Válka o Novu

 

aneb Podvod za 10 miliard

Televizní thriller ze současnosti
 

Obálka Adam Kraus

Vydalo nakladatelství Formát, Praha 2004

Vyprodáno

Příslušnou kapitolu otevřete kliknutím na její titulek v obsahu.  

Obsah

01 Milý čtenáři!
02 Malý slovníček zkratek a výrazů
03 První výstřel

Část první
DOBA PŘEDVÁLEČNÁ

04 Znamení nové doby
05 Pionýrské doby komerční televize
06 Není Rada jako Rada
07 Marvanová poprvé na scéně
08 Udělení licence Nově
09 Jak zadělat na malér
10 Ani obutá, ani bosá
11 Televize pro 21. století – podvod, nebo naivita?
12 Pád Korteho Rady
13 Jak se stát radním
14 Marvanová podruhé aneb Hrobaři mediální legislativy
15 Licenční podmínka č. 17
16 Tajtrlík
17 Hanušova Rada
18 „Štěpánkovy balíčky“
19 Zahájení správní řízení s ČNTS
20 Malá rekapitulace
21 Zastavení správního řízení s ČNTS
22 Vykutálený Lauder
23 Železný „kupuje“ Novu
24 Josefíkova Rada
25 V předvečer války
26 SBS – třetí vzadu

Část druhá
DOBA VÁLEČNÁ

 
27 Rado, pomoz! Rado, zařiď! Rado, vyřeš!
28 Klinkhammer a Vávra v akci
29 Zbastlená televize
30 Železného geniální tah
31 Mnoho povyku pro nic
32 Soudy
33 Mediální válka
34 Arbitráže
35 Stockholmská arbitráž
36 Jak se soudce Kühn díval očima CME
37 Není Londýn jako Stockholm – události roku 1993
38 Není Londýn jako Stockholm – události let 1996 – 97
39 „Spolčení“ Rady se Železným
40 Není Londýn jako Stockholm – události roku 1999
41 Hvězdná chvíle Maríny Landové
42 Radní: „Je to křivé svědectví!“
43 Klíčový „důkaz“
44 Kühn a Schwebel v objetí s Lauderem
45 Agent Gazela
46 Muchkova Rada
47 Vzbouření na Kavčích horách
48 Ostří hoši z PPF
49 Stockholmská hausnumera

Část třetí
DOBA POVÁLEČNÁ

50 Lauderovy podnikatelské metody
51 Krabice od bot
52 Poprava v přímém přenosu
53 Poslanecké panoptikum
54 Špidlův rok dlouhých nožů
55 Šest až sedm „statečných“
56 Když vládne aSociální demokracie
57 Křečkova vyšetřovací komise
58 Železný jako bájný Fénix
59 Právo jako byznys
60 Malý velký Železný muž
61 RRTV – viníci bez viny
62 Politici poprvé
63 Politici podruhé
64 Ministerstvo Lauderových financí
65 Rána do zad od Nejvyššího
66 Sedmá velmoc, nebo pátá kolona?
67 Diskvalifikovaný Ronald Lauder
68 Post scriptum

Část čtvrtá
ZAJÍMAVÉ DOKUMENTY

69 Ukázka z projektu CET 21
70 Licenční podmínky TV Nova
71 Mezinárodní arbitráže ve sporu o televizi Nova
72 Záporné stanovisko arbitra JUDr. Jaroslava Hándla
73 Dopis Ladislava Zelinky
74 Otevřený dopis předsedovi vlády Vladimíru Špidlovi
75 Výpověď Vladimíra Železného před vyšetřovací komisí

Válka o Novu

Myslíte, že lze někoho obvinit, že skutkem, který se vůbec nestal, zavinil něco, z čeho ho ani rozsudek vůbec neviní? Ano, lze.

Existují dvě věci, které politickým a novinářským přisluhovačům Ronalda Laudera slouží k obviňování RRTV, že „něco“ zavinila. Kupodivu mezi nimi není samotné ustavení rozdvojené struktury Novy, které problematické nesporně bylo. Jenže to měla na svědomí Korteho Rada, která byla dávno passé. Politickým „nepřítelem“, na kterého bylo třeba něco najít, byla Rada, ve které jsem zasedal. O událostech z března 1999 bude řeč později, teď se věnujme navýšení základního jmění CET 21. Kuriózní a kouzelné na tomto obvinění je, že se samotnou arbitráží ani s meritem sporu o Novu, kterým bylo odstoupení CET 21 od smlouvy s ČNTS, vlastně vůbec nijak nesouvisí.

Souhlas s navýšením základního jmění CET 21 z 200.000,- Kč na 10.200.000,- Kč Rada vyslovila 21. prosince 1999. Jako svědek jsem o tom na policii vypovídal v souvislosti s úplně jinou Železného kauzou, totiž s jeho údajným poškozováním věřitele souvisejícím s nadací Astrona. Policejní rada mne požádal, abych celou věc nejprve popsal vlastními slovy, poté mi on i přítomní advokáti obviněných kladli otázky. Zde je přepis podstatné části policejního protokolu.  

Protokol o výslechu svědka

V Praze dne 29. 7. 2003 v 11,00 hod.

