Plnou ParouBack

 

Levá, kupředu ni krok!

60 politických komentářů ostrých jako břitva

Ilustrace aTeo.cz

Předmluva Ivan Langer

Vydalo CEVRO – Liberálně-konzervativní akademie, Praha 2006
 

Vyprodáno

Příslušnou kapitolu otevřete kliknutím na její titulek v obsahu.  

Obsah

00 Předmluva
01 Šest let vlády ČSSD, šest let podvodů
02 Škromach bez soudnosti i fyzické kondice
03 Jak se stát eurokomisařem
04 Dobrý den, deníčku!
05 Zbabělý populista Gross aneb Není louka jako televize
06 D 47: Vyšetřování skončilo, zapomeňte!
07 Gott a Vondráčková pro policejní stát
08 Grosstapák Grossašenko z Grossourkova
09 Akce „čisté ruce“ ve finále
10 Grossův byt, Křečkova zpráva a Parkinsonovy zákony
11 Gross: Hurá na dovolenou!
12 Dostál káže vodu a pije víno
13 GroSSD
14 ČSSD na cestě do minulosti
15 Grossova ulička hanby
16 We Are the Champions
17 Michal Kraus jako zaříkávač mrtvých koz
18 Paroubek vyzývá Klause k protiústavnímu jednání
19 Euroústava, kampaň, peníze – jak se to rýmuje
20 Paroubkův tragický omyl
21 Lid a jeho političtí miláčci
22 Jak ze sebe udělat dokonalého šaška
23 Plnou ParouBack!
24 Peripetie populismu premiéra Paroubka
25 Trocha matematiky aneb Umí Paroubek počítat?
26 Gross přikryl Přibyla, Paroubkovi přibyl Přikryl
27 Není úplatek jako úplatek
28 Gross jako Al Capone, Paroubek jako Viktor Čistič
29 Ochotník Paroubek v mediálním věku
30 Děkujeme, paní Štěpová!
31 Digitální Kocourkov
32 Telička za dveřmi, další na řadě Vladko
33 Paroubkova Prima televize
34 Paroubkova degradace politiky
35 Poměrné zastoupení: ČSSD mezi slovy a činy
36 Paroubek lhal, Prima také
37 David Rath – první náměstek baráku v Paroubkově
38 Pravdy a lži grafomana Paroubka
39 Nový člen gangu – Pan Medvěd
40 Poslanec Mládek na titulní straně
41 Krampol šlape s Paroubkem
42 Přejme socialistům géblsíka Ratha
43 Právo: Jak manipulovat veřejnost
44 Paroubkova mediální bilance
45 Tošenovského lekce z úměrnosti a efektivity
46 Pět let od televizní vzpoury aneb Kdy Česká televize opraví archivy?
47 O morální integritě afrického turisty Krause
48 Jiří „Pal-Nepal“ Paroubek v akci
49 V ČSSD vládne strach
50 Novela církevního zákona je dobrá, respektive špatná
51 Jiří Vyvadil – další Paroubkův talent
52 Paroubek, Rath a média
53 Přítel k příteli se nezná
54 Paroubkovi šibalové
55 Uzel z kola ven aneb Kdo lže, ten krade
56 Moje prababička, Zápotocký a socani
57 Šibal Paroubek humoristou
58 Neuvěřitelné odhalení izraelské tajné služby
59 ČSSD: Půjčky na bydlení pro mladé
60 Milý Ježíšku!

Plnou ParouBack

Gross mohl s jakous takous ctí odejít. Zůstává beze cti. Páteční hlasování o nedůvěře vládě je jeho uličkou hanby.

Kdyby byl Stanislav Gross odvážný muž a politik formátu hodného funkce předsedy vlády, po demisi křesťansko demokratických ministrů by poslaneckou sněmovnu sám požádal o vyslovení důvěry své vládě. S největší pravděpodobností by ji nezískal, ale mohl ještě odejít s alespoň trochu vztyčenou hlavou.

