25. 2. 2004 Jan Macháček a Sabina Slonková položili v Hospodářských novinách (24. 2. 2004) v rozhovoru s nejvyšší státní zástupkyní Marií Benešovou mimo jiné tuto otázku: „A proč se tak dlouho táhl případ Vladimíra Železného?“ Benešová odpověděla takto: „Dohled nad touto kauzou nepatří nám, ale Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze. My jsme jen připravili pro ministra spravedlnosti, jako člena vlády, obecnou zprávu o skutcích, z nichž byl pan Železný obviněn či vyšetřován. Pan Železný už rok říká, že to je skandální. Co je ale skandálního na tom, že se vláda ptá, za co je pan Železný stíhán, když má v souvislosti s jeho aktivitami platit 10,5 miliardy.“ Vůbec se necítím povolán jakkoli se vyjadřovat ke kauzám, kvůli kterým je Vladimír Železný vyšetřován (daně, obrazy, Astrona), neboť s podstatou sporu o Novu vůbec nesouvisejí. Ve sporu mezi držitelem licence společností CET 21 a její někdejší servisní firmou ČNTS se však orientuji poměrně dobře. Proto se odvažuji konstatovat, že z výše uvedeného výroku vyplývá, že paní nejvyšší zástupkyně Benešová to má nějaké popletené. Jakou hodnotu pak asi mají zprávy, které píše pro vládu? Kde paní Benešová přišla na to, že vláda zaplatila 10,5 miliardy právě v souvislosti s aktivitami Vladimíra Železného? V novinách? V televizi? Či snad vyšetřováním? Jestliže podobnou propagandu trousí novináři a politici, je to neomluvitelné, ale když takovou argumentaci převezme nejvyšší státní zástupkyně, je to tragedie. Nejenom pro paní Benešovou proto připomínám, že jádrem sporu o Novu byla právoplatnost odstoupení držitele licence společnosti CET 21 od smlouvy se servisní ČNTS, ke kterému došlo 5. srpna 1999. Vrchní soud 14. prosince 2001 pravomocně rozhodl ve prospěch CET 21, tedy Železného. Až do 14. listopadu 2002, tedy skoro celý rok, tak platil pravomocný rozsudek, že Železný (CET 21) vypověděl smlouvu podle práva. Toho dne rozsudek zrušil Nejvyšší soud a vrátil celou kauzu k novému projednání. Ani potom ČNTS nebyla příliš úspěšná a celá kauza vyšuměla, když finanční skupina PPF koupila ČNTS, čímž se spořící se firmy dostaly do jedněch rukou. Ať dělám, co dělám, nějakou vinu Vladimíra Železného zde nenalézám. Vedle toho běžely arbitráže. Ta londýnská konstatovala, že Česká republika Ronaldu Lauderovi žádnou škodu nezpůsobila. Stockholmská naopak rozhodla, že Lauderově společnosti CME náleží odškodné 10,5 miliardy korun. Jako „viník“ tu však figuruje Česká republika, nikoli Vladimír Železný. Ten ve své amsterodamské arbitráži se CME víceméně uspěl. Arbitři rozhodli, že strany si vymění původní plnění, Železný vrátí peníze a dostane zpět akcie, žádnou škodu však CME nepřiznali. Oporu pro tvrzení paní Benešové zde opět nenalézám. Korunu všemu Benešová nasazuje, když v závěru rozhovoru řinčí zbraněmi: „Já si naopak myslím, že skandální je opakovaný výrok pana Železného, že u nás se národ dělí na dvě kategorie lidí: na ty, co už jsou stíhaní a na ty, co to teprve čeká. To není nic jiného než šíření poplašné zprávy a pan Železný může být rád, že nebyl postižen za další trestný čin.“ Nechci hodnotit, jestli je Železného výrok pravdivý či skandální, mě připadá naprosto skandální jiná věc. Začíná být zcela evidentní, že Česká republika prohrála ve Stockholmu na základě křivých svědectví. Klíčový důkaz proti ní předložili sami právní zástupci České republiky. Byl jím podvržený a zfalšovaný zápis z jednání RRTV. Kdo za to nese odpovědnost? Tohle nejvyšší státní zástupkyni nezajímá? Přičtěme k tomu, že ještě v průběhu arbitráže si Úřad vyšetřovaní nechal u Právnické fakulty Plzeňské univerzity vypracovat právní expertízu, ze které vyplývá, že Lauderovi lidé se při podnikaní na území České republiky dopouštěli kriminálních činů. Nikdo to však dál nešetřil. Kdyby orgány činné v trestním řízení byly v těchto případech stejně aktivní, jako když šlo o Železného, nemusela Česká republika ve Stockholmu vůbec prohrát. I za to nesou odpovědnost zcela konkrétní lidé. A co na to nevyšší státní zástupkyně? Nic. Tak mě tak napadá – když mohla být Rada pro rozhlasové a televizní vysílání odvolána za prohřešky, kterých se nikdy nedopustila, co kdyby někdo odvolal nejvyšší státní zástupkyni za neprofesionální a ještě k tomu hloupé výroky, které opravdu pronáší.
