Špinavá hra

 

Kriminální historky z arbitrážního protektorátu

Ještě jednou o válce o Novu, soubor článků z let 2003 – 2008

Předmluva Ladislav Jakl

Obálka aTeo.cz

V roce 2008 vydalo nakladatelství Altyn

Objednávky ZDE 

Příslušnou kapitolu otevřete kliknutím na její titulek v obsahu. 

Obsah

001 Radek John o arbitráži se CME
002 Musím sníst mikrofon?
003 Proč Špinavá hra?

2003

004 Polemika o vině a trestu
005 Trapas Josefa Chuchmy
006 Podivná fakta poslankyně Marvanové
007 Veselé kousky Lauderovy páté kolony
008 Mají Češi ve své zemi nějaká práva?
009 Příběh téměř zpravodajský aneb Jak přijít k 10 miliardám
010 Zaorálkova právní negramotnost
011 Co MF Dnes zatajila a co nabídla
012 Václav Žák se – jako vždy – mýlí
013 Být Svěrákem spáchám sebevraždu
014 Alespoň jeden důkaz by nebyl?
015 Vláda chce, aby ODS ovládla mediální rady. Nesmysl? Nikoli!
016 Tisková konference členů odvolané RRTV
017 Kdo říká pravdu a kdo lže
018 Lauderova hrubá chyba
019 Lauder v roli povedeného číšníka
020 Když dva dělají totéž, není to totéž
021 Principál Dostál a jeho pimprlové divadlo
022 Politický hochštapler Bohuslav Sobotka
023 Lauderův zlatý důl na Divokém východě
024 Vyšetřování neproběhlo, zapomeňte!
025 Hlásné trouby v éře arbitráží
026 Svět pohádek a skutečností Václava Žáka
027 Dostál a RRTV, rovnější mezi rovnými
028 Smutná pochvala ministru Dostálovi
029 Skandál na spadnutí aneb Žádám přímý přenos
030 Mimořádná drzost poslance Jana Mládka
031 MF Dnes o Vladimíru Železném
032 Bývalí radní: Landová svědčila křivě
033 Soud dal za pravdu radě. Kdy odstoupí Fischerová?
034 Vyšetřovací komise a zapálení říšského sněmu

2004

035 Kdy ČT diváky klamala? Letos, nebo loni?
036 Pohodlné hnidopišství Milana Šmída
037 Komu patří Nova? aneb Když dva dělají totéž
038 Mathé má pravdu, ale ...
039 Nova podle Šmída
040 Jidáš Vávra promluvil
041 Otevřený dopis předsedovi KDU-ČSL Miroslavu Kalouskovi
042 Nejvyšší státní zástupkyně Benešová to má nějaké popletené
043 Různý metr na „porno“
044 Rozpaky nad výroční zprávou RRTV
045 Hloupost, nebo korupce?
046 Prohlášení k 1. výročí odvolání RRTV
047 Špidlovi utajení poradci aneb Vrána k vráně sedá
048 Postřehy z diskusního večera aneb Špidlova vláda nad médii
049 Česká televize mezi propagandou a cenzurou
050 Špidlův rok dlouhých nožů
051 Poslanec Mládek na titulní straně
052 Donathovi psavci v akci
053 Není arbitráž jako arbitráž
054 ČR prý neochránila investici. Opravdu?
055 Právo: Předvolební sci-fi ala ČSSD
056 Diag Human a CME: Není arbitráž jako arbitráž
057 Existuje ještě jeden „zápis“ aneb Byl, či nebyl návštěvní den?
058 Přestřelka v poslanecké sněmovně
059 Jak jsem byl „odsouzen“
060 Strategie jako tragedie
061 Kohák do Senátu. Co na to Sobotka?
062 Nova jako zrcadlo
063 Alespoň něco se udělat dá
064 Prohraná arbitráž: Kdo za to může?
065 Jen krůček od dokonalosti
066 Příběhy z arbitrážního protektorátu
067 Kdyby Plesl nebyl hlupák
068 Plusy a minusy návratu CME
069 Propagandistický škvár senátora Schwarzenberga
070 Ještě jednou o propagandistickém škváru
071 Petr Vrána žere psy

