Válka o Novu

 

aneb Podvod za 10 miliard

Televizní thriller ze současnosti
 

Obálka Adam Kraus

Vydalo nakladatelství Formát, Praha 2004

Vyprodáno

Příslušnou kapitolu otevřete kliknutím na její titulek v obsahu.  

Obsah

01 Milý čtenáři!
02 Malý slovníček zkratek a výrazů
03 První výstřel

Část první
DOBA PŘEDVÁLEČNÁ

04 Znamení nové doby
05 Pionýrské doby komerční televize
06 Není Rada jako Rada
07 Marvanová poprvé na scéně
08 Udělení licence Nově
09 Jak zadělat na malér
10 Ani obutá, ani bosá
11 Televize pro 21. století – podvod, nebo naivita?
12 Pád Korteho Rady
13 Jak se stát radním
14 Marvanová podruhé aneb Hrobaři mediální legislativy
15 Licenční podmínka č. 17
16 Tajtrlík
17 Hanušova Rada
18 „Štěpánkovy balíčky“
19 Zahájení správní řízení s ČNTS
20 Malá rekapitulace
21 Zastavení správního řízení s ČNTS
22 Vykutálený Lauder
23 Železný „kupuje“ Novu
24 Josefíkova Rada
25 V předvečer války
26 SBS – třetí vzadu

Část druhá
DOBA VÁLEČNÁ

 
27 Rado, pomoz! Rado, zařiď! Rado, vyřeš!
28 Klinkhammer a Vávra v akci
29 Zbastlená televize
30 Železného geniální tah
31 Mnoho povyku pro nic
32 Soudy
33 Mediální válka
34 Arbitráže
35 Stockholmská arbitráž
36 Jak se soudce Kühn díval očima CME
37 Není Londýn jako Stockholm – události roku 1993
38 Není Londýn jako Stockholm – události let 1996 – 97
39 „Spolčení“ Rady se Železným
40 Není Londýn jako Stockholm – události roku 1999
41 Hvězdná chvíle Maríny Landové
42 Radní: „Je to křivé svědectví!“
43 Klíčový „důkaz“
44 Kühn a Schwebel v objetí s Lauderem
45 Agent Gazela
46 Muchkova Rada
47 Vzbouření na Kavčích horách
48 Ostří hoši z PPF
49 Stockholmská hausnumera

Část třetí
DOBA POVÁLEČNÁ

50 Lauderovy podnikatelské metody
51 Krabice od bot
52 Poprava v přímém přenosu
53 Poslanecké panoptikum
54 Špidlův rok dlouhých nožů
55 Šest až sedm „statečných“
56 Když vládne aSociální demokracie
57 Křečkova vyšetřovací komise
58 Železný jako bájný Fénix
59 Právo jako byznys
60 Malý velký Železný muž
61 RRTV – viníci bez viny
62 Politici poprvé
63 Politici podruhé
64 Ministerstvo Lauderových financí
65 Rána do zad od Nejvyššího
66 Sedmá velmoc, nebo pátá kolona?
67 Diskvalifikovaný Ronald Lauder
68 Post scriptum

Část čtvrtá
ZAJÍMAVÉ DOKUMENTY

69 Ukázka z projektu CET 21
70 Licenční podmínky TV Nova
71 Mezinárodní arbitráže ve sporu o televizi Nova
72 Záporné stanovisko arbitra JUDr. Jaroslava Hándla
73 Dopis Ladislava Zelinky
74 Otevřený dopis předsedovi vlády Vladimíru Špidlovi
75 Výpověď Vladimíra Železného před vyšetřovací komisí

Válka o Novu

Londýnská a stockholmská arbitráž řešily stejnou kauzu, vystupovali zde stejní svědci, k dispozici byly stejné důkazy. Přesto se stala věc, která by se asi v soudní ani arbitrážní praxi stávat neměla. Dva arbitrážní tribunály rozhodly stejnou věc naprosto obráceně.

Náměstek ministra financí Ing. Ladislav Zelinka, Ph. D., který měl později spor na starosti, napíše 4. dubna 2003, shodou okolností ve stejný den, kdy bude RRTV předsedou vlády odvolána, dopis tehdejšímu předsedovi Rady Ing. Martinu Muchkovi. Mimo jiné se v něm uvádí:

To, že mezitímní rozhodčí nález stockholmského arbitrážního tribunálu obsahuje zcela odlišné skutkové nálezy od nálezů londýnského arbitrážního tribunálu, není důsledkem rozdílného způsobu, jakým byl důkazní materiál předkládán těmto dvěma arbitrážním tribunálům ze strany České republiky, protože žádný rozdíl v tomto směru neexistuje, a není ani důsledkem rozdílného způsobu, jakým právní zástupci České republiky ve věci argumentovali, protože v tomto ohledu žádný rozdíl neexistuje také. Tato skutečnost je pouze důsledkem toho, že dva ze tří arbitrů stockholmského arbitrážního tribunálu byli pevně odhodláni dospět k takovému skutkovému nálezu, na jehož základě by bylo možno Českou republiku shledat odpovědnou za náhradu škody způsobené porušením příslušné úmluvy o ochraně investic – a to bez ohledu na předložené důkazy.

Arbitr JUDr. Jaroslav Hándl k témuž ve svém Záporném stanovisku uvádí:

Omyly a chyby v soudním rozhodnutí byly způsobeny hlavně tím, že dva arbitři (dr. Wolfgang Kühn a Stephen M. Shwebel) se, jak se zdá, nejprve dohodli na konečném výroku, jak je vyjádřen v nálezu, a teprve potom hledali argumenty ve prospěch stěžovatele. Základem jejich rozhodnutí bylo, jakož i jejich jediným cílem, odsoudit Českou republiku a tito dva arbitři přizpůsobili veškeré své závěry tomuto cíli ...