Mgr. Petr Štěpánek vyslýchán ve věci obv. PhDr. Železný, JUDr. Rozehnal, Mgr. Kuchař, stíhaných pro pokus trestného činu poškozování věřitele ...

Pozn. policejního rady: O úkonu byli obhájci písemně vyrozuměni a úkonu jsou přítomni JUDr. Monsport, JUDr. Krejčí a Mgr. Jilg.

K věci:
V roce 1999 RRTV projednávala jednací bod navýšení základního jmění společnosti CET 21. Příslušelo jí to z důvodu, že zákon předepisoval, že regulační orgán s takovýmto navýšením vysloví souhlas. Rada se žádostí CET 21 zabývala opakovaně. V první fázi toto navýšení nepovolila, protože navýšení by v tomto případě přineslo změnu vlastnické struktury, která by byla v rozporu s tehdy uplatňovanou zásadou Rady nazývanou „51 : 49“. Zásada „51 : 49“ bylo vnitřní pravidlo Rady, tímto způsobem si Rada vyložila znění zákona zakazujícího převod licence. Rada povolovala pouze takové změny, kdy změna původních vlastníků nepřevýšila 49 procent. Poté CET 21 žádost upravil a v druhé fázi se tato žádost do tohoto vnitřního kritéria už vešla, tím že nové vlastnické subjekty nepřesáhly vlastnicky těch 50 procent. Rada si v této souvislosti nechala vypracovat také právní expertízy, jestli ve svém rozhodnutí není omezena probíhajícími soudními a arbitrážními spory. Výsledek zněl, že není. Rozhodnutí Rady nemělo konstitutivní charakter, Rada se k meritu vyjadřuje z toho pohledu, zda změna není v rozporu se zákonem o rozhlasovém a televizním vysílání, respektive zda zamýšlená změna by nevedla k takovému stavu, který by mohl být příčinou neudělení licence. Z tohoto pohledu Rada konstatovala, že vše je v souladu se zákonem a koncem roku 1999, někdy před Vánoci, svým hlasováním navýšení základního jmění CET 21 povolila. Důkazem toho, že rozhodnutí skutečně nemá konstitutivní charakter je fakt, že k faktickému navýšení nakonec nedošlo, protože k navýšení dochází rozhodnutím majitelů, zároveň však navýšení musí zapsat rejstříkový soud. Poslední věc se nakonec nestala, tudíž k navýšení nedošlo. Rada navýšení základního jmění u společnosti s ručením omezeným z řádově statisíců na miliony považovala u společnosti, jejíž obrat je několik miliard korun, za pozitivní krok. To platí obecně.

Otázka policejního rady:
Můžete se prosím vyjádřit, jak závazné jsou výzvy Stálé komise Poslanecké sněmovny pro sdělovací prostředky pro rozhodování Rady?

Odpověď svědka:
Rada je zcela nezávislý orgán, jakési „příkazy“ nebo „doporučení“ Poslanecké sněmovny může, ale nemusí akceptovat.

Otázka policejního rady:
Policejním radou je Vám předložena fotokopie usnesení Stálé komise Poslanecké sněmovny pro sdělovací prostředky ze 6. schůze konané dne 30. září 1999. V bodě 2 tohoto usnesení je konstatováno: Stálá komise vyzývá Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, aby zabránila nevratným krokům v rámci současných majetkových poměrů ve společnosti CET 21. Můžete se vyjádřit k předložené listině, zejména k důvodům předmětné výzvy?

Odpověď svědka:
Tato výzva byla učiněna v souvislosti s probíhajícím sporem o televizi Nova. Rada si v této věci nechala vypracovat nezávislé právní expertízy, jestli existuje nějaká předběžná otázka, která by ji bránila žádost CET 21 vyřídit. Výsledek byl, že předběžné otázky neexistují. Svůj postup Rada popsala ve Výroční zprávě z roku 1999, kterou předkládá Poslanecké sněmovně. Poslanecká sněmovna tuto výroční zprávu posléze schválila.

Otázka policejního Rady:
Uvedl jste, že si Rada nechala vypracovat nezávislé právní expertízy, můžete upřesnit od koho?

Odpověď svědka:
Konkrétní instituce nebo jména nejsem schopen po čtyřech letech z hlavy uvést, ale seznam těchto expertíz je součástí zmiňované Výroční zprávy za rok 1999.

Otázka policejního rady:
Můžete se vyjádřit, jaké důvody byly zástupci společnosti CET 21, s. r. o . prezentovány ohledně navýšení základního jmění, zejména přistoupení nových společníků spol. EDIKON, a. s. a MEF MEDIA, a. s.?

Odpověď svědka:
Důvodem přistoupení spol. EDIKON a MEF byla skutečnost, že jeden z vlastníků CET 21 dr. Vladimír Železný měl zablokované účty, tuším, že na podnět ČNTS nebo CME, to nevím přesně, a nemohl se navyšování účastnit. Vstupem spol. MEF by došlo k vlastnickému provázání se servisní firmou Česká produkční 2000, která zajišťovala servis pro spol. CET 21. Spol. EDIKON byla Radě prezentována jako firma, která by posléze měla vydávat zaměstnanecké akcie, čímž by došlo k většímu provázání s jejich zaměstnavatelem.

Otázka JUDr. Monsporta:
Činila někdy Rada vědomé kroky směřující k poškozování oprávněných zájmů spol. ČNTS, CME nebo CEDC?

