8. 4. 2004 Předesílám, že jsem vždycky považoval a i nadále považuji za normální, že členové mediálních rad občas hovoří s politiky nebo s lidmi z mediální branže i mimo rámec oficiálních vztahů. Po celých devět let, co jsem v RRTV zasedal, jsem se také tímto názorem řídil. Kdykoli to bylo třeba, bez jakýchkoli zábran jsem se sešel, s kým bylo třeba nebo s kýmkoli, kdo mne o schůzku požádal. Pokládám to totiž za jediný způsob, jak lze být „in“ v tak složité problematice, jako je ta mediální. Problematice složité vztahově, osobnostně, politicky, legislativně, společensky i jinak. Předesílám to proto, abych zdůraznil, že jsem to nebyl ani já ani lidé obdobných názorů, kdo se v minulosti pohoršoval nad styky radních s politiky. Pohoršovali se jiní. Kupříkladu redaktorům České televize v době jejich stávky posloužil pouhý nezákonně získaný a zveřejněný výpis telefonických hovorů nejen k dehonestaci některých politiků a radních, ale také k rozpoutání všeobecné hysterie, že televize je v politickém ohrožení. Pozadu tehdy nezůstali ani další novináři a politici. Mezitím uběhly tři roky. Vyměnila se mocenská garnitura, k jejímu obrazu se rovněž změnilo obsazení mediálních rad. Radní a politici si dnes nejen telefonují, ale doslova koordinují svoje kroky a pracovní postupy. Předseda poslanecké sněmovny Zaorálek a ministr kultury Dostál obědvá se členy mediálních rad navrženými sociální demokracií. V mediální skupině ČSSD spolupracují poslanci a radní, dokonce pod taktovkou píárové agentury. A nyní vyplouvá na povrch, že mezi utajovanými poradci premiéra Špidly figuruje také člen Rady ČT filosof Erazim Kohák. Tentýž Kohák, který nedávno nestoudným a trapným způsobem v přímém přenosu ČT lobboval za větší provětrání peněženek koncesionářů. To, že si premiér Špidla do své tajné poradní skupiny zve ekologistické rudozelené extremisty typu Jakuba Patočky a vydává je za reprezentanty „autenticky demokratické orientace v české politice“, je koneckonců jeho věc. Vrána k vráně sedá a nejvíce to vypovídá o českém premiérovi. Ale že Špidlovi – mimo jiné i ve věcech, na které má nezávisle dohlížet – radí člen Rady České televize Kohák, je na pováženou. To už se totiž nevejde ani do mého poměrně svobodomyslného názoru na styk politiků s členy nezávislých mediálních rad. O to horší je, že nikomu z novinářů to ani v nejmenším nevadí. Přitom ještě před pár měsíci se v boji za „svobodu slova“ a „nezávislost médií“ mohli přetrhnout. Jenže to šlo o jiné osoby, jiné politiky, jiné radní. Nezměrné pokrytectví našeho novinářského stavu, který na zastánce rozličných politických názorů používá různé metry, je jedním slovem prostě skandální. Je to trapas, ostuda, hanba. Lze brát české novináře píšící o politice a médiích po tom všem ještě vážně? A lze za těchto okolností vůbec brát vážně podstatnou část redakcí zpravodajství a publicistiky České televize, tedy veřejnoprávní instituce, kterou si všichni – ať už máme politické názory takové nebo onaké – platíme dokonce právě proto, aby používala pouze jeden metr? Nevím, jestli to dochází alespoň té slušnější části novinářů z Kavčích hor. Ale zvonku to vážně vyzerá, že ruka ruku myje. Přesněji – českotelevizní ruka špidlovskou ruku myje. Ve stylu: Soudruzi, totiž přátelé, my vám, vy nám!
