Válka o Novu

 

aneb Podvod za 10 miliard

Televizní thriller ze současnosti
 

Obálka Adam Kraus

Vydalo nakladatelství Formát, Praha 2004

Vyprodáno

Příslušnou kapitolu otevřete kliknutím na její titulek v obsahu.  

Obsah

01 Milý čtenáři!
02 Malý slovníček zkratek a výrazů
03 První výstřel

Část první
DOBA PŘEDVÁLEČNÁ

04 Znamení nové doby
05 Pionýrské doby komerční televize
06 Není Rada jako Rada
07 Marvanová poprvé na scéně
08 Udělení licence Nově
09 Jak zadělat na malér
10 Ani obutá, ani bosá
11 Televize pro 21. století – podvod, nebo naivita?
12 Pád Korteho Rady
13 Jak se stát radním
14 Marvanová podruhé aneb Hrobaři mediální legislativy
15 Licenční podmínka č. 17
16 Tajtrlík
17 Hanušova Rada
18 „Štěpánkovy balíčky“
19 Zahájení správní řízení s ČNTS
20 Malá rekapitulace
21 Zastavení správního řízení s ČNTS
22 Vykutálený Lauder
23 Železný „kupuje“ Novu
24 Josefíkova Rada
25 V předvečer války
26 SBS – třetí vzadu

Část druhá
DOBA VÁLEČNÁ

 
27 Rado, pomoz! Rado, zařiď! Rado, vyřeš!
28 Klinkhammer a Vávra v akci
29 Zbastlená televize
30 Železného geniální tah
31 Mnoho povyku pro nic
32 Soudy
33 Mediální válka
34 Arbitráže
35 Stockholmská arbitráž
36 Jak se soudce Kühn díval očima CME
37 Není Londýn jako Stockholm – události roku 1993
38 Není Londýn jako Stockholm – události let 1996 – 97
39 „Spolčení“ Rady se Železným
40 Není Londýn jako Stockholm – události roku 1999
41 Hvězdná chvíle Maríny Landové
42 Radní: „Je to křivé svědectví!“
43 Klíčový „důkaz“
44 Kühn a Schwebel v objetí s Lauderem
45 Agent Gazela
46 Muchkova Rada
47 Vzbouření na Kavčích horách
48 Ostří hoši z PPF
49 Stockholmská hausnumera

Část třetí
DOBA POVÁLEČNÁ

50 Lauderovy podnikatelské metody
51 Krabice od bot
52 Poprava v přímém přenosu
53 Poslanecké panoptikum
54 Špidlův rok dlouhých nožů
55 Šest až sedm „statečných“
56 Když vládne aSociální demokracie
57 Křečkova vyšetřovací komise
58 Železný jako bájný Fénix
59 Právo jako byznys
60 Malý velký Železný muž
61 RRTV – viníci bez viny
62 Politici poprvé
63 Politici podruhé
64 Ministerstvo Lauderových financí
65 Rána do zad od Nejvyššího
66 Sedmá velmoc, nebo pátá kolona?
67 Diskvalifikovaný Ronald Lauder
68 Post scriptum

Část čtvrtá
ZAJÍMAVÉ DOKUMENTY

69 Ukázka z projektu CET 21
70 Licenční podmínky TV Nova
71 Mezinárodní arbitráže ve sporu o televizi Nova
72 Záporné stanovisko arbitra JUDr. Jaroslava Hándla
73 Dopis Ladislava Zelinky
74 Otevřený dopis předsedovi vlády Vladimíru Špidlovi
75 Výpověď Vladimíra Železného před vyšetřovací komisí

Válka o Novu

Amsterdamská arbitráž – CME versus Vladimír Železný

rozhodce: rozhodčí soud Mezinárodní obchodní komory (ICC - The International Chamber of Commerce)
datum zahájení: 26. dubna 1999 (týden poté, co zástupci CME sesadili Železného z ředitelské funkce v ČNTS)
předmět žaloby: porušení obchodní smlouvy z 11. srpna 1997 mezi CME a Vladimírem Železným; tato smlouva převáděla obchodní podíly CET 21 v ČNTS na CME prostřednictvím prodeje akcií společnosti Nova Consulting
právní místo: Amsterodam, jednalo se též ve Stockholmu kvůli švédskému předsedovi
složení tribunálu: předseda Kaj Hobér – Švédsko, za V. Železného Pavel Dobiáš, za CME Pierre A. Karrer
rozhodnutí vydáno: 9. února 2001
výsledek: Protože nedodržel podmínky citované smlouvy, Železný musí CME vrátit 23 350 000 US dolarů s příslušnými úroky, za to dostane zpět prodaný podíl v té době již bezcenné společnosti ČNTS. CME neuspěla s požadavkem náhrady škody, povinnost uhradit náklady na arbitráž se dělily půl na půl (při jednoznačném výroku obvykle náklady platí strana prohrávající).

Londýnská arbitráž – Ronald Lauder versus Česká republika

rozhodce: tribunál dle pravidel Komise OSN pro mezinárodní právo obchodní UNCITRAL (UN Commission on International Trade Law).
datum zahájení: 23. srpna 1999, dva týdny poté, co držitel licence CET 21 opustil ČNTS a 5. srpna začal vysílat z Barrandova s českým investorem MEF Holding
předmět žaloby: porušení Dohody o vzájemné podpoře a ochraně investic mezi ČSFR a USA z 22. října 1991 (č. 187/1993 Sb.),
právní místo: Londýn
složení tribunálu: předseda Robert Briner – Švýcarsko, za CME – Lloyd Cutler (USA), za ČR – Bohuslav Klein
datum rozhodnutí: 3. září 2001
výsledek: Odpůrce ČR se „dopustil porušení svých povinností vyvarovat se svévolných a diskriminačních opatření“, když měnil své stanovisko v otázce, v jakém vztahu má být držitel licence se společností investora. Nicméně tento investor až do rozchodu s ředitelem svých podniků Vladimírem Železným o průběžných změnách v uspořádání poměrů věděl a akceptoval je. Žádost o náhradu škody zamítá, hrazení nákladů na arbitráž se dělí půl na půl.

Stockholmská arbitráž - CME versus Česká republika

rozhodce: tribunál dle pravidel Komise OSN pro mezinárodní právo obchodní UNCITRAL (UN Commission on International Trade Law).
datum zahájení: 22. února 2000
předmět žaloby: porušení Dohody o podpoře a vzájemné ochraně investic mezi Nizozemským královstvím a ČSFR z 29. dubna 1991
právní místo: Stockholm, část jednání se po dohodě zúčastněných stran konala a koná v Londýně
složení tribunálu: předseda Wolfgang Kühn (Německo), za CME Stephen M. Schwebel, za ČR Jaroslav Hándl, v druhé fázi arbitráže nahradil Jaroslava Hándla Ian Brownlie (Velká Británie)
mezitimní výsledek: dle částečného rozhodnutí z 13. září 2001 český stát je povinen uhradit škody CME, které vznikly nedostatečnou ochranou investic, ke které se ČR mezistátní smlouvou zavázala. O výši škody se bude rozhodovat v dalším řízení, které nyní, v září 2002, spěje k závěru. Zástupce ČR JUDr. Jaroslav Hándl odmítl rozhodčí nález podepsat a žádal, aby k němu bylo připojeno jeho písemné Záporné stanovisko. Úhradu nákladů na arbitráž tribunál rozdělil v poměru: dvě třetiny ČR, jedna třetina CME, přičemž ČR musí CME uhradit soudní výlohy a výdaje ve výši 750 000 USD.
konečný výsledek: ČR musí CME uhradit 269 814 000 USD. ČR se rovněž nařizuje zaplatit úrok z u výše uvedené částky s úrokovou mírou 10 % ročně počínaje 23. únorem 2000 až do data realizace platby.
 
Chronologie stockholmské arbitráže

22. února 2000 – CME Czech Republic B. V., dceřiná společnost CME, podává žalobu na český stát u rozhodčího soudu Komise pro mezinárodní obchodní právo OSN (UNCITRAL)
13. září 2001 – arbitrážní tribunál vydává částečný nález, v němž konstatuje porušení několika článků česko – nizozemské dohody o podpoře a ochraně investic českým státem, ČR musí zaplatit CME 1 008 000 US dolarů jako náhradu za právní výlohy a soudní poplatky; stanovení výše náhrady škody odloženo. Arbitr Jaroslav Hándl odmítl nález podepsat a vydává své vlastní Záporné stanovisko.
12. prosince 2001 – ministerstvo financí ČR žádá odvolací soud ve Stockholmu, aby zrušil arbitrážní verdikt, jedním z argumentů soudního podání je stanovisko Jaroslava Hándla, který rozsudek odmítl podepsat a odstoupil
8. dubna 2002 – CME předložilo své vyjádření k žalobě ministerstva financí ČR u švédského soudu, předpokládá, že soud bude rozhodovat ve čtvrtém čtvrtletí 2002
1. července 2002 – česká vláda podává své stanovisko k požadavku CME o náhradu škody ve výši 526,9 milionů US dolarů
29. července 2002 – CME odpovídá na stanovisko české vlády
3.-13. září 2002 – neveřejné líčení arbitrážního tribunálu v Londýně, Jaroslava Hándla nahradil Ian Brownlie z Velké Británie
14. března 2003 – vydáno konečné rozhodnutí, arbitr Ian Brownlie vydává své separátní stanovisko
15. května 2003 – rozsudek švédského odvolacího soudu, námitkám ČR proti proceduře první části arbitráže nebylo vyhověno

zdroje: ČTK, zpráva CME, Milan Šmíd (www.louc.cz)

 
Válka o Novu

(kráceno)

Arbitrážní řízení UNCITRAL

Případ CME Czech Republic B.V. versus Česká republika

Pokud je v tomto Záporném stanovisku použito výrazu „dva arbitři“, rozumí se tím arbitři dr. Kühn a pan Schwebel. Pokud je v tomto Záporném stanovisku použito výrazu „nález“, rozumí se tím předpojatý nález rozhodčího soudu v tomto rozhodčím řízení. Vůči nálezu mám mnoho výhrad, zčásti ke skutečnostem tam uvedeným, ale zejména pokud jde o soudní rozhodnutí.

Omyly a chyby v soudním rozhodnutí byly způsobeny hlavně tím, že dva arbitři se, jak se zdá, nejprve dohodli na konečném výroku, jak je vyjádřen v nálezu, a teprve potom hledali argumenty ve prospěch stěžovatele. Základem jejich rozhodnutí bylo, jakož i jejich jediným cílem, odsoudit Českou republiku a tito dva arbitři přizpůsobili veškeré své závěry tomuto cíli. To je jeden z důvodů, proč jsou jejich rozhodnutí ve velké míře špatná. Můj shora uvedený názor se nezakládá pouze na znění nálezu, ale také na předpojatosti jejich stanovisek během řízení.

Především strany zúčastněné v tomto sporu neměly nikdy rovnoprávné postavení. Jako příklad bych chtěl uvést stanovisko těchto dvou arbitrů k požadavkům zúčastněných stran, aby protistrana předložila písemné důkazy. Tito dva arbitři vyslovili výslovný souhlas s požadavky stěžovatele (několik stránek), přestože nebyla prokázána tak zvaná závažnost důkazu požadovaná pravidly IBA při přijímání důkazů v mezinárodní komerční arbitráži. Toto rozhodnutí bylo učiněno proti mému menšinovému hlasu.

Na druhé straně veškeré požadavky odpůrce na předložení dokladů stěžovatelem, s výjimkou jednoho dokumentu (arbitrážní nález ICC v případu CME versus Železný, který však byl už dříve zveřejněn na Internetu a tudíž znám veřejnosti), byly oběma arbitry zamítnuty v rozporu s mým názorem, jenž jsem vyjádřil během interní rozpravy arbitrů. Tyto odmítnuté dokumenty se týkají především protiprávních kroků stěžovatele při opatřování důvěrných informací, zejména o chystaných krocích v této arbitráži v Mediální radě, prostřednictvím soukromé detektivní kanceláře, tato informace pocházela od informátora z řad Mediální rady. Tímto záporným rozhodnutím oba arbitři prakticky pomohli stěžovateli pokračovat v jeho protiprávních praktikách, k újmě České republiky. Odpůrce přirozeně trval na svém požadavku a žádal soudní dvůr o nestrannost, stejnou možnost obrany a dodržení všech zákonných podmínek, což mu tito dva arbitři neposkytli. Odpůrce neměl žádnou možnost procesní obhajoby proti takovémuto diskriminačnímu zacházení a tudíž pouze prohlásil, že se zúčastní s výhradou, nicméně si ponechává svá práva ...