2005

072 Křečkova komise mechanismus arbitrážní prohry rozmotala
073 Proč se odvolaní členové RRTV soudí se státem
074 Česká televize manipulující a cenzurující
075 Probuzení Milana Jakobce
076 Dostál káže vodu a pije víno
077 Bude Vladimír Špidla rezignovat?
078 Sobotkovo putování od demagogie k realitě
079 Gross pošťákem, stejně jako Špidla
080 Kulturní „ýbrmenšové“ z FITES
081 RRTV: Od Mackové k Mackové
082 Veřejné oznámení o Martinu Janu Stránském
083 Nový člen gangu – Pan Medvěd
084 Příliš mnoho nesrovnalostí v obvinění Železného

2006

085 Milí internetoví recidivisté! aneb Souhrnná odpověď při novém roku
086 Cena města Zlína Jiřímu Novotnému
087 Drtinová inzultovala Železného
088 Členové RRTV uspěli u Nejvyššího správního soudu

2007

089 Chybné údaje na stránkách RRTV aneb Novináře probudí až prachy
090 Jak jsem málem plakal nad životopisem Ronalda Laudera
091 Langerova prorocká slova
092 K čemu je takové zpravodajství ČTK?
093 Cyril Svoboda – digitální zahradník, nebo kozel?
094 Hvížďalovy pitomosti a Cyrilova teorie

2008

095 Definitivní rozhodnutí
096 Na Topolánka vypadl Špidlův kostlivec
097 Informační blokáda ČTK?
098 Otázky pro Českou televizí
099 Arbitráž o TV Nova: selhání státu i médií
100 Ostudná justice aneb Hlava 22 na český způsob
101 Poslanci, kteří 2. 4. 2003 hlasovali pro odvolání RRTV

Přílohy

102 Rozsudek Městského soudu v Praze
103 Rozhodnutí předsedy vlády
104 Stížnost na Českou televizi – 1
105 Stížnost na Českou televizi – 2
106 Stížnost na Český rozhlas
107 Slovníček

Špinavá hra

22. 4. 2003

(Psáno pro MF Dnes jako reakce na jejích téměř deset – v několika případech dokonce posměšných – článků a komentářů o odvolání RRTV. MF Dnes článek zveřejnila až po16 dnech a několika urgencích, nikoli však jako předchozí články na názorové stránce sešitu A, nýbrž v sešitu C. Redakce požadovala úpravy textu, prý kvůli větší srozumitelnosti. Poté, co jsem vyhověl, nakonec stejně otiskla původní verzi.)

Poslanecká sněmovna odvolala Radu pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). Za cenu několikanásobného porušení zákona. Poslanci svolali mimořádnou schůzi s jediným jednacím bodem, který se jmenoval „odvolání členů RRTV“. Pak však hlasovali o něčem jiném, totiž o  „odvolání RRTV“. Namísto aby postupovali podle § 7, použili § 6 vysílacího zákona. Podle jednacího řádu sněmovny, což je zákon, však program mimořádné schůze měnit nelze. Pro laika detail, pro ústavního právníka vážný problém.

Hluboce se také mýlí ti, kdo tvrdí, že sněmovna je suverén, který může kdykoli odvolat, koho chce, podobně jako třeba správní rada podniku ředitele. K odvolání RRTV musí být splněny podmínky, které zákon explicitně uvádí. Podle § 6 odst. 3 může sněmovna předsedovi vlády navrhnout odvolání rady, neplní-li rada opakovaně závažným způsobem své povinnosti. Z dikce zákona je tedy zřejmé, že § 6 odst. 3 obsahuje kumulativní podmínky. Musí dojít nejen k závažnému porušení zákona, které je navíc třeba přesně specifikovat a prokázat, ale současně také musí jít o opakované porušení zákona. Nikdy se nestalo to ani ono. Naopak, sněmovna v minulosti schválila všechny výroční zprávy rady.

Základní lidská práva radních sněmovna porušila i tím, že je vůbec nepřipustila na jednání sněmovny, aby mohli  být vyslechnuti a mohli se hájit. Že není předseda vlády schopen poslat radním formálně správný dopis s odvoláním, je už jenom legrační vykřičník za vládním pohrdáním zákony. Je jisté, že celá kauza odvolání rady rozhodnutím vládních poslanců nekončí a že pokračování bude u soudu, nejspíše ústavního.

