Ve středu v poslanecké sněmovně opět proběhla jedna naprosto bezvýznamná událost, totiž volba jednoho člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, dozajista naprosto bezvýznamného orgánu. Co mě k tomuto tvrzení o naprosté bezvýznamnosti oné volby i bezvýznamnosti onoho orgánu opravňuje? Nikdo o tom nepíše, nikdo to nekomentuje, že byli nominováni čtyři kandidáti a kdo to je, nikoho nezajímá. Výsledek – žádný z kandidátů opět nebyl zvolen – prakticky nikdo nezaznamenal.

Poněkud to nekoresponduje s minulou volbou, kdy moje nominace byla předmětem zvýšené pozornosti médií, dehonestační kampaně České televize, zvýšené aktivity svazáků z úderky jménem Milion chvilek pro demokracii, kteří iniciativně psali všem poslancům, že mě nemají volit, ba dokonce protištěpánkovské demonstrace několika desítek ovcí v čele s Miroslavem Kalouskem na Malostranském náměstí.

Při použití obyčejné logiky mi z toho všeho vychází, že pokud je tedy volba jednoho člena bezvýznamné Rady pro vysílání naprosto bezvýznamná událost nehodná ani té nejmenší pozornosti médií, což nepochybně je, musím já naopak být, vzhledem k oné mimořádné pozornosti při minulé volbě, osobnost velmi významná.

A to potěší. Vítejte ve světě našich novinářů a naší politiky!

Zároveň to svádí k úvaze, proč vlastně Česká televize proti mně spustila onu dehonestační kampaň, proč aktivističtí svazáci psali všem poslancům, aby mě nevolili, a proč desítky ovcí demonstrovaly na Malostranském náměstí.

Opět stačí použít obyčejnou logiku. Demonstrovaly proti skutečné svobodě slova, proti větší legislativní svobodě privátních elektronických médií a za ještě větší selekci zpráv, selekci hostů a selekci témat, jež provádí Česká televize, tedy za její ještě větší názorovou jednostrannost a za její ještě větší finanční netransparentnost. Proč?

Protože přesně to – totiž kritika selekce zpráv, kritika selekce hostů a kritika selekce témat, jež provádí Česká televize, tedy kritika její názorové jednostrannosti a finanční netransparentnosti a plédování za větší svobodu privátních elektronických médií a skutečnou svobodu slova – jsou témata, jež hájím a o kterých dlouhodobě píšu a mluvím.

Takže o co jde České televizi a kruhům, jež jsou na ni finančně napojeny? Zcela přesně to 3. 10. 2018 ve svém komentáři na Neviditelném psu vystihl Ondřej Neff:

„Celá ta štvanice proti Štěpánkovi velkým obloukem obcházela podstatu. Ta tkví v tom, že Štěpánek kritizoval ideologicky jednostranné zaměření České televize, která se stala platformou jednoho z mnoha proudů rezonujících společností: jako orgán veřejné služby má dávat prostor všem proudům, což nečiní. Hrozilo nebezpečí, že kritik Štěpánek bude coby člen RRTV tuto pluralitu hájit a prosazovat, což způsobí televizním mentorům přinejmenším nepohodlí.“

20. 12. 2018