Špinavá hra

 

Kriminální historky z arbitrážního protektorátu

Ještě jednou o válce o Novu, soubor článků z let 2003 – 2008

Předmluva Ladislav Jakl

Obálka aTeo.cz

V roce 2008 vydalo nakladatelství Altyn

Objednávky ZDE 

Příslušnou kapitolu otevřete kliknutím na její titulek v obsahu. 

Obsah

001 Radek John o arbitráži se CME
002 Musím sníst mikrofon?
003 Proč Špinavá hra?

2003

004 Polemika o vině a trestu
005 Trapas Josefa Chuchmy
006 Podivná fakta poslankyně Marvanové
007 Veselé kousky Lauderovy páté kolony
008 Mají Češi ve své zemi nějaká práva?
009 Příběh téměř zpravodajský aneb Jak přijít k 10 miliardám
010 Zaorálkova právní negramotnost
011 Co MF Dnes zatajila a co nabídla
012 Václav Žák se – jako vždy – mýlí
013 Být Svěrákem spáchám sebevraždu
014 Alespoň jeden důkaz by nebyl?
015 Vláda chce, aby ODS ovládla mediální rady. Nesmysl? Nikoli!
016 Tisková konference členů odvolané RRTV
017 Kdo říká pravdu a kdo lže
018 Lauderova hrubá chyba
019 Lauder v roli povedeného číšníka
020 Když dva dělají totéž, není to totéž
021 Principál Dostál a jeho pimprlové divadlo
022 Politický hochštapler Bohuslav Sobotka
023 Lauderův zlatý důl na Divokém východě
024 Vyšetřování neproběhlo, zapomeňte!
025 Hlásné trouby v éře arbitráží
026 Svět pohádek a skutečností Václava Žáka
027 Dostál a RRTV, rovnější mezi rovnými
028 Smutná pochvala ministru Dostálovi
029 Skandál na spadnutí aneb Žádám přímý přenos
030 Mimořádná drzost poslance Jana Mládka
031 MF Dnes o Vladimíru Železném
032 Bývalí radní: Landová svědčila křivě
033 Soud dal za pravdu radě. Kdy odstoupí Fischerová?
034 Vyšetřovací komise a zapálení říšského sněmu

2004

035 Kdy ČT diváky klamala? Letos, nebo loni?
036 Pohodlné hnidopišství Milana Šmída
037 Komu patří Nova? aneb Když dva dělají totéž
038 Mathé má pravdu, ale ...
039 Nova podle Šmída
040 Jidáš Vávra promluvil
041 Otevřený dopis předsedovi KDU-ČSL Miroslavu Kalouskovi
042 Nejvyšší státní zástupkyně Benešová to má nějaké popletené
043 Různý metr na „porno“
044 Rozpaky nad výroční zprávou RRTV
045 Hloupost, nebo korupce?
046 Prohlášení k 1. výročí odvolání RRTV
047 Špidlovi utajení poradci aneb Vrána k vráně sedá
048 Postřehy z diskusního večera aneb Špidlova vláda nad médii
049 Česká televize mezi propagandou a cenzurou
050 Špidlův rok dlouhých nožů
051 Poslanec Mládek na titulní straně
052 Donathovi psavci v akci
053 Není arbitráž jako arbitráž
054 ČR prý neochránila investici. Opravdu?
055 Právo: Předvolební sci-fi ala ČSSD
056 Diag Human a CME: Není arbitráž jako arbitráž
057 Existuje ještě jeden „zápis“ aneb Byl, či nebyl návštěvní den?
058 Přestřelka v poslanecké sněmovně
059 Jak jsem byl „odsouzen“
060 Strategie jako tragedie
061 Kohák do Senátu. Co na to Sobotka?
062 Nova jako zrcadlo
063 Alespoň něco se udělat dá
064 Prohraná arbitráž: Kdo za to může?
065 Jen krůček od dokonalosti
066 Příběhy z arbitrážního protektorátu
067 Kdyby Plesl nebyl hlupák
068 Plusy a minusy návratu CME
069 Propagandistický škvár senátora Schwarzenberga
070 Ještě jednou o propagandistickém škváru
071 Petr Vrána žere psy