Kdyby MF Dnes byly seriozní noviny, nejenom že by vše výše uvedené svým čtenářům nezatajily, ale poskytly by jim i odborný právní rozbor a seriozní nestranné komentáře. A co MF Dnes namísto toho nabídla? Jindřich Šídlo tradičně spekuloval o spojenectví ODS a KSČM. A to vše jen proto, že poslanci těchto stran se rozhodli neporušovat zákon. Martin Komárek po tisící čtenáře mystifikoval, že rada mohla zasáhnout do obchodního sporu. Vladimír Kučera sepsal „vtipný“ příběh, jak si jdu kupovat spacák. To, že se nikdo z radních nikde nebarikáduje a naopak, že svůj spor hodlají přenést přesně tam, kam patří, totiž k soudu, s velkorysostí profesionálního demagoga přehlédl jak krajinu. A korunu všemu nasadil nedostižný Jan Macháček, jenž se do dnešních dní zřejmě probudil přímo z padesátých let. Radní se mají „sbalit a mlčet“. Vládní papaláši zavelí a poslušný agitátor mudruje, že „drzost některých členů RRTV nezná mezí“, neboť si dovolují hájit svoje práva a čest. Už chybí jenom rezoluce pracovních kolektivů.

Na závěr otázka pro Josefa Chuchmu, který si opakovaně přisadil ve svém Zápisníku. Proč vy, pane Chuchmo, zůstáváte v novinách, které jsou služebné, aktivistické a propagandistické? Lze odpovědět variací vašich vlastních slov: Můžete přece odejít a míra vaší morální odpovědnosti a viny za novinářský marasmus bude jiná, než když si svůj redaktorský post ponecháváte.

Aktualizováno ( Pondělí, 29 Červen 2009 20:22 )

 
Špinavá hra

5. 5. 2003

Václav Žák v Ekonomu znovu rozvíjí myšlenku, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání cosi zatajila. Píše: „Klíčová věta, která by popsala chování RRTV v roce 1999, měla znít: Rada se rozhodla povolit navýšení jmění v CET 21 o 10,2 mil. Kč a změnit poměry ve společnosti tak, že Vladimír Železný snížil svůj podíl ze 60 na necelých 12 procent. Tím mu umožnila vyhnout se předběžnému opatření mezinárodní arbitráže, které mu nařizovalo využít svůj majoritní podíl a navázat spolupráci s ČNTS. Tato věta ve zprávě není. Nezbývá než doufat, že z toho budou vyvozeny patřičné důsledky.“ Václav Žák se pochopitelně mýlí a jak už je u něho zvykem, vybírá si z faktů pouze ty, které zapadají do jeho teorií.

Jaká je tedy celá pravda? Amsterodamská arbitráž sice vydala podobné předběžné nařízení, ale posléze je sama zrušila. Předběžné opatření totiž bylo poněkud problematické, neboť subjektu A nařizovalo, co má učinit subjekt B. Žák zcela ignoruje, že tatáž arbitráž ve svém konečném (!) nálezu naopak konstatuje, že Železný nezpůsobil ČNTS žádnou škodu, a stranám sporu pouze přikazuje vyměnit si původní plnění. Železný vrátí peníze, ČNTS akcie. Žák rovněž zamlčuje, že příčinou, proč se Železný nemohl účastnit navýšení základního jmění, nebylo jeho vlastní rozhodnutí či rozhodnutí rady, nýbrž fakt, že právě CME (ČNTS) mu nechala zablokovat účty. Žák také zcela pomíjí fakt, že souhlas rady s navýšením nemá konstitutivní charakter. Tím, že rada navýšení „povolí“, pouze konstatuje, že tento krok není v rozporu se zákonem o rozhlasovém a televizním vysílání, případně s licenčními podmínkami. Ten, kdo samotné navýšení fakticky realizuje – a tedy případně respektuje či nerespektuje předběžné opatření –, není rada, nýbrž sám provozovatel vysílání. A aby byl celý proces navýšení úspěšně završen, musí změněné údaje ještě zapsat rejstříkový soud. (Což se nakonec – prý kvůli formální chybě – stejně nestalo.) Dále Žák nic neříká o tom, že navýšení základního jmění z řádu stotisíců na řád milionů je u „eseróčka“ s obratem v miliardách korun veskrze pozitivní věc. Naopak čtenáři podsouvá myšlenku, že rada tehdy snad postupovala utajeně či svévolně. Jenže ono to bylo právě naopak. Rada si před svým rozhodnutím nechala vypracovat několik právních expertíz, které konstatovaly, že neexistuje žádná předběžná otázka, jež by jí bránila o žádosti CET 21 rozhodnout. Vše je podrobně popsáno ve výroční zprávě za rok 1999. Jediný „problém“ tedy nejspíš bude v tom, že většina tehdejších členů rady nesdílí Žákovo vidění světa. Jedna věta skutečně chybí, jenže nikoli ve zprávě rady, nýbrž ve všech Žákových textech. Měla by znít: „Já, Václav Žák, novinářský aktivista Lauderovy CME, již řadu let všemi svými články pléduji za to, aby RRTV coby regulační orgán v rozporu se svými zákonnými kompetencemi rozhodla obchodní spor o Novu ve prospěch CME ještě předtím, než konečný verdikt vynese soud, který jediný k tomu naopak kompetence má.“

