Válka o Novu

 

aneb Podvod za 10 miliard

Televizní thriller ze současnosti
 

Obálka Adam Kraus

Vydalo nakladatelství Formát, Praha 2004

Vyprodáno

Příslušnou kapitolu otevřete kliknutím na její titulek v obsahu.  

Obsah

01 Milý čtenáři!
02 Malý slovníček zkratek a výrazů
03 První výstřel

Část první
DOBA PŘEDVÁLEČNÁ

04 Znamení nové doby
05 Pionýrské doby komerční televize
06 Není Rada jako Rada
07 Marvanová poprvé na scéně
08 Udělení licence Nově
09 Jak zadělat na malér
10 Ani obutá, ani bosá
11 Televize pro 21. století – podvod, nebo naivita?
12 Pád Korteho Rady
13 Jak se stát radním
14 Marvanová podruhé aneb Hrobaři mediální legislativy
15 Licenční podmínka č. 17
16 Tajtrlík
17 Hanušova Rada
18 „Štěpánkovy balíčky“
19 Zahájení správní řízení s ČNTS
20 Malá rekapitulace
21 Zastavení správního řízení s ČNTS
22 Vykutálený Lauder
23 Železný „kupuje“ Novu
24 Josefíkova Rada
25 V předvečer války
26 SBS – třetí vzadu

Část druhá
DOBA VÁLEČNÁ

 
27 Rado, pomoz! Rado, zařiď! Rado, vyřeš!
28 Klinkhammer a Vávra v akci
29 Zbastlená televize
30 Železného geniální tah
31 Mnoho povyku pro nic
32 Soudy
33 Mediální válka
34 Arbitráže
35 Stockholmská arbitráž
36 Jak se soudce Kühn díval očima CME
37 Není Londýn jako Stockholm – události roku 1993
38 Není Londýn jako Stockholm – události let 1996 – 97
39 „Spolčení“ Rady se Železným
40 Není Londýn jako Stockholm – události roku 1999
41 Hvězdná chvíle Maríny Landové
42 Radní: „Je to křivé svědectví!“
43 Klíčový „důkaz“
44 Kühn a Schwebel v objetí s Lauderem
45 Agent Gazela
46 Muchkova Rada
47 Vzbouření na Kavčích horách
48 Ostří hoši z PPF
49 Stockholmská hausnumera

Část třetí
DOBA POVÁLEČNÁ

50 Lauderovy podnikatelské metody
51 Krabice od bot
52 Poprava v přímém přenosu
53 Poslanecké panoptikum
54 Špidlův rok dlouhých nožů
55 Šest až sedm „statečných“
56 Když vládne aSociální demokracie
57 Křečkova vyšetřovací komise
58 Železný jako bájný Fénix
59 Právo jako byznys
60 Malý velký Železný muž
61 RRTV – viníci bez viny
62 Politici poprvé
63 Politici podruhé
64 Ministerstvo Lauderových financí
65 Rána do zad od Nejvyššího
66 Sedmá velmoc, nebo pátá kolona?
67 Diskvalifikovaný Ronald Lauder
68 Post scriptum

Část čtvrtá
ZAJÍMAVÉ DOKUMENTY

69 Ukázka z projektu CET 21
70 Licenční podmínky TV Nova
71 Mezinárodní arbitráže ve sporu o televizi Nova
72 Záporné stanovisko arbitra JUDr. Jaroslava Hándla
73 Dopis Ladislava Zelinky
74 Otevřený dopis předsedovi vlády Vladimíru Špidlovi
75 Výpověď Vladimíra Železného před vyšetřovací komisí

Válka o Novu

Tohle není a ani nemůže být objektivní knížka. Je to pohled mýma očima. Jako přímý účastník mnoha dějů, které v ní popisuji, jsem se tváří v tvář potkával s hlavními aktéry války o Novu. A je samozřejmě v lidské přirozenosti, že jsem si na ně vytvořil různé názory. Stejně jako si oni nějak zařadili mě. Přesto jsem se snažil zachovat si od popisovaných událostí co největší odstup. Pokud i tohle bude někomu málo, mohu mu doporučit jediné: ať si knihu přesně podle svého gusta napíše sám. Ostatním přeji příjemné a věřím, že i zajímavé, počtení.