2005

072 Křečkova komise mechanismus arbitrážní prohry rozmotala
073 Proč se odvolaní členové RRTV soudí se státem
074 Česká televize manipulující a cenzurující
075 Probuzení Milana Jakobce
076 Dostál káže vodu a pije víno
077 Bude Vladimír Špidla rezignovat?
078 Sobotkovo putování od demagogie k realitě
079 Gross pošťákem, stejně jako Špidla
080 Kulturní „ýbrmenšové“ z FITES
081 RRTV: Od Mackové k Mackové
082 Veřejné oznámení o Martinu Janu Stránském
083 Nový člen gangu – Pan Medvěd
084 Příliš mnoho nesrovnalostí v obvinění Železného

2006

085 Milí internetoví recidivisté! aneb Souhrnná odpověď při novém roku
086 Cena města Zlína Jiřímu Novotnému
087 Drtinová inzultovala Železného
088 Členové RRTV uspěli u Nejvyššího správního soudu

2007

089 Chybné údaje na stránkách RRTV aneb Novináře probudí až prachy
090 Jak jsem málem plakal nad životopisem Ronalda Laudera
091 Langerova prorocká slova
092 K čemu je takové zpravodajství ČTK?
093 Cyril Svoboda – digitální zahradník, nebo kozel?
094 Hvížďalovy pitomosti a Cyrilova teorie

2008

095 Definitivní rozhodnutí
096 Na Topolánka vypadl Špidlův kostlivec
097 Informační blokáda ČTK?
098 Otázky pro Českou televizí
099 Arbitráž o TV Nova: selhání státu i médií
100 Ostudná justice aneb Hlava 22 na český způsob
101 Poslanci, kteří 2. 4. 2003 hlasovali pro odvolání RRTV

Přílohy

102 Rozsudek Městského soudu v Praze
103 Rozhodnutí předsedy vlády
104 Stížnost na Českou televizi – 1
105 Stížnost na Českou televizi – 2
106 Stížnost na Český rozhlas
107 Slovníček

Špinavá hra

1. 12. 2003

Mladá fronta Dnes věnovala (27. 11. 2003) po delší době celou stránku Vladimíru Železnému. Vylíčila ho jako člověka na sestupu, který dokonce přijde o služební auto, které mu doteď podle dohod zajišťovali vlastníci televize Nova. Ponechme stranou, zda je to opravdu tak strašný pád být senátorem a zda je pro Železného opravdu vážným životním problémem, že si bude muset pořídit jiné vozidlo. Zajímavější jsou jiné otázky.

Kdy se v novinách obvykle objevují rozsáhlejší materiály? Jen tak pro nic za nic? Nikoli. Vesměs to bývá tehdy, je-li třeba reflektovat aktuální události, při příležitosti nějakého výročí nebo je-li po nějakém tématu poptávka. Proč tedy najednou celostránkový materiál o Železném, když se okolo něj v posledních dnech vlastně nic podstatného neodehrálo? Nebo snad odehrálo? Ano, jedna výjimka existuje.

Jelikož v našich médiích – a speciálně v MF Dnes – se nikdy nic neděje bez nějakého důvodu, není na škodu věnovat náhlému mladofrontovnímu zájmu o Vladimíra Železného trochu pozornosti. Jediné, co v souvislosti se Železným stojí v posledních dnech za zmínku (o jeho svatbě se ještě nevědělo), je jeho výpověď před vyšetřovací komisí pro arbitráž se společností CME. Pokud by se potvrdila byť jen polovina z toho, co Železný před komisí vypověděl, znamená to zásadní obrat v pohledu na celou arbitráž a možné viníky desetimiliardové škody. Problém je v tom, že právě o této věci není v celostránkovém materiálu MF Dnes ani slovo.

A o to nejspíše také paradoxně jde. MF Dnes patří už několik let mezi hlásné trouby tradiční verze celé kauzy s Železným coby hlavním padouchem. V okamžiku, kdy se tahle verze ve světle nových faktů začíná povážlivě hroutit, je třeba dlouhodobě vytvářený negativní obraz „hlavního viníka“ maličko přiživit. Ber kde ber. V případě MF Dnes vlastně nic překvapivého. A nepřekvapuje ani, že pod článkem je podepsán Jindřich Šídlo.