Ze všech těchto důvodů se jako úsměvné jeví i Žákovy „výhrůžky“, že „nezbývá než doufat, že z toho (zřejmě z jednání rady – pozn. pš) budou vyvozeny patřičné důsledky“. Jestli tím má na mysli nějaké vyšetřování, případně trestní postihy, pak se na podobné šetření opravdu moc těším. Skutečně důkladného vyšetření kauzy Nova se totiž mohou obávat pouze ty politické síly, které odvoláním rady spustily pokus o mediální puč. Jediný skandál, který může vyplavat na povrch, je ten, že někteří politici, úředníci a žurnalisté – včetně Václava Žáka – udělali vše pro to, aby jejich vlastní země prohrála neprohratelnou arbitráž.

Ze srdce Václavu Žákovi přeji, aby se mu splnil jeho mnohaletý sen a poslanecká sněmovna jej zvolila členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Jsem totiž nesmírně zvědavý, jak své představy a teorie, založené na selektivním výběrů faktů a svérázném ohýbání paragrafů, bude uvádět v život. Papír snese všechno, zákony ne.

Aktualizováno ( Pondělí, 29 Červen 2009 20:25 )

 
Špinavá hra

17. 5. 2003

(Psáno pro týdeník Marketing a Media)

Bilance volby nové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání je pozoruhodná. Z jedenácti dosud zvolených radních je šest bývalých poslanců či senátorů. Zdůrazňuji, že mě osobně to nepohoršuje, neboť jsem vždycky tvrdil, že i správa věcí mediálních je správa věcí veřejných, tedy vlastně politika. Zarážející ovšem je, že tento postup zvolili právě ti, kteří se do poslední chvíle zaklínali odpolitizováním mediálních rad a jejich obsazením odborníky. Tedy sociální demokraté, lidovci a unionisté. Ještě těsně před odvoláním staré rady si kupříkladu ministr financí Sobotka znovu bral do úst moji (pouhou) kandidaturu do senátu. Pak i on spolu se všemi vládními poslanci hlasoval pro bývalé politiky.

Dalším hitem vládních potentátů bylo krátce po červnových volbách poměrné zastoupení. Volbou nové rady nabral i tento institut pod taktovkou Špidlovy kamarily svéráznou podobu. Vládní koalice, jež má ve sněmovně většinu jednoho hlasu, si do třináctičlenné rady prosadila osm svých zástupců a netají se tím, že chce i devátého. A aby také ne, když k zásadním rozhodnutím,  jako je udělování a odnímání licencí, je třeba právě devíti hlasů. Na nejsilnější opoziční stranu (ODS) zbylo jedno místo. Komunisté byli za spolupráci odměněni dvěma posty. I to je zaznamenání hodné. Byla to totiž právě kupříkladu unionistka Hana Marvanová, kdo neustále křičel, že ODS vytvořila mediální koalici s KSČM. Nakonec byli právě všichni koaliční radní z první várky zvoleni jen a pouze díky podpoře od komunistů.