Aktualizováno ( Úterý, 30 Červen 2009 20:41 )
1. 3. 2004 Dne 9. 12. 2003 odvysílala televize Nova v Televizních novinách reportáž o chystané kandidatuře pornohvězdy českého původu Dolly Buster do Evropského parlamentu. Na ilustračních záběrech se kromě (oblečené) pornoherečky na okamžik v pozadí objevil také masturbující muž. Sama televize Nova uznala své pochybení, zodpovědného pracovníka potrestala a přijala opatření, aby se něco podobného nemohlo opakovat. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) tedy postupovala v souladu se zákonem, když s provozovatelem televize Nova společností CET 21 zahájila správní řízení. Potud je vše v pořádku, za chyby se platí. Banálním správním řízením tato kauzička přestala být v okamžiku, kdy RRTV Nově udělila pokutu ve výši jednoho milionu korun a zdůvodnění opřela o § 32 odst. 1 písm. e) zákona o vysílání. V tomto paragrafu se píše: „Provozovatel vysílání je povinen nezařazovat do vysílání pořady, které mohou vážně narušit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých zejména tím, že obsahují pornografii a hrubé samoúčelné násilí.“ Je totiž poněkud odvážné tvrdit, že Nova odvysílala pornografický pořad a že kratičký záběr s masturbujícím mužem v pozadí, kterého si devět z deseti diváků ani nevšimlo, mohl vážně narušit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Odůvodnění rozhodnutí rady se navíc opět – jak už se bohužel stalo zvykem – ani neopírá o znalecký posudek. Dá se očekávat, že CET 21 se odvolá k soudu, a s pravděpodobností hraničící s jistotou lze předpokládat, že soud chybnou právní kvalifikaci i neadekvátní pokutu zruší. Varovné je něco jiného. Militantní antinovácká část RRTV uplatnila paragraf, za jehož opakované porušení se odebírá licence. Nejspíše to spolu nesouvisí, ale děje se tak přesně v okamžiku, kdy si vládní koalice do třináctičlenné rady prosadila již svého devátého zástupce a nejvyšší mediální regulační orgán má zcela ve svých rukou. K udělování či odnímání licencí je totiž třeba právě devíti hlasů. Kouzlo nechtěného je v tom, že přísní radní jaksi pozapomněli, že hned vzápětí budou rozhodovat o obdobné kauze České televize. Jenže podstatný rozdíl tu přece jenom je. Zatímco Nova se dopustila několikavteřinové zpravodajské chyby, Česká televize vyprodukovala s pořadem Fantastické obrazy 5. prosince 2003 v 17,00 na ČT 2 dokonalý dramaturgický omyl, na který stejná právní kvalifikace opravdu sedí. A tak radním nezbylo nic jiného, než ČT udělit pokutu ještě vyšší, dva miliony korun. Problém je v tom, že míra provinění je tak propastně rozdílná, že pokud Nova dostala pokutu jeden milion, měla Česká televize vyfasovat deset. Pokud ČT dostala dva miliony, měla Nova dostat maximálně tak dvě stě tisíc. Skoro to vypadá, že radní mají po kapsách různé metry.