Oba arbitři zaujali stejný postoj k dokumentu předloženému odpůrci, nazvanému „Český plán“. To byl dokument vypracovaný lidmi stěžovatele a týkal se příprav CME/ČNTS na převzetí vysílání TV NOVA protiprávně násilím. Tento důležitý dokument nebyl v nálezu vůbec vyhodnocen.

Správnost mých závěrů lze vidět také z nálezu. V nálezu oba arbitři znovu jednostranně přijímají veškerá stanoviska stěžovatele a zamítají jakýkoliv argument odpůrce. Dá se velmi těžko uvěřit, že by veškeré argumenty odpůrce byly tak slabé, že by je bylo možno odmítnout bez uvedení přesvědčivých důvodů pro odmítnutí. Stejné stanovisko obou arbitrů lze vidět při jejich hodnocení svědeckých výpovědí. V nálezu se nenajde jediný negativní údaj při hodnocení svědků stěžovatele, ale není tomu tak u svědků odpůrce ...

... Již během řízení bylo zvykem dr. Kühna rokovat o řadě otázek s panem Schwebelem, aniž by mě informoval, přestože toto je zásadně proti etice arbitráže ... To udělali z jediného důvodu, aby mě vyloučili z jakékoliv diskuse o meritu samotného případu, v rozporu se zvyklostmi a etikou arbitrážního řízení ... Shora uvedené řádky jsem napsal jako ilustraci toho, na jakém základě oba arbitři formulovali svá stanoviska, vždycky negativní vůči České republice.

Investice - uplatnění Dohody

... Je opravdu právně absurdní tvrdit, že investice CEDC provedené v r. 1993 jsou investicemi CME provedenými prostřednictvím CEDC, jelikož z dokumentu předloženého stěžovatelem v tomto řízení je jasně vidět, že CME Media Enterprises B.V. byl řádně zřízen (začal existovat) registrací v Nizozemí dnem 4. 8. 1994. CEDC by byl nemohl provést investici v r. 1993 jménem společnosti, která v tu dobu ještě neexistovala. CEDC jako právnická osoba neodpovídá podmínkám článku 1, paragraf b/, bod (ii) Nizozemsko-české Dohody kde se praví, že termín „investor“ zahrnuje „právnické osoby založené podle zákonů jedné ze smluvních stran“. Je tudíž jasné, že investice provedená v r. 1993 CEDC byla investicí německé společnosti, a tudíž nemohla být chráněna Dohodou uzavřenou mezi Nizozemím a Českou republikou ...

... Výpověď svědka pana Klinkhammera ohledně investic ve výši 140 milionů USD byla v tomto ohledu velmi mlhavá. Součet jednotlivých položek investic zmiňovaných v nálezu v žádném případě nedosahuje 140 milionů USD, ale ani tyto položky nebyly prokázány. Stěžovatel by byl měl důkazně prokázat na základě dokumentů veškeré podrobnosti týkající se těchto investic, jakým způsobem prováděl investování, tj. kdy, jakými prostředky (monetárními nebo jak), v případě převodu peněz předložit doklady o takovém převodu, atd. Toto nebylo učiněno a dokazování tohoto je čistě povinností stěžovatele, jelikož není úkolem soudního dvora vyzývat zúčastněnou stranu, aby prokázala své neopodstatněné výpovědi. Stěžovatel tudíž neprokázal žádné další investice. S politováním musím konstatovat, že místo aby oba arbitři vzali v úvahu jako základ pro rozhodnutí důkazy, použili jako důkaz pouhé tvrzení stěžovatele ...

Správní řízení proti ČNTS

Za prvé by mělo být obecně konstatováno, že podle § 20, bod 6 zákona o sdělovacích prostředcích Mediální rada uloží pokutu osobě, která provozuje vysílání, aniž je k tomu oprávněna. Jelikož je započetí tohoto řízení interpretováno v nálezu jako nepřijatelný nátlak ze strany Mediální rady, je nutné uvést přesná fakta a právní závěry, aby se věci uvedly na správnou míru:

- že správní řízení bylo započato podle českého zákona o správním řízení, tj. před ukončením takového řízení neexistují žádné právní důsledky takového řízení, a tudíž zahájení takového řízení nelze považovat za druh nátlaku na ČNTS,

- v případě, že toto řízení skončí bez konečného rozhodnutí, bude to znamenat, že je to situace, jako by se nic nestalo a tato zásada je stejná na celém světě v občanském stejně jako správním řízení, i v trestním řízení,

- jediným důvodem pro zahájení řízení bylo podezření Mediální rady, že ČNTS provádí televizní vysílání bez pověření, ale v žádném případě nebyl předmětem tohoto řízení pokus nebo záměr Mediální rady odebrat licenci CET 21 a o tom také není nikde zmínka v žádném oficiálním dokumentu Rady, nikdy to nebylo prokázáno a tvrzení v tomto ohledu jsou čistým výmyslem některých osob kolem ČNTS a CME,

- ze shora uvedených důvodů zahájení tohoto správního řízení a jeho uzavření bez jakéhokoliv konečného rozhodnutí, tj. pouhé zastavení řízení v žádném případě nemůže být příčinou škody údajně způsobené ČNTS/CME nebo důkazem porušení Smlouvy Českou republikou (diskriminace)

- správní řízení bylo zastaveno na základě závěru, že všechno bylo uvedeno do pořádku v souladu se zákonem

... Zahájení tohoto řízení nebylo protiprávním krokem Mediální rady, opíralo se o podezření, že ČNTS provádí televizní vysílání aniž by k tomu měla oprávnění. Toto se opíralo hlavně o skutečnost, že ČNTS zaregistrovala v obchodním rejstříku jako předmět podnikatelských aktivit televizní vysílání na základě licence udělené CET 21 (číslo licence udělené CET 21 je uvedeno). Dalším důvodem byl převod veškeré vysílací činnosti do rukou ČNTS, protože to znamenalo převod licence. Potom, co všechno bylo uvedeno do pořádku podle požadavků Mediální rady, bylo řízení zastaveno. Taková jsou fakta a veškeré řeči o nátlaku jsou jenom mluvením o neopodstatněných tvrzeních ...

Dopis Mediální rady z 15. 3. 1999

Myslím že by nemělo smysl rozebírat tento dopis řádku po řádce. Nicméně si myslím, že je nutno uvést níže některé body tohoto dopisu, jelikož tento dopis je jedním z hlavních pilířů, jež použil stěžovatel na podporu svého tvrzení. Pokud jde o tento dopis, je nutno přihlédnout k těmto bodům:

a) podle českého právního řádu Mediální rada rozhoduje pouze formou tzv. správního rozhodnutí podle správního zákoníku, a jenom takové rozhodnutí je vymahatelné, avšak tento dopis nebyl takovým rozhodnutí, tj. nebyl vymahatelný.

b) Jestliže by tento dopis měl mít právní význam, musel by obsahovat rozhodnutí Mediální rady, tj. interpretovat názor Mediální rady jako celek, ale takové rozhodnutí by mohlo vstoupit v platnost jenom po hlasování v Mediální radě, ale tento dopis nereprezentuje žádné rozhodnutí Mediální rady, jelikož takového rozhodnutí nebylo dosaženo,

c) tento dopis neobsahuje žádné rozhodnutí namířené proti CET 21 nebo ČNTS/CME, tento dopis neukládá CET 21 žádnou povinnost něco učinit a dále Mediální rada neměla právo ukládat něco ČTNS, jelikož ČTNS nebyl zákonným partnerem Mediální rady,

d) když Mediální rada vyjádřila názor ohledně neexkluzivní základny mezi vysílatelem a servisními společnostmi, tato formulace zajisté nebyla myšlena jako konstatování toho, co je nyní špatně a co by se mělo změnit, jelikož na další stránce dopisu Mediální rada uvádí, že vše bylo uvedeno do pořádku, bez ohledu zdali tomu bylo tak, to není důležité, jelikož nejdůležitější je ten fakt, že Rada byla spokojena s aktuálním stavem věcí a vztahů.

Není důležité, zdali byl tento dopis napsán na základě iniciativy dr. Železného nebo ne, jelikož ještě jednou je nutno zdůraznit, že z právního hlediska neměl tento dopis žádné právní důsledky, jelikož tento dopis nepředstavuje právně oficiální rozhodnutí Mediální rady podle správního řádu.

Dále bychom měli dodat, že dopis Mediální rady byl adresován panu Vladimíru Železnému jako generálnímu řediteli CET 21, jako partnerovi – držiteli licence, ale v té době byl dosud generálním ředitelem ČNTS, a tak byla ČNTS oficiálně informována. Nicméně ČNTS a CME formálně nebyly a nemohly být partnery Mediální rady a já opakuji, že Mediální rada tudíž neměla žádné právo nařizovat jim, co mají dělat a co by se dělat nemělo. Pouze kdyby Mediální rada zjistila, že ČTNS a/nebo CME porušily zákon o sdělovacích prostředcích, mohla by Mediální rada proti nim zahájit správní řízení, ale tak tomu nebylo.

Porušení Smlouvy

... Jednotlivé body údajného porušení Smlouvy:

a) připravení stěžovatele o jeho investice – stěžovatel nebyl nikdy připraven o své investice, ze skutečností zjištěných v řízení vyplývá, že jedinými zjištěnými a prokázanými investicemi jsou investice, za něž stěžovatel obdržel akcie, stěžovatel tyto akcie vlastní dodnes, nikdy o ně nebyl připraven, v případě, že tyto akcie částečně ztratily svou hodnotu, je to případ pro domáhání se náhrady škody, ale ne případ, že by ho někdo o něco připravil. Pokud jde o údajné vyvlastnění, je nutno vzít v úvahu, že údajné vyvlastnění nastalo na území České republiky a mělo by být souzeno podle českého práva (neexistuje důvod pro použití mezinárodního práva), ale vyvlastnění státem může v České republice nastat pouze na základě správního rozhodnutí příslušného státního orgánu na základě správního řízení a nic takového se nestalo.

b) spravedlivé a nestranné zacházení – v komerčních sporech se považují za nespravedlivé zacházení takové kroky, které jsou v rozporu se zvyklostmi čestného podnikání a/nebo jsou v rozporu s bonos mores, zde v celém případě nelze najít jediný krok Mediální rady, který by byl v rozporu se zvyklostmi spravedlivých obchodních vztahů, nebo který by bylo možno považovat za protikladný bonos mores. Nespravedlivým zacházením by bylo, kdyby se s ČNTS/CME jednalo ze strany Mediální rady nebo jiného českého oficiálního orgánu hůř než s českými občany, ale k tomu nikdy nedošlo a nebylo to prokázáno.

c) diskriminační opatření – je nutné vyzdvihnout tu definici diskriminace podle Velké encyklopedie z roku 1999: „diskriminace znamená úmyslné znevýhodňování vytvářením nerovnoprávných ekonomických, politických nebo právních podmínek“, v tomto případě nebylo prokázáno žádné znevýhodňování zahraničního investora, ani ekonomické, ani politické, ani právní, protože znevýhodňování by znamenalo vytvoření horších podmínek pro zahraniční investory než jaké mají čeští investoři ...

d) plná bezpečnost a ochrana – Mediální rada nikdy neporušila české zákony tím, že by cizímu investorovi neposkytla plnou bezpečnost a ochranu, vyvozování takových závěrů je opravdu paradoxní ve srovnání s oficiální politikou České republiky, která zve od roku 1989 zahraniční investory do České republiky a neposkytuje jim nevýhody, ale veliké výhody ve srovnání s českými společnostmi, a tudíž je naprosto vzdáleno realitě tvrzení, že jediným cílem Mediální rady bylo poškození zahraničního investora. A znovu bych chtěl zdůraznit skutečnost, že se žádný ze shora zmíněných závěrů nezakládá na oficiálním rozhodnutí Mediální rady, vždy se opírá o údajné tvrzení, že někdo někde něco slyšel, nebo že někdo zcela neoficiálně něco napsal ...

Úloha arbitrážního soudu

Během řízení a v nálezu se dva arbitři snažili vytvořit kolem soudního dvora nimbus nadřazenosti tohoto soudu vůči každému státnímu orgánu České republiky, zejména vůči českým soudním dvorům. Ale úkol soudního dvora podle Smlouvy je rozhodnout v investiční při mezi Českou republikou a nizozemským investorem, nic víc. Ale nález několikrát kritizuje rozhodnutí českých soudů, ačkoliv k tomu nemá žádné právo, zejména výrok pražského odvolacího soudu v otázce svévolného ukončení Smlouvy o servisu dr. Železným. Tento arbitrážní soud nemá právo jej kritizovat ani změnit ...