Zajímavé je to i s onou odborností. Nabízí se následující srovnání. Ze strany vládních poslanců jsem byl zcela jistě nejkritizovanějším členem bývalé rady. Nepřísluší mi hodnotit sám sebe, pouze konstatuji, že jsem v minulosti pracoval jak v soukromé, tak ve veřejnoprávní televizi. Jako novinář jsem publikoval stovky článků (převážně o mediální problematice), které tiskla všechna renomovaná periodika. K tomu můžeme přičíst ještě tři knížky. A jelikož dnešní rádia jsou především o muzice a hudebních formátech, mohl jsem ještě nabídnout třicetiletou praxi rockového hudebníka. Nerad bych kupříkladu novému lidoveckému zástupci v radě Jiřímu Šenkýřovi nějak křivdil, ale moc jsem toho od něj o mediální problematice zatím nečetl. Zato vím, že donedávna byl předsedou senátorského klubu KDU-ČSL a že bydlí ve Žďáru nad Sázavou. Stejně jako lidovecký místopředseda Jan Kasal. Což o to, kvalifikace to je. Jen si nejsem jist, zda odborná. 

Co z toho všeho vyplývá? Vládní koalice nastartovala proces, který lze směle označit za mediální puč. První na řadě byl Jiří Balvín a postupné podřízení České televize, následovala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. I ta je však jenom prostředkem pro další útok tentokrát na privátní televize. O možném odnětí licence Nově hovoří ministr Dostál zcela otevřeně, plán na likvidaci Primy již existuje také, jen se o něm ještě nemluví.

Není to tak dlouho, co naše „kulturně – mediální fronta“ svolávala demonstrace na Václavák. Prý kvůli politickému ohrožení svobody médií. Teď je ticho po pěšině. Brutální atak vládní koalice na média naše „spravedlivé“ umělce a žurnalisty tentokrát nijak nevzrušuje. Asi přichází ze správné strany. Je to přehlídka vrcholného pokrytectví. Být Zdeňkem Svěrákem jdu si koupit revolver a spáchám sebevraždu.

Aktualizováno ( Pondělí, 29 Červen 2009 20:29 )

 
Špinavá hra

18. 5. 2003

(Psáno pro MF Dnes)

Chápu, že je to pro Martina Komárka coby spolutvůrce i spoluoběť naší mediální virtuální reality  nepředstavitelné. Rozumím tomu, že pro čtenáře je to po mnohaletém mediálním  výplachu asi neuvěřitelné. Ba dokonce jsem dávno smířen s tím, že na tomto virtuálním obraze nemám šanci cokoli změnit. Přesto a právě proto po tisící opakuji, že Komárek ve svém komentáři (MFD 15. 5. 2003) nepíše pravdu, když ze mě dělá stranickou převodovou páku.

 Všechna rozhodnutí, která jsem jako člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání učinil, byla moje rozhodnutí, nikoli stranická objednávka ODS. Jestliže Martin Komárek tvrdí opak, pak ho tímto žádám, aby pro své tvrzení uvedl alespoň jeden jediný důkaz, jeden jediný příklad. Vůbec nepopírám, že jsem s mnohými poslanci, ať už z ODS či jiných politických stran, mnohokrát hovořil a poslouchal i jejich názory. To však neznamená, že jsem posléze nepostupoval podle svého vlastního svědomí.

 Historicky jsem dokonce jediný mediální radní, od kterého se politická strana, jež ho do rady nominovala, svého času distancovala. A to právě proto, že se řídil vlastní hlavou. Ale chápu, že takováto informace se do předem vytvořených klišé opravdu nehodí. Komárkovi ani jeho mnohým novinářským kolegům.