Aktualizováno ( Úterý, 30 Červen 2009 10:22 )
|
2. 3. 2004 Výroční zpráva Rady pro rozhlasové a televizní vysílání za rok 2003 je nekorektní, v některých ohledech dokonce lživá. Předseda RRTV Petr Pospíchal v úvodním slovu píše: „Nakonec jsme se naprostou většinou shodli, že tu část roku 2003, po kterou byli ve funkci naši předchůdci, nebudeme opatřovat hodnotícími komentáři, ale že se jich naopak zdržíme i v těch případech, jejichž faktická i právní historie zasahuje do předchozích let ... Zpráva se tak v tomto ohledu omezuje pouze na faktografii nejsledovanějšího případu, a to sporu mezi firmou CME Czech Republic a Českou republikou.“ Problém je v tom, že toto předsevzetí Rada dodržela pouze z poloviny. Zdržela se sice hodnotících komentářů, leč faktografii událostí let minulých podrobila nekorektní selekci. Ale nejen to. Dokonce i faktografie za rok 2003, ke kterému se výroční zpráva přímo vztahuje, je neúplná. V kapitole o Nově se kupříkladu na jednu stranu uvádí: „Rada 21. prosince 1999 schválila navýšení jmění v CET 21, s.r.o., kterým se majoritní 60% podíl Vladimíra Železného v CET 21, s.r.o. snížil na necelých 12 %.“ Zároveň je však v samém závěru téže kapitoly bez jakéhokoli vysvětlení najednou citován rozsudek Městského soudu z 10. prosince 2003, který určuje, že Železný má v CET 21 stále 60 %. Tak jak to tedy je? Došlo v roce 1999 k nějaké změně? Pozbyl Železný rozhodnutím Rady svých šedesát procent, nebo ne? Je v tom evidentní rozpor. Samotné tvrzení, že Rada v roce 1999 „schválila navýšení jmění“ je rovněž nekorektní, protože vyvolává dojem, že rozhodnutí Rady mělo konstitutivní charakter. Ale to není pravda. Postup Rady upravoval § 14 odst. 1 zákona 468/91 Sb., který předepisoval, že „provozovatel je povinen požádat předem Radu o souhlas se změnou týkající se údajů uvedených v žádosti (§ 11) ...“ Rada požadovanou změnu sama neprováděla, dala pouze dobrozdání, že změna není v rozporu se zákonem o vysílání a vydala k ní předběžný souhlas. Autoritativní věcný rozbor složitých dějů okolo (nakonec nerealizovaného) navýšení základního jmění, peripetií spojených s problematickou exekucí Železného podílu ani problematiku majetkového podílu společnosti Vilja, které vedly k dnešnímu nepřehlednému stavu, ve výroční zprávě nenalezneme. Přitom to je vlastně to nejpodstatnější, co by zpráva za rok 2003 měla obsahovat. Kdo jiný než RRTV by měl poslanecké sněmovně i veřejnosti přiblížit, jaké mechanismy vedly k tomu, že po všech oněch známých peripetiích rejstříkový soud v prosinci 2003 vynesl (zatím nepravomocný) verdikt, že CET 21 vlastně stále patří ze šedesáti procent Železnému? O zajišťovacích smlouvách, které by naopak do role většinového vlastníka posouvaly finanční skupinu PPF se ve zprávě rovněž nedočteme. Další nekorektnosti se Rada ve zprávě dopouští, když odkazuje na předběžné opatření amsterdamské arbitráže mezi Vladimírem Železným a CME, ale vůbec už nezmiňuje její konečný nález. Zřejmě se nehodí. Připomeňme si ho: Arbitři rozhodli, že strany si vymění původní plnění, Železný vrátí peníze a dostane od CME zpět akcie, žádnou škodu však CME nepřiznali. Rada rovněž cituje z nálezu stockholmské arbitráže ze 14. září 2001, ale vůbec nezmiňuje nález souběžně probíhající arbitráže londýnské. Londýnští arbitři přitom vyhodnotili stejné děje, stejná svědectví a stejné důkazy zcela opačně než arbitři stockholmští a Ronaldu Laderovi žádné odškodnění nepřiznali. Věcný rozbor, jak je něco takového vůbec možné, ve zprávě rovněž není. Také se to nehodí? Výroční zpráva RRTV je však neúplná, dokonce i co se týká zásadních dějů roku 2003. Není v ní ani zmínka o zpochybnění klíčového důkazu použitého ve Stockholmu proti České republice. Jde o podvržený a zfalšovaný zápis z jednání RRTV s Vladimírem Železným během tzv. návštěvního dne 2. března 1999, který arbitrům paradoxně předložili sami