Rozhovory - 2018

V neděli před polednem kritizoval poslanec ODS Václav Klaus cenzuru na sociálních sítích a o několik hodin později mu na Facebooku zablokovali účet. Vy máte aktuálně stejnou zkušenost, protože vás Facebook zablokoval o dva dny později. Co ošklivého jste provedl nebo napsal?

Před několika měsíci, tuším, že se to týkalo setkání Trumpa s Putinem v Helsinkách, jsem postoval tohle: „Po dnešku nezbývá než zopakovat, že Česká televize je zločinecká organizace, jež nám za naše vlastní peníze vymývá mozky. Výběr hostů je stabilně katastrofálně jednostranný, selekce informací dokonalá. V Událostech, komentářích tomu celodennímu antitrumpovskému a antiputinovskému vysílání nasadili korunu. Kavčí hory podminovat a zmáčknout knoflík. Howgh." A ještě jsem připojil smajlíka.

Tenhle bonmot jsem použil víckrát a někdy k němu připojil i tohle: Poznámka pro retardované – Pozor nadsázka! Novodobým eurosvazákům s vymytými mozky evidentně schází schopnost pobrat, že také existuje něco jako ironie, satira a hyperbola.

No, a najednou mi za to Cukrblikovi cenzoři napálili třídenní ban den poté, co byla ohlášena moje nominace do Rady pro vysílání. Totalitní eurosvazácká úderka má evidentně pohotovost. Kdyby to nebylo k pláči, bylo by to k smíchu. Kdekdo do mě šije a já se nemůžu bránit.

A takhle my si tu žijeme.

Čerstvě jste byl nominován do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání s tím, že vás navrhuje hnutí ANO, které jste – stejně jako jejího předsedu Andreje Babiše – ve svých veřejných vyjádřeních nikdy nešetřil. Čím si to vysvětluje?

Probíhalo to takhle. Ležím si tak minulý týden u moře, když mi v tom zazvoní telefon. A na druhé straně jeden poslanec, nikoli z hnutí ANO, s dotazem, zdali bych neuvažoval o kandidatuře do RRTV. Byl jsem k tomu skeptický, ale neřekl ne. On odpověděl, že teda bude jednat.

A jednal. Výsledkem je, že za mojí nominací stojí širší skupina poslanců z několika politických stran. Že to nakonec zprocesovali tak, že mne navrhuje zrovna ANO, mě trochu pobavilo i překvapilo. Proč? Protože hnutí ANO ani Andreje Babiše jsem coby publicista v minulosti nijak nešetřil. Právě naopak.

Však jsem se na to také předsedy poslaneckého klubu ANO Jaroslava Faltýnka po návratu z cest zeptal, zda jim to nevadí. Odpověděl mi, že ne, dokonce právě naopak, že aspoň nebudou podezíráni, že si nominují nějakého svého nohsleda, naopak, že upřednostňují někoho, kdo se v dané problematice evidentně orientuje a dlouhodobě osvědčuje svoji názorovou konzistentnost i kritičnost.

V RRTV by však nemělo jít ani tak o politiku, ale o podobu domácí televizní a rozhlasové scény. Jak ten nynější stav hodnotíte (třeba i z pohledu veřejnoprávní versus soukromá média, ale i z jiných)?

Ten stav hodnotím jako neuspokojivý. Je tu dlouhodobý trend vytěsňovat celé názorové skupiny z veřejného prostoru. A nejvíc z médií hlavního proudu. Ta tolik vzývaná „liberální demokracie“, ve které žijeme, dnes už není ani liberální ani demokracie, už to není volná soutěž idejí, názorů a lidí. Naopak hodně to připomíná orwellovskou dystopii 1984. Fakt se tomu musím smát, jaký strach některé kruhy mají, že ve třináctičlenném kolektivním orgánu by mohl zasednout jeden jediný Štěpánek.

Některé historické podobnosti začínají být opravdu šílené. Když si mě na gymplu spolužáci zvolili předsedou třídy, byl jsem toho předsednictví úředně zbaven, protože jsem nebyl v SSM. Na vejšce mě pro změnu nechtěli připustit k imatrikulaci, protože jsem měl dlouhé vlasy. Teď naši kavárenští „demokraté“ (na čele s hrobařkou české mediální legislativy Hanou Marvanovou) opět bubnují, že někam nesmím. Ono to opravdu zvonku vyzerá, že už zase žijeme v totalitě. Sice trochu jiné, ale to na té smutné skutečnosti nic nemění. Jedni někam smějí, jiní ne.

Máte zkušenosti ze svého předchozího působení v RRTV, kterou v roce 2003 tehdejší předseda vlády Vladimír Špidla protiprávně odvolal. Můžete na jejich základě říci, co všechno na poli elektronických médií zmůže radní, a tedy jaké mohou reálně být vaše hlavní cíle ve funkci?

Radní, který tam sedí jak bluma, pobírá slušné peníze a občas jen zvedne ruku, nezmůže nic. Radní, který se nebojí otvírat témata, argumentovat a v diskusi přesvědčovat o správnosti svého pohledu ostatní, zmůže leccos. A to jak formálně, tak neformálně, jak na půdě rady, tak ve veřejném prostoru. Proč myslíte, že se kdysi za mého minulého působení v RRTV říkalo „Štěpánkova rada“, ačkoli jsem nikdy nebyl jejím předsedou? Už chápete, proč se některé kruhy mé nynější nominace tak bojí, že spustily takový povyk?

