Ve Strakově akademie, sídle české vlády, pracují buď za a) komici nebo za b) hlupáci. Co jiného si myslet nad argumentací šéfa úřadu vlády Přikryla, který Paroubkovo lživé vyplnění dotazníku o střetu zájmů vykládá jako pouhé nedorozumění jak správně vyplnit formulář. Napadá mě zajímavé srovnání. Coby navržený kandidát do Rady České televize jsem také musel vyplnit podobný dotazník. Funkce člena Rady České televize je přitom v porovnání s funkcí ministra co do významu nesouměřitelná. Potenciální radní přesto vyplňuje formulář, ve kterém podpisem stvrzuje, že není ve střetu zájmů. Ale je zde i věta, že pokud ano, obratem tento střet, stane-li se členem Rady ČT, odstraní. Pod takto formulovaný dotazník se s klidem může podepsat i ten, kdo ve střetu v daný okamžik je. Jestliže však ministerský formulář onu větu o budoucím odstranění střetu zájmů neobsahuje, jen těžko si to lze vykládat, že ji obsahuje, a s klidným srdcem (a střetem zájmů na hrbu) to podepsat. Vždy platilo a platí, co je psáno, to je dáno. Vyplývá z toho jediné: Paroubek svým podpisem stvrdil vlastní lež. A jeho pravá ruka Přikryl je tak hloupá, že se v tom smradlavém nadělení ještě rýpe. Asi by to ale ani nebyla Paroubkova televize Prima, aby ve Zpravodajském deníku (25. 10. 2005) snaživě netvrdila, že premiér se loni coby nastupující ministr pro místní rozvoj žádného porušení zákona nedopustil. Jako kdyby právě o to snad šlo. Problém je přece v něčem jiném. Nejde o to, zda premiér porušil či neporušil zákon, nýbrž o to, že lhal. Vyplyne to, srovnáme-li si Paroubkův přístup s Rathovým. Rath na stejném formuláři zcela korektně zaškrtl, že činnosti neslučitelné podle zákona (tj. podnikání) vykonává, a pod to připsal, že je po jmenování ministrem neprodleně ukončí. Takový postup je v souladu se zákonem a není ani překážkou ve jmenování. (Prosím ale neplést s Rathovou prezidenturou v České lékařské komoře, jež není překážkou podle zákona o střetu zájmů, nýbrž podle Ústavy.) Paroubek ovšem loni zaškrtl, že žádné nepovolené činnosti nevykonává. Dnes se ohání, že je vykonával a ukončil až po jmenování ministrem. Z toho vyplývá jediné: Paroubek loni lhal. A v tom je problém! Nikoli v tom, že ony činnosti ukončil až po jmenování. A televize Prima se dopouští zpravodajského zločinu, když legitimizuje Paroubkovu zastírací verzi. Proč americká média blahé paměti šamponovala prezidenta Clintona? Za jeho doutníkové extempore s Monikou? Vůbec ne. Za to že lhal. 30. 10. 2005
Myslíte, že nějaká budova může jmenovat svého náměstka? Připadá vám to jako zjevný nesmysl? Pokud ano, pak se dost lišíte od našich novinářů včetně těch z veřejnoprávní České televize. U prvního náměstka ministra zdravotnictví Davida Ratha totiž z nějakého důvodu opakovaně uvádějí, že je prvním náměstkem ministerstva zdravotnictví. Jako by ten, koho ve skutečnosti jako náměstek, to jest zástupce, zastupuje, vůbec neexistoval. Přitom ministerstvo zdravotnictví svého ministra má – je jím toho času místopředseda vlády a rovněž ministr socialistické práce a asociálních věcí Zdeněk Škromach, kterého do této funkce na návrh předsedy vlády Jiřího Paroubka jmenoval prezident Václav Klaus –, takže žádný důvod, proč Rathovu funkci prvního náměstka ministra nazývat nějak jinak, než bývá obvykle nazývána, neexistuje. Pokud ovšem tím důvodem není, že tito novináři – buď vědomě, nebo z hlouposti – hrají Paroubkovu hru, že Rath, ač ministrem není, ministrem