7. 9. 2005 Nedávno se v tisku objevila tato informace: Útvar odhalování korupce a finanční kriminality Policie České republiky ukončil šetření bývalých členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání v souvislosti s prohranou arbitráží se společností CME. Se souhlasem státního zástupce případ odložil. Trestní oznámení, které na ně bylo podáno, policie vyhodnotila jako neodůvodněné. Šetření prokázalo, že členové RRTV se nedopustili žádného porušení zákona. (Právo, 26. 8. 2005) Tolik stručná faktografie. Je však třeba k tomu něco dopovědět. Policie bývalé radní nešetřila v souvislosti s výsledky práce vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny. Vždyť právě tahle komise členy rady rovněž očistila. Ve zprávě Křečkovy vyšetřovací komise se doslova píše, že "žádný ze skutků, nebo absence skutků ze strany mediální rady, nezpůsobil investici pana Laudera přímé či nepřímé škody.“ Důvodem, proč byli někdejší radní popotahováni policií, bylo trestní oznámení, jež přišlo odjinud. Na celé věci přitom není zajímavý samotný fakt podání trestního oznámení, i to se občas může stát, zaráží spíše kdy, kdo a proč ho podal. Nejprve na téma „kdy“: Kdyby takové trestní oznámení přišlo těsně po prohrané stockholmské arbitráži, mělo by to jakousi logiku. Jenže ono se objevilo až poté, co jsou na stole závěry parlamentní vyšetřovací komise. Každý se s nimi může seznámit (kupříkladu zde). A dodejme, že především členové vyšetřovací komise z řad vládních poslanců neměli ten nejmenší důvod bývalou – jimi odvolanou – Radu šetřit. Naopak. Teď na téma „kdo“: Trestní oznámení na členy RRTV podal prostřednictvím jedné advokátní kanceláře „pravdoláskovní“ aktivista Martin Jan Stránský, vydavatel Přítomnosti a spoluzakladatel plácnutí do vody jménem Impuls 99. Nakonec na téma „proč“: Od politického aktivisty je to politický akt. A protože Martin Jan Stránský cítil potřebu učinit tento politický akt, trávili vyšetřovatel a předvolaní exčlenové rady čas výpověďmi na dané téma. Rozhodně znám příjemnější a užitečnější způsoby jak strávit den. Zvláště pro mimopražské by to také vyšlo levněji, neboť teprve ex post se člověk dozví, že jako vyšetřovaný na základě trestního oznámení nemá nárok na náhradu ušlé mzdy ani cestovného. Zajímavé! Zkrátka pan Stránský, iniciátor Impulsu 99, propagandista nepolitické politiky a přední aktivista zprofanované Pravdy a Lásky se umí druhým postarat o zábavu. Všechno špatné je ovšem na něco dobré. Členové odvolané rady nyní mají už od druhé instituce (nejprve od parlamentní vyšetřovací komise, nyní od policie) černé na bílém potvrzení, že nejsou viníky prohrané desetimiliardové arbitráže. V soudních sporech, ve kterých ve věci svého nezákonného odvolání žalují předsedu vlády a Poslaneckou sněmovnu, se to bude hodit. Co říci závěrem? Právem pana Stránského samozřejmě je podávat trestní oznámení, na koho chce. Mým právem zase je učinit toto veřejné oznámení: Martin Jan Stránský je hloupý exhibicionista, jenž si kriminalizací druhých honí své politické tričko.