Odpověď svědka:
Ne, Rada nikdy takové kroky nečinila. Rada řešila běžnou agendu, tak jak přicházela, v souladu s českým právním řádem. Po přijetí zákona č. 301/95 Sb., který umožnil zrušení neprogramových licenčních podmínek, o což CET 21 hned, jak to bylo možné, požádal, navíc Rada neměla zákonný rámec, jak vstupovat do vztahu licencované společnosti a její servisní organizace, v daném případě CET 21 a ČNTS. Konkrétně se jednalo o zrušení licenční podmínky č. 17.

Jestliže Lauderovi čeští přisluhovači obviňují RRTV z nějakého pochybení právě v souvislosti s navýšením základního jmění CET 21, opravdu si nevybrali příliš dobře. Z účelovosti je usvědčuje obyčejná logika. Na hlavním sporu mezi CET 21 a ČNTS, tedy na odstoupení od smlouvy, se nemění vůbec nic, ať už je základní jmění CET 21 dvě stě tisíc anebo deset miliónů, či jestli CET 21 aktuálně patří Petrovi nebo Pavlovi. Stále spolu jsou ve sporu dvě stejné právnické osoby.

Také si dost dobře neumím přestavit, že by RRTV standardně podanou žádost o souhlas s navýšením základního jmění odmítla s odůvodněním, že si to nepřejí poslanci. K odmítnutí musejí existovat zákonné důvody. Právě proto si také Rada nechala vypracovat právní expertízy, zda existuje nějaká předběžná otázka, která by jí bránila souhlas udělit.

Rovněž vztah navýšení k arbitrážím vedeným s Českou republikou je značně problematický. Železný nenavyšoval proto, že mu Američané zablokovali účty. Po Radě pak chtěli, aby zamezila, aby místo něho navýšil někdo jiný. Tak proč mu neodblokovali účty? Ano, je pravda, že amsterdamská arbitráž předběžně Železnému nařídila, aby se vrátil do náruče CME. Když pomineme, že arbitráž subjektu A (Železný), nařizovala, co má udělat subjekt B (CET 21), bylo to stejně prakticky nevykonatelné, protože Železný i jako šedesátiprocentní vlastník potřeboval ke všem úkonům podpis ještě dalšího jednatele. V zápětí však arbitři svoje předběžné opatření zase zrušili a v konečném výroku naopak konstatují, že Železný nezpůsobil CME žádnou škodu. Hlavně však: nezapomínejme, prosím, že celá tato debata je vlastně hypotetická, protože k faktickému navýšení nakonec stejně vůbec nedošlo.

Kritici Rady také tvrdí, že Ronald Lauder arbitráž zahájil v reakci na to, že mu RRTV znemožnila domoci se náhrady škody na Vladimíru Železném. Ale ani to není pravda. Souhlas s navýšením základního jmění Rada vyslovila 21. prosince 1999, zatímco první arbitráž proti České republice Lauder zahájil už 19. srpna 1999.

To nejlepší nakonec. Nález (prohrané) stockholmské arbitráže navýšení základního jmění CET 21 sice okrajově zmiňuje, ale prakticky vůbec ho neřeší. Londýnští arbitři se navýšením zabývali, ale jejich nález jakékoli pochybení RRTV v odstavci 313 přímo odmítá: Arbitrážní soud zastává názor, že žádná z činností nebo nečinností Mediální Rady nezpůsobila přímou ani nepřímou škodu investicím pana Laudera.

To však Lauderovým komplicům nebrání, aby si dál vedli svou. Naposledy před Křečkovou vyšetřovací komisí. Publicista a člen nové špidlovsko – dostálovské RRTV Václav Žák, který několik let sepisoval články o vině Rady, až se mu kouřilo od pera, se tam dokonce iniciativně vnutil jako svědek. Svědek, který sice u ničeho nebyl, ale o to více má ve všem jasno.

 
Válka o Novu

Válku o Novu provázela řada soudních sporů mezi ČNTS a CET 21. Ve Výroční zprávě za rok 1999 (str. 48) k tomu Rada napsala:

Jde o řadu žalob vztahujících se k porušování smluvních vztahů mezi ČNTS a CET 21. Tyto typické obchodní spory řeší příslušné obchodní soudy (ochranné známky, autorská práva atd.). Rozhodnutí soudu se v některých případech mohou dotýkat zákona o vysílání, ale Rada ve věci může rozhodnout až po pravomocném rozhodnutí soudu, což se dosud nestalo. Přehlednost konfliktu komplikuje také řada předběžných opatření příslušných soudů, převážně vzápětí zrušených. I v tomto případě by však Rada mohla reagovat až na rozhodnutí soudu ve věci – takové rozhodnutí však doposud nebylo vyneseno. Jediný subjekt figurující v celém komplexu sporů, se kterým dnes má Rada podle zákona o vysílání co do činění, je CET 21 jako provozovatel celoplošného televizního vysílání s licencí.