... Oba arbitři v trvání na tom, že tento arbitrážní soud je orgán nadřízený jakémukoliv jinému soudu nebo státnímu orgánu České republiky se rovněž pokusili získat právo na výběr svých vlastních právních zásad pro rozhodování, bez ohledu na skutečnost, že Smlouva ve svém článku 8, bod 5 povinným způsobem uvádí, podle kterého právního řádu se má rozhodovat a na prvním místě je zmíněn český právní řád. Na základě tohoto svého stanoviska nerespektují ustanovení mandatorní povahy českého právního řádu, například o nepřevoditelnosti licence nebo neplatnosti právních úkonů, kterých bylo dosaženo pod nátlakem, nerespektují, že kroky učiněné Mediální radou byly ve shodě s českým právním řádem, a nález se snaží posvětit činy, které jsou v rozporu s českými zákony a dále se snaží vyvodit právní důsledky z dokumentů, které nejsou oficiálním rozhodnutím českého státního orgánu, například Mediální rady.

Ale oba arbitři nejenom že nerespektují české zákony, oni nerespektují ani ustanovení pravidel UNCITRAL. Zajisté není třeba opakovat, jak dalece nerespektují práva odpůrce, verbatim, že odpůrce má právo na „spravedlnost, stejnou obranu, přiměřené řízení a /respektování zásad/ veřejného zájmu“ a že tedy odpůrce – Česká republika 14. 3. 2001 vznesla písemně námitku, že „odpůrce se zúčastní v tomto řízení pod protestem a ponechává si veškerá práva“. A jelikož ze strany soudu nedošlo k žádné reakci, je nutno vyvodit, že byl tento protest oprávněný. Ve světle ustanovení článku 15, bod 1 pravidel UNCITRAL je nutno konstatovat, že soud porušil zásadu rovnoprávného zacházení se zúčastněnými stranami a svou nečinností přijal protest odpůrce jako oprávněný. Tato skutečnost bude jistě mít vliv na možné vymáhání arbitrážního nálezu (vide článek V, bod b) poslední řádka Newyorské konvence z roku 1958.)

Závěrečné prohlášení

Toto závěrečné prohlášení se vztahuje jenom na popis faktů a právních závěrů nálezu, ne na porušení etiky a zvyklostí arbitráže především předsedou ve vztahu ke mně jako třetímu arbitrovi, čímž jsem byl odsunut do role pouze doplňující předepsaný počet arbitrů.
Z celého záporného stanoviska lze vidět porušování arbitrážních zásad, ale zmíněny jsou jen hlavní body, a sice:

- špatné zjišťování faktů, zčásti z důvodu plného přijímání neopodstatněných tvrzení stěžovatele aniž by byl požádán o důkazy, a neumožnění odpůrci prokázat jeho tvrzení vyžádáním dokumentů specifikovaných odpůrcem od stěžovatele,

- špatné právní závěry pokud jde o právní rozbor ustanovení Nizozemsko-české bilaterální smlouvy o investicích,

- nepřihlížení k českým zákonům a špatný výklad českých zákonů,

- nerespektování ustanovení českých zákonů mandatorní povahy, například zákona o sdělovacích prostředcích nebo správního řádu, a tím porušování zásady dodržování obecného zájmu v dané zemi,

- nerespektování mezinárodně přijatých zásad, například impedimentum rei iudicate,

- nerovnoprávné zacházení se stěžovatelem a odpůrcem v neprospěch odpůrce a porušování zásad spravedlnosti, stejné možnosti obrany a patřičného řízení ve vztahu k odpůrci.

Pro pořádek věcí bych chtěl zdůraznit, že všechny shora uvedené námitky a argumenty k meritu případu jsem vyslovil oběma arbitrům a především předsedovi, před vypracováním částečného nálezu.

Praha 11. 9. 2001

JUDr. Jaroslav Hándl, arbitr

 
Válka o Novu

(Dopis Ing. Ladislava Zelinky, Ph. D., náměstka ministra financí České republiky, předsedovi Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Ing. Martinu Muchkovi. Dopis byl shodou okolností napsán v ten samý den, ke kterému předseda vlády Vladimír Špidla Radu pro rozhlasové a televizní vysílání odvolal. Pozn.: zvýraznění textu – pš)

V Praze dne 4. dubna 2003
Č.j: 211/27577/2003 

Vážený pane předsedo,

z pověření pana ministra odpovídám na Váš dopis z 24. 3. 2003 č. j. 616/03, kterým vyjadřujete výhrady k uplatnění materiálů v arbitrážním řízení CME Czech Republic B. V. v. Česká republika. Po konzultaci s právními zástupci České republiky v tomto sporu uvádím následující:

Především je nutno uvést, že není možné dosáhnout toho, aby případné svědecké výpovědi pánů Josefíka a Musila byly připuštěny jako důkazní prostředky v probíhajícím řízení švédského odvolacího soudu. Otázkami, kterými by se svědecká výpověď těchto osob měla týkat, se švédský soud nemůže zabývat. V kterémkoli mezinárodním arbitrážním řízení nemohou být totiž skutkové nálezy arbitrážního tribunálu později soudní či jinou cestou právně napadány bez ohledu na to, jak zjevně špatné či chybné by takové nálezy mohly být. Otázky, kterými se švédský odvolací musí zabývat, se týkají jednání arbitrů, v rámci kterého tito dospěli k rozhodnutí uvedenému v mezitímním rozhodčím nálezu ze dne 13. září, nikoliv však přezkoumávání skutkových nálezů, kterými bylo toto rozhodnutí odůvodněno.

Zcela správně poukazujete na chybný způsob, kterým si stockholmský arbitrážní tribunál vyložil písemný záznam ze dne 2. března 1999, obsažený ve spisech Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále „RRTV“). Je sice nepochybné, že tento písemný záznam byl součástí spisů, které RRTV předložila jak londýnskému, tak stockholmskému arbitrážnímu tribunálu k posouzení jako důkazní materiál, nicméně povaha tohoto záznamu byla právními zástupci České republiky v obou arbitrážních řízeních velmi přesně vysvětlena: jednalo se o zcela neoficiální záznam, připravený pouze zaměstnancem Úřadu RRTV (nikoliv RRTV jako takové), který se týkal neformálního setkání s dr. Železným mimo řádné jednání RRTV. Zejména bylo právními zástupci České republiky v obou arbitrážních řízeních zdůrazněno, že se nejednalo o formální jednání RRTV a že takzvaný „zápis z jednání“ byl ve skutečnosti čistě vnitřním a neoficiálním záznamem RRTV. Pan Josefík toto navíc potvrdil ve svých vlastních svědeckých výpovědích v obou arbitrážních řízeních jak v Londýně, tak ve Stockholmu (obhajoba České republiky v těchto bodech je shrnutá v odstavcích 261 až 262 částečného nálezu).

Oba arbitrážní tribunály sice označily tento záznam jako „zápis z jednání“ RRTV, dále si však tuto skutečnost vyložily velmi odlišně. Londýnský arbitrážní tribunál popsal průběh událostí ve dnech 2., 3. a 15. března 1999 jako skutečnosti, z kterých nevyplynuly pro žalujícího investora žádné negativní důsledky. Dospěl k závěru, že zahraniční investor si nijakým způsobem nestěžoval na dopis ze dne 15. března 1999, který byl londýnským arbitrážním tribunálem správně analyzován jako pouhé konstatování obecného pohledu RRTV na danou záležitost. Tento dopis nemohl mít podle londýnského arbitrážního tribunálu žádný právní účinek (viz odstavec 283 nálezu) a nezakládal žádné „opatření“, na jehož základě by Česká republika mohla být shledána odpovědnou (viz odstavec 284 nálezu). Tento dopis nebyl ani diskriminační povahy, nýbrž byl opodstatněný s ohledem na obavy RRTV ohledně nevyjasněného aspektu exkluzivity mezi držitelem licence a poskytovatelem vysílacích služeb v obecném slova smyslu (viz odstavec 285 nálezu). Londýnský arbitrážní tribunál se zabýval zároveň konkrétním zněním tohoto dopisu a dospěl k závěru, že znění dopisu bylo „výrazně odlišné“ od toho, které dr. Železný požadoval (viz odstavec 286 nálezu).

Stockholmský arbitrážní tribunál se naopak účelově soustředil na vybrané pasáže ze „záznamu jednání ze dne 2. března 1999“ ve snaze zahrnout RRTV do údajného plánu dr. Železného poškodit zahraničního investora. Dva arbitři z tohoto arbitrážního tribunálu záměrně ignorovali rozdíly mezi dopisem dr. Železného ze dne 3. března 1999 a odpovědí předsedy RRTV ze dne 15. března 1999. Tito dva arbitři došli k závěru, že tento dopis nebyl „pouhým popisem obecné politiky RRTV“, ale týkal se přímo právního vztahu mezi CET 21 a ČNTS (viz odstavec 547 nálezu). Tito arbitři došli k závěru, že „nestranný čtenář tohoto dopisu by si musel vyložit text tohoto dopisu jako jednoznačný požadavek RRTV, aby CET 21 a ČNTS dodrželi veškeré ´požadavky´, vyjádřené v tomto dopisu“ (viz odstavec 548 nálezu). Z tohoto důvodu tito arbitři došli k závěru, že dopis RRTV založil „zásah“ ze strany RRTV do příslušné zahraniční investice, který vyústil do „stigmatu porušení příslušné úmluvy“ (viz odstavec 551 nálezu).

V současné fázi sporu lze u švédského odvolacího soudu napadat pouze jednání obou arbitrů, kteří podepsali mezitímní nález. Není však možné napadat skutkové nálezy arbitrážního tribunálu, ke kterým dospěl na základě předložených důkazních (nebo quasidůkazních) materiálů. Je samozřejmě nespravedlivé, že dva arbitři mohou dospět k takto neodpovědnému a neracionálnímu skutkovému nálezu, kterým je navíc Česká republika povahou arbitrážního řízení právně vázána, ale bohužel toto je podstata jakéhokoliv mezinárodního arbitrážního řízení, zahájeného na základě oboustranných úmluv o ochraně investic. V této souvislosti je nutno poznamenat, že tři zkušení a mezinárodně uznávaní arbitři, kteří tvořili arbitrážní tribunál v Londýně a kteří posuzovali totožný případ na základě totožných důkazů a totožných argumentů, dospěli ohledně událostí z března 1999 k závěru, že RRTV neučinila nic protiprávního a že Česká republika nemůže být za žádnou z těchto skutečností odpovědná. To, že mezitímní rozhodčí nález stockholmského arbitrážního tribunálu obsahuje zcela odlišné skutkové nálezy od nálezů londýnského arbitrážního tribunálu, není důsledkem rozdílného způsobu, jakým byl důkazní materiál předkládán těmto dvěma arbitrážním tribunálům ze strany České republiky, protože žádný rozdíl v tomto směru neexistuje, a není ani důsledkem rozdílného způsobu, jakým právní zástupci České republiky ve věci argumentovali, protože v tomto ohledu žádný rozdíl neexistuje také. Tato skutečnost je pouze důsledkem toho, že dva ze tří arbitrů stockholmského arbitrážního tribunálu byli pevně odhodláni dospět k takovému skutkovému nálezu, na jehož základě by bylo možno Českou republiku shledat odpovědnou za náhradu škody způsobené porušením příslušné úmluvy o ochraně investic – a to bez ohledu na předložené důkazy.

Podávám Vám tuto informaci a jsem s pozdravem

(podpis Zelinka)

 
Válka o Novu

Vážený pane premiére,

Před rokem, dne 2. 4. 2003,  jste Vy osobně prostřednictvím koaličních poslanců v Poslanecké sněmovně PČR inicioval hlasování o odvolání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále RRTV) a následně dne 4. 4. 2003 jste RRTV odvolal. Považuji s ročním odstupem za potřebné se vyjádřit k důvodům odvolání RRTV a sdělit některé skutečnosti, které jsem tehdy, m.j. vázán povinnostmi statutárního zástupce orgánu státní správy, při svém vystoupení ve sněmovně nemohl uvést.

Jako hlavní důvod k odvolání RRTV byla uváděna zodpovědnost za prohru v arbitráži s CME. Dopis náměstka ministra financí, který toto obvinění vyvrací a potvrzuje správnost postupu RRTV, nese shodou okolností rovněž datum 4. 4. 2003.

Jako další důvod Vám a ministru kultury (viz jeho tvrzení o „nestydatém kupčení s licencemi“) posloužil udavačský dopis jednoho z neúspěšných žadatelů o licenci z 25. 3. 2003, tehdy pouze týden starý, aniž byste dal RRTV sebemenší možnost se obhajovat a aniž byste si pravdivost obvinění nechal před svým rozhodnutím prošetřit. Připomínám, že v pozdějším šetření se obvinění z dopisu ukázala jako smyšlenka a policie podnět odložila.

Radě, kterou jsem vedl, jste vyčítali politickou závislost. Jako nápravu jste pak novou RRTV složili tak, že její  politickou „nezávislost“ garantuje téměř ústavní většina členů – bývalých politiků, navíc bez respektu ke složení sněmovny a ke skutečnosti, že pro členství v orgánu státní správy by měla být požadována příslušná odbornost a dobrá znalost mediálního prostředí, které má regulovat.