Aktualizováno ( Úterý, 30 Červen 2009 09:40 )

 
Špinavá hra

3. 12. 2003

Na svědectví vysoké státní úřednice PhDr. Maríny Landové (ZDE) reagují bývalí členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). Landová byla řadu let zástupkyní vedoucího Úřadu RRTV a od roku 1998 pracovala na Ministerstvu kultury jako vedoucí odboru hromadných sdělovacích prostředků. V arbitráži svědčila na vlastní žádost, jako svědek Ronalda Laudera, respektive CME.

RNDr. Josef Musil, CSc., vědecký pracovník a ekolog, místopředseda a člen RRTV v letech 1994 – 2003:

Předpokládám, že soudný čtenář je schopen si utvořit vlastní názor na základní postoj a angažovanost dr. Landové v předmětné kauze. 

Pokud jde o věcné detaily, je snad vhodné upozornit, že Landová pozoruhodně důsledně rozlišuje pravdu v právním smyslu od nějakého jiného popisu skutečnosti, který nelze nazvat jinak než jako její vlastní vidění věci. Při takovém přístupu se nelze divit, že neuvádí jediný faktický argument oproti věcnému obsahu svědeckých výpovědí, zato ale přičinlivě mění logickou interpretaci faktů – které nebyla schopna nijak vyvrátit – to právě na základě vlastní optiky: „všichni jsme to brali tak“, „podle toho co vím“ (= typické svědectví z doslechu), „RRTV si uvědomila, až když se rozhodla“, „žadateli, u něhož se zdálo, „i když nejsem právničkou, zdálo se mi velmi jasné“. Skutečně nechápu, jak např. prohlídka budovy za přítomnosti nedospělého syna může vést k „velmi jasnému závěru“ o tom, kdo řídí instituci, která v budově sídlí (viz odstavec 25).

Podrobná právní analýza dokumentu může říci o kvalitě argumentů i o kvalitě jejich posuzování v průběhu řízení samozřejmě mnohem více. Pokud byla takováto metoda zjišťování skutečností také metodou arbitrů, nedivím se ani výsledku stockholmské arbitráže.
 
Zůstává však jedna zásadní věc, která k podivení je: Pouze dr. Landová dostala možnost prostudovat si výpovědi dalších svědků a vyjádřit se k nim, ať už na základě vlastní žádosti nebo z jiného popudu. V každém případě vzniká otázka, zda lze přístup arbitrů k oběma stranám sporu považovat za rovný. A to je věc, která mě udivuje a znepokojuje daleko nejvíce.

Josef Josefík, podnikatel, předseda a člen RRTV v letech 1992 – 2000:

Podle mého názoru výpověď Landové, ač byla pravděpodobně motivována opačně, potvrzuje, že nároky CME jsou neoprávněné. Odmítám přistoupit na názor, že CEDC byla přímým účastníkem licenčního řízení – vždy jsem CEDC chápal jako budoucího investora a ne jako žadatele o licenci, což ostatně žádost o licenci jednoznačně dokládá. CET 21 podala žádost o licenci samostatně. Ostatně CEDC nebyla jediným investorem, dalším byla Česká spořitelna. Z tohoto pohledu je průkazný bod 12 výpovědi Landové.

Tvrzení Landové vztahující se např. ke snaze Rady pomoci Kršákovi jsou naprosté spekulace.  Byla-li by navíc její tvrzení vyslovená v bodě 20 jen z části pravdivá, pak by to byl alarmující doklad o zcela nepřípustném chování státního úředníka. Mohu hovořit jen za sebe, ale jednoznačně se distancuji od domněnky, že bych jako člen Rady měl záměr podporovat některého ze společníků CET 21 nebo jiný privátní subjekt. Podle mých vzpomínek bylo řízení s ČNTS zahájeno zcela v souladu se zákonem o vysílání kvůli důvodnému podezření z vysílání bez oprávnění.

Landová nikdy nebyla členkou Rady a nemůže směrodatně hovořit o smýšlení Rady nebo motivech jejího jednání. Výrazy jako „my všichni jsme si mysleli“  nebo „každý na Radě chápal“ v nejlepším případě znamenají, že „Landová si myslela“. Právě na této spekulativní rovině, vydávané za důkazy, byla vystavěna celá stockholmská arbitráž.