Aktualizováno ( Úterý, 30 Červen 2009 13:14 )
14. 11. 2005 Paroubkův gang, známý též pod jménem vláda České republiky, bude mít nového člena. Petra Zgarbu na postu ministra zemědělství, alias vrchního pozemkového loupežníka, nahradí Jan Mládek. Petru Zgarbovi bylo málo, že byl s kalhotami na půl žerdi načapán, jak si z peněz důvěřivých občanů – daňových poplatníků – přisypává do svých rodinných lázní, ještě se stihl omočit také v pozemkové zlodějně desetiletí. Aby miliardy mohly létat do kapes spřátelených spekulantů, nechal šikovný ministr na Pozemkovém fondu na měsíc zhasnout. Alibi, že prý pro to sám nehlasoval, však nikoho nedojalo a chasník z Vysočiny se musel poroučet. Na jeho místo nyní přichází Jan Mládek, mezi politickou galérkou známý také pod přezdívkou Pan Medvěd. Ani on není žádnou novou tváří. Dělal ekonomického pobočníka již Stanislavu Grossovi, posléze ho zdědil i nový capo di tutti capi Klement Paroubek. Za připomenutí stojí rovněž Mládkovo starší angažmá, kdy byl náměstkem ministra financí. I to byl pěkný fičák a miliardy létaly jak divé. V arbitráží se společností CME komínem vyletělo více než 10 miliard a Jan Mládek byl v této souvislosti vyslýchán parlamentní vyšetřovací komisí (Stát chtěl vyměnit arbitráž za Primu a dolplatit, Stát možná v arbitráži neudělal vše, co mohl, naznačují výpovědi). A jak to tak vypadá, právě on je tou osobou, která nese odpovědnost za katastrofální výběr advokátní kanceláře, jež Českou republiku zastupovala. Vladimír Železný šel ještě dál a označuje ho přímo za Lauderova poslíčka. V kauze IPB, kterou prezident Václav Klaus nazývá loupeží století, nebyl konečný účet dosud vystaven, ale již dnes lze odhadovat, že tohle dobrodružství, připravené na tajné schůzce v Paříži, bude daňové poplatníky stát neuvěřitelných 200 miliard korun. I v tomto případě nebyl v inkriminovanou dobu, kdy byla operace spuštěna, ministerským náměstkem nikdo jiný než Jan Mládek, alias Pan Medvěd. Leč jistota je jistota, a tak se dotyčný v roce 2002 v dresu ČSSD raději uchýlil pod ochranu poslanecké imunity. Server Česká média se Janu Mládkovi v minulosti věnoval již několikrát, kupříkladu v článcích Poslanec Mládek na titulní straně či Mimořádná drzost poslance Jana Mládka. Žijeme vskutku ve veselé době. Komentář Hospodářských novin (Jan Macháček a Tomáš Němeček: Ekonom místo sedláka, 11. 11. 2005) instalaci Pana Medvěda, v letech 1987 až 1989 člena KSČ, na ministerstvo zemědělství vítá, neboť prý přichází skutečný ekonomický odborník. Tak tak. Kupředu, levá!
Aktualizováno ( Úterý, 30 Červen 2009 13:58 )
|
30. 12. 2005 Ze zprávy ČTK: Žalobce předal soudu druhou a zároveň nejrozsáhlejší z celkem tří trestních kauz europoslance a bývalého ředitele televize Nova Vladimíra Železného. Železného obžaloval z pokusu o poškozování věřitele, jeho někdejší právníky z pomoci k tomuto trestnému činu. Státní zástupce dnes podal k pražskému městskému soudu obžalobu na čtyři obviněné, řekl ČTK mluvčí pražského městského státního zastupitelství Martin Omelka ... Železný a právníci se podle žalobce dopustili trestné činnosti v době od 26. dubna 1999 do počátku roku 2001. „Poté, co společnost CME uplatnila u Mezinárodního arbitrážního soudu nárok na zaplacení dlužné částky 23 350 000 $ s příslušenstvím, podnikali po předchozí domluvě právní kroky k převedení movitého a nemovitého majetku obviněného Železného na nově zakládané právnické osoby,“ popsal Omelka s tím, že Železný s tímto převedeným majetkem nadále disponoval. Obvinění machinacemi zneprůhledňovali pohyb majetku Železného. Znemožňovali tím naplnění předběžných opatření soudů směřujících k uspokojení uvedené pohledávky, dodal Omelka. Běžný čtenář si toho nemůže všimnout, protože se ve všech těch sporech okolo Novy neorientuje, ale člověka, který má celý případ důkladně prostudovaný – a přesně tohle jsem při psaní knížku Válka o Novu aneb Podvod za 10 miliard znovu a důkladně udělal –, to doslova bije do očí. V těch několika větách mluvčího státního zastupitelství je totiž tolik logických nesrovnalostí, že v člověku okamžitě klíčí podezření, že státní zastupitelství opět vyprodukovalo další ze svých paskvilů. Nejprve si definujme, o čem je vlastně řeč. Železný se podle Omelky měl dopustit poškození věřitele v období mezi 26. dubnem 