Napsali o mně - 2018

Hnutí ANO se nominovalo do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Petra Štěpánka. Mnozí tuto nominaci kritizují. Komentátor Jan Schneider nominaci hnutí ANO naopak brání a považuje ji za nákrok k demokracii.

Hnutí ANO se rozhodlo nominovat do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) Petra Štěpánka a začaly se dít věci. Královéhradecký rocker a publicista Petr Štěpánek je přitom v médiích jako doma. Působil v RRTV i v dozorčí radě Českého telekomunikačního úřadu. Kdysi byl členem ODS, v současnosti tíhne ke konzervativním postojům, kritickým k současné EU, domácímu politickému a mediálnímu establishmentu.

Českou televizi nepovažuje za veřejnoprávní, ale zločineckou organizaci, která neplní své zákonné povinnosti tak, jak by měla. Premiéra Babiše kromě toho označil za slovenského gaunera a jeho vládu za estébáckou. A mnoho dalších věcí řekl a napsal.

Někdo se tu smrtelně osypal

Ředitel České televize Petr Dvořák se k této nominaci vyjádřil, přestože je více než sporné, zda k jeho postavení patří kádrovat názory kandidátů do RRTV a sdělovat své domněnky o jejich kvalifikaci a nestrannosti. Dvořák uvedl: „RRTV má zásadní vliv na podobu a fungování mediálního prostředí v Česku. Pokud se tedy mezi osobnostmi nominovanými do toho orgánu objeví někdo, kdo otevřeně vyzývá k likvidaci médií veřejné služby, vnímám to jako signál extrémně nebezpečného vývoje. Nemám ani důvěru v to, že by takový člověk dokázal posuzovat činnosti médií nestranně a věcně.“

Ozvali se i další, například předseda Syndikátu novinářů Adam Černý a filmař Martin Vadas: „Nejsilnější vládní strana se rozhodla nominovat do RRTV člověka, který se netají svou snahou o zničení České televize. Považujeme Českou televizi a Český rozhlas za naprosto klíčové instituce. Vyslat do jejich klíčového orgánu státní správy jejich zarytého odpůrce, považujeme za nezodpovědný hazard s jejich budoucností a ve svém důsledku i s budoucností naší země.“

Aristoteles nazval eristikou snahu zvítězit ve sporu bez ohledu na pravdivost prosazovaného tvrzení či správnost argumentace. Módní pojem hybridní války je tedy sám o sobě jedním z takových logických klamů, kterým chce jedna strana diskreditovat způsob vedení sporu napadenou stranou. Citované výroky mohou sloužit jako dobrá ilustrace, protože Štěpánkovu kritickou snahu přimět veřejnoprávní média fungovat podle zákona vydávají za snahu je zničit úplně, a tím chtějí zdiskreditovat Štěpánkovu nominaci. A to již ani nezkoumáme, jaké mají autoři těchto výroků finanční vztahy s médii, jejichž současné fungování ve jménu demokracie tak srdnatě hájí před Štěpánkovou kritikou.

Demokracie nebo její ohrožení?


Návrh hnutí ANO je vskutku zvláštní. Ti, kteří se nezbavili totalitárního myšlení, vysvětlují situaci velmi prostomyslně, že prý Štěpánek hnutí ANO kritizoval, a proto je třeba nějakou funkcí mu ucpat ústa a tím se zbavit jeho rýpavých poznámek. Kdyby jednal Babiš podle tohoto scénáře, nestačila by mu celá státní správa na uplacírování všech, co se o něj otírají.

Štěpánek sám přiznal, že byl nabídkou překvapen, protože hnutí ANO ani Andreje Babiše coby publicista v minulosti nešetřil. Vyšlo mu z toho, že v hnutí ANO převážila odpovědnost za podobu naší televizní a rozhlasové scény, že je s tím potřeba něco udělat, a že zjistili, že Štěpánkova kritika, byť on sám stojí politicky jinde, se v tomto bodě s tou jejich shoduje, a že bude naopak výhodou využít tohoto synergického efektu, nota bene když nebudou nominovat svého nohsleda.

Jinými slovy, citovaní protektoři naší mladé demokracie varují před tím, abychom tuto demokracii vystavovali zvolením Štěpánka zátěžovým testům, a proto „nezištně“ nabízejí své kádrovací služby.

Co však oni považují za ohrožení demokracie, považuji já za nákrok k demokracii. Připomíná mi to totiž šedesátá léta, o nichž jeden současný režisér s úžasem a respektem řekl, že to byla světově i historicky unikátní situace, kdy stát platil výrobu filmů, které si z něj dělaly legraci.

Doufám, že příliš nepřestřelím, dovodím-li, že v hnutí ANO začíná klíčit poznání, jak je kritika potřebná, a že mnohem perspektivnější je pozorně jí naslouchat, protože to může vést k vlastní nápravě i k pochopení odlišných stanovisek a dokonce možnosti nalezení společné řeči.