Jako závažný nedostatek a další důvod k odvolání RRTV bylo prezentováno, že nezná vlastníky soukromých celoplošných televizních stanic. Předseda nové RRTV v nedávných dnech na obrazovce potvrdil, že je na tom nová Rada stejně – o vlastnických vztazích ví pouze to, co jí umožňuje vysílací zákon.

Podobně je tomu v otázce prodlužování licencí. My jsme přesně podle regulí vysílacího zákona prodloužili licenci a na základě kladného stanoviska Ministerstva financí ČR souhlasili se splátkovým kalendářem pro TV Nova, což bylo dalším důvodem pro naše odvolání. Ve věci TV Prima, kterou  vzhledem k časovému posunu rozhodovala nová RRTV, bylo rozhodnutí nové Rady totožné.

Dalším důvodem bylo údajné zvýhodnění jednoho z žadatelů o rozhlasovou licenci. Dnes – po roce – je toto tehdy ještě regionální rádio s využitím zákonných možností skoro celoplošné, aniž by nová RRTV proti tomu jakkoliv zasáhla.

Jedním z dalších závažných důvodů pro odvolání RRTV byla údajná hrozba další arbitráže v souvislosti s bývalou TV 3. O této věci jsem informoval již Vašeho předchůdce v úřadě premiéra i tehdejší ministry zahraničí, financí a kultury včetně informace o podstatě možného sporu a budoucím postupu RRTV. O správnosti našeho postupu svědčí i to, že společnosti kolem TV 3 od arbitráže jako nereálné upustily.

Přímá odpovědnost za tehdejší závažné porušení vysílacího zákona a jednacího řádu sněmovny, kdy se hlasovalo o něčem jiném, než se jednalo, není samozřejmě osobně na Vás. Považuji ale za nezbytné zdůraznit, že o zbytečnosti obhajoby RRTV a výsledku hlasování jsem tehdy byl předem informován. Víc než 10 koaličních poslanců (s výjimkou US-DEU) považovalo za správné ještě před hlasováním o odvolání RRTV se mi za to omluvit, za což jim dnes ještě jednou děkuji. Jak by samo hlasování dopadlo, pokud by tito poslanci nebyli vázáni stranickou disciplinou, je nabíledni.

Připomínám i Vaše tehdejší několikrát opakované prohlášení, že se při odvolání RRTV  nejedná o politické, ale věcné  rozhodnutí. To totiž hned v příštích dnech popřeli svými vystoupeními ve zpravodajských a publicistických pořadech např. poslanci Kavan a Dostál. 

Závěrem jsem proto nucen konstatovat, že jste dne 2. 4. 2003 při jednání o odvolání RRTV  ve sněmovně účelově a vědomě nemluvil pravdu. Je na Vás, jak se k této skutečnosti postavíte.

S pozdravem

Ing. Martin Muchka, předseda odvolané RRTV

V Praze 6. 4. 2004

(Předseda vlády Vladimír Špidla na dopis nikdy neodpověděl.)

 
Válka o Novu

(Vladimír Železný vypovídal jako svědek před Vyšetřovací komisí Poslanecké sněmovny pro zjištění skutečností v souvislosti s arbitrážním řízením ve věci CME versus Česká republika dne 14. listopadu 2003.)

Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové,

předstupuji z vlastní iniciativy před tuto Komisi, abych vás seznámil s informacemi o působení investiční skupiny Ronalda Laudera v České republice, o vývoji vztahů mezi touto skupinou a televizí Nova a také o krocích českého státu a jeho orgánů vůči této skupině. Zejména půjde o informace, vztahující se k arbitrážím, které CME vedlo proti České republice. O okolnostech sporu a jeho pozadí vím asi nejvíce v této zemi a skupina, kterou jsem reprezentoval shromáždila z povahy své podnikatelské činnosti daleko největší počet relevantních informací.

Přesto musím s lítostí upozornit, že je to poprvé od zahájení arbitráží proti České republice, kdy mám možnost tyto, pro vývoj arbitrážních sporů kdysi potenciálně významné, ne-li rozhodující, informace prezentovat. Obhajoba českého státu mne v arbitráži nepřizvala ani jako svědka ve svůj prospěch. Důvody budou jasné z další části mého vystoupení. Skupina televize Nova vytrvale nabízela mnohé informace a dokumenty k obhajobě České republiky, naše snahy však byly příslušnými činiteli státu a právní kanceláří, pověřenou obhajobou českého státu většinou ignorovány. Naopak, jak upozorním později, orgány českého státu aktivně spolupracovaly při zmražení některých klíčových důkazů, které mohly přispět k úspěchu obhajoby České republiky.

Úvodem, prosím, dovolte několik metodických a terminologických poznámek:

- bude-li to nutné, budu o sobě hovořil neosobně, třeba jako o dr. Železném
- termínem „Lauderova skupina“ míním CME a ČNTS, aniž bych odlišoval
- CEDC vždy znamená CEDC Management Services GmbH
- CME budu pro jednoduchost užívat ve středním rodu, tedy  „to CME“
- ČNTS budu pro jednoduchost užívat v ženském rodu, tedy „ta ČNTS“
- držitele licence TV Nova budu občas nazývat jen CET, bez 21 a s r.o.
- budu-li hovořit o Radě, pak tím samozřejmě míním RRTV ČR

Prosím také, abyste na chvíli zapomněli na to, co jste v průběhu čtyř let o sporu televize Nova s Ronaldem Lauderem četli, co bylo v médiích prezentováno o arbitrážích CME proti českému státu. Prosím rovněž, abyste k informacím, které uvedu, přistupovali naprosto chladně a bez předpojatosti. Vím, že po největší propagandistické kampani v dějinách České republiky to není lehké. Uvedu několik tezí, které se později pokusím doložit a které, alespoň na některé z vás, možná teď budou působit troufale:

- arbitráž, vedená CME proti českému státu byla pro Českou republiku neprohratelná
- investice Lauderovy skupiny do českého mediálního prostředí byla nejlepším obchodem této skupiny, a to i když nebudeme brát v úvahu miliardy „vydělané“ v arbitrážích
- Lauderova skupina nikdy neměla v postkomunistických zemích tak loajálního partnera jako Železného
- CET 21 a Železný v roce 1999 jen bránili licenci a české zákony v okamžiku, kdy jim nic jiného nezbývalo
- Rada neudělala Lauderově skupině nic nekalého, naopak na hranici zákonnosti byla její benevolence vůči ČNTS a CME
- parlament CME nijak nepoškodil; nová zákonná úprava, platná od  1.1.1996, byla standardní, logická a týkala se všech provozovatelů, nebyla tedy diskriminační. Zásady novely byly v souladu se zákonodárstvím Evropské unie, o čemž svědčí i to, že přežily harmonizaci s právem EU
- mnohé kroky České republiky, které Lauderova skupina v arbitráží napadala, hodnotila naopak v době jejich přijetí pro sebe jako příznivé, s nadšením je vítala a podnikatelsky je náležitě využívala
- arbitráž byla prohrána záměrně, zřejmě řízeným podvodem nebo dokonce rozsáhlým spiknutím osob z Lauderova okruhu a spolupracujících úředníků České republiky

Úvodem mi rovněž dovolte připomenout několik nesporných skutečností, které vám, kteří jste po čtyři roky četli náš tisk a dívali se na Českou televizi, budou také znít nezvykle:

Ani CET 21, ani dr. Železný nebyli účastníky arbitrážního sporu ve Stockholmu. Neúčastnili jsme se jednání arbitráže ani přípravy obhajoby. Doktor Železný nebyl přizván Českou republikou ani jako svědek. Přesto, že dr. Železný nebyl účastníkem řízení, byl i ve výroku hrubě osočen. Bylo společným cílem CME a jistých českých politických, stranických a vládních kruhů vtáhnout CET 21, ale zejména dr. Železného do propagandistického dopadu arbitráže. Věděly totiž, že vzhledem k vyloučení z arbitráže se ani CET, ani dr. Železný nemohou bránit jakýmkoli nařčením či podvrženým důkazům.

Nebyl, ani to nemohl být dr. Železný, kdo prý sám zlovolně přerušil spolupráci se servisní organizací ČNTS. V CET 21 platilo pravidlo, zakotvené ve společenské smlouvě, o spolurozhodování menšiny, kterou zastupoval vždy jiný jednatel, než dr. Železný. Bez souhlasu vždy  dvou jednatelů nebylo možné schválit jakékoli rozhodnutí. Dr. Železný tedy nemohl žádné rozhodnutí o přerušení spolupráce sám přijmout.

I po odvolání dr. Železného z funkce generálního ředitele ČNTS v dubnu 1999 dostávala Lauderova skupina nadále téměř 100 procent výnosu televize Nova. Nikým nebyla na ničem krácena. Nikdo ovšem v tom okamžiku netušil, to se provalilo až v září stejného roku, že CME už nejde o peníze, ale pro změnu o získání licence. Té licence, kterou předem, aniž ji vlastnilo, už prodalo v rámci obchodu s SBS. Při prodeji celé CME ji bezostyšně zahrnulo do svého majetku, který nabídlo k odkoupení. A také té licence, kterou už po mnoho let mohlo CME vlastnit, ale kterou ze zištných důvodů kdysi zhrdlo a odmítlo, jak doložím později. Pokud by se CME nepokoušelo o pirátské vysílání a nesnažilo se zmařit kontrolu CET 21 nad vysíláním, byla ČNTS dodnes servisní organizací Novy.

Arbitráž, kterou CME vedlo v Amsterdamu osobně proti dr. Železnému, skončila zamítnutím jakýchkoli náhrad škody, kterou ve výši přes 500 miliónů dolarů nárokovala Lauderova skupina. Jen díky technické a nepodstatné chybě, která se týkala staré kupní smlouvy jedné společnosti z roku 1996 arbitráž současně zrušila tuto kupní smlouvu a zavázala obě strany vrátit si navzájem tak zvané plnění. Jedině z tohoto „technického“ titulu, který nijak nesouvisel se sporem z roku 1999, vznikl závazek pro doktora Železného vrátit kupní cenu, která díky úročení mezitím narostla na 860 miliónů korun. Stejně tak ale vznikl závazek na straně CME vrátit akcie. Mimochodem, dr. Železný musel vracet sám celou cenu i úroky přesto, že podstatnou část peněz původně předal jako broker celé operace dalším účastníkům, svým společníkům v CET 21. Na tomto závazku se po více než rok CME snažilo propagandisticky a také pomocí nekonečných trestních kauz likvidovat dr. Železného.

Co pro úspěch v arbitráži potřebovalo CME prokázat?

CME, jeho vlastníci i management si velmi rychle uvědomili, po podnikatelské katastrofě, kterou mimo televizi Nova a v mnohem menší míře mimo slovenskou Markýzu, zažívali v jiných zemích Střední a Východní Evropy, že musejí televizní podnikání  prodat. Jinak riskují nenávratné poškození pověsti Ronalda Laudera, které by mohlo ovlivnit i úspěch kosmetického impéria Lauderovy rodiny.

Navíc R. Lauderovi a dalším činitelům CME v tu dobu hrozilo soudní napadení ze strany akcionářů za špatné hospodaření, a také pro uvedení v omyl a záměrné klamání na burze. Celý princip podnikání CME v České republice totiž vycházel z dvojakého přístupu. Zatímco navenek se CME tvářilo jako držitel licence, jako provozovatel vysílání a takto prezentovalo svojí pozici i na burze Nasdaq, uvnitř České republiky se obratně vyhýbalo regulaci a ponechávalo veškerou odpovědnost vůči Radě na vlastnících CET 21. Nemuselo tak reportovat na burze žádné správní řízení, ani další regulační opatření. Čerpalo prostřednictvím ČNTS téměř 100% výnosů televize Nova, ale současně nebylo na burze poškozováno rozhodnutími Rady. Televize Nova jen v roce 1998 vyprodukovala zisk přes 58 miliónů dolarů. Z toho ovšem společnost CET 21 dostávala garantovaně směšných 100 000,- Kč měsíčně.

Takové bylo uspořádání, které v roce 1993 přijal americký investor, který však, pokud vůbec investoval, pak prostřednictvím německé společnosti CEDC Management Services GmbH. Americkým partnerům vadilo dohodnuté uspořádání snad jen krátkou chvíli, pokud vůbec. A to do veřejného úpisu akcií CME. Pak pochopili, jak výhodné toto uspořádání je. Proto odmítali možnosti vstupu do majoritní pozice v CET 21. Jediné, co jim snad na uspořádání vadilo, bylo, že si podle licenční podmínky 17 museli nechávat schvalovat změnu vlastnické struktury ČNTS Radou. Tato podmínka byla ovšem více než vyvažována úžasnou výhodou vložení užití licence do nelicencované společnosti ČNTS, výhodou, která byla na pokraji zákonného uspořádání.

