Rozhovory - 2018

ROZHOVOR „Srpen 1968 a vstup vojsk Varšavské smlouvy bylo nezměrné svinstvo a je třeba si ho připomínat. Ale nic se nemá přehánět,“ řekl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz hudebník a spisovatel Petr Štěpánek, zakládající člen Alternativy pro Česko i ODS. Připomněl, že dělat z německé okupace nacistickou, zatímco sovětskou stále označujeme za ruskou, je demagogie a překrucování historie. Socialismus podle něj přitom už dávno nehrozí z Moskvy, ale z Bruselu. V souvislosti se vzpomínkovými akcemi upozornil, že organizátoři by se měli zamyslet, zda pozvat skutečné pamětníky, nebo politiky s pochybnou minulostí.

Pietní akt před budovou Českého rozhlasu k uctění obětí srpna 1968 se neobešel bez protestů. Dav pískal a křičel na premiéra Andreje Babiše, který tam měl proslov. Považujete podobné projevy za legitimní protest s ohledem na spornou minulost Andreje Babiše a vládní podporu komunistů, nebo jde o narušení pietního aktu?  

Pravda je obojí. Je to pieta, na druhou stranu by si pořadatelé měli rozmyslet, koho na svoji pietní akci zvou. Aby oběti srpna 1968 zrovna uctívali bývalí posrpnoví komunisté, notabene agent StB, to prostě není příliš vkusné. Kdyby pořadatelé hlavními řečníky učinili opravdové pamětníky a nikoliv nejvyšší ústavní činitele, tak by udělali lépe. Pozvali nejvyšší ústavní činitele, jenomže všichni si tam přišli honit svoje politická a stranická trika. Podle toho to pak dopadá.

Jak to vnímat z pohledu lidí. Je tento protest vhodný na takové místo a dobu?


Dav už pak neřeší, jestli je to vhodné zrovna tady.

Na druhou stranu na Lucii Bílou publikum pískalo, zřejmě především za to, že zpívala s Alexandrovci. K čemu spěje takové vyhrocení atmosféry? Bude muset umělec sdílet některé politické názory, jinak se na něj bude pískat? Je to v pořádku?  


Samozřejmě, že to není v pořádku. Je to jen ukázka, že na obou stranách té naší pomyslné společenské barikády jsou magoři.

Umělci mají při takových vzpomínkových akcích své slovo. Většina z nich tepala Andreje Babiše a upozorňovali na to, že by se mohl 21. srpen 1968 vrátit. Je to možné?

Je to samozřejmě pitomost stejně jako celé ty přestřelené vzpomínkové akce na srpen 1968. Socialismus už nám dávno nehrozí z Moskvy, ale importujeme si ho Bruselu.

Jsou vzpomínkové akce přehnané?


Předesílám – srpen 1968 a vstup vojsk Varšavské smlouvy bylo nezměrné svinstvo. O tom žádná. Padesáté výročí si připomenout – ano, všema deseti jsem pro. Ale ono se nic nemá přehánět, nic se nemá přestřelovat. Politologie má dokonce krásný termín overkilling – přestřelení, přezabití. A to, co spoustě lidí vadí, není připomínka padesáti let okupace, ale ta asymetrie mezi osmičkovými událostmi, mezi které se dá zařadit jak srpen 1968, tak třeba Mnichov 1938, nebo dvě okupace – ať už ta německá, nebo zemí Varšavské smlouvy na čele se Sovětským svazem.

Zatímco ta německá okupace už pomalu není německá, protože to nespáchali Němci, ale nacisté, tak u té sovětské se zapomíná, že jejími hlavními osnovateli byli komunisté. Možná Sověti, ale dnes se to vydává čistě za ruskou okupaci. Ten problém není v Rusku, ale v komunistické ideologii. Zaměňovat tyto dvě věci a na jedné straně v případě okupace německé ji zastírat tím, že se z ní dělá nacistická, a naopak ze sovětské okupace dělat čistě ruskou je demagogie. Ani jedno není pravda, obojí je překrucování historie.

Shrnu ve zkratce, jak to dnes je. Vzhledem k tomu, že není okupace jako okupace, tak Němci nejsou Němci, ale nacisti, i když zdaleka ne všichni Němci byli nacisti, zatímco komunisti nejsou komunisti, ale Rusové, i když zdaleka ne všichni komunisti jsou Rusové. Už tomu rozumíte?

Naopak prezident Miloš Zeman věnoval výročí tichou vzpomínku, což vyvolalo další kritické komentáře. Udělal správně?

Zkuste si představit, kdyby před Českým rozhlasem vystupoval ještě Zeman, tak by to tam bylo ještě horší. Mám pocit, že na rozdíl od Úřadu vlády byli na Hradě natolik chytří nebo natolik soudní, že si dovedli spočítat, jak by takováto vzpomínka nebo jiná veřejná akce, které by se Miloš Zeman účastnil, vypadala.

Jaký je váš osobní odhad na to, jak bude Miloš Zeman ještě dlouho prezidentem? Pokud nějaký máte…

Nemám. Můj osobní názor je, což jsem říkal už loni, že vzhledem ke svému zdravotnímu stavu měl Miloš Zeman možná lépe zvážit, zda do kandidatury ještě jít. Už tenkrát jsem říkal, že kdyby se rozhodl nekandidovat, odcházel by jako respektovaný politik, který toho spoustu dobrého udělal. Nyní bude odcházet spíše jinak. Ale kdy to bude, nevím a vůbec se tím nezabývám.

Když jsme u těch výročí, brzy budeme slavit sto let od vzniku Československa. V jakém stavu se nachází naše země po tomto jednom století?

(Dlouhé mlčení) Můžeme se na to dívat z různých stran. Z hlediska toho, jak se nám žije materiálně, a to se nám určitě nežije špatně. Můžeme na to nahlížet pohledem, jaké tady máme, či nemáme svobody. Svobody tady máme, ale zároveň sto let poté nám je leckdo ukrajuje. Můžeme se rozhlížet, kdo jsou, nebo nejsou naši spojenci, a těch sto let nás učí, že bychom nejvíce měli spoléhat sami na sebe a nekoukat ani na Východ, ani na Západ.

Můžeme na to nahlížet, jak se nám daří ekonomicky. Možná, že před těmi sto lety jsme na tom byli v rámci končící habsburské monarchie průmyslově zdaleka nejlépe. To nyní nejsme a těch pohledů je spousta, tak nevím, který zvolit. Kulturní? Zajímavé by bylo rozebírat, do jaké míry byl rozpad mnohonárodnostní monarchie výhrou. Jestli její existence coby poměrně silného soustátí mezi Ruskem na Východě a Německem na Západě neměla smysl a jestli rozpad a příchod republiky je z tohoto smyslu jenom pozitivní. Takže těch pohledů se nabízí celá spousta.

Co říci k aktivitě umělců, kteří se připojili k Tomáši Klusovi tím, že nebudou vystupovat na akcích hrazených z firem premiéra Andreje Babiše a ani v jeho médiích?

Když jedu v autě a v rádiu zpívá Tomáš Klus, automaticky si přeladím jinam. Fakt ho nemusím. Na druhou stranu i zpěvák, kterého nemám rád, občas může udělat něco sympatického. A to, že nechce zpívat za peníze někoho, koho politicky i jinak neuznává, je přece v pořádku. A pokud to tak chtějí udělat i jiní umělci, zase je to jen a jen jejich věc. Tečka. Každému jeho nebe! Za to je já kritizovat nebudu.

Zuzana Koulová, 25. 8. 2018

Originál rozhovoru ZDE