právní zástupci České republiky (!!!) a který posloužil jako hlavní důkaz proti České republice, důkaz o údajném spolčení Rady s Vladimírem Železným při „zničení“ investice CME. Na 7. zasedání konaném 1. dubna 2003 RRTV tento „zápis“ označila za podvrh a rozhodla, že podá trestní oznámení. Nestihla to však, protože tři dny na to byla odvolána. Rada v novém složení tento již odsouhlasený postup nerealizovala. Nyní o tom ani neinformuje. Není důvod dělat si iluze, že většina nových členů Rady již pronikla do hloubky složitého propletence soudních sporů a arbitráží. Selektivní výběr faktů ve zprávě nese jasný rukopis radního Václava Žáka, jednoho z předních exponentů Lauderovy verze sporu o Novu a samozvaného experta na tuto problematiku. Proč samozvaného? Protože krátce po nedávném – mírně řečeno nestandardním – pracovním obědě vybraných členů RRTV a Rady ČT s předsedou poslanecké sněmovny Lubomírem Zaorálkem a ministrem kultury Pavlem Dostálem se právě Žák sám nabídl Křečkově parlamentní vyšetřovací komisi jako svědek. Vznikl tak podivný precedens. Vyšetřovací komise vyslechla člověka, který s celou kauzou prokazatelně nemá vůbec nic společného, jenom o sobě tvrdí, že ji sledoval. Podivně to kontrastuje s faktem, že kupříkladu dlouholetý 1. místopředseda Rady RNDr. Josef Musil, CSc., který ve Stockholmu dokonce vypovídal jako svědek a který má k celé věci co říci mnohonásobně více než Žák, vůbec vyslechnut nebyl. Co z toho všeho vyplývá? Jsme svědky pokusu zatajit před veřejností důležitá fakta a svádět vyšetřování na falešnou stopu. Tradiční verze o vině odvolané Rady se pod tíhou nových důkazů pomalu hroutí a zůstává pachuť z její spektakulární likvidace v přímém přenosu veřejnoprávní televize, provedené na politickou a ekonomickou objednávku. A pak také rozpaky nad svérázným způsobem, jakým jiné státní orgány včetně ministerstva financí v arbitráži (ne)hájily státní zájem, a oči pro pláč ze zbytečného desetimiliardového vylepšení účetní bilance CME na úkor českých daňových poplatníků. Nekorektní výroční zpráva RRTV je pokusem oprášit alespoň „vinu“ bývalé rady skrze navýšení základního jmění CET 21. S Václavem Žákem jsem v minulosti absolvoval několik rozhlasových besed, takže vím, že to je tradiční číslo jeho repertoáru. Tato věc však s jádrem sporu o Novu ve skutečnosti nemá prakticky nic společného. Meritem sporu byla právoplatnost odstoupení CET 21 od smlouvy o spolupráci se servisní ČNTS. Řešení tohoto problému bylo v kompetenci soudů, nikoli Rady. Jestli v dané chvíli společnost CET 21 většinově patřila Železnému či někomu jinému nebo zda základní jmění bylo či nebylo navýšené, je z hlediska právoplatnosti odstoupení od smlouvy vedlejší věc.
Aktualizováno ( Úterý, 30 Červen 2009 10:25 )
10. 3. 2004 Předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek v Sedmičce prohlásil, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání byla odvolána proto, že porušila zákon. Ohradil jsem se proti tomu otevřeným dopisem a světe div se, stala se věc v českých luzích a hájích zcela nevídaná. Miroslav Kalousek se členům rady omluvil. Jenže Kalousek zdaleka není jediný, kdo se na adresu RRTV v minulosti dopustil neuvěřitelných výroků. Během schůze poslanecké sněmovny, na které byla rada odvolávána, tedy v přímého přenosu České televize (2. dubna 2003) vypustili někteří poslanci ze svých úst řadu hanebných nařčení, pomluv a obvinění. Uplynul rok a nikdo z nich se nenamáhal alespoň jedno jediné doložit. Ze stenozáznamu poslanecké sněmovny jsem vybral jen některé poslanecké perly a opatřil je poznámkami. Vlastnické poměry v Nově a kupčení s licencemi Pavel Dostál: “Kupříkladu ve vlastnictví licencovaných celoplošných televizí se rada v poslední době už naprosto neorientovala. A v oblasti rozhlasových licencí - bohužel na první pohled to tak vypadá - nestydatě kupčila ...