Pozoruhodné je, že v souvislosti s válkou o Novu byla předmětem kritiky českých médií vždy pouze Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Tedy instituce, která k řešení tohoto obchodního sporu neměla žádné kompetence. O jediný nástroj, totiž licenční podmínku č. 17, ji připravila již několikrát zmiňovaná novela zákona o vysílání 301/95 Sb. (Marvanová a spol.). Naopak o soudech, v jejichž kompetenci kauza byla a které ji nikdy uspokojivě nevyřešily, nenapsal nikdo nic. Není to trochu zvláštní? Za chvíli bude řeč o Michalu Donathovi a jeho PR agentuře. Že by byl až tak šikovný?

Ačkoli soudních sporů byla celá řada, ten skutečně důležitý byl pouze jeden. Šlo o spor, kterým ČNTS napadla odstoupení CET 21 od smlouvy o spolupráci, k němuž došlo 5. srpna 1999. Jinými slovy – soud měl rozhodnout, zda k odstoupení od smlouvy došlo podle práva či nikoli. Spor měl několik zásadních zvratů, od 14. prosince 2000 do 14. listopadu 2001, tedy téměř rok, dokonce platil pravomocný rozsudek, který rozhodl ve prospěch Železného strany. Peripetie této soudní války popsal v materiálu nazvaném Chronologie sporu mezi ČNTS a CET 21 na své internetové Louči Milan Šmíd:

Spor se vede „o určení neplatnosti odstoupení, o určení existence právního vztahu a o povinnosti plnění vyplývající z právního vztahu.“

- 9. 8. 1999 – ČNTS podává žalobu u Krajského obchodního soudu, podle něhož vypovězení smlouvy Železným (CET 21) je neplatné, a CET 21 by se měla k ČNTS vrátit.

-  4. 5. 2000 – Krajský obchodní soud vydává rozhodnutí příznivé pro ČNTS.

- 14. 12. 2000 – Vrchní soud rozsudek Krajského obchodního soudu jako konečná instance ruší (na Barrandově se slaví ohňostrojem v přímém přenosu televize Nova).

- 14. 11. 2001 – dovolání ČNTS k Nejvyššímu soudu slaví úspěch. Jeho rozsudek ruší předchozí rozhodnutí a vrací případ k novému projednání, tentokráte soudu městskému, neboť obchodní soudy mezitím zanikly.

- 4. 7. 2002 – Městský soud znovu projednal žalobu ČNTS a odmítl ji z toho důvodu, že požadavky ČNTS nebyly dostatečně a reálně specifikovány.

- duben 2003 – Vrchní soud ruší rozhodnutí Městského soudu a vrací ho k novému projednání.

- 28. 7. 2003 – stání u Městského soudu, jednání odročeno na 6. října 2003.

- 4. 8. 2003 – CME/ČNTS podává u Městského soudu další novou žalobu, ve které se už nemluví o exkluzivitě, ale přímo se žádá náhrada škody.

- 6. 10. 2003 – stání u Městského soudu v Praze po dohodě právních zástupců obou stran odročeno na prosinec.

- 8. 10. 2003 – CME a PPF souběžně oznamují, že uzavřely transakci, podle níž PPF kupuje ČNTS, čímž se žalovaný i žalobce ocitají u jediného majitele.

Následovalo pochopitelně zastavení soudního řízení. Vyplývá z toho, že konečný verdikt, jestli postup Vladimíra Železného a CET 21 z 5. srpna 1999, kdy přerušili spolupráci s ČNTS, odstoupili od smlouvy a odstěhovali Novu na Barrandov, proběhl či neproběhl podle práva, se už nikdy nedozvíme.

Tady by mohl celý příběh války o Novu končit. Kdyby ovšem Lauderovi právníci – paralelně s probíhajícím soudem – nevymysleli geniální úkrok stranou. Říkám tomu substituce protivníka. Výsledek soudu mezi ČNTS a CET 21 byl od začátku nejistý. I Lauderovým lidem muselo být jasné, že procento možného úspěchu v soudní při není příliš vysoké. Ale co to zkusit jinak? Což takhle vyměnit protivníka? Co kdyby Vladimíra Železného, který je kluzký jako úhoř, umí se bránit všemi možnými i nemožnými prostředky, má šikovné právníky a řada paragrafů navíc hraje v jeho prospěch, nahradili někým jiným, kdo je neohrabaný, nemá motivaci a jeho úředníci jsou častokrát líní a neschopní a možná, že i úplatní? Asi tohle se početnému týmu Lauderových právníků honilo hlavou. A tak se jednoho dne stalo, že spor Lauder – Železný se z ničeho nic změnil na spor Lauder – Česká republika. Co na tom, že Česká republika nikdy nebyla garantem smluv mezi ČNTS a CET 21. Co na tom, že Železného si „vymyslel“ a do dvojjediné role neomezeného šéfa Novy instaloval sám Lauder. Co na tom, že mizerné smlouvy, na kterých stála problematická rozdvojená konstrukce Novy, sepsali právě Lauderovi právníci. Co na tom, že meritem sporu bylo ono odstoupení od smlouvy. Objevilo se kouzelné slovo – arbitráž.

 
Válka o Novu

S tímhle šikovným manévrem Lauderových právníků souvisí rovněž nekonečná vina většiny českých novinářů, kteří o válce o Novu psali. Příliš si nelámali hlavu s tím, jak je to možné, že hlavním protivníkem Ronalda Laudera a jeho CME najednou přestal být Vladimír Železný a na jeho místo nastoupila Česká republika. Dokonce šli ještě dál a Železného a Českou republiku rovnou hodili do jednoho pytle. A tak se stalo, že každý, kdo se jen trochu odvážil hájit zájem České republiky a poukazoval na nesrovnalosti v tvrzení Lauderových lidí či na protizákonnou činnost CME, byl automaticky označen za Železného komplice a patřičně vymáchán v bahně českého tisku. Něco o tom vím.