Je třeba připomenout ještě dvě okolnosti. Že s tímto právně nestabilním a problematickým uspořádáním neměl nic společného dr. Železný, který v té době nebyl vůbec, dokonce ani minoritním, společníkem CET 21 ani ČNTS. A navíc okolnost, že toto uspořádání přijal tehdejší investor ze CEDC vědomě a dobrovolně, včetně licenční podmínky 17.

Ani v dějinách televize nebývalý nástup a následný finanční úspěch televize Nova nemohl zabránit kolapsu Lauderova televizního podnikání ve Východní a Střední Evropě. Jedině Nova reálně vydělávala, a to opravdu hodně. Proto se Ronald Lauder  v roce 1998 pustil do riskantního prodeje CME a jak se až 7. 9. 1999 prozradilo na tiskové konferenci kupujícího, tedy SBS, v Curychu, neváhal pro dosažení vysoké ceny 640 miliónů dolarů vše vsadit na jednu kartu a do obchodu zahrnout i licenci na vysílání televize Nova, kterou nevlastnil. Slíbil ji jako součást prodávaného majetku a pak ji nebyl schopen včas dodat. Proto prezident kupující společnosti SBS Lindskog na oné tiskové konferenci v Curychu celou tuto záležitost prozradil a oznámil, že vzhledem k nesplnění příslibu ze strany CME dodat v rámci prodávaného majetku i licenci Novy, SBS odstupuje od koupě.

R. Lauder ovšem původně věřil, že má do podpisu konečné kupní smlouvy s SBS dost času na to, aby majoritu v licencované společnosti od Železného koupil. Poslední písemná nabídka z dubna roku 1999 dr. Železnému zněla: za 60 procent CET 135 miliónů dolarů, což v tehdejším kursu byly 3,5 miliardy korun. Železný bláznivě odmítl a hrubě podcenil, co americký miliardář, kterému nevyhovíte, dokáže na území České republiky. Cokoli se mu zlíbí! Dostane vás do vězení, připraví vás o majetek, spustí na našem území se svými nájemnými žurnalisty zatím nejdelší a nejnákladnější propagandistickou kampaň v dějinách země. Dnes už vím, že zde může téměř cokoli.

Ale trochu zpět. R. Lauder dr. Železnému nabídl odkup majority CET, aby mohl prodat CME, což bez licence Novy bylo opravdu neprodejné zboží, alespoň ne za slušné peníze. Neponechal však nic náhodě a už od konce ledna 1999, po nástupu nového vedení CME, rozvíjel tak zvaný Český plán na nelegální uchvácení vysílacích frekvencí a následné vynucení převodu licence z CET 21 na CME. Podobně jako se to CME podařilo vůči držiteli licence na Ukrajině. To však v České republice neprošlo díky striktní kontrole vysílání ze strany CET a naopak to logicky vedlo k přerušení spolupráce mezi CET 21 a ČNTS.

Poslední nadějí na záchranu CME pak už byly jen arbitráže. Poté, co nevyšla náhrada škody v soukromé arbitráži proti dr. Železnému, nastoupily, pro jistotu hned dvě, arbitráže proti českému státu. Říkejme jim londýnská (podle Úmluvy s USA, žalujícím byl R. Lauder) a stockholmská (podle Úmluvy s Nizozemskem, žalujícím bylo CME CR, registrované v Nizozemsku). CME potřebovalo prokázat, že na základě slibu nějakého státního orgánu do České republiky skutečně investovalo, nebo že bylo legitimní nástupnickou organizací investora, že slib byl státem porušen nebo stát, ač mohl, nezabránil takovému porušení. Ani jeden z těchto předpokladů ve skutečnosti nenastal, přesto R. Lauder ve Stockholmu vyhrál.

CME hrálo v arbitráži s Českou republikou úplně o všechno. Kdyby prohrálo, pak by se finančním propadem v jiných zemích než bylo Česko ocitlo v bankrotové situaci, položily by je i dluhopisy, kterými si na rozvoj často nesmyslných televizních projektů ve Východní a Střední  Evropě půjčilo. Zdůrazňuji, že si  nepůjčilo na Novu. A kromě toho by jistě akcionáři žalovali management, včetně R. Laudera, za špatné hospodaření; k tomu by se mohla přidat i žaloba za chybné reportování na burze. Teď je vše zapomenuto, odpuštěno. Ze CME je bohatá společnost. Proto byly ze strany CME opodstatněny jakékoli prostředky, které by vedly k vítězství v arbitráži.

Českou republiku zastupovala kancelář Clifford-Chance. Obhajoba vykazuje některé nestandardní rysy a navozuje přinejmenším smíšené pocity, ne-li podezření. Totéž se však týká i českých institucí, které jako klient reprezentovaly český stát a také českých soudů a orgánů činných v trestním řízení. Nabízím vám dvanáct otázek, které si tyto orgány, zejména však kancelář, která český stát obhajovala, měly podle mého názoru položit. Ale nepoložily. Proč, to už je za hranicí mých vědomostí a odpověď přísluší vaší Komisi. Jsou to tyto otázky:

1) Byla úmluva o ochraně investic s Nizozemskem vůbec součástí českého právního řádu?

První otázka je legislativní, nepovažuji ji za tu nejvýznamnější, ale je případné se o ní zmínit. Česká republika vyhrála arbitráž podle velmi tvrdé Úmluvy o ochraně investic se Spojenými státy. Arbitráž náhradu škody zamítla se zdůvodněním, že  Ronald Lauder si nemá na co neříkat. Všechna uspořádání vztahů v České republice znal, dobrovolně je přijal, profitoval z nich a když je mohl změnit, neučinil tak. Nestěžoval si, když mu uspořádání vyhovovalo a náhle až po mnoha letech žaluje český stát. Téměř do písmene shodnou arbitráž podle měkčí Úmluvy o ochraně investic s Nizozemskem český stát prohrál. Tuto Úmluvu s Nizozemskem za tehdejší ČSFR podepsal ministr Bakšay, nebyla však, podle našich informací, ratifikována. V tom případě ovšem taková Úmluva nemusela přímo zavazovat český stát. Do přijetí euronovely ústavy totiž neplatilo, že by mezinárodní smlouva byla bez ratifikace automaticky součástí českého právního řádu, tuto zásadu mnohem později zakotvila právě až euronovela ústavy. Rada, jako regulační orgán,  je přitom povinna dodržovat jen normy, které jsou součástí právního řádu. Statut Úmluvy tedy nemusel být příliš závazný. Mohla snad mít charakter soukromoprávní dohody, arbitráž sice podle ní mohla proběhnout, ale odpovědnost státu a Rady by byla pravděpodobně zcela odlišná.

2) Proč český stát nenamítl nepříslušnost arbitráže podle úmluvy s Nizozemskem?

CEDC Management Services GmbH, německá soukromá společnost registrovaná v Mauerstrasse v Berlíně, byla a je od samého počátku partnerem CET 21 při usilování o zahájení televizního vysílání a také partnerem při následném poskytování služeb pro takové vysílání. Pokud opravdu, jak CME v arbitráži tvrdilo, někdy nějakým představitelem státních orgánů, zejména Rady nebo jejího Úřadu, byly během licenčního řízení CET 21 učiněny nějaké přísliby, pak snad možná vůči CEDC. Tyto přísliby byly naplněny. CEDC Management Services GmbH se stalo zakladatelem ČNTS a stalo se i minoritním společníkem CET 21 a je jím dodnes. Tato společnost si nikdy nestěžovala na jakékoliv příkoří. Dostávala dividendy, řádně navyšovala základní jmění, účastnila se valných hromad. Její investice je dodnes úspěšně chráněna Úmluvou o ochraně investic mezi ČR a SRN a tato ochrana nebyla nikdy napadena. CME, které Českou republiku žaluje, vzniklo mnohem později, paralelně k CEDC, a není nástupnickou organizací CEDC, protože to je nadále společníkem CET 21 a nadále má prospěch z úvodního uspořádání.

Mimochodem pokus CME o nahrazení CEDC jako společníka v licencované společnosti CET 21 byl zamítnut nejen Radou pro rozhlasové a televizní vysílání, ale později pravomocně i českým soudem. Zde lze snad na okraj zmínit zvláštní trik, který v této souvislosti CME použilo. Snažilo se vytvořit dojem, že přistupující společností je CME jako majoritní vlastník servisní organizace ČNTS. Protože však jako společnost veřejně obchodovatelná na newyorkské burze se CME nechtělo vystavit riziku regulace, přihlásilo Radě sice jako přistupující společnost CME, ale nenápadně k tomu dodalo dvě čárky, tedy CME II. Náhle z toho byla zcela jiná, neznámá společnost! Rada však tento trik odhalila a vyzvala CME k doložení dokumentů o povaze této společnosti. Neschopnost doložit svá původní tvrzení následně vedla k zamítnutí tohoto přistoupení Radou a posléze i k pravomocnému zamítnutí českým soudem.

CME se tedy nemůže dovolávat nějakých hypotetických příslibů ze strany českého státu, které pokud vůbec byly učiněny, pak vůči jiné společnosti, která nadále působí na českém mediálním trhu. Přenositelnost příslibů na jinou společnost, když ta původní nejen stále paralelně existuje, ale je i původním společníkem a nadále má prospěch z úvodního uspořádání, je samozřejmě nesmysl. Mnozí právníci upozornili, že při uplatnění námitky nepříslušnosti Úmluvy s Nizozemskem mohla stockholmská arbitráž bez výsledku skončit už první den svého průběhu.

3) Stala se CME vůbec společníkem ČNTS?

Rovněž klíčová otázka pro výsledek arbitráže. CME vystupovalo v arbitráži jako legitimní majitel servisní společnosti ČNTS. Přitom americký investor, ať už jím byl kdokoli, přijal, podepsal a měl respektovat licenční podmínku číslo 17, podle které jakékoli změny ve vlastnictví ČNTS podléhaly schválení Radou. Původním majitelem ČNTS byla berlínská společnost CEDC MS GmbH, registrovaná jako německá. Od okamžiku, kdy se z mnoha důvodů jako soukromá společnost Ronalda Laudera CEDC stalo nepohodlným, začaly pokusy o nenápadné a tiché převedení vlastnictví ČNTS a příslušné investice v České republice pod CME, tedy veřejně obchodovatelnou bermudskou společnost. Jak upozornil i zevrubný právní rozbor Právnické fakulty Západočeské univerzity pro Úřad vyšetřování ČR byl převod majetkové účasti podepsán 28. července 1994. Podle výpisu č. 246826 Obchodní a průmyslové komory v Amsterdamu k první registraci CME jako právnické osoby ovšem došlo až 4.srpna 1994 a společenská smlouva je až ze 3.srpna 1994. Podle autoritativních právních rozborů tak k ČNTS přistupovala neexistující společnost, způsobem, který naše zákony vylučují (§ 57, odstavec.1 Obchodního zákoníku ve znění platném v roce 1994). Teprve podpisem společenské smlouvy vzniká společnost a může na sebe přebírat závazky. Do té doby koná jen kroky, které vedou k jejímu ustavení.

K tomu přibýval fakt, že přistoupení mohlo být platné až po schválení Radou pro rozhlasové a televizní vysílaní. Podmínka 17 byla klíčovým a ze strany zahraničního investora dobrovolně přijatým předpokladem pro souhlas Rady s, arci právně problematickým, vložením užití licence do společnosti ČNTS, ze kterého pak Lauderova skupina odvozovala své právo na 100 procent příjmů z výnosů televize Nova! Tato podmínka naopak opravňovala Radu schvalovat změny vlastnické struktury i v ČNTS, přestože to nebyla licencovaná společnost. Leč obsahovala vložené užití licence a jako taková musela být samozřejmě svázána s regulací českého státu. Jinak by se užívání udělené licence, problematicky vložené do jiné společnosti, ocitlo už zcela mimo dosah regulačního orgánu. Rada však nikdy přistoupení CME namísto CEDC k ČNTS neschválila! Byla to černá můra pro CME, zdroj právních úzkostí. CME se obávalo o schválení žádat, zejména když se původní majoritní vlastník ČNTS, tedy CEDC ocitlo po neúspěšných investicích v Berlíně v likvidaci. Proto pro CME představovala takovou úlevu novela mediálního zákona platná od 1.1.1996. Proto jsme jménem ČNTS, po schválení novely, doručili poslankyni Marvanové obrovskou kytici růží. CME se domnívalo, že se tím zhojil vleklý právní problém, zda je CME vůbec společníkem ČNTS. To však dodnes není právně jasné! Od toho okamžiku také mohlo CME zahájit kroky k prodeji celé své struktury, aniž bylo závislé na české Radě. Logicky ovšem Rada ještě čekala se zrušením podmínky číslo 17 více než rok, přesto, že jí toto zrušení nařizovala novela zákona. Čekala na závazný příslib stažení užití licence z ČNTS a naopak převzetí plné odpovědnosti za vysílaní a užívání licence ze strany CET.