vlastně je, pročež je existence skutečného ministra jaksi smlčována. Že takovou hru hrají Paroubek s Rathem, lze ještě chápat, proč ji ovšem podle jejich not hrají také zmiňovaní novináři už nikoli. Okolo Rathova jmenování/nejmenování se vůbec dějí veselé věci, zvláště v posledních hodinách. Jen první náměstek „baráku zdravotnictví“ Rath oznámil, že je připraven rezignovat na funkci prezidenta České lékařské komory, kterážto mu brání ve jmenování ministrem, ozval se i povedený předseda vlády Paroubek. Nikolivěk však s prohlášením, že tento vstřícný krok, jenž umožní jmenovat jeho oblíbeného, leč drzého milce do vysněné funkce, vítá. Paroubek oznámil, že prezidenta požádá, aby ho (nikoli ovšem Ratha, nýbrž jeho samého, tedy Paroubka) jmenoval ministrem zdravotnictví. Prý aby prezidenta popohnal, aby jmenoval Ratha. Nedosti však na tom. Nesešel ještě den se dnem a Paroubek už si to zase rozmyslel, prý ať Klaus jmenuje Ratha. Pal – nepal, pal – nepal! Také vám to připadá dokonale postavené na hlavu? Našim novinářům zřejmě ne. Žádný adekvátní komentář, že předseda vlády České republiky se zřejmě už definitivně pomátl, jsem alespoň nikde nezaregistroval. Co dodat? Snad si jenom spolu s Miroslavem Mackem povzdechnout: „A defenestrace stále v nedohlednu!“ Vítejte v Kocourkově, totiž – pardon – v Paroubkově! 1. 11. 2005
|
Publicistická hyperaktivita předsedy vlády České republiky Jiřího Paroubka pokračuje. Zatím posledním tvůrčím výronem premiéra je článek nazvaný Chci jen férovou hru (Mladá fronta Dnes 4. 11. 2005). Obsah je vcelku tradiční – novináři se spikli proti ČSSD i Paroubkovi, jsou nespravedliví, ačkoli k tomu není žádný důvod, nectí pravdu, přičemž pravda je to, co si myslí Paroubek. Jiří Paroubek se zaklíná férovou hrou, ale stačí vidět jenom trošku pod povrch věcí a na hladinu vyplave zajímavé zjištění: Sám Paroubek v tomto konkrétním článku neříká pravdu. Řečeno méně eufemisticky: Předseda vlády lže, jako když Rudé právo tiskne. Podívejme se na jeden jediný odstavec jeho článku: Ach ano, časy se mění. Neplazím se po břiše před ředitelem jisté soukromé televize, jako to dělali někteří mí předchůdci. Neplatím za tuto televizi otevřené účty. Nelobuji pro návrhy nadbíhající soukromým médiím. Neměním šéfy veřejné televize jako ponožky na základě mrzké dohody s politickou opozicí ... Paroubek se vskutku neplazí před řediteli televizí. Raději by, aby se ředitelé plazili před ním. Proto si je zve na kobereček, když se mu nelíbí výsledky telefonického hlasování v televizních anketách. Paroubek by ovšem neměl jen tak nezávazně anonymně plivat, měl by se pochlapit a být konkrétní. Kdo se podle něho plazil? Jeho nepřítel Klaus? Zapomenutý Tošovský? Jeho přítel Zeman? Euro-Špidla? Či snad jeho instalátor Gross? S řediteli televizí jednali všichni, občas i potají a diskrétně? Ale to přece Paroubek dělá také. Nebo se snad s nimi neschází, často i narychlo, třeba na letišti? Co se týče „placení otevřených účtů“ za nějakou televizi, měl by se Jiří Paroubek předtím, než opět bude psát podobné nesmysly, poradit se svým stranickým kolegou poslancem Stanislavem Křečkem, který byl předsedou vyšetřovací komise k arbitráži se CME. Vím z osobního rozhovoru, že pan Křeček přesně ví, kam vedou stopy prohrané neprohratelné arbitráže. A není to ani Nova, ani Vladimír Železný, ani Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Stopy vedou na ministerstvo financí. Jsou také dobře známa