... V nálezu oba arbitři znovu jednostranně přijímají veškerá stanoviska stěžovatele (CME) a zamítají jakýkoliv argument odpůrce (Česká republika). Dá se velmi těžko uvěřit, že by veškeré argumenty odpůrce byly tak slabé, že by je bylo možno odmítnout bez uvedení přesvědčivých důvodů pro odmítnutí. Stejné stanovisko obou arbitrů lze vidět při jejich hodnocení svědeckých výpovědí. V nálezu se nenajde jediný negativní údaj při hodnocení svědků stěžovatele, ale není tomu tak u svědků odpůrce...

Milan Šmíd k tomu 1. října 2001 na své internetové Louči v článku nazvaném Jak se soudce Kühn díval brýlemi CME napsal:

Při čtení rozsudku, zvláště kapitoly „Rozbor provedený Tribunálem“, jsem si opět vzpomněl na fotbalového rozhodčího Collinu, když jsem podobně jako naši fotbalisté na Mistrovství Evropy zakoušel pocity křivdy a nespravedlnosti. To, co mě na rozsudku stockholmské arbitráže rozčilovalo, snad ani nebylo to konečné rozhodnutí nebo uváděná fakta, z nichž některá svědčí v náš neprospěch. To, co mně nejvíce vadilo, byla interpretace těchto fakt a tím i celého sporu. Při čtení textu jsem měl často pocit, že čtu záznam z tiskové konference pana Klinkhammera ze CME, který si z toku událostí vybírá jenom to, co je příznivé pro CME, a tiše přechází vše, co by mohlo mluvit ve prospěch české strany.

Veškeré správní akty naší Rady pro rozhlasové a televizní vysílání tribunál interpretuje jako nezákonný nátlak (odst. 515), záměrné ničení investic CME (odst. 480, 481), aniž by se vzalo v úvahu, že Rada v letech 1996 – 97 jednala tak, jak jednala, a měla k tomu dobrý důvod - zákon o vysílání, jehož jeden paragraf stanovuje, že licence je nepřevoditelná.

Vrcholem této podujaté interpretace je odstavec 588, který tvrdí, že „zásadní vliv“ na změnu, která tak oslabila Lauderovu investici, byla novela zákona 301/95 Sb., protože „umožnila požadovat upuštění od podmínek licence“. Skutečnost, že to nebyl nový zákon, ale žádost CET 21/CME o zrušení všech pro ČNTS nepohodlných podmínek licence, která oslabila Lauderovu investici, to se v textu přechází mlčením.
 
Zcela se ignoruje fakt, že mezi těmi podmínkami, o jejichž zrušení tehdy Železný – Fertig – Lauder tvrdě usilovali, byla i podmínka 17, která udržovala jakous takous kontrolu Rady nad vztahy mezi držitelem licence CET 21 a investory CME a České spořitelny. Naopak, text odstavce 588 říká, že poskytovatel služeb (ČNTS)
„unikl dohledu a kontrole Rady v důsledku nového mediálního zákona“. Stejné zdůvodnění se uvádí i v odstavci 519. To je na mne trochu příliš.
 
Jenomže proti rozhodnutí soudce Colliny (arbitráže, které předsedal pan doktor Wolfgang Kühn z Düsseldorfu) se nedá nic dělat. Pan Kühn zkrátka ty věci viděl trochu z jiného úhlu pohledu a pravidla arbitráže stojí na jeho straně.
 
Při svém rozhodování se zaštítil řadou precedentů, jako je ten z Venezuely v odstavci číslo 418, podle něhož i akvizice dluhopisů je zahraniční investicí, i když zahraniční investor do země nepřinese v hotovosti ani dolar. Takže investice 75 milionů Kč, což bylo asi 2,5 milionu dolarů, které CME – vlastně ještě CEDC – účetně do Česka vložila (podle odstavců 393 a 394 byl zbytek investic úvěrován u České spořitelny), se v Klinkhammerově podání (odstavec 459) rozrůstá na 140 milionů, aby tribunál bez jakéhokoli zpochybnění poté konstatoval v textu (odstavec 477)
„zničení investice v hodnotě 500 milionů US dolarů“, aniž by před slovo „hodnota“ přidal slůvko „údajná“.
 
Ten, kdo zná příslušné dokumenty, se musí zasmát, když si přečte (odstavec 435), že dokument nazvaný
„Základní struktura nového českého komerčního televizního subjektu“ z 5. února 1993 byl „pečlivě zpracovaným plánem“. Jedná se totiž o jednu hustě psanou stranu tezovitých prohlášení, ve které CEDC dokonce chybně vystupuje jako Company a nikoli jako Corporation.

To, co mě v textu arbitráže přímo uráží, je však interpretace významu amerického investora pro komerční úspěch televize Nova. Mám na mysli odstavce 428 a 429, kde se praví, že „byla to CEDC, kdo musel dodat know-how pro rozvoj nové televizní stanice“ nebo že „bylo zapotřebí podstatné účasti zahraničního kapitálu a know-how z oboru televizního vysílání“.

I když si o Vladimíru Železném, jeho slovech a činech i jeho současné integritě myslím své, faktem zůstává, že to byl on, který si dokázal vybrat takové spolupracovníky (Kateřina Fričová, Ivo Ferkl, Pavel Koukol a další), se kterými tu televizi postavil na nohy, přičemž to americké know-how se omezilo v podstatě na peníze a na účetnictví.

Mohu dodat svědectví amerického profesora Franka Kaplana, který tenkrát Prahu jako stipendista IREX navštívil a který ve své přednášce z roku 1993 ... popisuje jednoho takového televizního experta z USA, co se ptal, kde chce TV Nova vysílat baseball.