Přitom právě tohle zaměňování je podstatný moment. V zásadě totiž existovaly pouze čtyři varianty, jak mohla celá kauza dopadnout, přičemž pouze tři měly jakous takous logiku.

První varianta: Vladimír Železný ani Česká republika nezpůsobili Ronaldu Lauderovi (respektive CME) žádnou škodu.

Druhá varianta: Vladimír Železný i Česká republika způsobili Ronaldu Lauderovi škodu.

Třetí varianta: Vladimír Železný způsobil Ronaldu Lauderovi škodu, Česká republika nikoli.

Jenomže výsledkem je to, že po skončení všech soudů a arbitráží platí nejméně pravděpodobná a ve skutečnosti zcela nesmyslná čtvrtá varianta: Vladimír Železný žádnou škodu Ronaldu Lauderovi nezpůsobil, škodu v neuvěřitelné výši více než deseti miliard korun mu způsobila Česká republika.

Jak se něco takového mohlo stát? V arbitrážích zdaleka nejde pouze o paragrafy, důležitá je i atmosféra kolem. Velkou roli hraje i politická a společenská atmosféra, zkrátka veřejné mínění, které šikovní právníci umějí před arbitrážním tribunálem „prodat“. A to je něco pro „píárové“ šamany z mediálního zákulisí. Vladimíra Železného a CET 21 zpočátku války o Novu mediálně zastupoval Roman Bajčan, později PR agentura Cepra. Avšak ani Ronald Lauder a CME/ČNTS neponechali nic náhodě. A jak se na konci ukáže, jejich volba byla dobrá.

Pro své mediální a „píárové“ zastupování si vybrali PR agenturu Donath – Burson – Masrteller, což je česká pobočka renomované zahraniční PR firmy s filiálkami po celém světě. Tam však má v názvu pouze druhé a třetí jméno. To první jméno z českého názvu patří šéfovi a spolumajiteli domácí odbočky Michalu Donathovi. A Donath se ukázal být mužem na svém místě. Odvedl profesionální práci. Většina českých novinářů přebrala jím vytvořenou variantu sporu. Koneckonců Michal Donath má pro takovou činnost tu „nejlepší“ průpravu. Dle otevřených zdrojů (www.cibulka.com) je to dvojnásobný agent StB, vedený pod krycími jmény Kurt a Lev, důvěrník StB vedený pod krycím jménem Don a tajný spolupracovník StB vedený pod krycím jménem Kurt. Z jeho nepřímých náznaků v tisku lze odhadovat, že mu tahle zakázka vynesla necelých 100 milionů korun. V porovnání s Lauderovými 10 miliardami je to vlastně pakatel.

Výroční zpráva RRTV za rok 1999 (str.48) k tomu uvádí:

Spor o Novu je provázen znepokojivou skutečností: To, co si lze o sporu přečíst, slyšet a vidět v médiích, se výrazně rozchází s obrazem, který vychází z věcného studia dokumentů a zákonů, vztahujících se ke kauze. Virtuální realita zde zatím vítězí nad fakty. Není účelem ... (této zprávy) analyzovat příčiny tohoto stavu, rozhodně to však vypovídá o profesionalitě, odpovědnosti, nezávislosti a korektnosti našich médií. Bude třeba vyhodnotit relativně nový prvek, tj. práci PR agentur a jejich masivní dopad na vytváření veřejného mínění. Dotazy i hodnocení kauzy ze strany poslanců, členů Stálé komise na 6. schůzi Stálé komise ostatně vycházely právě z tohoto mediálního obrazu kauzy, vytvořeného převážně PR agenturami.

 
Válka o Novu

Co je to arbitráž? Řada lidí si myslí, že arbitráž je soud. Svádí k tomu podobná terminologie, která se i zde používá. Jenže arbitráž není součástí justice, nýbrž je to vlastně soukromý podnik, takové „eseróčko“. Předmětem činnosti „eseróčka“ je rozhodování sporů, většinou obchodních. Firma A uzavře smlouvu s firmou B a její součástí je také ujednání, že v případě nějakého budoucího sporu, který mezi nimi vznikne, se obrátí nikoli na soud, nýbrž k té a té rozhodčí instituci, která jejich při rozhodne, a zároveň se už ve smlouvě zavážou, že takové rozhodnutí budou respektovat. Asi tak jako kdyby se Franta s Pepíkem dohodli, že když se pohádají, rozsoudí je Láďa a bude to platit. Vzhledem k tomu, že vlastně neexistuje žádná možnost odvolání, největší výhodou arbitráže oproti klasickému soudnímu řízení je její rychlost. V praxi to probíhá tak, že každá strana sporu jmenuje svého arbitra a ti se společně dohodnou na arbitru třetím. „Rozsudku“ se v arbitrážní praxi říká nález a jeho součástí je i tzv. rozhodnutí.