Petr Štěpánek

V Hradci Králové 11. října 2004

 

Irena Válová o Petru Štěpánkovi

Pan Štěpánek píše pravdu. Před několika lety – v souvislosti s navrácením vysílání tam, kam dle zákona patří, tedy k držiteli licence, jsem byla nucena prostudovat publicistiku i účinkování pana Štěpánka vzhledem k TV Nova ... Jeho názory a kritika rozdvojené Novy v rozporu se zákonem i snahy uvést věci do aspoň nějakého souladu byly dlouhodobé, promyšlené (konzistentní) a troufnu si říci, že v této věci vždy zachovával osobní integritu, která se mimo jiné projevila upřímně nenávistným projevem pana Železného vůči němu. Ta situace se po zpětpřevzetí držitelem licence (tak to, prosím, říkají opravdu všechny zákony civilizovaných zemí, že vysílá držitel) opravdu změnila. To, co pan Štěpánek tak dlouhá léta zastával a oč se zasazoval, pan Železný přes noc splnil. Doporučuji podobné studium všem, kteří z nějakých důvodů neustále osočují pana Štěpánka, že „něco“ zavinil. Je mi opravdu líto, že mnohokrát a opakovaně se musí hájit ten, kdo jako jeden z mála na problém od počátku upozorňoval. Nerozumím tomu, znovu a znovu mne to šokuje a zneklidňuje...

Irena Válová,
prezidentka Media Observatory, bývalá předsedkyně Syndikátu novinářů Česká republiky, internetový server Česká média 4. února 2004

 
Válka o Novu

Kdykoli přijde řeč na spory o televizi Nova, normální člověk se asi za deset vteřin ztratí v bludišti zkratek, kterými se to tady jenom hemží. Zas tak složité to ale není. Pro zjednodušení a lepší orientaci na bojišti hned zkraje uvádím základní rozdělení armád.

Pokud je řeč o straně Vladimíra Železného, objevuje se v textu obvykle pouze jedna zkratka – CET 21.

Do armády Ronalda Laudera patří tři zkratky – CME, CEDC a ČNTS.

V průběhu válečných operací bude do bojů zatažena ještě třetí strana – Česká republika. Ta bohužel žádného generála neměla, pouze proradné podplukovníky a všehoschopné frajtry. Proto také – až utichnou všechny zbraně – zůstane na bojišti jako jediný poražený. Z institucí České republiky je nečastěji zmiňována Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. V celé knize, a to i v citovaných materiálech, jsem její zkratku upravil do jednotné podoby – RRTV. Jednotně také v celé knize píšu Radu s velký písmenem, podobně jako třeba  Poslaneckou sněmovnu či Senát. Do jednotné podoby jsem také upravil používané zkratky akademických titulů.
 
AČK – Asociace českých kameramanů

arbitráž amsterdamská – CME vs. Vladimír Železný

arbitráž londýnská – Ronald Lauder vs. Česká republika

arbitráž stockholmská – CME vs. Česká republika

broadcaster – provozovatel rozhlasového nebo televizního vysílání

F 1 – jeden z programů Československé televize (1990 – 92)

F 1 – Frekvence 1, celoplošné rádio

FTV Premiéra – akciová společnost, držitel licence k celoplošnému televiznímu vysílání TV Prima, dříve TV Premiéra

CET 21 – Central European Television for 21st century, s. r. o., držitel licence k celoplošnému televiznímu vysílání TV Nova. V jednu chvíli se také objevila akciová společnost téhož jména.

CEDC – Central European Development Corporation Management Servises, GmbH., německá firma vlastněná Ronaldem Lauderem, původní investor TV Nova, většinový podílník v ČNTS

CME – Central European Corporation, investor TV Nova, který bez souhlasu českých orgánů nahradil CEDC, existuje několik „příbuzných“ společností toho jména (Bermudy, Nizozemsko), jejich většinovým vlastníkem je Ronald Lauder, arbitráž proti České republice vedla nizozemská společnost CME Czech Republic B. V.

