Plnou ParouBack

Chrabří policejní těžkooděnci na přímý rozkaz ministra vnitra Stanislava Grosse rozehnali nepovolenou technopárty. Co na tom, že už samovolně spěla ke konci. Co na tom, že ještě pár dní před tím měli policisté pádné výmluvy, proč zasáhnout nemohou. Nadělali by více škody než užitku. Ale koneckonců – ministr vnitra má pravdu, zákon je zákon a křepčící mládež, vyznávající decibely, ukradla louku. A zákony se musejí dodržovat.

Ale ouha! Opravdu se zákony musejí dodržovat? Nebo je pan ministr takhle rozhodný pouze, když mu to přinese kladné body do žebříčků popularity, protože kdopak by se zastával těch křepčících týpků, nejspíše dokonce zhulených.

Před čtyřmi lety jiná skupina lidí ukradla veřejnoprávní televizi. No, ukradla. Na nějaký čas si ji prostě vypůjčila. Stejně jako si ti křepčící zhulenci na pár dní vypůjčili u Boněnova na Tachovsku louku jednoho soukromníka. Z hlediska skutkové podstaty trestného činu jde vlastně ale o totožné případy.

Před čtyřmi lety spadlo mladému ministru vnitra srdce do kalhot. Zoufalý, před pár dny zcela legálně zvolený generální ředitel, dlouholetý novinář z BBC, marně žádal zodpovědné  orgány o pomoc. Situace přitom byla po právní stránce zcela jasná. Televizní vzbouřenci vzali zákon do vlastních rukou a přesvědčeni o své Pravdě, zmocnili se cizí věci a přeměnili Českou televizi, patřící nám všem, v hlásnou troubu pouze té své jediné Pravdy. Ministr vnitra ředitelovo volání ale raději neslyšel. Vždyť tolik populárních lidí s těmi zloději sympatizovalo. A také část veřejnosti. Policejní zásah by za takové situace žádné kladné body pro jeho popularitu asi nepřinesl. Co na tom, že zaplakalo právo.

Srovnejme ještě společenskou nebezpečnost ukradené louky s ukradenou televizí. Jakkoli z oním zemědělcem z Tachovska můžeme soucítit, protože to jistě bude nějaký čas trvat, než se jeho pošlapaná tráva zase zazelená, se zneužitou veřejnoprávní televizí se to měřit nedá. Právní principy pošlapané během vzpoury na Kavčích horách nenapraví několik dešťů.

Co z toho vyplývá? Nic povzbuzujícího. Právě dnes byl mladičký populistický ministr vnitra, jehož rozhodnutí a příkazy se neřídí zákony, nýbrž dočasnou společenskou objednávkou, definitivně povýšen na předsedu vlády.

Zbabělost a populismus slaví další ze svých triumfů.

4. 8. 2004