Kdyby se v britské Konzervativní straně mělo vylučovat za odlišný názor na setrvání v Evropské unii, nevím, zdali by vylučovali brexitáři nebrexitáře či nebrexitáři brexitáře. Kupodivu v kolébce demokracie se pod jednou stranickou střechou stále ještě snesou zastánci obou názorů, přestože to právě tam a právě dnes je dělení takřka osudové. Na rozdíl od České republiky. Tady czexit není na pořadu dne a debaty o něm jsou čistě akademické. (18-03-2019)

Pokud si snad myslíte, že pod praporem vítězné liberální demokracie stále platí okřídlené Voltairovo: „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit vaše právo to říkat,“ hluboce se mýlíte. Už zase platí: „Nesouhlasím s vámi, a proto udělám vše pro to, abych vám zavřel hubu.“ Proč to tak je? Protože ona tolik vzývaná liberální demokracie už dávno není ani liberální, ani demokracie. Naopak, máme tu zpátky naši starou známou, možná přesněji nechvalně známou diktaturu. I ta se ale změnila. Diktatura proletariátu se pod kuratelou liberální demokracie, co není ani liberální, ani demokracie, přeměnila na diktaturu menšin. (13-03-2019)