužel!

Klíčovým důkazem stockholmské arbitráže byl podvržený a zfalšovaný cár papíru. Tahle věc se v knížce opakuje do omrzení. Vzhledem k tomu, že jsem byl prakticky jediný v téhle zemi, kdo to nechtěl nechat usnout, nestačilo to napsat jen jednou. To by nikdo ani nezaznamenal. Dnes už kdekdo ví, že celá ta slavná prohraná neprohratelná arbitráž bylo jedno velikánské šmé. A když to neví, tak alespoň tuší, že to bylo nějaké cinknuté.

Přesto nežiju v iluzi, že moje psaní může něco změnit na falešném obrazu, který o téhle kauze vytvořili čeští novináři. Jen si kladu otázku, do jaké míry je to dílem jejich neprofesionality, pohodlnosti, zaprodanosti, lenosti či snad něčeho ještě horšího. Moje ambice je daleko menší. Nepotřebuju se obhajovat, nemám proč, chci jen zanechat svědectví. Třeba právě pro ty historiky, o kterých mluvil Radek John. Proto jsem na jedno místo shromáždil texty, které jsou vesměs roztroušeny kdesi po Internetu.

Chci také poděkovat svému příteli Teovi za grafický návrh obálky. Ve zkratce a s tradičním vtipem značky aTeo.cz přesně vystihuje tragikomickou podstatu hlavní postavy téhle špinavé hry.

Jeden můj známý mi po přečtení knížky Válka o Novu řekl: „I kdyby jen polovina z toho byla pravda, je to neuvěřitelná tragedie.“ Obávám se, že totéž lze říct i nad touto knihou. A ještě víc se bojím, že pravda je to celé.

Petr Štěpánek

Bělečko 11. 9. 2008

Aktualizováno ( Pondělí, 29 Červen 2009 19:50 )

 
Špinavá hra

19. 3. 2003

(Psáno pro MF Dnes)

Vždyť je to tak jednoduché a logické. Stát musí platit kvůli televizi. Kdo za to může? No přece televizní rada. Ministr kultury v  tom má jasno dávno, teď ho následují i další poslanci: Odvolejme radu! Nezabránila rozchodu Železného s americkým investorem! I veřejnost má zřejmě jasno. A po té tříleté jednostranné masáži našich sdělovacích prostředků se ani není co divit. Ale je to opravdu tak jednoduché?

Dostál v Českém rozhlase řekl: „Kdyby Rada pro rozhlasové a televizní vysílání nelegitimizovala rozhodnutí Vladimíra Železného, tak by nikdy nemohlo dojít k arbitrážnímu řízení,“ a současně dodal, že rada tak za prohraný spor nese veškerou odpovědnost.

Jenže tvrzení ministra Dostála je naprosto nesmyslné. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) nemohla v roce 1999 jakkoli legitimizovat rozhodnutí Vladimíra Železného rozejít se se servisní firmou ČNTS (nebo mu naopak zabránit), protože k tomu neměla žádnou kompetenci. O takovou kompetenci přišla dávno předtím, v roce 1995, kdy ji sami poslanci novelou zákona o vysílání 301/95 Sb. o takový nástroj připravili. Tato novela, jejíž hlavní autorkou byla Hana Marvanová, umožnila zrušení všech neprogramových licenčních podmínek, pokud si o to sám provozovatel požádal. V případě CET 21 šlo mimo jiné o zrušení licenční podmínky č. 17, která vytvářela vazbu mezi CET 21 a ČNTS. Rada byla podle zákona povinna (!) vyhovět. RRTV poté už neměla žádný zákonný nástroj, jak do sporu vstoupit a jak společnosti CET 21 spolupráci se servisní ČNTS případně přikázat. Vyřešení sporu CET 21 a ČNTS ve věci odstoupení od smlouvy o spolupráci proto plně spadá do kompetence soudu, nikoli RRTV jako regulačního orgánu. O soudech, které tuto kauzu „řeší“ již tři roky, přičemž výsledek je stále v nedohlednu, ještě nikdo nenapsal ani řádku. Do rady se trefuje kdejaký politický rozumbrada a novinářský elév.