Já vím, že tohle všechno není z hlediska práva dostatečně relevantní, ale vyvolává to ve mně otázky. Co dělal český zástupce v tribunálu JUDr. Jaroslav Hándl? Jak to, že svědci hájící Českou republiku byli postaveni pod tlak zpochybňující jejich výpovědi, zatímco výpovědi Franka Klinkhammera a jeho svědků nenarazily na kvalifikovanou oponenturu (soudím dle textu). Jak pracovala advokátní kancelář Clifford Chance?

Tolik Milan Šmíd. A co o tom soudím já? Vůbec si nemyslím, že Česká republika má dokonalé zákony a už vůbec si nemyslím, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání je neomylný orgán. Když mám ale porovnat arbitrážní nálezy z Londýna a Stockholmu, vidím naprosto zásadní rozdíl. Zatímco londýnští rozhodci se v daleko kratším a přitom jasně strukturovaném textu dívají na celou kauzu z vyšší perspektivy a přitom v souvislostech, dva stockholmští arbitři se v upovídaném nálezu upnuli k jediné myšlence, která se jako červená nit táhne celým textem: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se spolčila s Vladimírem Železným, aby zničila investici společnosti CME. A to si žádá exemplární potrestání. A tak se pánové Kühn a Schwebel zkrátka rozhodli, že těm barbarům z divokého Východu, kteří ještě žijí na stromech, udělí lekci.

Možná, že je v tom i kus pravdy, protože náš právní řád ani společenská atmosféra po čtyřiceti letech totality samozřejmě nemohou být na stejné úrovni, jako v zemích s dlouhodobou tradicí demokracie. Jenže právě naše posttotalitní „džungle“ byla největším lákadlem pro nejrůznější zahraniční zlatokopy. Umožňovala totiž nadstandardně rychlé zhodnocení investic, ale zároveň ukrývala i zvýšená rizika. To jsou dvě strany jedné mince. Jenže podle pánů Kühna a Schwebela je zřejmě žádoucí brát si z toho jenom to příjemné. Mohl by snad Ronald Lauder investovat do televizního podnikání v USA či Německu, abych jmenoval země původu obou arbitrů, a již druhý rok být profitní a veškerý další provoz televize i nákupy dalších podílů již realizovat ze zisků? Strpěli by mu tam kriminální praktiky, které uplatňoval v naší zemi? Právě takovíhle zlatokopové nejvíce využívali nedostatků a děr v našich zákonech. Ba dokonce podobu našich zákonů svým nemalým vlivem a lobbingem dál ohýbali k horšímu. Přesně toto je i případ Ronalda Laudera a jeho lidí.

Dopustit se ve svém televizním podnikání tak fatálních chyb, jako se to stalo Ronaldu Lauderovi, a pak ze sebe udělat okradeného chudáka, je natolik diskvalifikující, že by pan Lauder měl být pro příště vyloučen ze společenství slušných podnikatelů. A jestliže toto všechno svým skandálním a zmanipulovaným rozhodnutím pánové Kühn a Schwebel posvětili, platí o nich v právním světě to samé.  

 
Válka o Novu

Hlavní zájem obou arbitráží se soustředil do tří období. Za prvé – do roku 1993, kdy byla ustavena rozdvojená organizační struktura Novy. Za druhé – do let 1996 – 97, kdy Rada vedla se servisní ČNTS správní řízení o neoprávněném provozování vysílání. A za třetí – do počátku roku 1999, kdy se RRTV měla údajně s Vladimírem Železným spolčit za účelem zničení investice CME. Podívejme se proto nyní, jak v tomto smyslu vypadá srovnání závěrů obou arbitráží. Nejdříve si porovnejme, jak arbitrážní tribunály v Londýně a ve Stockholmu vyhodnotily to, co se odehrálo v roce 1993.

Londýnská arbitráž shledala jediné porušení dohody o ochraně investic právě v tomto období. Zároveň však konstatovala, že tím Ronaldu Lauderovi nevznikla žádná škoda.

230
Arbitrážní soud se domnívá, že rozhodnutí Mediální Rady odstoupit od přímé účasti CEDC, německé společnosti ovládané panem Lauderem – americkým občanem, a přistoupit k smluvnímu vztahu za předpokladu založení třetí společnosti, představuje svévolné a diskriminační opatření.

233
Neexistuje však ani jediný důkaz, že by se CEDC postavilo proti, protestovalo nebo v nejmenším bojovalo proti tomuto opatření. Naopak vyplývá z okolností, že CEDC okamžitě navrhlo novou strukturu, ve které by se spíše než akcionářem CET 21 stalo jeho smluvním partnerem ...

235
... Údajná škoda však byla způsobena v roce 1999 jednáním CET 21, ovládaným panem Železným. Porušení Dohody (o ochraně investic) v roce 1993 bylo příliš vzdálené, aby je bylo možno kvalifikovat jako relevantní důvod pro způsobenou škodu. Výrok o škodě, kterou Odpůrce (Česká republika) způsobil Navrhovateli (Ronald Lauder), by tedy nebyl přiměřený. 

Oproti tomu stockholmská arbitráž vlastně v uspořádání vzniklém v roce 1993 nenachází žádnou chybu.

435
Z různých svědeckých výpovědí je zřejmé, že „rozdělená struktura“ z 5. února 1993 představovala pečlivě vypracovaný projekt, který měl umožnit zahraničnímu investorovi CEDC podílet se na provozu televizní stanice, aniž by se musel stát akcionářem držitele licence, tj. společnosti CET 21.