jména, o která by se měly zajímat příslušné orgány: Mládek, Zelinka, Landová, Havlíková ... Chce to jen trochu odvahy a politické vůle. Nebo si snad náš statečný premiér nadělal do kalhot, že na ČSSD praskne další lumpárna, takže raději hloupě plácá bludy, dávno vyvrácené parlamentní vyšetřovací komisí i policií? Křišťálově čistá lež pak je Paroubkovo tvrzení, že „nelobbuje pro návrhy nadbíhající soukromým médiím“. A kdo se to se zástupci televize Prima domlouval na „očištění“ Primy od regionálních televizí, to vše pod pláštíkem digitální novely zákona o vysílání? Že by snad Paroubkův duch? A že by za to ten duch na oplátku vůbec nic nechtěl? Šéfy veřejné televize Paroubek jako ponožky skutečně nemění. Nemusí. Už to udělali jeho sociálně demokratičtí předchůdci v křesle. Paroubek si jenom nechává prohlasovat svého poradce Jana Brandejse do Rady České televize a stejně jako jeho předchůdci Špidla a Gross kašle na nepsané zásady poměrného zastoupení. Ach ano, v jednom jediném má nepravdomluvný český předseda vlády pravdu. Časy se za jeho vlády opravdu mění. K horšímu. 6. 11. 2005
Paroubkův gang, známý též pod jménem vláda České republiky, bude mít nového člena. Petra Zgarbu na postu ministra zemědělství, alias vrchního pozemkového loupežníka, nahradí Jan Mládek. Petru Zgarbovi bylo málo, že byl s kalhotami na půl žerdi načapán, jak si z peněz důvěřivých občanů – daňových poplatníků – přisypává do svých rodinných lázní, ještě se stihl omočit také v pozemkové zlodějně desetiletí. Aby miliardy mohly létat do kapes spřátelených spekulantů, nechal šikovný ministr na Pozemkovém fondu na měsíc zhasnout. Alibi, že prý pro to sám nehlasoval, však nikoho nedojalo a chasník z Vysočiny se musel poroučet. Na jeho místo nyní přichází Jan Mládek, mezi politickou galérkou známý také pod přezdívkou Pan Medvěd. Ani on není žádnou novou tváří. Dělal ekonomického pobočníka již Stanislavu Grossovi, posléze ho zdědil i nový capo di tutti capi Klement Paroubek. Za připomenutí stojí rovněž Mládkovo starší angažmá, kdy byl náměstkem ministra financí. I to byl pěkný fičák a miliardy létaly jak divé. V arbitráží se společností CME komínem vyletělo více než 10 miliard a Jan Mládek byl v této souvislosti vyslýchán parlamentní vyšetřovací komisí (Stát chtěl vyměnit arbitráž za Primu a dolplatit, Stát možná v arbitráži neudělal vše, co mohl, naznačují výpovědi). A jak to tak vypadá, právě on je tou osobou, která nese odpovědnost za katastrofální výběr advokátní kanceláře, jež Českou republiku zastupovala. Vladimír Železný šel ještě dál a označuje ho přímo za Lauderova poslíčka. V kauze IPB, kterou prezident Václav Klaus nazývá loupeží století, nebyl konečný účet dosud vystaven, ale již dnes lze odhadovat, že tohle dobrodružství, připravené na tajné schůzce v Paříži, bude daňové poplatníky stát neuvěřitelných 200 miliard korun. I v tomto případě nebyl v inkriminovanou dobu, kdy byla operace spuštěna, ministerským náměstkem nikdo jiný než Jan Mládek, alias Pan Medvěd. Leč jistota je jistota, a tak se dotyčný v roce 2002 v dresu ČSSD raději uchýlil pod ochranu poslanecké imunity. Žijeme vskutku ve veselé době. Komentář Hospodářských novin (Jan Macháček a Tomáš Němeček: Ekonom místo sedláka, 11. 11. 2005) instalaci Pana Medvěda, v letech 1987 až 1989 člena KSČ, na ministerstvo zemědělství vítá, neboť prý přichází skutečný ekonomický odborník. Tak tak. Kupředu, levá! 14. 11. 2005
|
přidat k oblíbeným