Mgr. Petr Štěpánek, hudebník, publicista a podnikatel, místopředseda a člen RRTV v letech 1994 – 2003:

Během své svědecké výpovědi před parlamentní vyšetřovací komisí, jsem předložil řadu písemných dokumentů, z kterých jednoznačně vyplývá, že jedinou motivací Rady pro vysílání, proč vedla příslušná správní řízení, byla snaha uvést organizační strukturu Novy do souladu s českým právním řádem. Jestliže Landová tvrdí cosi o snaze Rady pomoci pánům Kršákovi či Železnému a poškodit investici Ronalda Laudera, je to křivé svědectví. Marína Landová podle mého názoru hrubým způsobem poškodila Českou republiku a nese přímou osobní spoluodpovědnost za zbytečnou arbitrážní prohru a škodu ve výši 10 miliard korun.  Poznal jsem Marínu Landovou jako chytrou, pracovitou a velmi schopnou úřednici. Také v arbitráži zvolila efektivní metodu. Většinou neříká vyložené lži, ale šikovné polopravdy. Faktem však zůstává, že právě ona svým svědectvím poskytla oporu pro účelové a lživé konstrukce Ronalda Laudera a CME o jejich poškození. Myslím, že lze s úspěchem pochybovat o nezištnosti jejího konání. Na vlastní oči jsem viděl dokument, kterým se mi její manžel ing. Jiří Koubek vykazoval pověřením jednat jménem CME. 

Ing. Martin Muchka, předseda Odborového svazu hromadných sdělovacích prostředků, předseda a člen RRTV v letech 1997 – 2003:

Nejsem jistě sám, kdo po přečtení obdivuje ryzí charakter dr. Landové, která hned v úvodu svého prohlášení akcentuje jako leitmotiv svého konání  snahu „napomoci, aby nedošlo k omylu“. Stejně tak jsem hluboce přesvědčen, že její snaha napomoci byla zcela nezištná a motivována výlučně  lidsky srozumitelnou těžko zvládnutelnou touhou konat dobro. Jen zatím  neumím identifikovat, pro koho.

S přihlédnutím k logice věci mi ale nějak nejde do hlavy, proč tehdy dr. Landová nenabídla svoje služby zcela nezištně v zájmu zabránění omylu oběma stranám sporu? Červ pochybností  hlodá dál a jako občan ČR se ptám, proč občanka téhož státu, navíc tehdy ještě státní úřednice, svědčila proti svému státu, když  náš právní řád umožňuje nepoškodit svědectvím třeba jen své blízké?

Nemohu se vyjadřovat k událostem z doby, kdy jsem ještě nebyl členem RRTV, tj. před prosincem 1997. S okolnostmi udělení licence CET 21 a dalším průběhem kauzy do konce roku 1997 jsem ale měl možnost a pracovní povinnost se seznámit nadstandardním způsobem z dokumentace archivované v Úřadě RRTV. Mohu prohlásit, že můj subjektivní obraz a hodnocení průběhu událostí, získaný studiem více než tisíce stran dokumentů, s výkladem dr. Landové nekoresponduje.

K popisu dění v letech 1998-99 jen připomínám, že jsem ve věci dvakrát jako předseda RRTV podával Poslanecké sněmovně velmi obsáhlá vysvětlení a zdůvodnění postupů RRTV – vše je přístupno v otevřených zdrojích. Takže jen drobnosti:

- Mediální panel ani stav přípravy nového vysílacího zákona neměl na rozhodování RRTV žádný vliv, protože Rada se řídila pouze zákonem v platném znění a nemohla ani nesměla ve svém rozhodování nic předjímat. Pro dr.Landovou a některé lidi z jejího okolí je ale tento druh právní optiky charakteristický i dnes.
- Otevřený spor mezi CET 21 a ČNTS (viz bod 46) počátkem března 1999 ještě neexistoval, dr.Železný byl tou dobou ještě vrcholovým manažerem obou organizací.
- Označovat problematiku rozhlasů za méně kontroverzní než u televizí je nekorektní jak obecně, tak i ve vztahu k účasti zahraničního kapitálu v podnikání v mediálním oboru. Podstata kauzy arbitráží kolem TV Nova je přeci spíše příběhem o chování subjektů na českém mediálním trhu v režimu obchodního a občanského zákoníku.
- RRTV v r.1996 změnila licenční podmínky CET 21 jako důsledek změny zákona, a to až na základě příkazu sněmovní komise pro sdělovací prostředky. Změna majetkových podílů ve společnosti CET 21 v závěru r.1999, kvalifikovaná dr. Landovou rovněž jako zvýhodnění dr. Železného proti R. Lauderovi, na další průběh událostí neměla a ze zákona ani nemohla mít žádný vliv. Licence tehdy ani dnes nebyla a není majetkem držitele, nepodléhá exekuci a nemůže být ani předmětem jakýchkoliv jednání o případném majetkovém urovnání sporů mezi obchodními partnery. Teorii a tvrzení dr. Landové v závěru její výpovědi nemohu už vzhledem ke skutečnosti, že oba hlavní aktéři sporu (Lauder i Železný) neměli v době udělení licence k této licenci ani společnosti držitele žádný právní vztah, hodnotit jinak, než jako nepravdivá a účelově zavádějící.

Vysvětlení postojů dr. Landové mi ale v tomto  případě usnadňuje a logicky nabízí jednoduchá analogie se známým českým příslovím, kde se jedná o chlebu a zpěvu písně.

Mgr. Petr Žantovský, nakladatel a publicista, člen RRTV v letech 2000 – 2003:

Marina Landová je typický „nezainteresovaný“ jedinec, jakými se causa CME vs. ČR jen hemží. Nezaujatě vyprávěla o svých neblahých zkušenostech se zločinným „volejte-ředitelem“ do České televize v době, kdy arbitráž ve Stockholmu ještě nerozhodla, takže se každý argument ve prospěch žalující strany (CME) samozřejmě hodil. Stejně nezávisle chodila v podpaždí s Janem Vávrou po kuloárech Sněmovny vždy, když se poslanci radili na dané téma. Samozřejmě nechyběla ani 2. dubna při odvolávání minulé vysílací rady, čekání na verdikt trávila aktivně: přátelskými rozpravami s poslanci US-DEU, KDU-ČSL a některými z ČSSD. O čem si tak mohli povídat, co myslíte?

Nově „objevený“ dokument jen vychází z této praxe. Mně osobně na něm k dokonalosti chybí číslo účtu a specifický symbol. Ostatně: zlí jazykové tvrdí, že na výplatnici CME byl i Jiří Koubek, taktéž bývalý vysílací radní, dnes nepochybně nezávislý poradce generálního ředitele veřejnoprávního rozhlasu. Nemýlím-li se, pak by Koubek s Landovou měli mít něco společného. Že by to číslo účtu?

Aktualizováno ( Úterý, 30 Červen 2009 09:47 )

 
Špinavá hra

4. 12. 2003

Vzpomínáte si na ten obrovský humbuk, co nastal, když Rada pro rozhlasové a televizní vysílání udělila České televizi pokutu za vulgarismy v Obrázkářích a dokumentu o Miki Volkovi? Novináři – a spolu s nimi někteří politici – se doslova předháněli v napadání členů rady. Do Lidových novin jsem v reakci na to tehdy napsal: „Škála názorů mezi diváky i odborníky na to, co morální vývoj dětí ohrožuje a co nikoli, je velmi široká a různorodá. Právě proto se také rada nakonec rozhodla udělit tu nejmenší možnou pokutu, jakou zákon připouští, tedy 20.000 Kč. A kdyby to bylo možné, udělila by symbolickou jednu korunu. V ‚tiché dohodě‘ s vedením ČT totiž počítá s tím, že se Česká televize obrátí na soud, protože jedině tak může vzniknout směrodatný výrok, který pro příště určí, jak v budoucnosti v obdobných případech postupovat. Patent na výklad zákona nemá ani rada ani Česká televize.“ A ukončil jsem: „Otázka totiž nestojí, zda Obrázkáře a podobná díla uvádět či neuvádět, ale jen a pouze, zda je uvádět před či po 22. hodině.“

Česká televize se proti pokutám skutečně odvolala k soudu, a ten nedávno s konečnou platností rozhodl. Beze zbytku dal za pravdu Radě pro vysílání. Nikdo z oněch pobouřených novinářů o tom nenapsal už ani slovo. Nikdo z politiků se neomluvil.