Ač to pro Českou republiku není příliš lichotivé, musím se spíše ztotožnit se závěry z Londýna. Na nesmyslnost tvrzení stockholmských arbitrů upozorňuje Milan Šmíd – už o tom byla zmínka – v článku nazvaném Jak se soudce Kühn díval brýlemi CME (Louč 1. října 2001):

Ten, kdo zná příslušné dokumenty, se musí zasmát, když si přečte (odstavec 435), že dokument nazvaný „Základní struktura nového českého komerčního televizního subjektu“ z 5. února 1993 byl „pečlivě zpracovaným plánem“. Jedná se totiž o jednu hustě psanou stranu tezovitých prohlášení, ve které CEDC dokonce chybně vystupuje jako Company a nikoli jako Corporation.

 
Válka o Novu

V hodnocení správního řízení, které Rada v letech 1996 – 97 vedla s ČNTS kvůli podezření z neoprávněného provozování vysílání, se londýnští a stockholmští arbitři rozešli naprosto fatálně. Takto hodnotili důvody zahájení správního řízení a jeho výsledky v Londýně:

248
Arbitrážní soud je toho názoru, že zahájení administrativního řízení proti ČNTS v roce 1996 z důvodu neoprávněného televizního vysílání nepředstavovalo svévolné a diskriminační opatření České republiky

249
Existuje vskutku dostatečné množství důkazů o tom, že Mediální Rada si myslela – nebo si mohla myslet – že společnost ČNTS porušila Mediální zákon ... Jakožto regulační orgán pro rozhlasové a televizní vysílání  měla zodpovědnost, kromě jiných povinností, zajistit dodržování Mediálního zákona.

251
Licence byla udělena společnosti CET 21 a nikoli společnosti ČNTS. Společnost ČNTS fakticky nezapadala do žádné z kategorií Mediálního zákona.

252
Existovalo několik objektivních skutečností, které mohly zpochybňovat, zda faktickým provozovatelem vysílání TV Nova byla společnost CET 21 nebo společnost ČNTS…

253
… Mediální Rada se tedy mohla legitimně obávat, že nastala situace, kdy došlo k de facto převodu licence ze společnosti CET 21 na ČNTS.

255
Zahájení správního řízení proti ČNTS pro údajné neoprávněné vysílání představovalo normální výkon regulačních povinností Rady. Proto toto opatření nebylo svévolné.

257
Arbitrážní soud je toho názoru, že rozhodnutí Mediální Rady zahájit správní řízení proti ČNTS bylo objektivně nediskriminační, protože totéž opatření bylo podniknuto proti společnosti Premiéra TV, která byla ovládána domácím investorem. Se zahraničními investicemi pana Laudera se tedy nenakládalo méně příznivě než s domácími investicemi.

258
Proto také zahájení správního řízení proti ČNTS nebylo diskriminační.

259
Po tomto konstatování arbitrážní soud poukazuje na to, že ani ČNTS, ani CME si v době, kdy bylo správní řízení zahájeno, nepodaly jakoukoli stížnost, že by tento úkon byl porušením nějakého českého zákona, ani že se jím porušila Dohoda nebo jakékoli povinnosti České republiky.

263
Arbitrážní soud je toho názoru, že jednání Mediální Rady, které vedlo ke změnám ve Společenské smlouvě a uzavření různých smluv mezi CET 21 a ČNTS, nepředstavovalo svévolná a diskriminační opatření.

264
Arbitrážní soud je toho názoru, že hlavní důvod, proč Mediální Rada nařídila společnostem CME, CET 21 a ČNTS, aby provedly některé úpravy svých právních vztahů, byl tentýž, jako důvod zahájení správního řízení proti ČNTS z důvodu neoprávněného vysílání, tj. obava, že nejasná právní a faktická situace by mohla vlastně představovat de facto převod licence ze společnosti CET 21 na ČNTS, a tedy porušení mediálního zákona.

274
Konečně, arbitrážní soud poukazuje na to, že nebyly předloženy dostatečné důkazy o škodách, jejichž náhradu požaduje pan Lauder v tomto arbitrážním řízení, tj. o tom, že odstoupení od smluvního vztahu mezi CET 21 a ČNTS dne 5. srpna 1999 z iniciativy CET 21 byla způsobeno tím, že Mediální Rada v letech 1996 a 1997 trvala na dodržování mediálního zákona. Naopak, tyto škody byly přímým důsledkem chování samotného pana Železného, které v roce 1996 a 1997 nepodporovala ani Mediální Rada, ani žádný jiný orgán odpůrce.

A takhle se s tím pánové Kühn a Schwebel vypořádali ve Stockholmu:

520
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání porušila Dohodu, když rozbila právní základnu investice zahraničního investora tím, že donutila společný podnik zahraničního investora, společnost ČNTS, aby se vzdala podstatné části svých nově vzniklých zákonných práv. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání měla v této situaci zřejmou alternativu – zdržet se veškerého tlaku na CME/ČNTS a umožnit zahraničnímu investorovi zachovat svou investici na základě právní struktury vytvořené v součinnosti s Radou, na jejímž základě se zahraniční investor rozhodl investovat.

530
Není rozhodující, zda by české soudy tuto strukturu podpořily a obhajovaly, či nikoliv. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání měla za povinnost takto vytvořenou strukturu obhajovat a zajistit, neboť právě na jejím základě se jí podařilo přilákat zahraniční investici. Tím vznikla Radě pro rozhlasové a televizní vysílání povinnost nezasahovat do právního základu investice navrhovatelova předchůdce.

538
V roce 1996 Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, vystupující jménem České republiky, porušila Dohodu o ochraně investic tím, že donutila CME a ČNTS, aby se vzdaly právního zabezpečení investice CME v České republice.

582
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání v roce 1996 zasáhla do investice CME, když odřízla vysílací činnost ČNTS od výlučného užívání vysílací licence, kterou poskytla CET 21 ČNTS jako společný vklad ...