Stanislav Gross však mužem a politikem hodným funkce předsedy vlády není. Proto se ve sněmovně hlasovalo v obráceném gardu, totiž o vyslovení nedůvěry vládě, což navrhli poslanci ODS. Při známé parlamentní matematice, kdy bylo dopředu jasné, že pro vyslovení nedůvěry budou hlasovat občanští a křesťanští demokraté, zatímco sociální demokraté a unionisté vládu podpoří, byli jazýčkem na vahách komunisté. Poslanci KSČM se nakonec hlasování zdrželi, čímž Grosse nepřímo podpořili.

Znamená to, že aniž získal důvěru, předsedou vlády Stanislav Gross zůstává. Ovšem beze cti. Beze cti nikoli proto, že jej nepřímo podpořili komunisté – na tom, že hájí svůj politický zájem není koneckonců nic špatného –, nýbrž pro svoji zbabělost.

Z poslanecké sněmovny putují k občanům České republiky dvě zprávy. Jedna špatná a jedna dobrá. Ta špatná zní, že muž nehodný té funkce předsedou vlády zatím zůstává. Ta dobrá je, že už i slepý vidí, kdo je kdo.

Účet vystaví Grossovi i jeho fámulům občané při volbách.

1. 4. 2005

 
Plnou ParouBack

Kdoví který mediální nápověda to našim socdemáckým komsomolcům rádoby blairovského střihu nakukal, že jsou vlastně šampióni? Každopádně se toho chytli jak slepice flusu a vytrubují to o sobě do světa ostošest. Zvláště srandovní je to u některých z nich.

Srandovním šampiónem číslo jedna je Standa „v tuto chvíli“ Gross, mistr republiky v podrazáctví. Potrhnul Zemana, pak sejmul Špidlu, přičemž jen tak mimochodem vypekl Teličku. Vyniká rovněž v jiných disciplínách, jako je pořizování bytu či vypůjčování peněz. Do jeho servisního týmu patří strýček Vik či přítel Rod. Rád také hraje Mlýn. Mecenášem jeho sportovních úspěchů je známá podnikatelka z Nuslí.

Šampiónem číslo dvě je strážce státního pokladu Slávek Sobotka. Srandovní je, že svoji šampiónskou výjimečnost objevil přesně v okamžiku, kdy sekyra jím spravovaných státních financí se zaťala po rysku astronomického jednoho bilionu korun. No vida, jaký to šikovný chlapík povýšil na stranickou dvojku!

Řady mládežnických šampiónů rozšiřuje také jeden jinoch již postarší, přeborník v politické turistice a převlékání politických dresů, toho času předseda poslaneckého klubu ČSSD Míša Kraus. Je to opravdu srandovní, když (modrou) diktaturou straší právě tenhle veterán politických šaten všech režimů a ještě k tomu přesně v okamžiku, kdy poprvé v naší novodobé historii máme vládu, která stojí a padá s tím, kam v imperátorském gestu otočí palec komunisté.

Latiníci říkají: Panem et circenses! Dnes se hodí spíše zvolat: Okoralý chléb, vypečené hry!

Tak mě napadá: Čeho že je to vlastně zkratka ČSSD? Česká strana sociálně demokratická? Opravdu? Nepostarali se tihle šampióni o to, že si vtipálci za písmenka ČSSD dosadí spíše Česká srandovní sociální demokracie? A neměli by s tím ti z řad sociálních demokratů, kteří nechtějí být za šašky – pardon, za šampióny tohoto typu –, něco udělat?

5. 4. 2005 

 
Plnou ParouBack

Poslouchat předsedu poslaneckého klubu ČSSD Michala Krause, jak mlátí prázdnou slámu o „proevropské“ vládě, je k nepřečkání. Dělá si pan poslanec z občanů – spolu se svými stranickými kolegy – srandu? „Jednorázová smlouva“, „koalice, která nebude koalicí“, „proevropská vláda na jedno použití“, to jsou Krausovy a sociálně demokratické perly posledních dní. Ve skutečnosti kouřová clona, jež má vytvořit alibi pro Grossovy skutečné úmysly.