1999 a začátkem roku 2001. To znamená de facto mezi svým odvoláním z funkce generálního ředitele Novy, přesněji ČNTS, ke kterému došlo 19. dubna 1999, a rozhodnutím tzv. amsterdamské arbitráže (CME versus Železný), které je datováno 9. února 2001. Právě v něm se totiž objevuje zmiňovaná částka 23 350 000 dolarů. Ale pozor! Pohledávka ve výši 23 350 000 dolarů není něco, co 9. únoru 2001 předcházelo. Naopak – 9. února 2001 teprve vznikla! Takže Železný se v souvislosti s částkou v této výši mohl jen těžko dopustit poškození věřitele v období mezi 26. dubnem 1999 a začátkem roku 2001, jak uvádí Omelka, když žádný takový dluh ještě neexistoval. Ano, Železný a CME v období mezi 26. dubnem 1999 a 9. únorem 2001 vedli spor, zda Železný společnosti CME způsobil či nezpůsobil nějakou škodu, když CME odstřihl od zisků televize Nova. Konkrétně tím, že držitel licence CET 21 odstoupil od smlouvy se servisní firmou ČNTS, vlastněnou Lauderovou společností CME. Ale právě amsterdamská arbitráž svým rozhodnutím ze dne 9. února 2001 určila, že Železný společnosti CME žádnou škodu nezpůsobil (!). Částka 23 350 000 dolarů souvisí s něčím jiným. Amsterdamská arbitráž totiž s odvoláním na skutečnost, že Železný porušil konkurenční doložku příslušné smlouvy, zároveň zrušila jeden dřívější obchod mezi Železným a CME a oběma stranám nařídila, aby si vyměnily původní plnění. Železný měl vrátit CME právě oněch 23 350 000 dolarů, společnost CME Železnému akcie firmy Nova Consulting. Ale znovu opakuji: tahle povinnost dne 9. února 2001 teprve vznikla. Když už by tedy státní zástupce chtěl Železného v souvislosti s částkou 23 350 000 dolarů popotahovat za poškozování věřitele, musel by takový čin umístit do období po 9. únoru 2001 a nikoli před toto datum. Takhle to postrádá veškerou logiku. Ano, je pravda, že Železný posléze se zaplacením částky 23 350 000 dolarů váhal. Ale je také pravda, že nakonec celou sumu vyrovnal. Ve světle této skutečnosti se aktuální obvinění státního zástupce jeví nesmyslné dvojnásob. Doslova se nabízejí palčivé otázky. Že by odpovědný státní zástupce nebyl na dostatečné odborné výši? Nebo se v případu neorientuje? Či snad pracuje na politickou objednávku? Nelze si totiž nepovšimnout, že se blíží volby, že Železný je předsedou politické strany Nezávislí demokraté a po jeho úspěších v senátních a evropských volbách ho není radno podceňovat, že vstup tohoto uskupení do Poslanecké sněmovny a do koalice pravého středu by skoro jistě znamenal konec jakýchkoli nadějí ČSSD na setrvání u vlády a že kriminalizace politických protivníků je pro sociální demokraty pracovní metodou.
Aktualizováno ( Úterý, 30 Červen 2009 14:00 )
4. 1. 2006 Nemám ve zvyku účastnit se diskusí pod svými internetovými články. A to ani když mne několik známých firem, říkám jim internetoví recidivisté, osočuje, že jsem prý zavinil prohranou arbitráž se CME, potažmo škodu více než 10 miliard korun. Sice mě občas pěkně svrbí jazyk, ale nakonec si vždycky pomyslím cosi o blahoslavených chudých duchem. Začíná nový rok, chci mít čistý stůl, takže pro tentokrát učiním výjimku. Vezmu to z jedné vody. Dovedl jsem ještě pochopit, když podobná obvinění padala v roce 2003, krátce po stockholmském verdiktu. Vykřikovali to vládní politici, média – zvláště Česká televize – přizvukovala a přemýšlet některé lidi bolí. Tři roky poté je to na pováženou, respektive na prozkoumání duševního stavu dotyčných. Jsou totiž známy výsledky různých vyšetřování, konkrétně třeba speciálních útvarů Policie České republiky či poslanecké vyšetřovací komise. To opravdu všechny ty internetové křiklouny nikdy nenapadlo, že kdyby existoval byť jen jeden jediný důvod, jak si mě osobně či Radu, ve které jsem zasedal, podat, tahle vládní garnitura by neváhala ani minutu. Vždyť kriminalizace politických protivníků je pro sociální demokraty pracovní metodou a když na to přijde, demonstrativně nasadí třeba vrtulník. Pravda, snažili se. Ale kde vzít na dlani chlup? To těmhle internetovým veleduchům opravdu není divné, že prakticky jediný, kdo nechce celou kauzu nechat upadnout do zapomnění, je právě jimi osočovaný údajný viník? Jenže jak se můžu zlobit na internetové hulváty, kteří si anonymním poštěkáváním nejspíš řeší své vlastní mindráky, když s hlavním proudem