Aktualizováno ( Pondělí, 29 Červen 2009 20:30 )

 
Špinavá hra

015 Vláda chce, aby ODS ovládla mediální rady. Nesmysl? Nikoli!

24. 5. 2003

Nečiň druhým to, co nechceš, aby dělali oni tobě. Tohle staré moudré české přísloví zcela evidentně nezná vládní koalice a především ČSSD. Jinak by nebylo možné, že poslanecká stojedničková mašinérie se pustí do přeměny mediálních rad za pomoci tak brutálních metod.  Jde ještě pochopit, že vláda měla politický zájem odstranit bývalou Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. Ale způsob, jakým se rozhodla instalovat radu novou, vyvolává řadu pochybností. Silové řešení, kterým vládní koalice postavila nejsilnější opoziční stranu (ODS) mimo hru, nemůže v budoucnu zůstat bez odezvy. Přitom již od roku 1997, kdy se devítičlenná rada přeměnila na třináctičlennou a na základě gentlemanské dohody v ní adekvátní místo zaujali členové nominovaní tehdejší opozicí (ČSSD), platila zásada obsazování rad na základě politického konsensu. Nejde o to, aby rada svým složením doslova kopírovala sněmovnu, různost názorů – i politických – je však i zde žádoucí.

Malá odbočka. U tehdejší (v roce 1997) rozumné dohody stál poslanec Dostál. Jenže časy se mění a lidé s nimi. Ministr Dostál je dnes hlavní tahoun silového politického znásilnění mediální sféry. Zaznamenal jsem,  že v internetových komentářích se v této souvislosti objevily zmínky o „ose zla Špidla – Zaorálek – Dostál“. Trefné.

Ale zpátky do dneška. Sněmovnu čeká dovolba pěti členů Rady České televize. Zvolí i zde vládní koalice stejně neomalený způsob? Zároveň parlament projednává novelu zákona o ČT. Její součástí je i nový způsob volby Rady ČT. Podle Dostálova  návrhu by pět míst měla volit sněmovna, pět senát a pět jmenovat předseda vlády z nabídky společenských organizací. Jestli však bude i nadále pokračovat katastrofální pokles volebních preferencí ČSSD a zároveň stoupat obliba ODS – poprvé v historii České republiky nějaká strana atakuje hranici 40 procent – dá se očekávat, že příští sněmovnu ovládnou občanští demokraté a do Strakovy akademie zasedne Mirek Topolánek. V senátu je ODS nejsilnější už dnes. Očekávají snad Špidla a spol. od těch, které dnes nesmyslným způsobem tlačí do kouta, po tom všem velkorysost? Myslí si, že jejich bezprecedentní metody zůstanou bez odezvy, až se jednoho dne karty obrátí? Skoro to vypadá, že vláda dělá všechno pro to, aby mediální rady v budoucnu zcela ovládla ODS.

Aktualizováno ( Pondělí, 29 Červen 2009 20:33 )

 
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Další > Konec >>

Strana 3 z 22
Unisono...
výběr z foto...
phoca_thumb_s_22- 2002-Vltava.JPG phoca_thumb_s_11-2000-s-Vladimirem-Zeleznym-vecirek-Novy.jpg phoca_thumb_m_11-2000-s-Vladimirem-Zeleznym-vecirek-Novy.jpg 24-2003-Francie-Tri-udoli.jpg phoca_thumb_m_20-1999-Pariz-na-Eifelovce.jpg phoca_thumb_l_15-1995-Krkonose.jpg phoca_thumb_l_11-2005-Nizozemi-vetrne-mlyny.jpg phoca_thumb_s_20-2008-s-Milou-Kucerou-Davidem-Stadnikem-a-Zdenkem-Duspivou-arbitraz-v-Londyne.JPG phoca_thumb_s_10-1990-Praha-s-Petruskou.jpg phoca_thumb_m_29-2009-Berlin-Alexanderplatz.JPG phoca_thumb_l_08-1977-Fragment.jpg phoca_thumb_s_06-1977-pred-maturitou.jpg 26-2006-Italie-Verona.JPG 29-2006-Orlicke-hory-Potstejn.jpg phoca_thumb_l_07-1977-foto-na-tablo.jpg phoca_thumb_m_16-2005-Nemecko-Meklenburska-jezera.jpg phoca_thumb_m_33-2009-Berlin-obeti-Berlinske-zdi.JPG phoca_thumb_s_18-1989-Unisono-s-Jirinou-Urbanovou.jpg phoca_thumb_s_37-2007-Orlicke-hory.jpg phoca_thumb_l_20-2008-s-Milou-Kucerou-Davidem-Stadnikem-a-Zdenkem-Duspivou-arbitraz-v-Londyne.JPG
Ulti Clocks content