Arbitráže související s válkou o Novu proběhly tři: amsterdamská, londýnská a stockholmská. Tou čtvrtou – vídeňskou – Lauder pouze vyhrožoval.

Tzv. amsterdamská arbitráž proběhla mezi CME a Vladimírem Železným. Předmětem sporu byla údajná škoda, kterou měl Železný způsobit společnosti CME. Arbitrážní tribunál nakonec 13. února 2001 rozhodl, že Železný CME žádnou škodu nezpůsobil, ale protože porušil nekonkurenční doložku smlouvy se CME, musí CME vrátit 27,1 miliónů dolarů (v přepočtu asi 1 miliardu korun), za což dostane zpátky 5,8 % (bezcenného) podílu v ČNTS v akciích společnosti Nova Consulting. Jinými slovy – rozhodčí soud zrušil jejich obchodní transakci z roku 1997 a rozhodl, že strany si vymění původní plnění. Celá věc souvisela s poměrně složitou obchodní transakcí, během které Železný za vypůjčené peníze získal části podílů ostatních společníků v CET 21, čímž pro sebe získal 60 procentní majoritu, a naopak CME navýšilo svůj podíl v servisní ČNTS.

Lauderovi „píáristé“ vydávali výsledek téhle arbitráže za vítězství CME, Železný vcelku střízlivě mluvil o remíze. Já si myslím, že to ve skutečností bylo jeho velké vítězství, protože právě tímhle verdiktem mohla pro Železného a Novu celá kauza definitivně skončit. Zbývalo zaplatit tu miliardu. To byla cena za „klid“. Jenže právě v téhle chvíli se Železný dopustil doslova fatální chyby. Ačkoliv jeho noví investoři z okruhu Jiřího Šmejce potřebnou miliardu shromáždili, Železný nezaplatil a začal spekulovat. Od téhle chvíle to s ním půjde dolů. Zpochybní sám sebe i celou Novu. Brzy se vynoří zajišťovací smlouva s lichtenštejnskou nadací Astrona, ale také jeho trestní stíhání za poškozování věřitele. Vyspí se i ve vazbě.

V souvislosti právě s touto kauzou jsem jako svědek vypovídal na policii. Policejní rada se mě ptal na okolnosti navýšení základního jmění CET 21 v roce 1999. Píšu o tom v kapitole Mnoho povyku pro nic. Spíše pro zajímavost uvádím, že to bylo poprvé a naposledy, co jsem byl v souvislosti s válkou o Novu, respektive spíše s jednou z jejích vedlejších kauz, orgány činnými v trestním řízení na cokoli tázán. (Pozn. 2008: Knihu Válka o Novu jsem napsal v roce 2004. V roce 2005 policejní vyšetřování proběhlo. Psal jsem o něm tehdy v článku Veřejné oznámení o Martinu Janu Stránském.)

V tzv. londýnské arbitráži proti sobě stáli Ronald Lauder a Česká republika. Lauder se v ní podle česko – americké dohody o ochraně investic coby americký občan domáhal náhrady škody za svoji údajně zničenou investici. Lauder tuhle arbitráž zahájil 19. srpna 1999, konečný verdikt zazněl 3. září 2001. Ačkoli londýnskou arbitráž Ronald Lauder prohrál na celé čáře, našla se spousta politiků a novinářů, kteří bez mrknutí oka tvrdili pravý opak. Kdopak jim to asi našeptával? Že by Michal Donath a spol.?

V rozhodnutí londýnského arbitrážního tribunálu se v bodě 2 sice praví:

Odpůrce (Česká republika) se dopustil porušení své povinnosti upustit od svévolných a diskriminačních opatření, když v zimě 1993 změnil svůj původní názor, který byl znám Navrhovateli (Ronald Lauder) i široké veřejnosti, umožňující Navrhovateli vložit kapitálovou investici do držitele licence na televizní vysílání CET 21, a trval na tom, že účast Navrhovatele nebude provedena ve formě majetkové účasti, ale pouze prostřednictvím společného podniku.

Jenže arbitráž se nevedla o to, zda se Česká republika dopustila či nedopustila diskriminačního opatření, ale o náhradu škody. A hned v bodě 3 rozhodnutí se říká: Požadavek na vyhlášení, že Odpůrce (Česká republika) se dopustil dalšího porušení Dohody se zamítá a veškeré náhrady škod se zamítají. Ano, ta poslední věta je nejdůležitější: Veškeré náhrady škody se zamítají. Pro Laudera a spol. to byla studená sprcha. Vždyť jako svého zástupce do tribunálu jmenoval jednoho z nejlepších právníků na světě Lloyda Cutlera. Ale i ten hlasoval proti Lauderovým nárokům na odškodnění.

Proč se vlastně vedla také tzv. stockholmská arbitráž mezi CME a Českou republikou, ve které nakonec Česko utrpělo fatální porážku, pro mě dodnes zůstává záhadou. Rozumím samozřejmě tomu, že Lauderovi právníci to chtěli zkusit ještě v jiném gardu, takže o náhradu škody se tentokrát ucházela společnost CME, a to podle česko – nizozemské dohody o ochraně investic. Jenže už v počátku arbitráže se nabízela možnost obě arbitráže – londýnskou a stockholmskou – spojit do jednoho řízení. Tím, kdo to odmítl, ale kupodivu nebyl Lauder, nýbrž právní zástupci České republiky. Opravdu mne nenapadá žádný argument, v čem to mohlo být pro Českou republiku výhodné. Jeden důvod mne vlastně napadá, ale nechce se mi tomu skoro věřit. Že by si právní kancelář zastupující Českou republiku chtěla naúčtovat dvojnásobné palmáre? Každopádně by bylo velmi zajímavé vědět, kdo s tím nápadem přišel a kdo ho na Ministerstvu financí schválil. Výpovědi svědků z Ministerstva financí před Křečkovou vyšetřovací komisí byly značně zmatené a jen posílily podezření, že tu cosi smrdí.