Aktualizováno ( Úterý, 30 Červen 2009 10:35 )
16. 4. 2004 Z diskusního večera spolupořádaného Českými médii, Vysokou školou J. A. Komenského a Českým rozhlasem 6 v prostorách ministerstva kultury na téma „Vláda nad médii“ vyplývá několik skutečností. Lze konstatovat, že existuje neoddiskutovatelný fakt, že vládní koalice při všech příležitostech využila své převahy jednoho hlasu, aby prosadila svoji představu o fungování mediálních rad. Stalo se tak při odvolání staré Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), při volbě rady nové, i při obsazování uvolněných míst v Radě České televize a Radě Českého rozhlasu. V RRTV obsadili lidé navržení stranami vládní koalice 9 míst ze 13. Přesně tolik, kolik je třeba kupříkladu k udělování či odnímání vysílacích licencí. Koalice, která má ve sněmovně 50,5 procenta, si tak v RRTV přisoudila 70ti procentní převahu. V Radě ČT došlo během existence Špidlovy vlády k dovolbě šesti radních. Ve všech případech nakonec uspěli lidé, kteří mají blízko k vládní koalici. V některých případech Špidlova vláda postupovala zvláště brutálním a nevybíravým způsobem. Na semináři jsem řekl, že ve výsledku vlastně neexistuje rozdíl mezi postupem Mečiara na Slovensku během tamní „noci dlouhých nožů“ a Špidly v Česku. Jediný rozdíl je v tom, že Mečiar postupoval jako „profesionál“ a změny ve všech mediálních radách provedl jedním jediným radikálním řezem, kdežto Špidla postupuje jako amatérský břídil, který k realizaci svých představ potřebuje mnoho „ukoprcaných“ pokusů. Ze zmíněného faktu však nelze jednoznačně vyvodit, že v radách nyní sedí pouze lidé, kteří se nechají přímo řídit vládními politiky. Tak jednoduché to není a navíc by takové tvrzení bylo vůči některým osobnostem nespravedlivé. Problém je jinde. Už samotná existence rad v takovémto složení vytváří tlak a latentní hrozbu. Do nástupu Špidlovy vlády navíc platila v poslanecké sněmovně nepsaná gentlemanská dohoda, že složení mediálních rad, co do politického zakotvení jednotlivých radních, víceméně kopírovalo poměrné zastoupení samotné sněmovny, vzešlé z výsledku voleb. Ideální to asi není, spravedlivé nejspíš ano. Špidla dohodu zbořil a chová se ve stylu – vítěz bere všechno. Jak na semináři řekl poslanec ODS Petr Pleva, takové počínání je velmi krátkozraké, protože v demokracii nikdo nemá vládu napořád a takováto mocenská zpupnost se jednoho dne otočí proti jejím strůjcům. Naštěstí však také platí, jak upozornil poradce Petry Buzkové a člen ČSSD Martin Profant, že sociální demokraté se svojí mocí nakládají častokrát tak amatérsky, že si tím spíše škodí. To je možná také pravda, nic to však nemění na faktu, že politici ČSSD svých mocenských pozic k tlaku na elektronická média skutečně využívají. V Nově by o tom mohli vypravovat. Pochopení pro počínání vládní koalice projevil jeden z jejích ideových osnovatelů Jiří Pehe. Podle něho jsou skutky Špidlovy vlády pochybně interpretovány, což pokládá za neférové. Každý radní podle něho má právo na své politické názory. S poslední větou nelze než souhlasit. Jen je škoda, že pan Pehe stejné právo v minulosti nepřiznával také členům rad s jinou politickou orientací. Jeho vystoupení nelze hodnotit jinak než jako ryzí pokrytectví. Zaráží, že takovouto politicky motivovanou účelovou slepotou trpí člověk, který si za své jméno píše, že je politolog. Takto obvykle hovoří politici. A vůbec nejpřesnější označení pro slovní eskamotérství Jiřího Pehe je politikář.