588
Parlament České republiky navíc přijetím nového mediálního zákona k 1. lednu 1996 významně ovlivnil licence už přidělené Radou pro rozhlasové a televizní vysílání, zejména díky tomu, že umožnil držiteli licence, aby požádal o zřeknutí se licenčních podmínek. Tato změna mediálního zákona měla podstatný vliv na rozdělenou strukturu z roku 1993, vyvinutou Radou pro rozhlasové a televizní vysílání pro CET 21/ČNTS a další vysílací stanice, která měla zajistit řádnou spolupráci držitele licence a poskytovatele služeb.

To jsou vskutku zajímavé závěry. (Hanušova, resp. Josefíkova) Rada by jim samozřejmě mohla vyhovět, respektive předejít, ale pouze za cenu porušování českých zákonů. Na povznesený postoj vůči českým zákonům upozorňuje ve svém Záporném stanovisku třetí stockholmský arbitr JUDr. Jaroslav Hándl, když v souvislosti se svými dvěma kolegy zmiňuje jejich „nepřihlížení k českým zákonům a špatný výklad českých zákonů“ a rovněž „nerespektování ustanovení českých zákonů mandatorní povahy, například zákona o sdělovacích prostředcích nebo Správního řádu, a tím porušování zásady dodržování obecného zájmu v dané zemi“.

K samotnému správnímu řízení z let 1996 – 97 pak Hándl uvádí:

- správní řízení bylo započato podle českého zákona o správním řízení, tzn. před ukončením takového řízení neexistují žádné právní důsledky takového řízení, a tudíž zahájení takového řízení nelze považovat za druh nátlaku na ČNTS,

 - v případě, že toto řízení skončí bez konečného rozhodnutí, bude to znamenat, že je to situace, jako by se nic nestalo a tato zásada je stejná na celém světě v občanském stejně jako správním řízení, i v trestním řízení,

 - jediným důvodem pro zahájení řízení bylo podezření Mediální Rady, že ČNTS provádí televizní vysílání bez pověření, ale v žádném případě nebyl předmětem tohoto řízení pokus nebo záměr Mediální Rady odebrat licenci CET 21 a o tom také není nikde zmínka v žádném oficiálním dokumentu Rady, nikdy to nebylo prokázáno a tvrzení v tomto ohledu jsou čistým výmyslem některých osob kolem ČNTS a CME,

 - ze shora uvedených důvodů zahájení tohoto správního řízení a jeho uzavření bez jakéhokoliv konečného rozhodnutí, tj. pouhé zastavení řízení v žádném případě nemůže být příčinou škody údajně způsobené ČNTS/CME nebo důkazem porušení Smlouvy Českou republikou (diskriminace),

- správní řízení bylo zastaveno na základě závěru, že všechno bylo uvedeno do pořádku v souladu se zákonem.

V jednom mají stockholmští arbitři pravdu. Správní řízení z let 1996 – 97 Rada skutečně použila jako nátlakový prostředek. Jenže nikoli k tomu, aby poškodila zahraniční investici nebo aby rozbila právní základ spolupráce, nýbrž aby ČNTS a CET 21 dotlačila k tomu, aby rozdvojenou strukturu Novy uvedly do souladu s českými zákony. Veškeré zisky i po ukončení správního řízení nadále plynuly – dokonce ve zvětšené míře – do pokladny CME.

Lauderovu investici rovněž nezničila novela zákona o vysílání 301/95 Sb., byť nešťastná, která vytvořila prostor ke zrušení licenčních podmínek. Semínko zkázy do konstrukce rozdvojené Novy z roku 1993 zaselo zrušení licenční podmínky č. 17, protože právě ta dávala Radě do ruky nástroj, jak do vztahu mezi licencovanou a servisní společností vstupovat. Jenže o zrušení licenční podmínky č. 17 si společnost CET 21, tehdy ještě plně pod vlivem a kontrolou Lauderovy CME, už v lednu 1996 požádala sama a z vlastní vůle. Nikdo, Rada ani Česká republika, ji k tomu nenutil. Ba naopak, byla to právě Rada, kdo licenční podmínku č. 17 hájil do posledního dechu. Od okamžiku zrušení licenční podmínky č. 17 byla ČNTS pro Radu společnost, se kterou nemá nic společného. Když pak začala válka o Novu, radní logicky odkázali ČNTS/CME na soud.

Obsáhle se k této problematice během arbitrážního řízení vyjádřila Rada v dopise z 8. listopadu 2000 adresovaném advokátní kanceláři Clifford Chance, zatupující Českou republiku.

Dne 21. 4. 1993 Rada v souladu s licenčními podmínkami vyslovila souhlas s předloženým zněním obchodní, resp. společenské smlouvy a dohody o investicích (dále jen smlouva) uzavřené mezi držitelem licence CET 21, CEDC a Českou spořitelnou.

Držitel licence se v této smlouvě zavazuje „vložit do společnosti bezpodmínečně, neodvolatelně a na výlučné bázi právo používat, učinit předmětem svého prospěchu a udržovat licenci společnosti“. Ostatní strany smlouvy vložily do společnosti peněžitý vklad. Z některých ustanovení smlouvy je pak po celou dobu její platnosti vyvozován závěr, že vztah mezi CET 21 a ČNTS je vztahem exkluzivním, který Rada tímto souhlasem „posvětila a měla garantovat“. Rada však nikdy neměla dánu takovou kompetenci, aby mohla hodnotit a schvalovat vzniklé soukromoprávní vztahy. Rada je orgánem státní správy (sui generis), který byl ustanoven zákonem (103/92 Sb., o Radě ČR pro rozhlasové a televizní vysílání) a který má v rámci tohoto zákona dánu i svou pravomoc a působnost. Pokud Rada v souladu s ustanovením licenčních podmínek schválila smlouvu, schvalovala ji s úmyslem a se zájmem státu zajistit fungování první soukromé celoplošné televize v jejím počátečním období a maximálně tak eliminovat zejména finanční problémy při provozování vysílání. Rada v rámci své zákonné působnosti, tj. dozoru nad dodržováním právních předpisů v oblasti rozhlasového a televizního vysílání (§ 1 zák. č. 103/92 Sb.), nemohla garantovat definitivní jistotu a profit zúčastněných subjektů, neboť toto jí ani nepřísluší. Pouze vytvářela prostor pro vznik žádané obchodní spolupráce, jejíž fungování, ziskovost a zajištění bylo věcí smluvních stran, které musely zvažovat i podnikatelské riziko a prostřednictvím smluv si zajistit potřebné podmínky pro fungování své obchodní spolupráce. Toto podnikatelské riziko však  nelze účelově přenášet na stát, jak se to snaží uplatnit CME CR (CME Czech Republic B. V.).