Podobnou mediální sprchu radní dostali za pokutu, kterou České televizi udělili za odvysílání pořadu České hlasování mezi dvěma koly senátních voleb. Poslankyni Táně Fischerové (US-DEU) to dokonce posloužilo jako další argument pro odvolání rady. Na mimořádné schůzi sněmovny 2. dubna 2003 prohlásila: „Dalším skandálním, již zmiňovaným příkladem je v poslední době hojně citovaná půlmilionová pokuta České televizi za uvedení politické satiry, což už není pouze finanční oslabování České televize, ale přímo cenzurní zásah do nezávislosti veřejnoprávní televize a svobody tvorby, který bohužel velmi připomíná léta minulého režimu.“

Také tahle pokuta skončila u soudu. ČT k tomu dala stanovisko a soud radu vyzval, aby se k němu vyjádřila. Mezitím však byla „stará“ a „špatná“ rada odvolána a nastoupila rada „nová“ a „správná“. V první reakci chtěli noví radní pokutu zrušit. Pak se však jeden rýpal zeptal, zda inkriminovaný pořad vůbec viděli. Zjistilo se, že většina nikoli. Takže si ho o polední přestávce pustili na videu. A co se nestalo? Odpoledne „nová“ rada poměrem hlasů devět pro, jeden proti, jeden se zdržel, potvrdila rozhodnutí rady „staré“. Dokonce i ti největší sympatizanti České televize z řad nových radních prohlásili, že odvysílat něco takového mezi dvěma koly senátních voleb byla od ČT politická hanebnost. V zápise z 16. zasedání se to v bodě 44 skrývá za nic neříkající formulkou: „Rada schvaluje vyjádření ve znění návrhu.“

Teď jenom stále marně čekám, kdy Táňa Fischerová navrhne odvolání i této rady. Napadá mne však lepší řešení. Pro naprostou nekompetentnost by měla odstoupit sama. Ke stejnému čertu by se mohli odebrat i pokrytečtí novináři, kteří pro svůj aktivismus zapomněli na základní žurnalistickou povinnost – informovat.

Aktualizováno ( Úterý, 30 Červen 2009 09:49 )

 
Špinavá hra

5. 12. 2003

(Polemika psaná pro internetový deník Neviditelný pes)

Byl bych nerad, aby vznikl dojem, že jsem si právě z Mrože udělal objekt svého nadstandardního zájmu. Ale co mám dělat, když mi tak pilně nahrává na smeče. Otázka: Jakou hodnotu má komentář vystavěný na chybném základním východisku? Odpověď: Nulovou, je to spíše novinářský trapas. Přesně tohle se Mrožovi opět povedlo v komentáři nazvaném Podivná paní L. (Neviditelný pes 2. 12. 2003).

Hned na začátku svého komentáře totiž Mrož popletl dvě výpovědi. Marína Landová svědčila na vlastní žádost nikoli před sněmovní vyšetřovací komisí, jak píše Mrož, nýbrž v arbitráži. Jako svědek Ronalda Laudera. Jinými slovy: vysoká státní úřednice České republiky – zřejmě v náhlém záchvatu konat Dobro a odhalovat Pravdu – se sama nabídla firmě, která žaluje u arbitrážního soudu její zemi a požaduje po ní miliardové odškodné. A kupodivu právě její svědectví poskytlo oporu pro účelové a lživé konstrukce, na kterých bylo vystavěno celé obvinění České republiky.

Ač prakticky všichni ostatní zainteresovaní tvrdí opak, Mrož kupodivu vůbec nepochybuje o tom, že právě Landová vypovídala pravdivě. Co na tom, že v ten samý čas, kdy paní Landová – jistě zcela nezištně – nabídla své služby Ronaldu Lauderovi, byl její manžel ing. Jiří Koubek (bývalý člen RRTV, jeden z těch, co Nově udělili licenci) zrovna ve službách CME. A ještě maličkost pro dokreslení: Ta samá Marína Landová před časem bez mrknutí oka a stejně „zasvěceně“ vypovídala v reportáži České televize jako „očitý“ svědek o věcech, které se na Radě pro vysílání odehrály v roce 1999. Co je na tom divného? Landová na radě skončila v roce 1998 (!). Chlapcům z Faktů to vůbec nevadilo, měli co potřebovali.