Jedno je však Krausovi třeba přiznat. Vpravdě kecalovské nasazení, s jakým vyslovuje svoje neskutečné věty, je obdivuhodné. Jako zaříkávač schopný umluvit i mrtvou kozu, by se zřejmě uživil. Otázka však zní, zda Česká republika roku 2005 a ještě k tomu po třech měsících permanentní vládní krize potřebuje zaříkávače mrtvých koz.

Nic proti proevropské orientaci české vlády. Ale pokud si ji berou do úst politici Grossovy a Krausovy hodnověrnosti, v nejednom občanovi hlodá pokušení zamířit na truc raději do Asie či Afriky.

Miroslav Kalousek a Pavel Němec by se museli pomátnout na rozumu, kdyby jen na kratičký okamžik podlehli pokušení na návrh narýsovaný potměšilými socialisty přistoupit. Jejich strany by jenom vytvořily trapnou a bezmocnou „stojedničkovou“ stafáž, pro „stojedenáctkové“ objetí ČSSD s komunisty.

Z rétoriky ČSSD vyplývá jediné: Stanislav Gross svoji demisi nemyslí vážně. Není možné chtít vytvořit novou „koaliční“ vládu s lidovci a unionisty a zároveň nastavit podmínky, které to vylučují. Je s podivem, že diplomat Jan Kohout se uvolil být v této truchlohře maňáskem na Grossově ruce.

A propos – Jan Kohout. Ve svém oficiálním životopise na Ministerstvu zahraničních věcí zatajil svoje předlistopadové členství v KSČ. Prý to nepokládal v profesním životopise za důležité. To je zajímavá argumentace od člověka, jehož profesí je politika. Do KSČ prý Kohout vstoupil pod dojmem Gorbačovovy perestrojky. To je pěkné, že chtěl pohnout věci kupředu. Však také krátce po jeho vstupu do komunistické strany Gustáva Husáka vystřídal Milo(u)š Jakeš. Povedlo se!

10. 4. 2005

 
Plnou ParouBack

Nu, to je mi tedy novinka! Oficiální stanovisko České republiky prý je, že jsme pro evropskou ústavu. A já hlupák si přitom myslel, že referendum, zda evropskou ústavu chceme, anebo nechceme, teprve bude. Nějak mi uniká – pomineme-li fakt, jak to dopadlo ve sladké Francii –, proč se potom vůbec máme namáhat k referendovým urnám.

Trochu to připomíná tu anekdotu o úplně prvních svobodných volbách. To Pánbůh přivedl Adamovi Evu a povídá: „Adame, vyber si manželku!“

Namísto, aby si vláda počkala na hlas lidu, dozvídáme se – a neříká to nikdo menší než předseda vlády Paroubek –, že prezident republiky, propagující ne evropské ústavě, prý musí všude říkat nikoli to, co si myslí on sám, ale co si o evropské ústavě myslí vláda. Jinak ho prý do zahraničí nepustí.

A vláda si myslí to, co tři strany, ze kterých se skládá. Za jak velkou část veřejnosti přitom vládní strany nyní hovoří, vypovídají aktuální volební preference: sociální demokraté oscilují nad, lidovci pod deseti procenty, unionisté nad nulou.

Že prý je za zahraniční politiku odpovědná vláda a ne prezident. Ale i kdyby to takhle bylo, jako že není, přijetí či nepřijetí evropské ústavy je přece především domácí politika a ne zahraniční. A navíc:  prezident – přesně tak, jak to předepisuje naše Ústava – po svém zvolení složil slib, ve kterém se mimo jiné říká, že svůj úřad bude zastávat „podle svého nejlepšího vědomí a svědomí“.