ČNTS – Česká nezávislá televizní společnost, s. r. o., v letech 1993 – 99 servisní firma TV Nova, většinově vlastněná Lauderovou společností CEDC, později CME

Česká produkční 2000 – hlavní servisní firma TV Nova po přesunu televize na Barrandov, od roku 1999 dodnes, nahradila ČNTS

ČSFR – Česká a Slovenská Federativní Republika

ČSSD – Česká strana sociálně demokratická

ČR – Česká republika

ČT – Česká televize, veřejnoprávní instituce

ČT 1 – první program České televize

ČT 2 – druhý program České televize

ČT 3 – třetí program České televize, dříve OK 3

DVP – denní vysílací plán

KDS – Křesťanská demokratická strana

KDU-ČSL – Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová

KSČM – Komunistická strana Čech a Moravy

Nova – název televizního programu vysílaného společností CET 21

ODA – Občanská demokratická aliance

ODS – Občanská demokratická strana

OK 3 – jeden z programů Československé televize (1990 – 91)

PPF –  finanční skupina, která v roce 2003 většinově ovládla Novu

PR agentura – public relations – veřejné vztahy,  „píárová“ agentura je firma zabývající se vytvářením pozitivního obrazu svých klientů 

Premiéra – název televizního programu vysílaného společností FTV Premiéra

Premiéra TV – akciová společnost, původní servisní firma televize Premiéra

Prima – dříve Premiéra, název televizního programu vysílaného společností FTV Premiéra

PSP ČR – Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

RRTV – Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, od roku 2001 Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, nejvyšší mediální regulační orgán v České republice volený Poslaneckou sněmovnou

Rada ČT – Rada České televize, dohlížecí a kontrolní orgán veřejnoprávní televize volený Poslaneckou sněmovnou

SBS – Scandinavian Broadcasting System, televizní společnost, která chtěla fúzovat se CME

Stálá komise – Stálá komise pro sdělovací prostředky, orgán Poslanecké sněmovny

TV 3 – regionální (Praha a Hradec Králové) a kabelová televize

US-DEU – Unie svobody – Demokratická unie

 
Válka o Novu

Slovní spojení válka o Novu jsem poprvé použil 20. dubna 1999 v rozhovoru pro Český rozhlas 1 – Radiožurnál. Nevím, jestli jsem byl úplně první, ale již brzy se ukáže, že to bylo pojmenování velmi trefné. A to i navzdory tomu, že jsem za to od některých kolegů z Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) tehdy sklidil kritiku, že to prý zbytečně dramatizuji. Bylo den po odvolání Vladimíra Železného z funkce generálního ředitele TV Nova, přesněji generálního ředitele České nezávislé televizní společnosti, a česká média byla na nohou. Radiožurnál si se mnou, coby členem RRTV, dojednal rozhovor do hlavní polední zpravodajské relace. Pamatuji si to jako dnes, byl jsem zrovna na cestě z Hradce Králové do Prahy a na interview jsem si zastavil u benzinové pumpy na začátku dálnice u Poděbrad.

Stejně dobře si pamatuji, co jsem tehdy posluchačům říkal. Mám rád metafory, a tenkrát jsem použil tu o kolotoči. Že komerční televize je vlastně takový kolotoč, na kterém vozíte lidi. Potřebujete k tomu ale nejen ten kolotoč, nýbrž také oprávnění tím kolotočem točit. A říkal jsem také, že z tohoto pohledu v nastalém sporu tahá Vladimír Železný a spol. za delší konec lana. Ronaldu Lauderovi totiž sice patří ten kolotoč, tedy baráky a kamery, ale oprávnění točit kolotočem má Železný. A Železný si může v nastalé situaci pronajmout, půjčit či koupit úplně jiný kolotoč, a protože vlastní ono oprávnění kolotočem točit, bude klidně vysílat dál, zatímco Lauderovi zůstane kolotoč, na který se bude moci chodit leda tak dívat. Licence k soukromému televiznímu celoplošnému vysílání jsou nedostatkové zboží – za daného technického stavu existují pouze dvě – a v dohledné době tomu nebude jinak.