V právním státě není možné, aby státní moc (zde reprezentovaná Radou) nařizovala držiteli licence obchodní spolupráci s konkrétním subjektem a garantovala, že ke spolupráci nebude držitel licence využívat někoho jiného, nebo dokonce takovou spolupráci zakazovala. Z uvedeného vyplývá, že Rada nemůže nést odpovědnost za to, že vzniklý obchodní vztah mezi držitelem licence a ČNTS byl porušen. Mohla by tuto odpovědnost nést tehdy, pokud by se porušení týkalo zákonů o vysílání, což se nestalo. V právním prostředí ČR má CME CR rovné postavení jako kterýkoli jiný subjekt podnikající na daném území. CME CR tedy nemůže požadovat od Rady, aby jí bylo poskytnuto více ochrany, než je poskytováno tuzemským subjektům ...

 
Válka o Novu

Dříve než budeme pokračovat ve srovnávání nálezů z Londýna a Stockholmu, vraťme se na začátek roku 1999 a popišme si, co se tehdy odehrálo. Jsme u klíčového okamžiku, na kterém Lauderova CME vystavěla obvinění České republiky.

Kdyby 2. března 1999 někdo radním, kteří se v podvečer rozcházeli z Rady do svých domovů, oznámil, že se právě spolčili s Vladimírem Železným, aby společně zničili investici Ronalda Laudera, asi by se mu vysmáli a významně by si ťukali na čelo. Za čtyři roky bude všechno jinak. Na čelo si budou ťukat stále, ale smích je přejde.

Právě v ten den navštívil RRTV Vladimír Železný, v té době stále ještě dvojjediný šéf Novy, jednatel CET 21 i ČNTS. Podobných informačních schůzek absolvovala Rada předtím i potom desítky, možná stovky. Většinou přímo v tzv. návštěvní den, kdy běží jedna schůzka za druhou, čas od času i přímo v den zasedání. Ať tak či tak, podstatné je to, že každá taková schůzka probíhá v režimu „návštěvního dne“. To znamená, že takové jednání má čistě informativní charakter, a proto se z něho také nepořizuje zápis. Právě v tom je podstatný rozdíl od tzv. nařízeného ústního jednání podle Správního řádu, které Rada občas nařizuje při správních řízeních. Z těch se naopak povinně zápis a obvykle i záznam pořizuje. Správnost takového zápisu musejí podepsal účastníci jednání a Rada jako kolektivní orgán ho musí odhlasovat.

Stručná zmínka o Železného návštěvě je v zápise z 5. zasedání RRTV, konkrétně pod bodem č. 5: Otázky provozování televizního vysílání PRV 41/99 – 14,00 hod. návštěva V. Železného – Rada bere na vědomí stanovisko právního odboru k jednotlivým problémům. Ještě se zde můžeme dozvědět, že přítomni byli členové Rady Milota, Trojan, Novotný, Josefík, Musil, Hanuš, Uhlíř, Muchka, Hůlová, Tomek a Štěpánek a za Úřad Havlíková.

Když to přeložíme do normální mluvy, znamená to, že ve dvě odpoledne se dostavil pan Železný, projednávaly se otázky provozování televizního vysílání a podklady připravil právní odbor Úřadu Rady. Žádný oficiální zápis z průběhu samotné návštěvy neexistuje a jak vyplývá z výše uvedené charakteristiky režimu tzv. návštěvního dne, ani existovat nemůže, natož aby prošel schválením Radou. Tohle je velmi důležitý moment. Zapamatujme si ho.

To však neznamená, že si kdokoli z přítomných nemůže dělat své vlastní soukromé poznámky. Což se také stalo. Na služebním notebooku tak činila kupříkladu vedoucí Úřadu PhDr. Helena Havlíková. Ručně si poznámky dělali i jiní.

Proč Železný Radu navštívil? Přišel ji informovat o aktuálním vývoji v Nově. Nezapomínejme na kontext té doby. Bylo veřejným tajemstvím, že uvnitř Novy to vře v souvislostmi s finančními problémy CME. Zájem členů regulačního orgánu o dění v nejsilnějším a nejvlivnějším médiu v zemi je proto, myslím, pochopitelný. Železný Radu informoval o finančních potížích CME v Německu, Maďarsku, Rumunsku, o propadu jejích akcií, o možné fúzi CME s SBS. Hovořil také o pnutí mezi CET 21 a CME a své problematické pozici člověka, jenž sedí na dvou židlích, které se rozjíždějí. Nakonec Radu požádal, jestli by mohla zrekapitulovat obecné zásady smluvního uspořádání mezi držitelem licence a servisní firmou, tak jak vyplynuly ze správního řízení s ČNTS. Radní vesměs odpověděli, že to možné je, ale že by bylo lepší, kdyby poslal dopis s konkrétními otázkami.