“ Ve vlastnické struktuře celoplošných televizí se rada samozřejmě orientovala velmi dobře, podle zákona však regulační orgán nemůže při řešení vlastnických sporů nahrazovat soudy. Nová rada je na tom ostatně úplně stejně. Proč nyní Dostál mlčí? Jenom proto, že v nové radě teď sedí jeho kamarádi? Lubomír Zaorálek: “Například dopis pana ing. Pýchy, který mi sděluje o praktikách, které jsou v současné Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, o praktikách, které charakterizuje jako kupčení s rádiovými frekvencemi.“ Hana Marvanová: “Ještě bych chtěla zdůraznit jednu věc, která je velmi zásadní a která bude muset být předmětem velkých šetření. Zmiňovala jsem, že jeden z důvodů pro odvolání rady já vidím v podezřeních, která byla vznesena při udělování rozhlasových licencí. Před týdnem obdržel premiér vlády i předsedové obou komor, obdrželi i poslanci v mediální komisi stížnost jednoho z provozovatelů rozhlasové stanice, konkrétně Rádia Sázava... Tito stěžovatelé upozorňují na to, že zejména v posledním období rada přiděluje licence jenom jedné podnikatelské skupině spojené s firmou GES Holding a že provozovatel, který není spojen s touto jednou ekonomickou skupinou, že nemá u rady šanci.“ Není pravda, že rada udělovala licence pouze jedné podnikatelské skupině – GES Holdingu. Naopak skutečností se mezitím stalo, že všechna Hey rádia GES Holdingu dosáhla výborných výsledků v měření poslechovosti. Svědčí to o jediném: rada vybrala dobré a životaschopné projekty. V kauze rádia Sázava drží nová rada stejný kurs jako rada stará. Naopak firma spojená s autorem onoho udavačského dopisu musela rozhodnutím arbitráže zaplatit pokutu ve výši jednoho milionu korun. Pokuty České televizi
Pavel Dostál: „Místo řešení zásadních záležitostí, o kterých jsem se zmínil, se závažnými celospolečenskými dopady, uděluje pokuty různých parametrů veřejnoprávní České televizi, např. za vysílání filmu Obrázkáři a za vysílání pořadu - podle mne vynikajícího dokumentu - Nesmrtelný život a smrt Mikiho Volka. V nedávné době se rada proslavila tím, že pokutovala dokonce satirický pořad ve výši půl milionu korun.“ Táňa Fischerová: „Dalším skandálním, již zmiňovaným příkladem je v poslední době hojně citovaná půlmilionová pokuta České televizi za uvedení politické satiry, což už není pouze finanční oslabování České televize, ale přímo cenzurní zásah do nezávislosti veřejnoprávní televize a svobody tvorby, který bohužel velmi připomíná léta minulého režimu.“ Hana Marvanová: „Dále je to zneužívání zákona o vysílání ze strany rady při udělování pokut. Například naposledy mediální komise jednala o pokutě udělené České televizi za politickou satiru.“ Pokuty České televizi potvrdily nezávislé soudy. Půlmilionovou pokutu za pořad České hlasování následně – což je zvláště pikantní – znovu projednala a potvrdila nová rada, v níž mají naprostou většinu lidé nominovaní současnou vládní koalicí. Paní poslankyně Fischerová to má s tou cenzurou nějaké pomotané. Prohraná arbitráž Pavel Dostál: „Jako přímý důkaz o pomoci členů rady ke znehodnocení zahraniční investice může mj. posloužit zápis z jednání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání z března 1999, kterým členové rady dali jasně najevo svou vůli písemně vyjádřit souhlas s ukončením spolupráce mezi držitelem licence a zahraničním investorem.“ Klíčový důkaz proti České republice je zfalšovaný podvrh. Je neuvěřitelné, že ho ve Stockholmu předložili sami právní zástupci ČR. Rada se k ukončení spolupráce mezi držitelem licence a zahraničním investorem nevyjadřovala a už vůbec o něm nerozhodovala. O tuto kompetenci ji připravila sama poslanecká sněmovna zákonem 301/95 Sb. Člen vlády, v jehož kompetenci je mediální problematika, říká úplné nesmysly. Táňa Fischerová: „Kdybychom totiž náhodou u odvolacího soudu uspěli, nic to přece nezmění na nálezech arbitráže, která konstatovala nezákonnost jednání rady.