Neopomněl jsem také dodat, že mě celý spor vlastně ani moc nepřekvapuje, protože je logickým vyústěním problematické rozdvojené organizační struktury Novy a že došlo přesně na moje slova. Byl jsem totiž prakticky jediný člověk v této zemi, kdo na tento stav dlouhodobě a hodně nahlas upozorňoval. Železný mě za to nenáviděl a ve Volejte řediteli častoval urážkami. Nějaké větší zastání jsem však nenalezl ani mezi českými novináři. Do křížku s mocným magnátem z nejsilnějšího média v zemi se uprostřed devadesátých let nechtěl pouštět skoro nikdo. Ten problém spočíval v tom, že televizí podle našich zákonů byla (v případě TV Nova) společnost CET 21, coby držitel licence k vysílání, zaměstnávající jednu sekretářku, zatímco servisní firma, Česká nezávislá televizní společnost, která zaměstnávala lidi, vlastnila budovy a technické zařízení a nakupovala a vyráběla pořady, podle našich zákonů televizí nebyla.

A také jsem tehdy říkal, že tato nestandardní organizační konstrukce může docela dobře fungovat, pokud spolu obě strany, tedy držitel licence a jeho servisní firma, kamarádí. Velké problémy však mohou nastat, pokud se dostanou do sporu.

Teď maličko předběhnu. Správnost kritických názorů mých i názorů tehdejší Rady na pokřivenou praxi servisních firem definitivně potvrdil zákon o vysílání 231/2001 Sb. přijatý v roce 2001. Paragraf 32 odst. 1 písm. a) tohoto zákona říká: Provozovatel vysílání je povinen provozovat vysílání vlastním jménem, na vlastní účet a na vlastní odpovědnost a nést odpovědnost za obsah programů.  Nejde o to, že by si držitel licence nesměl některé služby zadat u jedné či více servisních firem, ale o naprosto jasnou definici odpovědnosti za vysílání.

A předběhnu ještě jednou. Poté, co se Vladimír Železný, respektive společnost CET 21, rozhodli odstřihnout od České nezávislé televizní společnosti a 5. srpna 1999 spustili z Barrandova vysílání Novy číslo 2, první co udělali, bylo, že o 180 stupňů překopali právě organizační uspořádání Novy. Držitel licence společnost CET 21 přestala být prázdnou skořápkou s jednou sekretářkou a jejími zaměstnanci se stali všichni rozhodující manažeři a pracovníci televize včetně generálního ředitele. Servisní firmy existovaly dál, tou hlavní se stala Česká produkční 2000, ale zaujaly „podřízené“ postavení, které jim podle zákona přísluší. Od Železného to byl geniální tah. Zcela vyhověl všem výtkám Rady pro vysílání, mě osobně se omluvil a organizační strukturu Novy uvedl do přímo excelentního souladu se zákonem.

Přestože vím, že je to takřka zbytečné, po tisící první opakuji, že moje spory s Vladimírem Železným z let 1996 – 98 byly právě o tomto, tedy o organizačním uspořádání televize. Ten, kdo změnil názor, jsem nebyl já, nýbrž Vladimír Železný. A také to opakovaně přiznal. Dávno jsem se smířil s tím, že na oblíbené novinářské verzi, že Železný si mě koupil tím, že mě nechal zazpívat v televizi písničku, nic nezměním. Ale pro pořádek to uvést musím.

Den po odvolání Vladimíra Železného každopádně ještě nikdo netušil, že odstartovala kauza, na jejímž konci bude účet ve výši neuvěřitelných deseti miliard korun. Nikdo netušil, že vcelku banální obchodní spor dvou soukromých firem o to, zda odstoupení jedné z nich od smlouvy proběhlo podle práva, spor, ke kterému brzy dojde, české soudy nikdy nevyřeší. Nikdo netušil, že na samém konci začínající války nakonec Novu ovládne někdo třetí – finanční skupina PPF, když si koupí obě znesvářené firmy, CET 21 i ČNTS. Nikdo netušil, že Ronald Lauder, který to vlastní hloupostí všechno odstartoval, nakonec udělá nejlepší obchod svého života, když zkasíruje zisky až do roku 2017 a ještě k tomu za televizi, která mu nikdy nepatřila. Nikdo netušil, že to zaplatí ti, kteří s tím neměli vůbec nic společného, obyčejní lidé – daňoví poplatníci. Nikdo netušil, že právě na této kauze se v plné nahotě projeví prodejnost českého novinářského stavu a že se nenajde jeden jediný novinář, který by celou kauzu rozpitval na samou dřeň, padni komu padni, a celou pravdu vykřičel do světa (snad s čestnou výjimkou Milana Šmída, který je však spíše vysokoškolský učitel než novinář). Nikdo netušil, že budoucí válka o Novu se stane záminkou k hanebnému politickému boji a celá jedna vládní garnitura upřednostní vlastní politický zájem před zájmy vlastní země, kterou měla hájit. 