Jsme svědky koncentrovaného pokrytectví. Právě ti poslanci, kteří z rady učinili rozhodčího bez píšťalky, se teď pohoršují, že rozhodčí nepískal. Ale kdyby jen to. Ministr Dostál, vyučený chemik v roli právního experta,  volí svéráznou metodu: Nejdříve „poprava“, pak se možná bude teprve vyšetřovat. Asi jsem naivní, ale přece jenom bych očekával, že když mě někdo chce odvolávat, bude to za to, že jsem zákony porušoval, nikoli za to, že jsem je ctil. A pak je tady ještě jeden rozpor. Sněmovna schválila všechny výroční zprávy RRTV od roku 1999, které informují o průběhu sporu o Novu. Jinými slovy – sněmovna opakovaně konstatovala, že postup rady byl v souladu se zákonem. Kritiků rady bylo také vždycky dost, ale nikdo z nich se nikdy nenamáhal definovat konkrétní porušení zákona. Vždy šlo pouze o politické proklamace.
 
Škoda ve výši 10 miliard je velmi vážná věc. Jsem první, kdo je pro to, aby se důkladně prošetřila vina. Ale nechat si „přišít“ odpovědnost právě od těch, kteří tím maskují svá vlastní pochybení, si rozhodně nenechám. Ano, možná je na vině rada. Možná však za to může špatná legislativa, tedy právě poslanci. A možná nejsou na vině ani radní, ani poslanci, nýbrž ministerstvo financí, které ve Stockholmu špatně zastupovalo zájmy České republiky. Možná za to může Železný a spol. A pak je tady ještě jedna možnost. Co když byla Česká republika ve stockholmské arbitráži hanebným způsobem poškozena? Nezapomínejme, že obdobná arbitráž v Londýně rozhodla úplně obráceně, když jasně konstatovala, že Česká republika ani RRTV nezpůsobily Ronaldu Lauderovi žádnou škodu.

Aktualizováno ( Pondělí, 29 Červen 2009 19:54 )

 
Špinavá hra

22. 3. 2003

(Psáno pro MF Dnes)

Josef Chuchma mě ve svém Zápisníku (22. 3. 2003) obvinil, že prý se „svatouškovsky stavím do role chudáčka odsouzeného k nečinnosti“ a přitom jsem „záplavou svých článků, které nedávno vyšly knižně (Ukradená televize aneb Co na obrazovce nebylo – pozn. pš), přičinlivě spoluvytvářel onu atmosféru“, v níž se schvaloval zákon, který Radu pro rozhlasové a televizní vysílání připravil o důležité kompetence. Nejstarší článek k této problematice v knize pochází z roku 1999, naprostá většina je z let 2000 až 2002. Onen inkriminovaný zákon sněmovna schválila v prosinci 1995. Jediný, kdo proti němu tehdy do poslední chvíle protestoval, byla rada a nejvíce já osobně. Dokonce i na stránkách MF Dnes. Bylo to tedy přesně obráceně. Pane Chuchmo, je to trapas být takto nachytán se staženými kalhotami novinářské nepoctivosti! Styďte se!

Aktualizováno ( Pondělí, 29 Červen 2009 19:57 )

 
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Další > Konec >>

Strana 1 z 22
Unisono...
výběr z foto...
phoca_thumb_m_05-2000-Cesky-raj.jpg phoca_thumb_s_48-2008-Rhona-prava-tvar-cyklistiky.JPG phoca_thumb_l_45-2008-Bavorsko-Chiemsee.JPG phoca_thumb_s_49-2008-Rhona-Zenevske-jezero-cikansky-tabor.jpg phoca_thumb_s_26-2008-New-York-Wall-street.JPG phoca_thumb_l_57-2009-Berlin-Berlinska-zed.JPG phoca_thumb_l_05-1976-Spektrum.jpg 17-2007-Alice-s-Mirkem-Ouzkym-Strasburk.jpg phoca_thumb_l_23-2005-Ryn.jpg phoca_thumb_s_41-2007-Strbske-pleso.JPG phoca_thumb_m_21-2001-Petra-New-York.jpg phoca_thumb_s_24-2005-Ryn.jpg 01-1993-s-Janem-Straskym-krest-knihy-Prezident-na-pul-uvazku.jpg 03-1999-Normandie-hrbitov-nad-plazi-Omaha.jpg 30-2006-Orlicke-hory-Zbudov.JPG phoca_thumb_m_46-2008-Rhona-Furkapass.JPG phoca_thumb_s_31-2005-Niagara-2.JPG phoca_thumb_m_60-2010-Dansko.JPG phoca_thumb_s_34-2006-Vanoce.jpg 17-2005-Nemecko-Hamburk.jpg
Ulti Clocks content