Perličky

Připomeňme, co všechno v této souvislosti ještě zaznělo. Někteří televizní pracovníci, kteří jsou z nominace Štěpánka zřejmě takřka ve smrti, odhodili škrabošky a snaží se na něj něco najít. A našli. Štěpánek například napsal, že „mít ještě v roce 2018 cokoliv společného s hnutím ANO je stejný zločin, jako být ještě v roce 1989 členem KSČ.“ Pak to ale prý odstranil, stejně jako další kritické zmínky o Babišově hnutí.

Upřímně řečeno, co jiného měl Štěpánek dělat, když si tak trochu naběhl na vlastní vidle? Je navíc prima, že tím vlastně zpochybnil celý svůj původní výrok, a připomněl tím jak starý bonmot, že „všechno je jinak“, tak i anekdotu o zázračném rabínovi, který setrvával dlouhé chvíle s očima v sloup v úporné modlitbě, zatímco jej jeho žáci napjatě sledovali, když tu pravil: „Život je jak řetězový most“. Hned si to moudro začali žáci předávat od těch nejbližších k těm nejvzdálenějším, ale poblíž seděl jeden hubatý žák, který všem vyrazil dech, když se rabína zeptal: „A proč zrovna jako řetězový most?“. A tak se starý rebe zamyslel a řekl: „No tak né.“

Na Štěpánka pak – kromě toho, že si dovolil zastávat konkrétní politické názory – našli ještě jednu opravdu strašlivou věc. Jednu moderátorku prý nazval husou. To ale zaznělo z úst jiné moderátorky, kterou Štěpánek zřejmě smrtelně urazil tím, co o ní řekl – nic. Ani ta husa, vůbec nic. A zřejmě hodlá v tomto zlozvyku pokračovat, což je skutečně brutální, sexistické a trestuhodné.

A teď o tom terorismu

Štěpánkovým kritikům zřejmě vyrazil smrtelný pot poté, co objevili jeho strašidelný výrok na Facebooku, že by se měly Kavčí hory podminovat a zmáčknout knoflík. Sám Štěpánek říká, že zřejmě po setkání Trumpa s Putinem v Helsinkách napsal: „Česká televize je zločinecká organizace, jež nám za naše vlastní peníze vymývá mozky. Výběr hostů je stabilně katastrofálně jednostranný, selekce informací dokonalá. V Událostech, komentářích tomu celodennímu antitrumpovskému a antiputinovskému vysílání nasadili korunu. Kavčí hory podminovat a zmáčknout knoflík. Howgh. A ještě jsem připojil smajlíka.“

Štěpánek dodal, že k tomuto bonmotu připojil „poznámku pro retardované“, že jde o nadsázku, protože „novodobým eurosvazákům s vymytými mozky evidentně schází schopnost pobrat, že také existuje něco jako ironie, satira a hyperbola“. Nicméně poté, co byla ohlášena jeho nominace do RRTV, dostal na sociální síti jakýsi „třídenní zákaz“, neklamné znamení, že ho nějaký bdělý eurosvazák skutečně nabonzoval.

Následné pokusy nějak proti Štěpánkovi zneužít jeho avizovaně provokativní, emocionální a zkratkovitý výrok o podminování Kavčích hor a zmáčknutí knoflíku dosvědčují u jeho nepřátel nedovzdělanost všeobecně kulturní, což není žádné překvapení, byť je to velmi povážlivé.

Stalo se totiž v roce 2001 v Basileji, kde známý skladatel, klavírista a dirigent Pierre Boulez byl policejním komandem uprostřed noci vytržen ze spánku a z luxusního hotelu eskortován na policejní stanici, kde mu oznámili, že je na seznamu lidí podezřelých z terorismu. Nějací protiterorističtí magoři zřejmě počítačově prověřovali všechna slova od stvoření světa, takže našli i Boulezův rozčilený výrok z šedesátých let, že všechny operní domy by měly být vyhozeny do vzduchu. A tak švýcarští policisté (patrně operně konzervativního ražení) Bouleze po mnohahodinovém výslechu sice propustili, ale pro jistotu mu aspoň zabavili pas. Asi do té doby, než zase vyslechnou všechny opery od stvoření světa, aby zjistili, zda je Boulez jenom tvrdý kritik, anebo všemi mastmi mazaný terorista.

Modleme se, aby někoho ve svatém zápalu tažení proti Štěpánkovi nenapadlo ještě ho napráskat kvůli tomu výroku na BIS ku prošetření, jestli to není nějaký fundamentalista, perfidně se maskující jako mediální expert.

Možná by se pak povedlo Štěpánka nezvolit a uchránit tak naši mladou demokracii a její skvělá, zdravými silami doposud nerozborně podporovaná veřejnoprávní média před tím strašným hazardem, že by se v RRTV objevil někdo, kdo má tu drzost se lišit, mít vlastní názor, být štiplavě ironický a pochechtávat se přitom neuctivě. A získávat tak paradoxně stále více nejen příznivců, ale dokonce poslanců, kteří budou hlasovat, zda se jeho nominace promění v členství v RRTV. Protože – jak lze odvodit z reakcí – ta nominace se trefila do černého. Holt, demokracie!

Jan Schneider, 24. 9. 2018

Zdroj ZDE