Lauderova skupina tedy nadšeně uvítala novelu mediálního zákona a navazující zrušení podmínky 17 a významně z ní benefitovala. Za to ovšem musela logicky a dobrovolně přijmout fakt, že užití licence se vrátí do CET 21 jako licencované společnosti. Mimochodem celý následný pokus o prodej CME v letech 1998 a 99, který se paradoxně stal i základem pro stanovení škody, kterou český stát údajně CME způsobil, by byl nemyslitelný bez zrušení podmínky 17 a tedy bez novely zákona. To ovšem nijak nebránilo Lauderově skupině tento fakt otočit na hlavu a v arbitráži si naopak pokrytecky stěžovat na tuto, kdysi růžemi vítanou, novelu zákona a na  navazující činnost Rady.

Pokud by se ukázalo, že CME se díky dvěma výše uvedeným skutečnostem nikdy nestalo společníkem ČNTS, mělo by to dalekosáhlé důsledky pro stabilitu celého Lauderova imperia. Všechny výnosy televize Nova by patřily německé společnosti CEDC v likvidaci, tedy likvidátorovi a věřitelům. A samozřejmě by to také jednoznačně znamenalo i nepříslušnost stockholmské arbitráže podle Úmluvy s Nizozemskem.

4) Existuje vůbec CEDC Management Services GmbH?

Každý rejstříkový soud má za povinnost neustále sledovat shodu skutečného stavu se stavem zapsaným v obchodním rejstříku. Kdokoli, třeba i tato vyšetřovací Komise může podat podnět k přezkoumání této shody. CEDC je stále registrovaným společníkem CET 21 s.r.o. Pokud dnes ale otevřete internetové stránky německé organizace, která působí jako náš obchodní rejstřík, zjistíte, že CEDC Management Services GmbH, kdysi uváděné jako společnost v likvidaci, je již vymazáno ze stránek. Přijmeme-li možnou právní konstrukci, že díky chybám v přistoupení CME k ČNTS by vlastníkem i této servisní organizace stále mohla být německá společnost CEDC, pak se ocitáme ve velmi zajímavé situaci, kterou český stát rovněž neužil v arbitráži. Ostatně není vyloučeno, že Lauderova skupina volila překotný a neobvyklý převod  vlastnictví ze CEDC na CME, bez schválení Radou, právě z obavy, že podle přísných německých zákonů o likvidaci společnosti by likvidátor mohl zabavit podíly CEDC v CET 21 a snad i v ČNTS a ze získaného výnosu pak uspokojovat nároky případných věřitelů.

Jistě by stálo za to, v případě, že Lauderova skupina při likvidací CEDC nepřihlásila likvidátorovi a věřitelům participaci v CET 21 a také fakt, že přistoupení CME místo CEDC k ČNTS proběhlo bez souhlasu Rady, upozornit na tuto skutečnost příslušné orgány Spolkové republiky. Současně zahájit šetření, kdo a jak dodnes zmocňuje JUDr. Martina Radvana k zastupování CEDC na území České republiky.

5) Lze jako investici chránit mezinárodní úmluvou i navýšení základního jmění pomocí účtů za čistírnu?

Reálné finanční prostředky, které pomohly Nově, zejména pak její servisní organizaci, se rozběhnout byly ve srovnání s jinými televizemi malé a ve značné výši je poskytoval také druhý investor, tehdy čistě česká banka Česká spořitelna. Jen nedůvěra České spořitelny v perspektivu komerční televize, se kterou nebyla na území České republiky do té doby žádná podnikatelská zkušenost, vedla k její nechuti převzít větší, ne-li dokonce majoritní, podíl ve strukturách televize Nova nebo její servisní organizace. Televize Nova by byla jen s Českou spořitelnou naprosto stejně úspěšná a bez zahraničního investora by se vyhnula všem krkolomným právním konstruktům a problémům do budoucna. Takto jistý díl úvodních investic vložil do ČNTS zahraniční investor prostřednictvím německé společností CEDC Management Services GmbH.

Zbytek prostředků, na nákup budovy Měšťanské besedy a technologie, platila už přímo ČNTS ze svého zisku formou splácení úvěru, který opět velkoryse poskytla Česká spořitelna. Z výnosů televize Nova byla totiž její servisní organizace zisková už půl roku po svém startu. 

Svůj majoritní podíl v ČNTS získal zahraniční investor, reprezentovaný později společností CME, údajným navýšením základního jmění o 173 milióny 148 tisíc korun ve formě  nefinančního vkladu v podobě know-how a některých dalších nefinančních položek. Údajně! CET 21, jako společník ČNTS, upozornil i rejstříkový soud, že k navýšení nedošlo v souladu se zákonem, ale spíše způsobem, který je snad ještě možný v některých odlehlých částech Afriky, kde lze místo peněz investovat lesklé skleněné korálky.

Zahraniční investor svojí většinou na valné hromadě a na zasedání zástupců vlastníků prosadil uznání tohoto navýšení a proto byli jednatelé ČNTS pověřeni, aby  tuto „krabici od bot“, jak se navýšení interně v ČNTS nazývalo, předali na  rejstříkový soud. Mimochodem ten tehdy existoval snad jen pár týdnů. Byla to nová instituce, která teprve hledala standardy, uplatňované při zápisu. Aby CME dodalo váhu souboru papírků, který byl údajně jeho nefinančním vkladem, přiložilo opravdu kuriózní dokument auditorské firmy Coopers-Lybrand, vypracovaný ing. Miladou Špačkovou, který neříkal nic více a nic méně, než že účty a přiložená prohlášení CME  auditorka prošla a že součet odpovídá. Mimochodem neodpovídá. Podle dodatku číslo 3 Společenské smlouvy ČNTS činil vklad 173 148 000,- Kč, auditorka však uvádí ve „Jmenovitém seznamu nepeněžitých vkladů“, tedy v oné podivné nic neříkající inventuře, částku 173 417 503, 86  Kč. Když ale sečtete položky, které jsou dodnes vedeny na rejstříkovém soudu, dospějete zase k jinému číslu, 190 863 551, 83 Kč.

Přestože údajně navyšovala společnost CME, bylo v oficiálním dokumentu o přistoupení CME k ČNTS uvedeno již dříve složené základní jmění, ovšem ještě společností CEDC MS GmbH, 264 000 000,- Kč. A to přesto, že oficiální audit ČNTS, prováděný společností Arthur Andersen (auditorka Irena Liškařová) vykazuje k 31. 12. 1994, tedy už po údajném přistoupení CME, stále „díru“ v základním jmění ČNTS ve výši  172 504 000,- Kč jako nesplacenou pohledávku.

Čím tedy byla investice CME, chráněná podle nizozemské Úmluvy, vlastně tvořena, co jako základní jmění dodnes leží v základech České nezávislé televizní společnosti? Jaký nefinanční vklad umožnil později CME vydělat na arbitrážním nálezu 10 miliard korun? Tedy jen namátkou! Neomaleně jsou tu účty související s náklady Lauderových společností na licenční řízení v Polsku, náklady na licenční řízení na Ukrajině, letenka jakési paní Kleinové letadlem Concorde z New Yorku do Paříže, platby za taxi v Praze i jinde, spropitné číšníkům v pražských restauracích. Jsou tu účty za večeře dávno snědené, dávno strávené a také dávno … mnoho měsíců před vznikem ČNTS. Snad nejvíce pobuřující jsou ovšem xeroxové kopie převodů peněz v amerických bankách mezi neznámými fyzickými a právnickými osobami ve Spojených státech, z nichž ani jedna nemá žádnou právní vazbu na CME nebo ČNTS. Jsou tu i odkazy na účty za čistírnu. Naleznete zde účty, které byly z doby před tím, než vůbec ČNTS vznikla. Jsou započítány předměty, které již před tím nakoupila a proplatila ČNTS. CME si do svého navýšení znovu započítalo některé položky, které jako vklad vložilo CEDC. Některé vklady, například podivná platba za bezpečnostní audit od izraelské společnosti Shafran je adresována TV Nova, nikoli ČNTS. Dokumenty jsou nejen v rozporu s českou účetní legislativou, ale i s legislativou americkou US GAAP. Je tu výpis z banky z účtu CEDC Bermuda a telefaxové potvrzení přijetí jakéhosi šeku ve výši 1,6 miliónu německých marek bez uvedení jakéhokoli účelu platby a bez doložení faktury. Je tu dopis, kterým jen sděluje pan Honig ze CEDC Bermuda, že tato společnost zaplatila jiné společnosti v Darmstadtu částku 833 000,- DM s výzvou, aby ČNTS tuto částku na účet CEDC Bermuda převedla. Některé částky jsou rukou přepisovány. Je tu uvedena platba faktury společnosti Arthur Andersen, která účtuje služby panu R. Beckiemu v Německu na částku 5 575 USD za období ke 31. 3. 2003. Připomínám, že ČNTS byla založena 8. 7. 1993. Na sedmi listech jsou uvedeny dokumenty, které se vůbec netýkají ČNTS, ale jsou již dávno účtovány mezi CET 21 a CEDC. Nemají nic společného ani se CME, které navyšuje, ani s ČNTS, která je příjemcem navýšení. Ostatně i tyto platby jsou datovány hluboko před vznikem ČNTS. Totéž se týká několika desítek dalších účtů. 29 935,- USD je účtováno společností Penthouse FS NV společnosti CME New York, která vůbec není uvedena ani v seznamu auditorské firmy Coopers-Lybrand. List 112 a list 132, které ostatně nemají žádnou souvislost s navyšující firmou, jsou shodné, ale jsou počítány zvlášť, tedy dvakrát. CEDC Praha, další tajemná společnost, která dvakrát uvádí své účty u Živnobanky v Praze, nemá dodnes nic společného s navyšující firmou CME. A tak dále, a tak dále…

V navýšení jsou hojné platby za americké know-how. O televizi obecně a o televizi ve Střední Evropě toho ovšem naši partneři věděli tolik, jako my o ještěrkách a hadech v Arizoně. Jen na okraj uvádím příklad takového know-how. Poradce pro architekturu z New Yorku zapomněl v projektu zvukově odizolovat dabingová studia od vnějšího hlučného prostředí. Museli jsme v ČNTS, samozřejmě už na náklady této společnosti, později vestavovat do studií ještě jedny vnitřní izolované místnosti. Ve Spojených státech se totiž vysílají převážně jen americké, tedy anglicky mluvené pořady. A dabing tam neznají. Takové to bylo know-how. Naopak připomínám, že pro úvodní fázi budování svého televizního impéria ve Východní a Střední Evropě CME hojně užilo skutečné know-how českého managementu televize Nova.

Podnět o nezákonném způsobu navýšení základního jmění ČNTS, který byl prezentován v roce 2000 na tiskové konferenci, byl českým rejstříkovým soudem ignorován. Ke stejnému závěru, precizně právně argumentovanému, dospěl i rozbor Právnické fakulty Západočeské univerzity pro Úřad vyšetřování ČR. Podle něj dokonce CME stále dluží svůj vklad, jako investici do ČNTS, navýšený o úrok. Rejstříkový soud má přitom povinnost trvale sledovat soulad skutečného stavu se stavem zapsaným v rejstříku. Nic tedy soudu nebránilo, ba naopak, aby v době arbitráže proti České republice přezkoumal, zda CME vůbec do ČNTS investovalo, kolik a v jaké podobě, zda tato investice byla v souladu se zákonem a může tedy být legitimně chráněna mezinárodní úmluvou. Na nesoulad zápisu o navýšení základního jmění ČNTS velmi kvalifikovaně již v roce 2000 upozornila společnost CET 21, která je společníkem ČNTS. Pokud by soud podnět přezkoumal, pak by v arbitráži získala Česká republika velmi podstatný argument a pravděpodobně by ani nebylo Úmluvou o ochraně investic co chránit.

6) Uplatnil český stát ve své obhajobě fakt, že CME mohlo získat rozhodující vliv v licencované společnosti, ale koupi samo odmítlo?