české žurnalistiky je to vlastně ještě horší. Novináři, kteří v souvislosti s touhle kauzou mají sami tuny másla na hlavě, odbyli výsledky vyšetřování tradičním klišé, že poslanecké komise prý stejně nic nevyšetří. Jenže ona to není pravda! Možná by to chtělo si ty závěry opravdu přečíst. Stejně jako vyšetřovací komise k IPB odhalila mechanismy a hlavní aktéry téhle loupeže století, totéž učinila i vyšetřovací komise k arbitráži se CME. Už to je nadmíru zajímavé, že odpovědnost padá v obou kauzách na stejné lidi. Ale copak lze od socialistů čekat, že pošlou do tepláků svého exministra Mertlíka a jeho náměstka, nyní ministra, Mládka? Také další jména jsou známa. „Pane Štěpánku, doufám, že chápete, v jak delikátním jsem postavení,“ řekl mi v osobním rozhovoru sociálně demokratický předseda oné vyšetřovací komise. Chápu! Jeden internetový čtenář se opakovaně domáhá, abych odpověděl na otázku, zda Česká republika v souvislosti s arbitráží se společností CME porušila či neporušila dohodu o ochraně investic. Sice mi trochu uniká, proč se dotyčný umanutě domáhá odpovědi na něco, o čem už jsem publikoval bezpočet článků a dokonce napsal knížku Válka o Novu aneb Podvod za 10 miliard, ve které je celý případ popsaný do nejmenších podrobností, včetně odpovědi na danou otázku, ale budiž. Nejen pro onoho internetového čtenáře tedy po tisící první: Ne, Česká republika ani žádný její orgán se v souvislosti s tím, k čemu se vztahuje pokuta 10 miliard korun (tzn. především k událostem roku 1999 a výše) žádného porušení smlouvy o ochraně investic, česko-americké ani česko-nizozemské, nedopustily a žádnou škodu společnosti CME nezpůsobily. Je to sice neuvěřitelné, ale je to tak! (Pozn.: Prosím neplést s problematickým udělením licence CET 21 v roce 1993. To za porušení smlouvy považovala londýnská arbitráž. Zároveň ovšem konstatuje, že Lauderovi tím nevznikla žádná škoda, naopak svého postavení v servisní firmě začal využívat ve svůj prospěch. Pro úplnost dodávám, že v roce 1993 jsem členem Rady ještě nebyl.) To není pouze moje odpověď. Ke stejnému závěru dospěli také všichni tři arbitři londýnské arbitráže (Ronald Lauder versus Česká republika), včetně Lauderem delegovaného rozhodce Lloyda Cutlera, jehož sám Ronald Lauder avizoval jako jednoho z nejlepších právníků světa. Totéž tvrdí rozhodce stockholmské arbitráže (CME v. ČR) JUDr. Jaroslav Hándl, který všechny svoje výhrady ke stockholmskému verdiktu a pokleskům svých dvou kolegů podrobně popsal v separátním stanovisku, a stejně dopadlo i šetření vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny a českých policejních orgánů. Naopak dva stockholmští arbitři, Wolfgang Kühn a Stephen M. Schwebel, kteří svým skandálním rozhodnutím Českou republiku těžce poškodili, se posléze stali předmětem kritiky na mezinárodním právnickém fóru. Není mojí vinou, že takovéhle informace se k českému čtenáři, posluchači, divákovi nedostanou. Rovněž není mojí vinou, že odpovědné osoby z ministerstva financí hájily zájmy České republiky tak hanebným způsobem. Nakonec něco veselejšího. Jiný internetový nešťastník při žádné příležitosti neopomene do komentářů napsat, že prý jeho rodině dlužím 40 000 korun. Pomiňme, že je to celé nebetyčná blbost samo o sobě, ale dejme tomu, ať je po jeho. Dotyčný bude vskutku pozoruhodný exemplář. Buď má manželku a 38 dětí, nebo chyběl, když se na základní škole učilo dělení. Ač ho skoro pokaždé někdo upozorní, že je o řád vedle, vytrvale si vede svou. Signifikantní je, že evidentně jde o kovaného socana. Z jeho příspěvků to doslova trčí. Takový materiál Paroubkovi opravdu přeju. Obecně lze učinit závěr, že příspěvky přicházející z anonymity internetového prostoru toho nejvíce vypovídají především o svých původcích. Je to jejich vizitka. A teď, milí čtenáři, můžete sledovat, co se opět bude dít v komentářích. Řečeno s filmovým klasikem: To zas bude v álejích nablito! PS: Soudní spory, které (ex)členové RRTV vedou se státem, respektive s předsedou vlády a Poslaneckou sněmovnou, ve věci svého protiprávního odvolání, se táhnou už třetí rok. Výsledek je stále v nedohlednu. Česká justice pracuje svým tradičním tempem i způsobem. Stále ovšem také platí: kdo si počká, ten se dočká!
Aktualizováno ( Úterý, 30 Červen 2009 14:04 )
|
přidat k oblíbeným