Železný dopis napsal hned druhý den – 3. března 1999. Je na hlavičkovém papíře CET 21 a on je na něm podepsán jako jednatel CET 21. Starý lišák Železný však chtěl dostat víc, než o co původně žádal, a otázky záměrně naformuloval tak, aby Rada definovala konkrétní smluvní uspořádání CET 21 a ČNTS. Jenže na to mu Rada neskočila a odpověděla v obecné rovině. Dopis má datum 15. března 1999, je na hlavičkovém papíře Rady, je adresován Vladimíru Železnému, generálnímu řediteli TV Nova a jednateli CET 21, je pod ním podepsán předseda RRTV Josef Josefík, Rada ho před odesláním projednala a v korespondenci RRTV je zapsán pod č.j. 638/99. Uvádím to takto detailně proto, neboť kolem tohoto dopisu bude později spousta dohadů, dva stockholmští arbitři jej budou vydávat za tajný a stane se záminkou k nehorázným obviněním. Myslím, že pod teze, které v dopise charakterizují provozovatele vysílání, tzn. držitele licence, se s naprosto klidným svědomím může podepsat kterýkoli člen regulačního orgánu. Nejen na jaře 1999, ale i dnes. Zde jsou:

- provozovatel působí, funguje a jedná jako provozovatel, tj. vykonává příslušné řídící, administrativní a účetní úkony. Odpovědní pracovníci programu i skladby programu jsou osoby zaměstnané, jmenované (pověřené) přímo provozovatelem licence;

- obchodní vztahy mezi provozovatelem vysílání a servisními organizacemi jsou budovány na neexkluzivním základě. Exkluzivní vztah mezi (nimi) totiž může zakládat faktický převod některých funkcí a práv příslušejících provozovateli vysílání a tím i faktický převod licence;

- provozovatel plně odpovídá za skladbu a sestavování programu a nese za něj redakční odpovědnost. Provozovatel šíří program vlastním jménem, na vlastní účet a na vlastní odpovědnost. Musí tedy jednoznačně rozhodovat o obsahu vysílání, jeho časové a žánrové skladbě, o poměru domácí výroby a zahraničních pořadů;

- provozovatel vlastním jménem uzavírá smlouvy s ochrannými organizacemi autorů a výkonných umělců. Umořování programových a autorských práv formou vysílání přísluší výhradně provozovateli. Provozovatel je pro účel vysílání povinen získávat licence a práva od obstaravatelských organizací nebo přímo od jejich vlastníků;

- provozovatel vlastním jménem uzavírá smlouvy s organizací zabezpečující technické šíření signálů;

- tržby z reklamy jsou výsledkem prodeje reklamního času, který je přímo spojen s licencí; musí je tedy přihlašovat a zdaňovat ta osoba, u níž fakticky dochází k plnění, tedy provozovatel. (Pochopitelně je však přípustné, aby v této oblasti podnikání provozovatel uzavřel smlouvu s agenturou, která pro něj bude reklamu nakupovat.)

Rada zopakovala přesně to, co bylo výsledkem správního řízení s ČNTS. Nad tento rámec je zde pouze obecný názor na exkluzivitu. Rada se však zcela záměrně nevyslovovala k exkluzivitě či neexkluzivitě aktuálních smluvních vztahů uvnitř Novy. Ve Výroční zprávě za rok 1999 (str. 45) k tomu uvádí:

Obě strany staví svou verzi podstaty sporu na odlišném výkladu vzájemně uzavřených smluv. CME trvá na exkluzivitě a povinnosti CET 21 vysílat výhradně prostřednictvím ČNTS, zatímco CET 21 tuto exkluzivitu popírá a deklaruje právo uzavírat servisní smlouvy s libovolnými organizacemi. Postoj Rady v této věci je stejně jako v minulosti blíže názoru, že exkluzivita ve vztahu držitele licence a servisní organizace není žádoucí, protože dává větší možnost s licencí manipulovat. Rada ale nebude v tomto sporu poskytovat výklad příslušných ustanovení smluv uzavřených mezi oběma stranami sporu, protože jí to z povahy věci nepřísluší.

Ano, nepřísluší. Od toho tu jsou soudy a ne regulační orgán. To však neznamená, že regulační orgán na to nemůže mít svůj názor a prezentovat ho. Postoj zcela shodný s názorem Rady později zaujmou i poslanci a do nového zákona o vysílání 231/2001 Sb. už vtělí naprosto jednoznačný paragraf 32: Provozovatel vysílání je povinen provozovat vysílání vlastním jménem, na vlastní účet a na vlastní odpovědnost a nést odpovědnost za obsah programů.

 
Válka o Novu

A teď se podívejme, jak se s hodnocením událostí z jara 1999 vypořádali londýnští a stockholmští arbitři. I tentokrát se diametrálně rozešli. V Londýně je vyhodnotili takto:

277
Arbitrážní soud je toho názoru, že odeslání dopisu Mediální Rady z 15. 3. 1999 nepředstavuje svévolné opatření, a proto nemůže být ani považováno za porušení Dohody.

284
Protože dopis Mediální Rady z 15. května nepředstavoval „opatření“, Odpůrce jím neporušil zákaz svévolných a diskriminačních opatření.

285
Arbitrážní soud je také toho názoru, že řečený dopis nebyl ani svévolný, ani diskriminační. Mediální Rada měla vskutku přiměřené důvody, i když tyto důvody nebyly nutně nezvratné, k tomu, aby pokládala existenci výlučného vztahu mezi CET 21 a ČNTS jako nebezpečí de facto převodu licence.

286
Mediální Rada si kromě toho zachovala nezávislost na sporu CET 21 a ČNTS. Dopis z 15. března 1999 byl vskutku podstatně odlišný od žádosti o řečený dopis, který podala společnost CET 21 dne 3. března 1999... Tyto rozdíly mezi žádostí CET 21 a dopisem Mediální Rady prokazují, že tento dopis nebyl pouhým naplněním přání pana Železného, který v té době ovládal CET 21.