Pro normálního běžně informovaného čtenáře to zřejmě bude šok. Ale pravda je taková, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, která je některými politiky a novináři zcela běžně  vydávána za viníka prohrané arbitráže, sice během tohoto sporu o Nově nesčetněkrát jednala, koneckonců obraceli se ni obě spořící se strany i politici, ale nikdy neprojednávala žádný jednací bod, natož aby o něm hlasovala, který by souvisel s meritem sporu, jímž bylo odstoupení CET 21 od smlouvy s ČNTS. Proč? Protože k tomu ze zákona už vůbec neměla kompetence. A kdo jí je vzal? Právě ti politici, kteří ji obviňují, že něco zavinila. Řešení tohoto obchodního sporu bylo tedy od prvopočátku v kompetenci soudů, nikoli regulačního orgánu.

Ale vraťme se teď na začátek. Příběh teprve začíná a všechno to, čemu se později začalo říkat válka o Novu, je ještě kdesi daleko v mlhách budoucnosti.

 
Válka o Novu

Tep nové doby po listopadu 1989 s sebou přinesl řadu změn v nejrůznějších oblastech. Občas se stávalo i to, že realita předběhla legislativu. Tak třeba první soukromý film natočený po sametové revoluci, Tankový prapor společnosti Bonton, vznikl ve chvíli, kdy stále ještě platilo, že kinematografie je znárodněná a filmy může produkovat pouze stát. Také první vlaštovky soukromého vysílání se objevily dávno předtím, než zákonodárci stačili přijmout příslušné zákony. Za všechny „pirátské“ průkopníky českého broadcastingu vzpomeňme alespoň Rádio Stalin.

Bylo proto jen v logice věci, že se záhy v úřadu místopředsedy federální vlády Jozefa Mikloška zrodila skupina, která začala připravovat nový zákon o rozhlasovém a televizním vysílání, který měl otevřít legální prostor pro komerční rozhlasové a televizní vysílání. Tehdy se poprvé na scéně objevují některá jména, třeba Zdena Hůlová a Marína Landová. Zapamatujme si je.

Bývá zvykem svádět různé nedostatky na nedokonalou legislativu. Jenže v tomto případě to podle mého názoru neplatí. Zákon o rozhlasovém a televizním vysílání (468/91 Sb.), který připravili Mikloškovi lidé a v říjnu 1991 přijalo Federální shromáždění ČSFR, byl na svoji dobu i na to, že s danou problematikou prakticky neexistovala žádná zkušenost, relativně velmi dobrou normou. Jeho tvůrci si byli vědomi, že nemohou postihnout všechny detaily a dopředu předvídat všechny problémy, které přináší dennodenní praxe, proto novému mediálnímu regulačnímu orgánu – Federální radě pro rozhlasové a televizní vysílání – přiznali možnost zavázat provozovatele vysílání tzv. licenčními podmínkami. Na obdobném principu vznikly také národní regulační orgány, český a slovenský. Česká národní rada v únoru 1992 zákonem 103/92 Sb. zřídila Radu České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání. Právě tento orgán po zániku federace převzal klíčovou roli.

Licenční podmínky umožňovaly Radě uložit držiteli licence povinnosti nad rámec zákona a zároveň vytvářely nástroj, kterým bylo možné zacelovat „díry“ v zákoně. Právě v této kombinaci – a jen v této kombinaci – tvořily nový zákon a licenční podmínky logický celek. Tohle je velmi důležitý moment. Zapamatujme si to také. Již brzy to mělo přestat platit.