Mrož svůj komentář uzavírá tradičně: Diví se „bývalým členům RRTV, tedy i panu Štěpánkovi, kteří ... nepřestávají osočovat stát kvůli ‚nedostatečné‘ obhajobě“. Proč se diví? Protože „svědectví paní Landové u arbitráže ... dokazuje, že ten největší kus másla měla na hlavě právě RRTV“. Teda Mroži, není nad to, když si novinář umí pro své závěry vybrat důvěryhodnou oporu!

Mrož – a spolu s ním všichni ti, kteří vinu určují podle svých politických sympatií a antipatií – asi očekává, že členové odvolané RRTV sklapnou kufry a nechají si na hlavě nikoli máslo, ale všechny ty neuvěřitelné sračky, které na ně nakydali vládní politici a novináři. Novináři – v tom lepším případě jenom hloupí, v tom horším hmotně zainteresovaní. Mroži, nenechají!

Zřízení vyšetřovací komise bylo vážnou politickou chybou vládní koalice. Vždyť viníci byli dopředu stanoveni, v případě Rady pro vysílání dokonce již „popraveni“, v médiích tisíckrát znectěni. A najednou vzniklo oficiální fórum, kde zaznívají neuvěřitelná fakta, před kterými si nelze zacpat uši a dál se tvářit, že neexistují. S mírnou nadsázkou se dá říct, že to připomíná zapálení říšského sněmu. Z „žalovaných“ se stávají žalobci. Každý, kdo se mohl seznámit kupříkladu s Železného svědeckou výpovědí, ví, že ani trochu nepřeháním.

Aktualizováno ( Úterý, 30 Červen 2009 09:51 )

 
Špinavá hra

21. 1. 2004

Jestliže se koná nějaká opravdu důležitá vnitropolitická událost, nechybějí u ní kamery ČT a veřejnoprávní televize ji divákům přibližuje přímým přenosem. Kolik takových superdůležitých událostí loni bylo? Moc ne, dají se spočítat na prstech jedné ruky. Připomeňme si je jen tak po paměti a bez nároku na úplný výčet: opakovaná volba prezidenta, vyslovování (ne)důvěry vládě a ... kupodivu také odvolávání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV).

Na Nový rok ve 22 hodin pak Česká televize odvysílala Přehled nejvýznamnějších domácích událostí roku 2003. Volba prezidenta samozřejmě nechyběla, peripetie okolo Špidlovy vlády také ne, o RRTV však ani slovo, pouze jediná věta o deseti miliardách za arbitráž.

Něco tady nesedí. Proč v dubnu v den, kdy byla RRTV odvolávána, Česká televize prakticky z hodiny na hodinu zařadila mimořádný přímý přenos ze sněmovny? Opravdu to byla tak supervýznamná událost? A pokud ano, proč tedy o devět měsíců později v souhrnu nejdůležitějších událostí loňského roku o tom naopak neřekne ani slovo? To už  to najednou superdůležitá událost není? Kdy Česká televize diváky klamala? Letos, nebo loni? 

Odpověď je smutná, ba přímo tragická. Česká televize nehrála se svými diváky poctivou hru ani loni, ani na Nový rok. Česká televize neinformuje stylem padni, komu padni. Česká televize dělá propagandu. Loni v dubnu její redaktoři aktivně pomáhali při likvidaci jimi nemilované rady. Letos, kdy snad už i slepý vidí, co, jak a proč vládní koalice zinscenovala a co se z toho za několik měsíců vyvinulo, pro změnu pomáhá vytvářet dojem, že se vlastně nic tak zásadního neděje.