Vzhledem k výsledku obou arbitráží je paradoxní, že podle tvrzení právníků je česko – americká dohoda o ochraně investic, podle které jsme v Londýně „vyhráli“, vůči České republice mnohem přísnější než česko – nizozemská dohoda, podle které jsme ve Stockholmu „prohráli“.

A pro úplnost ještě dodejme, že žádnou z těchto arbitráží jménem České republiky nevedla Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Jménem státu vystupovalo Ministerstvo financí. V jeho pravomoci byl rovněž výběr právní kanceláře, která Českou republiku zastupovala. 

Kompletní nálezy londýnské a stockholmské arbitráže (tzv. „mezitímní“ či „částečný“ nález, který rozhodl o vině Český republiky, přičemž o výši odškodnění se rozhodovalo až ve druhé fázi arbitráže), jakož i Záporné stanovisko arbitra JUDr. Jaroslava Hándla k mezitímnímu (částečnému) stockholmskému nálezu lze vyhledat na internetových stránkách Ministerstva financí (www.mfcr.cz) pod odkazem Odd. pro styk s veřejností a dalším odkazem Různé.

 
Válka o Novu

Podnět k zahájení arbitrážního řízení dala společnost CME 22. února 2000. Jako svého arbitra jmenovala soudce Stephena M. Shwebela z Washingtonu (USA). Česká strana jmenovala arbitrem JUDr. Jaroslava Hándla z Prahy (ČR). Oba jmenovaní se posléze dohodli na třetím arbitrovi dr. Wolfgangu Kühnovi z Düsseldorfu (SRN), který se stal předsedou tribunálu.

Jako svědkové CME v první fázi vypovídali Laura DeBruce, Michael Delloye, Fred T. Klinkhammer, Martin Radvan, Jan Vávra, Leonard M. Fertig a Marína Landová (bývalá zástupkyně vedoucího Úřadu RRTV). Písemně ve prospěch CME svědčili rovněž bývalí členové RRTV, kteří Nově udělili licenci, Jiří Brož a Miroslav Pýcha. Je to tentýž Pýcha, který v březnu 2003 napíše udavačský dopis, který se pro Špidlovu vládní koalici stane jednou ze záminek k odvolání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Pozdější policejní vyšetřování ovšem nic z jeho nařčení nepotvrdí.

Jako svědkové České republiky vypovídali Josef Josefík (předseda RRTV), Josef Musil (místopředseda RRTV) a Helena Havlíková (vedoucí Úřadu RRTV)

Českou republiku zastupovala advokátní kancelář Clifford Chance, 200 Aldersgate Street, Londýn, konkrétně Jeremy Carver a Audley Sheppard, a její česká pobočka Clifford Chance Pünder, Charles Bridge Center, Křižovnické náměstí 2, Praha 1, konkrétně Vladimír Petrus a Miroslav Dubovský. Za výběr této advokátní kanceláře bylo odpovědné Ministerstvo financí.

Předseda sněmovní vyšetřovací komise poslanec za ČSSD Stanislav Křeček k tomu později novinářům (14. listopadu 2003) řekne:

Ministerstvo financí nevybralo optimálního zástupce zájmů České republiky. Clifford Chance totiž, jak se ukazuje, zastupoval zájmy pana Laudera, nebo dokonce zájmy CME v Maďarsku. I když samozřejmě advokát může zastupovat různé klienty, není obvyklé, aby byl pověřen advokát zastupováním své protistrany, dokonce je to v České republice v rozporu s advokátní etikou.“

Otázkou je, kdo konkrétně o tomto výběru na ministerstvu rozhodl. Byl to tehdejší náměstek ministra financí Pavla Mertlíka a pozdější poslanec za ČSSD Jan Mládek? Pokud ano, znamenalo by to, že v kauze CME se najednou vynořují stejná jména jako při likvidaci banky IPB a jejím předání do rukou „spřátelené“ ČSOB.

O Janu Mládkovi Vladimír Železný říká, že mu od Ronalda Laudera vyřizoval vzkazy. Což o to, na tom, že i mezi znesvářenými stranami občas pendlují poslíčci, ještě není nic divného. Poněkud nestandardní je, když v této roli figuruje náměstek českého ministra financí.

