Kdyby byl Stanislav Gross obyčejným ministrem, neexistuje síla, která by ho po všech těch kotrmelcích s majetkem jeho rodiny udržela ve funkci. Problém je v tom, že Gross není obyčejným ministrem, nýbrž předsedou vlády a nejde ho vyměnit kus za kus jako ministra. Jeho odchod znamená pád celého kabinetu a nutnost sestavení vlády nové. Osobní problém jednoho člověka se tak mění v problém ústavní. Tohle konstatování není nic nového. 

Skoro bych se vsadil, že obyčejnému občanovi je to ale jedno. Jeho kritéria jsou přesně opačná. Na svého předsedu vlády oprávněně klade ještě vyšší nároky než na řadového ministra. Ústavní krize, neústavní krize. Do jeho představy premiér, který jednou nohou stojí v bytě úvěrovaném strýcem Vikem, přítelem Rodem od kraviček či paličem směnek Simkaničem a druhou nohou  v bordelu (doslova), příliš nezapadá. Tohle je zkrátka i na českého občana, zvyklého na ledacos, příliš.

Sociálních demokraté se ale rozhodli nevidět, neslyšet a kolem Stanislava Grosse se prý semkli. Alespoň takhle se to píše v novinách. Skoro se mi tomu nechce věřit. Proč? Protože si nemyslím, že v ČSSD je patnáct tisíc slepců. Kladu si tedy otázku, kteří sociální demokraté se to kolem Stanislava Grosse vlastně semkli. Ti obyčejní řadoví členové, kteří v hospodě u piva raději klopí zrak, když Standa a Šárina přijdou na přetřes? Nebo spíše ti, kteří by se museli pakovat s Grossem? Ti, kteří by přišli o své prebendy? Ti, kteří by v případě předčasných voleb pozbyli poslanecký mandát a s vysokou pravděpodobností by si na něj dlouho dlouho znovu nesáhli?

Nechme tohle přemítání o semknutosti přátel růže samotným sociálním demokratům. Na jednu věc by však neměli zapomínat jedni ani druzí. Značka ČSSD se v očích voličů začíná pomalu měnit na GroSSD. Je v tom dost podstatný rozdíl. Lidé ho vidí. Vidí ho i sociální demokraté? Vypadá to, že s výjimkou Miloše Zemana asi ne. Co je větší hodnota? ČSSD, nebo Gross? Že by v tom semknutém houfu byla až taková tma?

3. 3. 2005

Ponechme v tuto chvíli, jak zní oblíbené slovní spojení Stanislava „v tuto chvíli“ Grosse, stranou faktické výsledky brněnského sjezdu České strany sociálně demokratické, jeho hodnocení i dopad na naši politickou scénu a podívejme se na rokování našich socialistů z hlediska běžného uživatele internetu. Toho uživatele, který v pátém roce jednadvacátého století pokládá za naprostou samozřejmost, že se prostřednictvím webové sítě může prakticky osobně účastnit i vzdálených událostí nebo o nich být alespoň vyčerpávajícím způsobem informován. Z tohoto úhlu pohledu si naši sociální demokraté nemohli vystavit strašnější vysvědčení. Proč? Protože to, co na síti nabídli, nelze označit jinak něž jako bídu a utrpení.

Pokud si uživatel internetu, v domnění že si rokování strany růže pustí v přímém internetovém přenosu do svého příbytku, o víkendu kliknul na webové stránky ČSSD a dále na odkaz na XXXII. sjezd, obratem zjistil, že byl naivním optimistou, který přecenil otevřenost a upřímnost  současných vládců naší země. Žádný přímý přenos se nekonal. V této souvislosti se nabízí srovnání s dokonalým internetovým servisem ze sněmování jiných politických stran.

Ale kdyby jen to. Sociální demokraté na svých stránkách nenabídli ani běžný normál v podobě on-line zpravodajství nebo alespoň aktuální zařazování elektronické podoby všech (nebo alespoň většiny) pronesených projevů, ať už v psané či zvukové verzi. Dokonce i „v tuto chvíli“ je na webových stránkách ČSSD k dispozici pouze 13 přednesených projevů. Nelze si nepoložit otázku: Proč je tomu tak?

Nabízejí se dvě odpovědi. Buď se sociální demokraté sami za sebe stydí a své rokování uskutečňují spíše v utajení, protože by navenek mohlo proniknout, na jaké úrovni se pohybují diskusní příspěvky delegátů sjezdu. Nebo jsou za tím ryze praktické důvody, totiž to, že projevy delegátů v psané „elektronické“ podobě neexistují, neboť počítačová gramotnost do výbavy mnoha členů největší vládní strany vůbec nepatří.

My ostatní můžeme na internetu mudrovat, která z opovědí je pro naši zemi věští tragedií. Každopádně však už víme, že i v tomto směru naši sociální demokraté o víkendu směle vykročili do minulosti.

28. 3. 2005