Pro dva stockholmské arbitry se naopak události z 2., 3. a 15. března (návštěva Železného na Radě, dopis Železného Radě, dopis Rady Železnému) staly prakticky hlavním důkazem o spolčení Rady pro rozhlasové a televizní vysílání s Vladimírem Železným za účelem zničení investice společnosti CME.

539
V roce 1999 Rada pro rozhlasové a televizní vysílání aktivně podpořila zničení investice CME v ČNTS. Tento závěr se zakládá zejména na dokumentech předložených arbitrážnímu tribunálu a výpovědích svědků. Podle zápisu ze zasedání Rady ze dne 2. března 1999 dr. Železný, který byl v té době generálním ředitelem TV NOVA (ČNTS) a výkonným ředitelem CET 21, navštívil Radu pro rozhlasové a televizní vysílání u příležitosti tzv. „návštěvního dne“. Podle zápisu byly důvodem k jeho návštěvě „současné vztahy se zahraničním investorem a současná vnitřní situace investora...“

550
Dopis regulačního orgánu pro vysílání byl další ranou zasazenou už tak křehkému smluvnímu základu investice CME z let 1996 – 97 (výlučné užívání know-how pro licenci stanovené ve společenské smlouvě a výlučná servisní smlouva). Jednalo se o jasný zásah Rady do struktury z let 1996 – 97, která byla ČNTS zavedena pod nátlakem Rady, kdy byla ČNTS donucena uzavřít servisní smlouvu a souhlasit se změnou společenské smlouvy...

551
Tento zásah Rady pro rozhlasové a televizní vysílání do ekonomické a právní základny investice CME nese znamení porušení Dohody o ochraně investic. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zjevně postupovala ruku v ruce s dr. Železným, když ho podpořila v útoku na již tak křehkou základnu investice CME v ČNTS...

552
Na schůzce s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání, konané dne 2. března 1999, dr. Železný otevřeně sdělil Radě, že účelem požadovaného zásahu Rady je „poškodit ČNTS“. Dr. Železný dále otevřeně projednával s Radou svůj konflikt zájmů (dr. Železný: „Sedím na dvou židlích, které se od sebe vzdalují.“). Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, jako regulační orgán vysílání v České republice, se na svém zasedání dne 2. března 1999 při projednávání bodu „současné vztahy se zahraničním investorem“ nezdržela aktivní podpory dr. Železného, který jasně a otevřeně porušil své povinnosti jako ředitel ČNTS, společného podniku a oprávněného příjemce investice zahraničního investora.

573
Poté, co si Rada pro rozhlasové a televizní vysílání nátlakem vynutila změnu právního základu investice CME v letech 1996 – 97 a poté, co ve spojení s dr. Železným dále ohrozila již tak křehké právní uspořádání mezi ČNTS a CET 21 svým dopisem ze dne 15. března 1999, měla Rada povinnost obnovit a zajistit právní ochranu investice CME. Minimální krok, který měla Rada podniknout pro vyřešení právní nejistoty ohledně investice navrhovatele (způsobené jednáním Rady), bylo odvolání tajně dohodnutého dopisu ze dne 15. března 1999 potvrzením výlučného servisního vztahu mezi CET 21 a ČNTS. Rada se z titulu své funkce regulátora vysílání měla zdržet podpory zničení investice CME dr. Železným.

Podrobně se těmto stockholmským závěrům budu věnovat za chvíli v kapitole Klíčový „důkaz“. Teď si pouze neodpustím poznámku k tvrzení arbitrů Kühna a Swebela, že dopis z 15. března 1999 byl „tajně dohodnutý“. Je to naprostý nesmysl. Jak může být tajné něco (v tomto případě vzájemná korespondence), co je součástí spisu CET 21? Jak může být tajné něco, co prošlo schválením Radou a v korespondenci Rady to má své jednací číslo? Za chvíli se rovněž dozvíme, že svědkyně Marína Landová ve Stockholmu dosvědčila, že odeslání dopisu bylo „v rozporu s předchozí praxí RRTV“ a že prý byl „naprosto nevhodný“. Ve skutečnosti Rada obdobně postupovala i v případě TV Prima a rádia (Nová) Alfa, které se potýkaly s podobnými problémy. 

 
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Další > Konec >>

Strana 8 z 15
Unisono...
rocker...
výběr z foto...
phoca_thumb_m_01-1993-s-Janem-Straskym-krest-knihy-Prezident-na-pul-uvazku.jpg phoca_thumb_m_01-1997-Sumava.jpg 17-1996-Spanelsko-Salou.jpg 03-1998-Trebonsko.jpg phoca_thumb_m_31-2009-Berlin-nove-spolkove-kanclerstvi.JPG phoca_thumb_l_09-1977-Fragment.jpg phoca_thumb_l_29-2005-Francie-Tri-udoli.jpg 01-1997-Sumava.jpg phoca_thumb_m_51-2008-Rhona-Montreux-Deep-Purple.jpg phoca_thumb_s_34-2006-Provence-Les-St-Maries.jpg 34-2006-Provence-Les-St-Maries.jpg phoca_thumb_l_38-2008-Vanoce.jpg phoca_thumb_l_09-2000-s-Damiens-v-Chrudimi-volby-do-Senatu.jpg phoca_thumb_l_53-2008-Rhona-Zenevske jezero.JPG 26-2008-New-York-Wall-street.JPG phoca_thumb_m_37-2007-Orlicke-hory.jpg 15-2004-s-Jefimem-Fistejnem-krest-knihy-Valka-o-Novu.jpg phoca_thumb_s_26-2008-New-York-Wall-street.JPG phoca_thumb_m_47-2008-Rhona-ledovec-pramen.JPG phoca_thumb_l_28-2004-Camden-za-Danem-v-Londyne.jpg