Aktualizováno ( Úterý, 30 Červen 2009 10:37 )
|
22. 4. 2004 Ladislav Jakl, ředitel sekretariátu prezidenta republiky, během své přednášky na Vysoké škole ekonomické „cosi“ řekl o novinářích z Českého rozhlasu. V trochu posunuté rovině se to pak objevilo také v přepisu, který zveřejnil server Česká média. Ozval se ředitel ČRo 1 – Radiožurnálu Alexandr Pícha. Vyzval Jakla, aby věc opravil a aby se omluvil. Jakl zareagoval rychle a korektně a obratem na Českých médiích zveřejnil vysvětlení a omluvu. Pícha Jaklův přístup ocenil a sdělil, že tím celou věc považuje za vyřízenou. Dalo by se říct – banální věc. Kdyby ovšem nebylo České televize. Ta, dávno poté, co vše již odeznělo, celou věc znovu rozfoukala ve své hlavní zpravodajské relaci (21. dubna 2004). Nedorozumění, které původně „zasáhlo“ pouze účastníky přednášky na VŠE a čtenáře serveru, tedy řádově pár stovek, možná pár tisíc lidí, Česká televize naservírovala miliónům. Proč? Protože jde o Jakla, potažmo o Klause. Jiný případ. Sedm loni odvolaných členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, nominovaných do rady poslaneckými kluby ODS, ČSSD a KDU-ČSL, vydalo při příležitosti prvního výročí svého loňského problematického odvolání prohlášení. Předseda téže rady, toho času šéf mediálních odborů, Martin Muchka při té samé příležitosti poslal otevřený dopis předsedovi vlády. Kdyby jen polovina z toho, co se v prohlášení a otevřeném dopise píše, byla pravda, je to skandál dalekosáhlých rozměrů. Žádná banalita. Česká televize o tom divákům neprozradila ani slovo. Značně to kontrastuje s loňskou nezměrnou aktivitou redaktorů veřejnoprávní televize při likvidaci této rady. Tehdy ČT pokrývala vše, odvolávání dokonce odvysílala v přímém přenosu. Po roce se už ví, že leccos je jinak, ale divák se to nesmí dozvědět. Pro úplnost dodejme, že stejně se zachovaly i veřejnoprávní Český rozhlas a Česká tisková kancelář. Zrekapitulujme si to: Na banalitu spojenou s Jaklovým jménem se v Událostech místo a čas najde, na závažné obvinění vládní koalice nikoli. Desetimiliardový arbitrážní skandál, který hrozí vybuchnout jako časovaná bomba, veřejnoprávní televizi nezajímá. Člověka maně napadají různé otázky. Dělají to ti novináři na objednávku? Nebo tu zvláštní kombinaci aktivismu a servility už mají zadřenou pod kůží tak, že o tom ani nevědí? A který že se to píše letopočet? 2004, nebo 1984? Orwell by se možná nestačil divit.
Aktualizováno ( Úterý, 30 Červen 2009 10:38 )
23. 4. 2004 Když Vladimír Mečiar po svém návratu k moci uskutečnil ve slovenském parlamentu tzv. noc dlouhých nožů, během které byly mimo jiné převoleny všechny mediální rady, oprávněně za to sklidil všeobecnou kritiku. Jako projev mocenské arogance a nedemokratických principů to hodnotily i české sdělovací prostředky. Jak vyplývá z níže uvedených čísel o odvolání a následné volbě Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), koaliční vláda Vladimíra Špidly uskutečnila během uplynulého roku prakticky to samé. V tomto případě však čeští novináři kupodivu mlčí, přestože vypovídací hodnota následujících čísel je jednoznačná. Odvolání staré RRTV 2. 4. 2003 – 13. schůze PSP ČR návrh na tajné hlasování: 89 pro (ODS a KSČM), 87 proti (ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU), návrh nebyl přijat, bylo třeba 90 hlasů návrh na veřejné hlasování: 90 pro (ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU), 84 proti (ODS a KSČM), návrh byl přijat, bylo třeba 90 hlasů hlasování o odvolání RRTV: 90 pro (ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU), 87 proti (ODS a KSČM), návrh byl přijat, bylo třeba 90 hlasů Volba členů nové RRTV 29. 4. 2003 – 14. schůze PSP ČR návrh na tajné hlasování: 98 pro (ODS, KSČM), 92 proti (ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU), návrh nebyl přijat, bylo třeba 99 hlasů volba koaličních kandidátů: Milan Jakobec – navržen US-DEU: 102 pro (ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU plus 3 KSČM) Eva Kantůrková – navržena ČSSD: 137 pro (ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU plus KSČM) Jan Kostrhun – navržen ČSSD: 138 pro (ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU plus KSČM a 1 ODS) Petr Pospíchal – navržen ČSSD: 99 pro (ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU plus 1 KSČM), ke zvolení bylo třeba právě 99 hlasů Jiří Šenkýř – navržen KDU-ČSL: 110 pro (ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU plus 10 KSČM) volba opozičních kandidátů: Dalibor Matulka – navržen KSČM: 104 pro (ČSSD a KSČM) Tento den bylo zvoleno pět zástupců koalice (ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU), všichni s dílčí podporou KSČM, a jeden zástupce opozice (KSČM), s podporou ČSSD. 13. 