Publicistická hyperaktivita předsedy vlády České republiky Jiřího Paroubka pokračuje. Zatím posledním tvůrčím výronem premiéra je článek nazvaný Chci jen férovou hru (Mladá fronta Dnes 4. 11. 2005). Obsah je vcelku tradiční – novináři se spikli proti ČSSD i Paroubkovi, jsou nespravedliví, ačkoli k tomu není žádný důvod, nectí pravdu, přičemž pravda je to, co si myslí Paroubek.

Jiří Paroubek se zaklíná férovou hrou, ale stačí vidět jenom trošku pod povrch věcí a na hladinu vyplave zajímavé zjištění: Sám Paroubek v tomto konkrétním článku neříká pravdu. Řečeno méně eufemisticky: Předseda vlády lže, jako když Rudé právo tiskne. Podívejme se na jeden jediný odstavec jeho článku:

Ach ano, časy se mění. Neplazím se po břiše před ředitelem jisté soukromé televize, jako to dělali někteří mí předchůdci. Neplatím za tuto televizi otevřené účty. Nelobuji pro návrhy nadbíhající soukromým médiím. Neměním šéfy veřejné televize jako ponožky na základě mrzké dohody s politickou opozicí ...

Paroubek se vskutku neplazí před řediteli televizí. Raději by, aby se ředitelé plazili před ním. Proto si je zve na kobereček, když se mu nelíbí výsledky telefonického hlasování v televizních anketách. Paroubek by ovšem neměl jen tak nezávazně anonymně plivat, měl by se pochlapit a být konkrétní. Kdo se podle něho plazil? Jeho nepřítel Klaus? Zapomenutý Tošovský? Jeho přítel Zeman? Euro-Špidla? Či snad jeho instalátor Gross? S řediteli televizí jednali všichni, občas i potají a diskrétně? Ale to přece Paroubek dělá také. Nebo se snad s nimi neschází, často i narychlo, třeba na letišti?

Co se týče „placení otevřených účtů“ za nějakou televizi, měl by se Jiří Paroubek předtím, než opět bude psát podobné nesmysly, poradit se svým stranickým kolegou poslancem Stanislavem Křečkem, který byl předsedou vyšetřovací komise k arbitráži se CME. Vím z osobního rozhovoru, že pan Křeček přesně ví, kam vedou stopy prohrané neprohratelné arbitráže. A není to ani Nova, ani Vladimír Železný, ani Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Stopy vedou na ministerstvo financí. Jsou také dobře známa jména, o která by se měly zajímat příslušné orgány: Mládek, Zelinka, Landová, Havlíková ... Chce to jen trochu odvahy a politické vůle. Nebo si snad náš statečný premiér nadělal do kalhot, že na ČSSD praskne další lumpárna, takže raději hloupě plácá bludy, dávno vyvrácené parlamentní vyšetřovací komisí i policií?

Křišťálově čistá lež pak je Paroubkovo tvrzení, že „nelobbuje pro návrhy nadbíhající soukromým médiím“. A kdo se to se zástupci televize Prima domlouval na „očištění“ Primy od regionálních televizí,  to vše pod pláštíkem digitální novely zákona o vysílání? Že by snad Paroubkův duch? A že by za to ten duch na oplátku vůbec nic nechtěl?

Šéfy veřejné televize Paroubek jako ponožky skutečně nemění. Nemusí. Už to udělali jeho sociálně demokratičtí předchůdci v křesle. Paroubek si jenom nechává prohlasovat svého poradce Jana Brandejse do Rady České televize a stejně jako jeho předchůdci Špidla a Gross kašle na nepsané zásady poměrného zastoupení.

Ach ano, v jednom jediném má nepravdomluvný český předseda vlády pravdu. Časy se za jeho vlády opravdu mění. K horšímu.

6. 11. 2005