3. 10. 2003

Václav Žák, někdejší poslanec a místopředseda České národní rady a Občanského hnutí, později šéfredaktor Listů, proslul jako neúnavný kritik bývalé Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Jeho argumenty se sice vždycky až přespříliš kryly s účelovou argumentací Lauderových „píáristů“, ale asi právě proto bylo třeba odměnit jeho zásluhy při sestavování nové „Dostálovy“ rady. Ale ouha, tak lehce to nešlo. Žák se do RRTV nakonec na několikátý pokus prosmýkl, ale pouze za cenu socanského obchodu s komunisty. Vy nám Žáka, my vám staronového Nováka. Koalice tím sice popřela vlastní předsevzetí o absolutní personální diskontinuitě nové rady se starou, ale to zas až tak nepřekvapuje. Účel světí prostředky. Překvapilo něco jiného.

Hned poté, co se plodný mediální publicista Žák stal slušně placeným radním, přešel do ilegality. Lze tak soudit alespoň podle toho, že rázem se o své mediální názory přestal s veřejností dělit. Takže jaké názory a jaké principy dnes publicista a bývalý politik Žák v Dostálově „odpolitizované“ RRTV hájí, se můžeme jenom dohadovat. V minulosti jsem s ním zažil několik rozhlasových besed. Měl naprosto jasno, co naše (stará) rada dělá špatně. Kupodivu nová rada, odhlédneme-li od „povinného“ ratlíkovského poštěkávání na Novu kvůli kdejaké prkotině, skoro ve všech důležitých věcech drží stejný kurs jako rada odvolaná. Dokonce od ní lze slyšet úplně stejné argumenty o kompetencích a limitech, které jsou jí dány zákonem, jež zaznívaly z úst odvolaných radních. Zajímavé prozření!

Václav Žák v minulosti patřil do politicko mediální partičky, která se pohoršovala nad údajnou zpolitizovaností staré rady. Trnem v oku byla nejenom moje kandidatura do senátu, ale prakticky každý nahlas projevený názor či novinový článek. Šlo to až do takové absurdity, že někteří poslanci chtěli odvolávat mě z RRTV a Milana Knížáka z Rady ČT za to, že jsme na jedné besedě na akademické půdě otevřeně říkali své názory. Zdůrazňuji, že tento pohled na svět nesdílím, leč překvapuje mne, že ti, kteří v minulosti kázali vodu, se nyní opíjejí vínem.

Co jiného si myslet o tom, že „nezávislý“ radní Václav Žák v předvečer hlasování o vyslovení nedůvěry vládě, na stránkách Práva (Svět pohádek a skutečností, 19. 9. 2003) horuje pro Špidlu tak plamenně, až to skoro vzbuzuje úsměv. Mimo jiné napsal: „Obávám se, že jednou ze základních příčin je neschopnost české veřejnosti vnímat politiku realisticky.“ Pan radní by asi raději vyměnil voliče, nikoli vládu. Bez Špidly prý bude – podle pana radního – v české politice ouvej. No, aspoň že se Žákem je legrace.

Co k tomu říci? Z (politické) lásky ke Špidlovi se nám tedy Václav Žák již vyznal. Teď ještě kdyby vystoupil ze své nově nabyté ilegality stran mediální problematiky. Asi by to leckoho zajímalo více. Třeba by nám mohl povědět, proč – když je to nyní v jeho rukou – dosud nerealizoval své dávné recepty na všechny naše mediální boláky. Vždyť vždycky tak zasvěceně druhé poučoval, jak je to jednoduché.