5. 2003 – 16. schůze PSP ČR návrh na tajnou volbu: 97 pro (ODS a KSČM), 85 proti (ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU), návrh nebyl přijat, bylo třeba 99 hlasů volba koaličních kandidátů: Petr Kolář – navržen KDU-ČSL: 99 pro (ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU), ke zvolení bylo třeba právě 99 hlasů Katarína Vaculíková – navržena ČSSD: 99 pro (ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU), ke zvolení bylo třeba právě 99 hlasů Václav Žák – navržen ČSSD: 137 pro (ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU plus KSČM) volba opozičních kandidátů: Daniel Novák – navržen KSČM: 144 pro (ČSSD, KSČM plus 38 ODS) František Pejřil – navržen ODS: 104 pro (ODS, KSČM plus 1 ČSSD, 1 KDU-ČSL, 5 US-DEU) Tento den byli zvoleni tři zástupci koalice a dva zástupci opozice. Byla realizována „výměnná“ dohoda mezi ČSSD a KSČM o volbě Daniela Nováka (KSČM) a Václava Žáka (ČSSD). Novák je jediný znovuzvolený člen odvolané RRTV. Byl zvolen přesto, že vládní koalice původně vyhlásila naprostou diskontinuitu nové RRTV se složením odvolané RRTV. 8. 7. 2003 – 18. schůze PSP ČR návrh na tajnou volbu: 86 pro (ODS a KSČM), 47 proti, návrh nebyl přijat, bylo třeba 87 hlasů volba opozičního kandidáta: Irena Ondrová – navržena ODS: 104 pro (ODS, KSČM, KDU-ČSL plus 3 ČSSD) 25. 2. 2004 – 27. schůze PSP ČR návrh na tajnou volbu: 95 pro (ODS a KSČM), 40 proti, návrh nebyl přijat, bylo třeba 96 hlasů volba koaličního kandidáta: Pavla Gomba – navržena US-DEU: 96 pro (ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU), ke zvolení bylo třeba právě 96 hlasů Komentář Zvolením Pavly Gomba má RRTV plný stav, tedy 13 členů. Devět radních bylo navrženo stranami vládní koalice (ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU), pouze čtyři opozičními stranami (ODS a KSČM). Podle zákona je k udílení či odnímání vysílacích licencí třeba právě devět hlasů. V poslanecké sněmovně má koalice 101 hlasů, opozice 99 hlasů. V procentuálním vyjádření má vládní koalice v poslanecké sněmovně 50,5 % hlasů, opozice 49,5 %. V Radě pro rozhlasové a televizní vysílání je procentuální poměr 70 % pro vládní koalici, 30 % pro opozici. Ignorování zásad poměrného zastoupení charakterizuje rovněž následující nepoměr. Poslanecký klub ODS má ve sněmovně 58 (později 57) členů, poslanecký klub US-DEU 10 členů. V RRTV však obě strany mají shodně po dvou nominovaných radních. Sedm ze zvolených členů RRTV jsou bývalí poslanci či senátoři. Svobodné rozhodování poslanců bylo znemožněno brutálním prosazením veřejných hlasování, v personálních záležitostech neobvyklých. Po nástupu Špidlovy vlády došlo též k volbě tří členů Rady Českého rozhlasu a šesti členů Rady České televize. Přestože volba probíhá nikoli z návrhů poslaneckých klubů, nýbrž na základě návrhů společenských organizací, lze konstatovat, že ve všech případech byly zvoleny osoby, které mají blízko k vládní koalici. Z výše uvedených faktů vyplývá, že čistě po formální stránce není postup Špidlovy vládní koalice v rozporu se zákonem, stejně jako nebyl v rozporu se zákonem postup Mečiarovy vlády na Slovensku. (S výjimkou odvolání RRTV, při kterém Špidlova koalice porušila jednací řád sněmovny, zákon o vysílání i Ústavu.) Rozhodně je však v rozporu se zvyklostmi evropských demokratických zemí. Praxe Špidlovy vlády je rovněž v příkrém rozporu s jejími vlastními proklamacemi o odpolitizování mediálních rad. V čem se tedy vlastně liší Špidla od Mečiara? Pouze v rychlosti s jakou pohřbil nepsané demokratické zvyklosti. Profesionální řezník Mečiar to stihl za noc, Špidlovi to trvalo rok.
Aktualizováno ( Úterý, 30 Červen 2009 10:42 )
|