Pro úplnost ještě zaznamenejme, že první licence k rozhlasovému vysílání udělily ještě před vznikem Rad pro vysílání Mikloškova meziresortní komise vlády ČSFR a komise Ministerstva kultury ČR.

 
Válka o Novu

Málokdo už si to pamatuje, ale první vlaštovky soukromého televizního vysílání se objevily na kanálu OK 3. Byl to vlastně třetí program Československé televize, na kterém řádově asi deset zaměstnanců pouštělo do vysílání převzaté pořady zahraničních televizí. To vše na frekvencích, které se uvolnily po odchodu sovětských okupačních vojsk. Součástí programu OK 3 se však záhy stala také regionální okna, ve kterých mezi 18. a 19. hodinou vysílali pionýři českého soukromého televizního vysílání. Tyto malé „televize“ se rodily ve všech větších městech jako houby po dešti.

Kupříkladu ve Východočeském kraji v pondělí, ve středu a v pátek vysílal Videopuls Martina Kindernaye a Václava Patky, v úterý a ve čtvrtek pak konkurenční RTR Intes. Uvádím to především proto, že i já jsem právě v Intesu absolvoval svoji zrychlenou „televizní univerzitu“ coby redaktor, moderátor, režisér, scénárista, prodejce reklamy, kreativec atd.

Vysílání těchto malých regionálních „televizí“ však brzy narazilo na legislativní problémy, respektive na neochotu České televize nést odpovědnost za program, který připravuje někdo jiný, aniž nad tím má ČT kontrolu. Nejprve byli ustaveni tzv. garanti regionálního vysílání z řad pověřených pracovníků ČT, většinou regionálních zpravodajů ČT. Prováděli jakousi supervizi, v jazyku některých dnešních povrchních novinářských mistrů světa „cenzuru“. Posléze toto vysílání vymizelo zcela. V obdobné formě tzv. regionálních oken, ale už s vlastními licencemi, se někteří provozovatelé do éteru navrátili až v roce 1995 na kmitočtech sdílených s televizí Prima. To už jsem byl členem Rady a odvážím se tvrdit, že spolu s kolegou Milanem Trojanem jsme na tom měli největší díl zásluh.

První skutečně samostatnou komerční televizí s vlastní licencí nebyla Nova, nýbrž Prima. Přesněji Premiéra, jak zněl její tehdejší název. Licenci s platností od 26. listopadu 1992 do 26. listopadu 1994 jí udělila Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání. Nešlo však o celoplošnou licenci, nýbrž o licenci regionální, neboť vysílání pokrývalo pouze Prahu a část středních Čech. Držitel licence, společnost FTV Premiéra, s. r. o., zahájil vysílání 17. června 1993.

 
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Další > Konec >>

Strana 1 z 15
Unisono...
výběr z foto...
phoca_thumb_l_28-2006-Italie-Benatky.JPG phoca_thumb_l_15-1985-Odyssea-s-Vaskem-Behavym.jpg phoca_thumb_l_04-1999-Cesko-saske-Svycarsko.jpg 26-2008-New-York-Wall-street.JPG 25-2003-Rakousko-Dachstein-West.jpg phoca_thumb_s_58-2010-Dansko.JPG phoca_thumb_s_15-1995-Krkonose.jpg phoca_thumb_m_07-1976-Spektrum.jpg 02-1994-volby-muzstvo-ODS.jpg phoca_thumb_m_28-2004-Camden-za-Danem-v-Londyne.jpg 27-2004-Petra-maturitni-ples.jpg phoca_thumb_m_22-2008-s-Brano-Macajem-STU-a-Pavlem-Dvorakem-CTU-kongres-ITU-Thajsko.jpg 09-1977-Fragment.jpg phoca_thumb_m_08-2004-Londyn-Abbey-Road.jpg phoca_thumb_m_22-2006-Dansko-Christiania.JPG phoca_thumb_l_05-1996-se-Slavkem-Simkem-na-jeho-chalupe.jpg 14-2003-Mirek-Topolanek-krti-knihu-Ukradena-televize.jpg phoca_thumb_m_08-2004-Bavorsko-Inn.jpg 60-2010-Dansko.JPG phoca_thumb_l_22-1998-Unisono.jpg
Ulti Clocks content