Za pozornost rovněž stojí podívat se podrobněji, kdo konkrétně vlastně Českou republiku zažaloval. Spletenec firem s názvem CME je totiž poměrně složitý a mají sídlo v různých zemích. Žalující stranou byla v tomto případě nizozemská CME Czech Republic B. V. Jak ke svému vlastnickému podílu v ČNTS přišla, vyplývá z jejího podání, jež je součástí nálezu arbitráže, konkrétně jde o odstavce 5 a 6:

5
CME (Czech Republic B. V.) získala 99 procentní podíl v ČNTS postupně. V roce 1997 získala 5,8 procentní podíl nákupem české holdingové společnosti Nova Consulting, jež byla vlastníkem tohoto podílu, a v květnu 1997 získala 93,2 procenta od příbuzné společnosti CME Media Enterprises B. V., která sama v roce 1996 zakoupila 22 procent těchto akcií ČNTS od České spořitelny a. s. a 5,2 procent od CET 21 spol. s r.o.

6
Předtím, v roce 1994, zakoupila CME Media Enterprises B. V. 66 procentní podíl v ČNTS od společnosti Central European Development Corporation GmbH (CEDC), německé společnosti, jejímž skutečným vlastníkem byla táž americká společnost, jaká vlastnila CME i CME Media Enterprises B.V., a jejímž skutečným vlastníkem byl americký obchodník pan Ronald S. Lauder s bydlištěm ve Spojených státech amerických.

Všimněme si, že slovutní arbitři hovoří o akciích, ač ČNTS vždy byla společností s ručením omezeným. Ale to je jen malý detail. Důležitější je jiná věc. Všechny majetkové přesuny v ČNTS po zrušení licenční podmínky č. 17 už probíhaly mimo jakoukoli kontrolu Rady pro vysílání. Podstatné však je, že i ten hlavní a nejdůležitější majetkový přesun z německé CEDC na nizozemskou CME Media Enterprises B. V. se uskutečnil za zády Rady. Licenční podmínka č. 17 byla v roce 1994 ještě v platnosti a Rada k této operaci nikdy nedala souhlas. To samé platí i o přesunu 5,2 procenta v roce 1996. Šlo proto o zjevné porušení zákona. Jenže Lauder a spol. zašli ve svých tvrzeních před arbitrážním tribunálem ještě dál. Vytvořili teorii, že CME investovala prostřednictvím CEDC.

Vzhledem k pozdějšímu desetimiliardovému verdiktu arbitráže je takřka neuvěřitelné, co o převodu podílu v servisní ČNTS od původního německého investora CEDC na nizozemskou CME napsal ve svém separátním Záporném stanovisku arbitr JUDr. Jaroslav Hándl:

Je opravdu právně absurdní tvrdit, že investice CEDC provedené v r. 1993 jsou investicemi CME provedenými prostřednictvím CEDC, jelikož z dokumentu předloženého stěžovatelem v tomto řízení je jasně vidět, že CME Media Enterprises B. V. byl řádně zřízen (začal existovat) registrací v Nizozemí dnem 4. 8. 1994. CEDC by byl nemohl provést investici v r. 1993 jménem společnosti, která v tu dobu ještě neexistovala. CEDC jako právnická osoba neodpovídá podmínkám článku 1, paragraf b/, bod (ii) nizozemsko-české Dohody, kde se praví, že termín „investor“ zahrnuje „právnické osoby založené podle zákonů jedné ze smluvních stran“. Je tudíž jasné, že investice provedená v r. 1993 CEDC byla investicí německé společnosti, a tudíž nemohla být chráněna Dohodou uzavřenou mezi Nizozemím a Českou republikou.

Vyplývá z toho, že stockholmská arbitráž měla být zastavena už na samém počátku. Problém je v tom, že Hándl se svými logickými argumenty neuspěl. Zbývající dva arbitři ho přehlasovali a rozhodli jinak. Sice v rozporu se zdravým rozumem, ale i takové rozhodnutí v arbitráži platí. A nejde se proti němu odvolat.

 
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Další > Konec >>

Strana 7 z 15
Unisono...
výběr z foto...
phoca_thumb_m_13-2003-s-Mirkem-Topolankem-krest-knihy-Ukradena-televize.JPG phoca_thumb_l_44-2008-New-York-Central-park.JPG phoca_thumb_m_27-2006-Italie-Benatky.JPG phoca_thumb_m_13-2005-Dunaj-Visegradska-ctyrka.JPG phoca_thumb_s_18-2005-Nizozemi-Amsterdam.jpg 07-1977-foto-na-tablo.jpg 21-1998-Unisono.jpg phoca_thumb_s_51-2008-Rhona-Montreux-Deep-Purple.jpg phoca_thumb_s_58-2010-Dansko.JPG 18-1989-Unisono-s-Jirinou-Urbanovou.jpg phoca_thumb_l_19-2008- s-Ladou-Jaklem-a-Jirkou-Balvinem-krest-knihy-Spinava-hra.JPG phoca_thumb_s_20-2008-s-Milou-Kucerou-Davidem-Stadnikem-a-Zdenkem-Duspivou-arbitraz-v-Londyne.JPG phoca_thumb_s_27-2006-Italie-Benatky.JPG phoca_thumb_l_04-2001-Vatikan.jpg phoca_thumb_m_14-2005-Filadelfie-zvon-Svobody.jpg phoca_thumb_s_10-1990-Praha-s-Petruskou.jpg phoca_thumb_s_14-1985-Odyssea.jpg phoca_thumb_l_30-2005-Niagara.jpg phoca_thumb_s_09-2004-Pompeje.jpg phoca_thumb_l_26-2008-New-York-Wall-street.JPG
Ulti Clocks content