CME v arbitráži vytrvale razilo tezi, že český stát mu bránil, jako zahraničnímu investorovi, v přístupu k licencované společnosti. V roce 1995 se skupina vlastníků CET 21 rozhodla prodat část svých podílů, a to tak, že dokonce bylo možné získat majoritu. Ačkoli CET 21 nebyl podle vzájemných dohod povinen jakkoli respektovat něčí prioritu, rozhodli se společníci nejprve korektně nabídnout odkup těchto podílů americkým partnerům ze CME. CME projednalo tuto nabídku na jednání valné hromady na Bermudách. Prostřednictvím svých zástupců pak informovalo CET 21, že o odkup podílů v licencované společnosti nemá zájem. Důvodem byla nechuť přijmout odpovědnost za licenci a nechuť podřídit se plné regulaci v licencované společnosti, kterou jménem českého státu vůči CET 21 uplatňuje Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. A to zejména v situaci, kdy CME pobíralo de facto 100 procent výnosů televize Novy a současně bylo veřejně obchodovatelnou společností na newyorské burze Nasdaq. Logicky se obávalo regulace, která by musela být reportována akcionářům a výrazně by negativně ovlivňovala aktuální hodnotu akcií CME.

Teprve po odmítnutí nabídky na odkup majority se společníci rozhodli, že tato možnost bude poskytnuta dr. Železnému. Tedy až jako druhému v pořadí. Stížnosti u mezinárodní arbitráže, že český stát svými regulačními kroky znemožnil CME přístup k licenci a licencované společnosti jsou tedy liché. Už jen uplatnění dokumentů o odmítnutí možnosti stát se majoritním vlastníkem licencované společnosti při obhajobě České republiky mělo a mohlo zcela rozvrátit některé základní teze žaloby.

7) Proč nemohla obhajoba ČR užít jako důkaz o nezákonném chování investora tak zvaný „Český plán“?

Nesporně se shodneme na tom, že chránit investici lze mezinárodní úmluvou pouze v případě, že při jejím užití investor dodržuje právní řád státu, kam investuje. Po náhlém odvolání dr. Železného z funkce generálního ředitele ČNTS v dubnu 1999, které bylo trestem za jeho odmítnutí prodat R. Lauderovi 60 % podílů v CET 21, obdrželo právní oddělení CET 21 zásilku, tuším z Londýna, s neznámým velkokapacitním paměťovým médiem, na kterém byl nahrán obsah písemné komunikace z interního počítačového serveru CME v Londýně. Mimochodem, tuto komunikaci, se souhlasem arbitrů a holandského soudu, úspěšně užil dr. Železný ke své obhajobě v soukromé arbitráži se CME v Amsterdamu.

Médium, mezi jiným, obsahovalo tak zvaný Český plán CME, který již někdy od února 1999 předjímal možnost, že se od dr. Železného nepodaří koupit podíl v licencované společnosti a bude třeba ho zdiskreditovat, zničit a získat licenci jiným způsobem, než koupí. Český plán byl detailním návodem na nelegální pirátské převzetí vysílacích frekvencí televize Nova a následné vynucení převodu televizní licence na CME. Tento pokus byl od května 1999 realizován. A společnost CET 21, která musela hájit zákonnost vysílání na našem území a také svá nezadatelná vlastnická práva držitele licence na to reagovala logickým přerušením spolupráce se ČNTS. Tedy s organizací, která se ji pokoušela nelegálně připravit o licenci a systematicky se ji snažila uvést do situace, kdy nebude moci kontrolovat vysílání. Přesně podle tohoto plánu totiž následovaly od dubna do srpna 1999 kroky, které vedly k pokusům o pirátské vysílání nelicencované ČNTS na frekvencích licencované CET 21. Cílem těchto pokusů bylo prokázat, že CET 21 nemá kontrolu nad vysíláním televize Nova, jak to ukládá licence. Jak jistě víte, Rada konstatovala i ve své zprávě parlamentu za rok 1999, že CME se dopustilo pokusů o nelegální pirátské vysílání na frekvencích televize Nova.

CME se tak pokusilo zopakovat obdobný postup, který ji přivedl k vysílací licenci na Ukrajině, kdy si útokem na licencovanou společnost vynutilo přidělení vysílacích frekvencí na úkor původního licencovaného subjektu. Tento postup byl předmětem soudních sporů se CME a dokonce vyšetřování ze strany amerických kontrolních orgánů.

Proč však česká obhajoba neužila Český plán a údaje o jeho realizaci, které by dokazovaly, jak nezákonně se chovalo CME jako investor na území suverénního českého státu? Třeba také proto, že zvláštní shodou okolností v době, kdy se rozbíhala obhajoba České republiky, vpadla policie, pod záminkou trestních kauz dr. Železného, do všech prostor, kde mohla předpokládat, že paměťové médium s Českým plánem může ležet. Poté bylo toto paměťové médium zabaveno.

Klíčový důkaz o intenci CME porušovat zákon na území České republiky a o spiknutí proti jejím suverénním právům tak byl „včas“ samotným českým státem zmražen prostřednictvím vlastních vyšetřovatelů a státních zástupců, tedy znehybněn pro obhajobu v arbitráži a zamčen do šuplíku. Mimochodem, žádný důkaz z tohoto paměťového média se v důkazním řízení proti dr. Železnému nikdy neobjevil. Hlavně že byl v šuplíku. Jaká zvláštní náhoda!

8) Proč zcela zmizela ze světa trestní kauza „Gazela“, kterou mohla při obhajobě činnosti Rady česká strana v arbitráži užít?

I tady jde o případ, který má původ v paměťovém médiu, zaslaném neznámým zrádcem z řad CME do právního oddělení CET 21 a které bylo „včas“ zabaveno a zmraženo českou policií. Na význam tohoto důkazu, stejně jako na význam Českého plánu, byly orgány, které reprezentovaly Českou republiku jako klienta, upozorněny. O jaký důkaz šlo? Mezi sděleními, která americké vedení ČNTS odesílalo do centrály CME v Londýně a New Yorku se pravidelně objevují reporty, které vypracoval a dodal tajný informátor pod krycím jménem „Gazela“. Jedná se o velmi přesné, detailní zprávy z průběhu zavřených zasedání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání České republiky. CME tedy mělo svého agenta, který pronikl do našeho orgánu státní správy a prováděl tam špionážní činnost. Mimochodem aktivita, kterou přísně zapovídají americké zákony a pravidla vydaná americkými kontrolními úřady. Už jen vyšetřování tohoto případu, které měla Česká republika iniciovat ve Spojených státech, by významně měnilo klima arbitráží a poukazovalo by na fakt nezákonného chování investora na území České republiky.

Pokud jsem byl správně informován, pak po zveřejnění některých reportů „Gazely“ podala Rada nebo její Úřad trestní oznámení na neznámého pachatele. Vyšetřovací orgány, zřejmě zcela pohlceny prací na desítkách trestních kauz dr. Železného, které všechny byly vyvolány CME, však v průběhu arbitráže nedospěly k žádnému závěru a ani mi není známo, že by české orgány upozornily na nezákonné chování Lauderovy skupiny příslušné orgány americké.

9) Proč Česká republika, její policie a české zpravodajské služby nešetřily veřejné prohlášení jistého Olexy, že viděl dokumenty o ovlivňování nebo uplácení arbitrů ze strany CME?

Je to skoro jako špatná detektivka. A opět vzdáleně souvisí s paměťovým médiem, které bylo ze CME zasláno do CET 21 v Praze a které tak úspěšně užil dr. Železný ve své arbitráži s Lauderovou skupinou v Amsterdamu. V době, kdy se CME neúspěšně snažilo tyto zničující dokumenty o svém nezákonném chování zmrazit pomocí soudního výroku v Nizozemsku, tedy během arbitráže s dr. Železným, nikdo o nějakém Olexovi ani netušil. Holandský soud i arbitráž ovšem povolily v plném rozsahu užití obsahu paměťového média jako důkazu. Olexa nebo Olexy se vynořil mnohem později, až v klíčové fázi arbitráže s Českou republikou. Jeho náhlé objevení zcela zapadalo do linie arbitráže, o které jsem dnes již přesvědčen, že byla výsledkem dohody mezi Lauderovou skupinou a příslušnými českými orgány, které měly hájit naší republiku.

Mohlo jít o dohodu, kterou pro mne dramaticky potvrzuje až otázka číslo 12, ale i tady se v předstihu letmo zmíním. Některé složky českého veřejného a politického života si rychle uvědomily, že spojenectví s Lauderovou skupinou v arbitráži proti České republice může, kromě snad osobních výhod, přinést i dosažení některých vysněných cílů. Může zdiskreditovat CET 21, dr. Železného, může napomoci jeho odstranění z veřejného života a zejména z obrazovky. Může přispět k ovládnutí nezávislé televize Nova. To byl prospěch, pro mnohé okruhy velmi lákavý. Co na tom, že to nebylo ani tak dávno, kdy úplně stejné okruhy a osoby označovaly dr. Železného za spřísežence Američanů. Teď naopak v dohodě s Američany zvolili taktiku obhajoby České republiky – „my nic, to všechno Železný“. A v téže době, zcela synchronně, spouští česká policie a státní zastupitelství stíhání Železného pro trestné činy, které vybavilo a dodalo CME. Jaká podivná náhoda. Stíhání, které - jak snad nedopatřením nebo z nepochopitelné lehkomyslnosti - letos veřejně prozradila vrchní státní zástupkyně, probíhá pod přímým dohledem vlády. Neuvěřitelné přiznání ve státě, který si říká demokratický a právní! Je to poprvé od padesátých let, kdy se připouští, že nejvyšší státní exekutiva může být v dotyku s nezávislým vyšetřováním stíhaného.

Možná zprvu české okruhy, spolupracující s Lauderovou skupinou, ani nedohlédly všechny finanční důsledky, jaké taková strategie může pro Českou republiku mít. Možná naopak usoudily, že cena je přiměřená. Proto se objevil Olexa, který měl pro CME náhle potvrdit a českým vyšetřovacím orgánům doložit, že on je tím hackerem, který, ač to bylo technicky asi neproveditelné, prý „vyluxoval“ ze serveru CME v Londýně milióny stránek. A že ho najal Železný. Tak měly být důkazy z onoho paměťového média, které by byly v arbitráži s Českou republikou pro CME velmi nebezpečné, sprovozeny definitivně ze světa a zdiskreditovány. Chci předeslat, že jsem pana Olexu nikdy neviděl, neznám ho.

Jenže tento Olexa se poněkud vymknul. Zpanikařil a začal vyšetřovatelům i veřejnosti náhle říkat věci, které nebyly CME právě milé. Vyprávěl i s podrobnostmi, jak byl na náklady CME pozván panem Klinkhammerem do New Yorku, byla mu zaplacena letenka a pobyt a jak mu byla šéfem CME nabídnuta úplata, pokud učiní prohlášení o tom, že byl najat Železným k proniknutí do počítačového systému CME. Mimochodem toto sdělení o nabídce úplaty by opět mělo vést  k vyšetřování amerických kontrolních a vyšetřovacích orgánů, neboť podobné chování, je ve Spojených státech přísně stíháno. A pak pan Olexa dokonce prohlásil, že viděl jakési dokumenty, které svědčí o ovlivňování nebo snad uplácení nezávislých arbitrů ze strany CME. A v tom okamžiku celá kauza Olexa náhle zmizela, zavřela se za ní voda. Proč asi? A jak na toto sdělení reagovaly zpravodajské služby českého státu? I tady, podle mne, ležel jistý potenciál pro obhajobu České republiky.

10) Jak bylo provedeno výběrové řízení právní kanceláře, která obhajovala Českou republiku?

Než dospěji ke klíčové otázce číslo 12, uvedu pro úplnost ještě dvě otázky, které si jistě Komise i beze mne položí. Podle mých soukromých znalostí i zde může ležet zajímavé jádro pro odpověď na tu otázku základní, kdo to všechno zavinil? Komise by měla porovnat konečné náklady na obhajobu České republiky s úvodní nabídkou Clifford-Chance a zejména s nabídkou jiných právních kanceláří, které vstupovaly do veřejné soutěže. Jistě bude zajímavé vědět, zda zpravodajské služby České republiky prověřily, jestli vítěz soutěže nebo jeho spřízněný subjekt třeba někde nezastupoval zájmy Lauderovy rodiny. A jistě do tohoto okruhu také patří klíčová otázka, kdo stanovil jménem klienta strategii obhajoby a kdo navrhl, že nejlepší bude „hodit to na Železného?“ Strategie, která také vzhledem k výsledku soukromé arbitráže v Amsterdamu a k rozhodnutím českých soudů později selhala. Pak už ale bylo pozdě hledat strategii novou a bylo třeba se uchýlit k výrobě a podvrhu důkazu, jak ukáže otázka číslo 12.

11) Proč nevznikl tým českých arbitrů a právních expertů, kteří by jako klientovi pomáhali ministerstvu financí při řízení obhajoby?

Pokud dnes známe velmi kvalitní právnické rozbory českých právníků a arbitrů k arbitráži, lze se jen podivovat, že klient, tedy ministerstvo financí ČR, vědomo si významu arbitráže a nebezpečí, které z prohry vyplývá, nevytvořilo stálý poradní tým z těchto expertů, který by pomáhal klientovi rozhodovat o strategii obhajoby.