Jenom pro připomenutí: Česká televize 2. dubna po celé odpoledne přímým přenosem vysílala mimořádnou schůzi poslanecké sněmovny s jediným bodem programu, odvoláním členů RRTV. Během několikahodinového přenosu padala z úst koaličních politiků neuvěřitelná obvinění na adresu odvolávaných radních. Přesně v okamžiku, kdy mělo dojít na reakci, respektive obhajobu předsedy RRTV Martina Muchky Česká televize přímý přenos ukončila, aby mohla odvysílat „plánovaný“ a jistě veledůležitý záznam volejbalového utkání. Jako nášup pak ČT ještě přidala aktuální besedy s nezapomenutelnou Danielou Drtinovou, besedy „vyvážené“ a „objektivní“, ve stylu všichni – včetně moderátorky – proti jednomu.

Odvoláním rady ale příběh neskončil. Několik odvolaných a při té příležitosti znectěných radních si to nenechalo líbit a obrátilo se s několika žalobami a ústavní stížností na soudy. Pokud svůj spor s předsedou vlády a poslaneckou sněmovnou vyhrají, spatříme mnohé vládní politiky v trenýrkách a spolu s nimi jejich novinářské pomahače, ty z ČT nevyjímaje. Tyto soudy rovněž budou zajímavým testem nezávislosti naší justice. Řada renomovaných právníků totiž tvrdí, že pokud se bude soudit podle paragrafů, výsledek je takřka jednoznačný. Co o tom ví divák, který sleduje ČT?

Druhý problém je v tom, že vládní koalice se posléze dopustila hrubé taktické chyby, protože připustila zřízení vyšetřovací komise k prohrané arbitráži. Místo aby se všechno potichu zametlo pod koberec a raději se na vše zapomnělo, byl vytvořen oficiální orgán, který si nemůže zacpat uši a zakrýt oči. A tak se stalo, že důkazy o tom, že odpovědní politici a úředníci záměrně prohráli neprohratelnou arbitráž, leží na stole. A naopak – o tom, že celou věc zavinili radní spolu se Železným už nikdo raději ani moc nemluví, natož o trestních oznámeních, kterých měl kdekdo ještě v dubnu plná ústa.

Českou televizi to ale zjevně nezajímá. Podle ní – viz pořad z 1. ledna – se vlastně nic nestalo. Ronald Lauder se sice napakoval neuvěřitelnými, bezpracnými deseti miliardami korun a vládní koalice z toho na oplátku vytěžila politický profit, ale co na tom. Milí diváci, respektive daňoví poplatníci, kteří jste to zasponzorovali, raději zapomeňte! My vám v tom pomůžeme. Skoro to svádí k zásadní otázce: K čemu taková televize vlastně je?

Aktualizováno ( Úterý, 30 Červen 2009 09:54 )

 
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Další > Konec >>

Strana 7 z 22
Unisono...
výběr z foto...
phoca_thumb_s_02-1994-volby-muzstvo-ODS.jpg phoca_thumb_l_09-1977-Fragment.jpg phoca_thumb_m_02-1994-volby-muzstvo-ODS.jpg phoca_thumb_s_09-1977-Fragment.jpg phoca_thumb_s_56-2009-Berlin-Kolonnenweg.JPG phoca_thumb_s_41-2007-Strbske-pleso.JPG phoca_thumb_s_10-2000-s-Pepou-Vojtkem-vecirek-Novy.jpg phoca_thumb_s_06-2001-Recko-Olympie.JPG phoca_thumb_s_29-2009-Berlin-Alexanderplatz.JPG phoca_thumb_l_20-2005-Washington-pamatnik-korejske-valky.jpg phoca_thumb_l_13-2005-Dunaj-Visegradska-ctyrka.JPG phoca_thumb_m_30-2006-Orlicke-hory-Zbudov.JPG phoca_thumb_m_13-1991-Rakousko-Brand-s-Petruskou.jpg phoca_thumb_l_06-1998-kongres-ODS-v-Jihlave.jpg phoca_thumb_l_25-2010-s-Premyslem-Sobotkou.JPG phoca_thumb_s_31-2005-Niagara-2.JPG phoca_thumb_m_37-2008-New-York-bejci-na-Broadwayi.JPG phoca_thumb_m_12-1983-Natural.jpg 37-2008-New-York-bejci-na-Broadwayi.JPG phoca_thumb_m_45-2008-Bavorsko-Chiemsee.JPG
Ulti Clocks content