“ Paní poslankyně zřejmě vůbec netuší, že arbitráž není soud. Lubomír Zaorálek: „Mezinárodní řízení kritizuje radu za to, že nerespektuje zákony České republiky.“ Předseda poslanecké sněmovny se fatálně mýlí. Bylo to přesně naopak. Arbitři Radu pro rozhlasové a televizní vysílání kritizovali nikoli za nedodržování českých zákonů, nýbrž paradoxně za jejich dodržování. Naopak oni sami porušili arbitrážní pravidla UNCITRAL, která arbitry zavazují ctít zákony té které země. Petr Šulák: „Pokud tunelování státního rozpočtu ve výši 10 miliard Kč je slabý argument pro svolání mimořádné schůze a pro odvolání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, pak myšlení pana poslance Tlustého a postoj klubu ODS je pro mne naprosto nepřijatelný.“ Poslanec ČSSD Petr Šulák se svým „tunelováním“ zřejmě spadl přímo z měsíce a ještě k tomu na hlavu. Jeho výrok uvádím spíše pro pobavení, komentovat ho snad ani nemá cenu. Hloupost, nebo korupce? Další výroky se sice netýkají přímo rady, ale rozhodně by neměly být zapomenuty. Táňa Fischerová: „Sám zástupce České republiky soudce Hándl pět dnů po vynesení závěrečného výroku uznal na zasedání švédského odvolacího soudu svou podjatost.“ Pavel Dostál: „Při včerejším zasedání švédského odvolacího soudu, který projednává námitky České republiky proti částečnému rozhodnutí arbitrážního tribunálu ve sporu CME a ČR, došlo k zásadnímu obratu. Jaroslav Hándl, původní arbitr jmenovaný Českou republikou, který měl jako arbitr v celém sporu být nezávislý na stranách, byl podle své vlastní včerejší výpovědi v arbitrážním řízení podjatý.“ V předvečer výroku švédského odvolacího soudu četli někteří poslanci ve sněmovně a v přímém přenosu ČT lživé píárové materiály společnosti CME, které poškozovaly Českou republiku. Byla za tím jen jejich nezměrná hloupost, nebo korupce? Když dva dělají totéž, není to totéž Bohuslav Sobotka: „Rada pro rozhlasové a televizní vysílání poté vyhověla žádosti subjektu, kterému byla tato licence prodloužena, a povolila mu rozložení splátkování tohoto správního poplatku ... a pro mne jako pro poslance Bohuslava Sobotku je to jednoznačný důvod pro to, abych pokud zde zazní návrh na odvolání rady, abych bez nejmenší pochybnosti pro odvolání rady hlasoval ...“ Když stará RRTV po předchozí konzultaci s ministerstvem financí (!!!) povolila měsíční splátkový kalendář dvousetmilionového správního poplatku za prodloužení licence televizi Nova, byl to pro ministra financí Bohuslava Sobotku důvod pro odvolání rady. Když o několik měsíců později úplně totéž povolila nová rada televizi Prima, ministr již ani nehlesl. Bohuslav Sobotka: „Když se podíváme na složení Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, ... tak zjistíme, že jejím členem je člověk, který kandidoval do Senátu za Občanskou demokratickou stranu. Já se ptám, jestli je to v souladu s tím, aby zde byl nezávislý orgán, který reguluje oblast rozhlasového a televizního vysílání, a v čele tohoto orgánu s ne nevýznamným vlivem na fungování tohoto orgánu byl člověk, který kandiduje do Senátu za jednu politickou stranu.“ Do nové rady vládní koalice navolila sedm bývalých poslanců a senátorů. Lze to hodnotit jako vskutku originální způsob odpolitizování mediální rady. Žádáme omluvu Nabízí se otázka, zda naši zákonodárci jsou zodpovědní lidé, kteří pečlivě váží svá slova, zvláště když je pronášejí v přímém televizním přenosu. Nebo to jsou tlučhubové, kterým je dovoleno pod ochranou imunity urážet, pomlouvat a nactiutrhat vlastní spoluobčany? Není pravda, že čas všechno smaže. Jménem odvolaných kolegů proto jmenované poslance vyzývám, aby svá obvinění prokázali. V opačném případě očekávám, že se omluví. Předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek prokázal, že to jde. Budiž mu za to čest.
Aktualizováno ( Úterý, 30 Červen 2009 10:29 )
|
přidat k oblíbeným