12) Jak je možné, že Česká republika prohrála arbitráž vlastním důkazem, který byl navíc podvrženým padělkem?

Tak to je bezpochyby ta základní otázka. V odpovědi na ni se nesporně objeví i řešení mnoha jiných otázek, které jsem této Komisi nabídl ke zvážení. Jak jsem již uvedl, potřebovalo CME pro úspěch v arbitráži uplatnit několik základních tezí. Potřebovalo prokázat, že opravdu investovalo a že jí ze strany státního orgánu byly v okamžiku investičního vstupu do České republiky učiněny nějaké závazné přísliby, které pak byly nenaplněny a porušeny. Kromě toho CME v arbitráži vytrvale diskreditovalo dr. Železného, kterého kdysi naopak vynášelo jako skvělého manažéra, profesionála a svého velkého spojence. To by však samo o sobě, zejména po neúspěšné arbitráži v Amsterdamu, nevedlo CME k úspěchu. Šlo o arbitráž se státem. Železný přece není stát a není ani účastníkem arbitráže. CME má tedy problém! Navíc ani proti státu, ani proti Železnému neexistoval žádný validní důkaz. Což takhle mít důkaz, který by tuto situaci řešil naráz? Jeden důkaz proti oběma najednou, proti Železnému i proti státu? CME přece nestačí důkaz o nějakém zločinném chování Železného, ten sám o sobě nemá ve státní arbitráži žádný význam, ale potřebuje současně i důkaz o spiknutí státu, jeho autorizovaného orgánu, se zločincem Železným s cílem poškozovat zájmy CME. A tak se takový důkaz objevil.

2. března 1999 dr. Železný, jako představitel provozovatele vysílání televize Nova, společnosti CET 21, navštívil Radu pro rozhlasové a televizní vysílání během tak zvaného návštěvního dnu, aby informoval o připravovaných změnách vlastnické struktury v ČNTS, tedy v hlavní servisní organizaci, poskytující služby televizi Nova. Vlastník CME se rozhodl prodat americké společnosti SBS vše, co měl, tedy i ČNTS (a jak dnes víme i to, co neměl, tedy licenci CET 21, ale to jsme tehdy nevěděli). Protože jsme již byli v kontaktu s novým předpokládaným vlastníkem a budoucím servisním partnerem, požádali jsme Radu, aby znovu v souhrnu prošla regulační opatření vůči televizi Nova a buď potvrdila jejich platnost, nebo sdělila, že jsou již překonána vývojem legislativy. Hodlali jsme našemu novému partnerovi předložit reálný regulační rámec, ve kterém se budeme nadále pohybovat a tomu budeme i přizpůsobovat charakter vzájemných vztahů a smluv. Jednání s Radou bylo velmi klidné, nevzrušivé, ostatně šlo o neformální informativní schůzku a nikoli o slyšení nebo správní akt. Jak dokládají pamětníci, a to i ti, kteří věru nechovali k CET 21 a Železnému žádné sympatie, vše probíhalo korektně a srozumitelně.

Jak jistě víte, v arbitrážním spisu se však nachází podivuhodný dokument. Stránka z počítačové tiskárny, kterou může kdokoli z vás vyrobit na vašem počítači během deseti minut. Bez podpisu, bez autorizace, bez autora! Tento papír je v arbitrážním spise vydáván za zápis z „inspekčního dne RRTV“, jak hrozivě to zní, ve kterém je volně, velmi nepřesně a s věcnými chybami sledován průběh návštěvního dne 2. 3. 1999. Náhle, jako čertík z krabičky, zde vyskočí vsunutá věta, ve které dr. Železný z ničeho nic sděluje Radě, že hodlá poškozovat ČNTS nebo CME. A světě, div se! Rada na to nijak nereaguje, klidně a téměř přátelsky pokračuje v předchozím dialogu o předpokládaných změnách ve struktuře kolem televize Nova. Konečně je na světě jediný a tedy klíčový důkaz, že Železný měl intenci poškodit CME a také jediný a tedy klíčový důkaz, že Rada svojí nečinností – nebo dokonce aktivně – s ním byla ve spiknutí.

Má to háček! Inspekční den v jednacím řádu Rady vůbec neexistuje, jednací řád ale také vůbec neumožňuje pořizovat jakýkoli zápis z návštěvního dne. Zápis, je-li při jiných aktech, které mají správní povahu, pořizován, je vždy se jménem zapisovatele, je podepsán a autorizován účastníky. V Česku to má ale ještě jeden háček. Umíte si představit, při znalosti vztahů mezi Železným a Radou, že by se Železný náhle dočista zbláznil a Radě i se všemi jejími „miloty“ by veřejně a nahlas pronesl takové přiznání? A umíte si naopak představit, že „milotové“ neomdleli? Jenže na arbitráži ve Stockholmu, přičinlivě krmené údaji o stále rostoucím počtu trestních kauz dr. Železného, tyto souvislosti samozřejmě nikdo nebyl schopen vnímat. Pro arbitry to byl dokument z Rady. Zásadní papír, který dosud CME chyběl!

Cituji ze závěru arbitrážního tribunálu: „Dr. Železný na jednání s Mediální Radou dne 2. března 1999 otevřeně přiznal Radě, že účelem požadovaného zásahu Rady bylo „poškodit společnost ČNTS“…“ a o kousek dále…“Mediální Rada, regulátor pro rozhlasové a televizní vysílání v České republice, se na svém jednání konaném dne 2. března 1999, kdy se řešilo téma “aktuální vývoj vztahů se zahraničním investorem“, nijak nezdržela aktivní podpory ve prospěch dr. Železného, který zřetelně a otevřeně porušil své povinnosti generálního ředitele společnosti ČNTS.“

Bylo mi divné, že arbitráž, jejímž jsem nebyl účastníkem a nemohl jsem se tedy hájit proti nařčením, dala dokonce do výroku větu o mé kriminální činnosti. Teď tomu rozumím. Opět cituji z nálezu arbitráže: ze strany Železného „jde o porušení práva, které musí být v každém funkčním systému soudní moci posuzováno jako závažný trestný čin.“ Že bych se konečně ocitl ve vězení, kvůli onomu nepodepsanému papíru?

Původně jsem z výroby tohoto podvrhu, když jsem ho až po skončení arbitráže poprvé viděl, podezíral CME. Náhle však přišlo prohlášení pana Donatha, mluvčího CME v České republice, ve kterém s jemnou jedovatostí uvedl, že tento důkaz přece vnesla do arbitráže obhajoba České republiky. Jak by ne, když rozvíjela tezi o zločinném Železném a když klíčový důkaz chyběl, náhle se tedy objevil! Kancelář Clifford-Chance možná ani nedohlédla, jak obratně s tímto padělkem naloží druhá strana. Anebo že by předem věděla, jak naléhavě ten kus papíru druhá strana potřebuje?
 
Mezitím členové tehdejší Rady, a to včetně těch „milotů“, kteří Železného – mírně řečeno –  nemilují, shodně vypověděli, že nic takového, co je uvedeno v tom podivném papíru, se na Radě 2. března 1999 nestalo. Dr. Havlíková, tehdejší vedoucí Úřadu Rady, která měla být údajnou autorkou onoho nepodepsaného „zápisu“, rovněž veřejně popřela, že by něco takového zapsala či napsala.

Tak, kdo to tedy byl? Kdo vyrobil ten papír? Kdo ho podsunul právní kanceláři, která obhajovala Českou republiku, pokud byl ovšem podsunut a nikoli zde přímo vyroben? Kdo způsobil, že tento dárek Ronaldu Lauderovi byl nejen vytvořen jako vědomý padělek, ale byl do arbitráže úslužně vnesen českou stranou, a tím vlastně autorizován? Vy, v Komisi, to jistě jednou budete vědět. Pak ovšem budete znát i odpověď na mnohé další otázky, které jsem v tomto vystoupení položil.

13) Byla to dohoda s Ronaldem Lauderem?

Tuto poslední otázku číslo 13 můžete považovat za spekulativní a paranoickou, ale navazuje logicky na stále nezodpovězenou otázku číslo 12. Asi by v této souvislosti bylo zajímavé sledovat, kdy dochází na straně České republiky ke změně vysokých státních úředníků, kteří jsou odpovědni za arbitráž a kteří reprezentují klienta a proč. Třeba proto, že hlavní akty dohody o výběru arbitrů, o výběru právní kanceláře, která bude hájit Českou republiku a o volbě společné strategie a společném postupu vůči dr. Železnému již byly s R. Lauderem nejen dohodnuty, ale i dokonány? Zbýval jen „provoz“ arbitráže a u toho už přece nemuseli být? Zdánlivě bezpečná varianta již byla nastavena. Hodíme to společně s druhou stranou na Železného. Buď vyhrajeme, nebo zdiskreditujeme Železného a CET 21 tak, že pod nějakou záminkou zabavíme licenci a tou zaplatíme.

CME obratně nechalo Českou republiku hrát tuto kartu a v okamžiku, kdy kancelář Clifford-Chance uvedla důkazy použitelné proti České republice, šlo náhle ještě dál, než musela předpokládat případná dohoda. CME totiž už dávno nestálo o licenci, obchod s SBS byl tak-jak-tak mrtvý. Teď, zas pro změnu, CME velmi naléhavě potřebovalo peníze. Nebo snad i tento postup, směřující k řízené prohře a k vysoké náhradě škody, mohl být v úplnosti dohodnut předem? Odpověď budete znát, až se dozvíte odpověď na otázku číslo 12. Pak bude také zřejmé, proč to, proboha, byla sama Česká republika, která prostřednictvím své obhajoby vnesla do arbitráže podvržený důkaz, který vedl k její prohře a také důkaz, který asi nebylo možné později soudně napadnout, protože – logicky – napadat můžete jen důkazy protistrany, nikoli své.

Šlo o spiknutí, které mělo přinést hned dva benefity? Buď výhru České republiky a hození viny na Železného, nebo řízenou prohru v rámci dohody s Lauderem? Půjdeme tak daleko, že budeme předpokládat, že šlo o vědomou a řízenou prohru, která by umožnila zbavit se za 10 miliard Železného, paralyzovat ho jako potenciálního politického hráče, dostat ho z obrazovky, kde jeho schopnost srozumitelně mluvit naháněla hrůzu, ovládnout Novu, diktovat jí podmínky přežití, po dostálovsku ji novou Radou donekonečna zneklidňovat v jejich podnikatelských jistotách? A v té souvislosti také vyměnit starou nepohodlnou Radu? Uznejte, za 10 miliard korun se to přece vyplatí.

Komise jistě nepředpojatě a chladně zváží všechny aspekty prohry České republiky v arbitráži. Za podstatné považuji ony meritorní otázky a zejména otázku číslo 12. Nicméně celý souhrn okolností a indicií mne vede i ke spekulativní otázce, zda se někomu v České republice nevyplatilo během arbitráže spolupracovat se stranou protivnou, tedy se CME, a současně, i za cenu prohry a finanční ztráty České republiky, získat zbraň proti Nově a Železnému? A navíc si také vyřídit účty s Radou, odvolat ji, vyřídit si dávný účet se Štěpánkem, získat vliv na investorskou skupinu kolem Novy? Jen samé benefity pro vládnoucí strukturu. Za pouhých deset miliard korun. Při 516 miliardách státního dluhu, jsou to přece necelá dvě procenta. Dobrá investice! Nekup to, jak se říká.

 
<< Začátek < Předchozí 11 12 13 14 15 Další > Konec >>

Strana 15 z 15
Unisono...
výběr z foto...
phoca_thumb_m_38-2008-Vanoce.jpg phoca_thumb_m_30-2009-Berlin-pamatnik-holokaustu.JPG phoca_thumb_l_31-2005-Niagara-2.JPG 57-2009-Berlin-Berlinska-zed.JPG 46-2008-Rhona-Furkapass.JPG phoca_thumb_m_02-1998-Trebonsko-Luznice.jpg 61-2010-Dansko.JPG phoca_thumb_s_02-1995-Istanbul-sultanuv-palac.jpg phoca_thumb_l_50-2008-Rhona-Montreux-casino.JPG 07-1977-foto-na-tablo.jpg phoca_thumb_s_59-2010-Dansko.JPG 58-2010-Dansko.JPG phoca_thumb_s_50-2008-Rhona-Montreux-casino.JPG phoca_thumb_s_14-1985-Odyssea.jpg phoca_thumb_s_45-2008-Bavorsko-Chiemsee.JPG phoca_thumb_m_09-1981-promoce.jpg phoca_thumb_s_30-2006-Orlicke-hory-Zbudov.JPG phoca_thumb_l_60-2010-Dansko.JPG phoca_thumb_l_25-2003-Rakousko-Dachstein-West.jpg phoca_thumb_m_11-1983-Natural.jpg
Ulti Clocks content