Patříte ke kritikům veřejnoprávní televize, ostatně i kvůli komentáři k ní jste byl na Facebooku zablokován. V čem by se měla Česká televize především změnit a jak té změny docílit, když jakýkoli pokus by byl z Kavčích hor a spřátelených formací zcela jistě označen za útok na nezávislost ČT?

Už léta říkám to samé, takže to jen zopakuju: Úkolem České televize je podle zákona „poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů“. Nic z toho Česká televize dlouhodobě neplní. Místo toho je hlásnou troubou jedné – eurohujerské – názorové partičky. Platíme to ale my všichni.

Česká televize se postupně přeměnila v nebezpečnou informační organizaci. Proč? Protože vysílá cinknuté, neúplné, zavádějící informace. Protože není nezávislým informačním zdrojem, nýbrž propagandistickým nástrojem.

Sám generální ředitel ČT Petr Dvořák se o Reportérech ČT nedávno vyjádřil, že je to Taliban. Já jsem svobodomyslný člověk, takže říkám, že i zdejší publicistický Taliban má právo říkat své názory. Problém České televize ale je, že nikdo jiný než tenhle Taliban tam prostor nemá. Ergo: Největší chybou naší veřejnoprávní televize není to, co vysílá, nýbrž to, co vůbec nevysílá. Selektuje informace, selektuje hosty, selektuje politiky.

To, jakým způsobem veřejná televize nálepkuje podstatnou část úplně normálních občanů coby extremisty, xenofoby či nácky, a to jen proto, že tito obyčejní lidé v dnešní neklidné době vyslovují své oprávněné obavy, a navíc po nich chce, aby jí na vlastní hanobení ještě přispívali povinným výpalným v podobě tzv. koncesionářských poplatků, je naprosto nepřípustné. Je to prostě zločin. A je potřeba s tím něco udělat.

V Chemnitz nesli nedáno podobní obyčejní lidé v čele svého protestního průvodu obrovský nápis: Wir sind das Volk! Ano, i my jsme lid a veřejná televize je naše, nikoli partičky zpovykaných redaktorů.

Rada České televize se na svém zasedání nedávno zabývala externí analýzou v ČT odvysílaných příspěvků v prvním pololetí 2018. A podle ní je 98 procent příspěvků v pořádku, pokud se nějaká pochybení objevila, tak nebyla závažná. Co si o takovém výsledku myslíte i s ohledem na to, že tyto analýzy provádí už od července 2001 stejná firma, která zatím naposledy vysoutěžila veřejnou zakázku na analýzy pro léta 2016 až 2018 v hodnotě 5,544 milionu Kč?

Kdybych byl členem Rady České televize omlátil bych ten paskvil jeho zadavatelům i zpracovatelům o hlavu a po generálním řediteli požadoval, aby tomu, kdo si něco tak průhledně hloupého a už v zadání cinknutého objednal, ty vyhozené miliony dal k úhradě.

Veřejnoprávní rozhlas není pod takovou palbou kritiky jako televize. Je to proto, že si počíná ve zpravodajství a publicistice vyváženěji, nebo proto, že Česká televize je z různých důvodů pod větším drobnohledem?


Dlouhodobě říkám, že situace v Českém rozhlase je o něco lepší než v České televizi. To ale neznamená, že se tam nevyskytují obdobné problémy. Jsou ale menší a nejsou tak na očích. Do značné míry to souvisí s politickým přesvědčením mnoha novinářů, oni tu „kavárnu“ v sobě prostě mají zakódovanou.

Jak nahlížíte na zpravodajství a publicistiku soukromých televizí a rozhlasů? Zaslouží si tu kritiku, která se občas snáší na FTV Prima a často na TV Barrandov?


Politický i mediálních mainstream po nich jde, protože vybočují z řady a narušují „povinnou“ eurohujerskou jednotu. K jednotlivým kauzám se vyjadřovat nebudu, protože neznám podrobnosti.

Politikům ale radím, že nastal čas revidovat příslušnou legislativu. Pochází ze začátku devadesátých let, kdy tu existovaly jen ČT, Nova a Premiéra (dnes Prima) a všem provozovatelům vysílání, veřejnoprávním stejně jako privátním, nastavuje co do objektivity či vyváženosti úplně stejné povinnosti. Dnes máme na trhu desítky privátních subjektů. Ponechme na nich, jak se politicky vyprofilují. Je to jejich věc, stejně jako u printů. Garantuju vám, že to ničemu neuškodí. Právě naopak. Ostatně ono se to už stejně děje. Proč? Protože je to přirozené.  

Totéž platí o zákazu politické reklamy v elektronických médiích. Tohle reziduum také pochází z raných devadesátých let, kdy panovalo přesvědčení, že televizní reklama je moc drahá, menší politické subjekty by si ji nemohly dovolit, a tak se šmahem zakázala. Televizní a rozhlasová reklama však dnes existuje v nejrůznější cenové škále i územním rozsahu a jediným výsledkem onoho zastaralého zákona je, že elektronická média jsou oproti printům, internetu a outdoorovým nosičům zbytečně a dnes už navíc úplně nesmyslně znevýhodňována.

Ptal se Jiří Hroník (PL), 29. 9. 2018

Zdroj ZDE