Když to domyslíme do konce, pak předseda vlády po prezidentovi chce, aby říkal věci, kterým nevěří a které jsou v rozporu s jeho vědomím a svědomím. Jinými slovy: premiér vyzývá hlavu státu, aby jednala protiústavně. A nádavkem vyhrožuje „domácím vězením“.

Tohle má být ta Evropa budoucnosti?

30. 5. 2005

 
Plnou ParouBack

Vypadá to spíše úsměvně. Zatím poslední koaliční spor se točí okolo toho, zda vláda má či nemá pokračovat v kampani za přijetí evropské ústavy. Křesťanští demokraté (a dokonce i Cyril Svoboda) říkají že ne, že po francouzském referendu je třeba vyčkat na rozhodnutí orgánů EU. Sociální demokraté a unionisté říkají že ano, že kampaň má pokračovat.

Úsměvné je na tom především to, že český občan – a dokonce ani ten, který se o politiku zajímá ve zvýšené míře –, dosud žádnou vládní kampaň nezaregistroval. Mohl si zatím všimnout pouze přemrštěných, nervózních reakcí na odpůrce evropské ústavy (především prezidenta Václava Klause) a jejich aktivity. Co se tedy má přerušovat, respektive v čem se má pokračovat?

Možná je to všechno trochu jinak a nejde ani tak o samotnou euroústavu jako o něco jiného. Pozorný divák naší politické scény naopak před časem jistě zaregistroval, že uvnitř vlády se vedl jiný spor. Spor o to, kdo za kampaň ponese odpovědnost. Zda ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda (KDU-ČSL), či předseda vlády, tehdy Stanislav Gross (ČSSD). Vyhrál Gross.

Co z toho vyplývá? Že někdo už také jistě musel naplánovat, jakým způsobem se na kampaň vyčleněné peníze utratí, a hlavně – a to je zřejmě to úplně nejdůležitější –, kdo se při jejich utrácení bude podnikatelsky realizovat. Cyrilovi hoši to nejsou.

Zkrátka a dobře – trasy penězovodů již byly naplánovány. A teď do toho ti zpropadení Francouzi. Co s tím? Vypnout (alespoň prozatím) penězovody? Ale jděte! Proč šetřit! Vždyť to není z jejich kapsy, ale z naší.

2. 6. 2005

 
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Další > Konec >>

Strana 4 z 13
Unisono...
výběr z foto...
39-2007-Ryn-Strasburk-Evropsky-parlament.JPG phoca_thumb_s_56-2009-Berlin-Kolonnenweg.JPG phoca_thumb_l_36-2007-Danova promoce.JPG phoca_thumb_m_07-1998-s-Michalem-Fleischmannem.jpg phoca_thumb_s_33-2006-Provence-Camargue.JPG phoca_thumb_s_41-2007-Strbske-pleso.JPG 11-1990-tabor-u-Machova.jpg phoca_thumb_m_27-2006-Italie-Benatky.JPG phoca_thumb_l_16-1996-Svycarsko-Matterhorn.jpg 26-2006-Italie-Verona.JPG 60-2010-Dansko.JPG phoca_thumb_s_38-2007-Ryn-Strasburk.JPG phoca_thumb_l_01-1973-Spektrum.jpg phoca_thumb_m_05-1996-se-Slavkem-Simkem-na-jeho-chalupe.jpg phoca_thumb_s_23-2000-Unisono-Nebezpecny-svet.jpg phoca_thumb_l_13-1991-Rakousko-Brand-s-Petruskou.jpg phoca_thumb_s_06-2003-Dunaj.JPG phoca_thumb_l_18-1989-Unisono-s-Jirinou-Urbanovou.jpg phoca_thumb_s_05-2000-Cesky-raj.jpg phoca_thumb_l_33-2006-Rakousko-Dachstein-West.jpg
Ulti Clocks content