ROZHOVOR „Na budově na Kavčích horách je napsáno Česká televize, ale je to lež jako věž, kdyby ta televize byla opravdu česká, hájila by zájmy českých občanů a ne bruselských papalášů a jejich zdejších přisluhovačů,“ myslí si bývalý místopředseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a publicista Petr Štěpánek. K blížícím se prezidentským volbám uvádí: „Politika je řemeslo jako každé jiné. Představa, že někdo svoji politickou kariéru zahajuje kandidaturou na hlavu státu, je úplně fantasmagorická.“ V „nabídce“ nyní tak máme pouze dva skutečné politiky s dostatečnou zkušeností – Miloše Zemana a Mirka Topolánka.

Prezident Miloš Zeman na konferenci SPD uvedl i to, že mainstreamová média občas nedávají všem stranám stejný prostor. A to „je primárně způsobeno tím, že tato média byla dříve ovlivňována údernickou skupinou TOP09 a média si ještě nevšimla výsledku TOP09 v minulých parlamentních volbách.“ Jak je to podle Vás s ovlivňováním „údernickou skupinou TOP 09“ a sledujete po volbách nějaké změny? Jsou česká média skutečně tak zaujatá ve prospěch jednoho názorového proudu například i co se týká našeho členství nebo přístupu k EU?

Již léta říkám stále to samé, takže to jen zopakuji. Na budově na Kavčích horách je napsáno Česká televize. Ale je to lež jako věž. Kdyby ta televize byla opravdu česká, hájila by zájmy českých občanů a ne bruselských papalášů a jejich zdejších přisluhovačů. Úkolem České televize je podle zákona „poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů“. Nic z toho Česká televize dlouhodobě neplní. Místo toho je hlásnou troubou jedné – eurohujerské – názorové partičky. Zatímco socialistická Československá televize měla své ztroskotance a zaprodance, jak spolu s Rudým právem nazývala nepohodlné osoby z disentu i odjinud, dnešní eurohujerská Česká televize má své populisty, extremisty a Putinovy agenty. To jsme my všichni, kteří nepřísaháme na Brusel, multikulturalismus a vítání uprchlíků.

SPD prosazuje zestátnění České televize a Českého rozhlasu, zároveň připravuje nový mediální zákon, jehož základním principem bude vymahatelná odpovědnost za pravdivost, vyváženost na základě závazného etického kodexu. Ten by měl vycházet z toho, co si napsali před lety sami novináři, vydavatelé z Unie vydavatelů a tiskového zákona. Je tohle cesta, jak zajistit, aby se v médiích nelhalo? A jaký očekáváte výsledek u zákona z Okamurovy dílny?

Nejsem si jistý, jestli zestátnění je to správné slovo. Spíš jde o změnu financování a o změnu kontroly. Za současného stavu jsou ČT a ČRo teoreticky nás všech, ve skutečnosti si je ovšem pro své potřeby a pro hlásání svých názorů de facto zprivatizovala úzká skupina lidí. Nevysílají ovšem za své, nýbrž za naše peníze, za naše povinné poplatky. Rada České televize je jen taková benigní stafáž, která má vytvářet dojem, že ČT je pod veřejnou kontrolou, ale je to jen taková zástěrka. Podstatná část české veřejnosti je k České televizi značně kritická, ve složení té bezzubé rady se to ovšem vůbec nepromítá. Já ale moc nevěřím na to, že skutečnou profesionalitu lze vymoci zákonem. Je potřeba změnit financování a vyměnit odpovědné lidi. Pokud se ovšem ptáte na skutečný výsledek Okamurovy iniciativy, jsem velmi pesimistický, protože většina zákonodárců jsou pohodlní zbabělci.  

Neprůhledné paravány, u dveří ochranka. Někteří novináři popisovali, že se na toaletu dostali jen se „sekuriťáky.“ Pokud už nějakého poslance SPD potkali, nechtěl se s nimi bavit. Takto vylíčili separování novinářů ti, kdo se na víkendovou celostátní konferenci SPD dostali. Některá média totiž nezískala akreditaci vůbec. Jde podle Vás o pohrdání veřejnou kontrolou, autoritářské manýry nebo jsou taková opatření v pořádku a platí: jejich konference, jejich pravidla?

Existuje několik hezkých českých přísloví. Třeba: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Čeští novináři – a především ti z České televize – na to ovšem nejsou zvyklí. Spoléhají se na to, že si před nimi každý sedne na zadek. Málokdo nachází odvahu oplácet jim stejnou mincí. Prostě: Na hrubý pytel hrubá záplata. SPD k tomu odvahu našlo. Nemyslím, že je to pohrdání veřejnou kontrolou. Je to pohrdání amatérismem, svévolí a novinářskou namistrovaností, je to odpověď na primitivní nálepkování vydávané za novinařinu.
 
SPD média kádruje a s kým nechce, se prostě nebaví. Pořad 168 hodin nebo Newsroom ČT 24 a „Bakalovi novináři“ jsou na „černé listině“. Do jaké míry si za to mohou reportéři sami? Je pravda, jak říká Tomio Okamura, že manipulovali, lhali a dehonestovali SPD, a proto si tento přístup zaslouží? Nebo je to cílená strategie šéfa SPD, který ty, co občas napíší také o problémech v hnutí, hned označí za lháře a podvodníky a tím pádem už dopředu zpochybní, že by mohli publikovat zásadní pravdivé sdělení? Nebo je prostě na místě obezřetnost, protože by ho časem štvavou kampaní zničili a bránit se musí?  

To je přece právo každého z nás bavit se, s kým uznáme za vhodné. Novináři nejsou nic extra, není třeba k nim přistupovat nějak jinak než ke komukoli jinému. Ostatně já si také myslím, že pořady České televize 168 hodin nebo Newsroom jsou všechno jiné jen ne objektivní, vyvážená a všestranná publicistika, respektive veřejná služba v intencích zákona o rozhlasovém a televizním vysílání a zákona o České televizi.

Co se týká dění v Evropské unie, za nedodržování přerozdělovacího procesu nás chtějí pokutovat, J. C. Juncker nemůže spát, když vidí, jak špatně se daří uprchlíkům v Libyi a tvrdí, že musíme migranty pustit na své území legální cestou. Martin Schulz chce do roku 2025 vytvořit federální Evropu. O čem to svědčí, co lze očekávat a jak bychom se ke všem těmto záležitostem měli postavit?

Na rozdíl od starých členských zemí EU máme unikátní zkušenost s totalitou, a jsme proto mnohem citlivější na ideologie, které hrozí obrat nás o svobodu a naši společnost rozvrátit. Obávám se, že zemím, jako jsou Francie, Švédsko a zřejmě už i Německo, není pomoci. My máme ještě šanci. Ale určitě ne ve federalizované Evropě. Juncker je opilec a Schulz regulérní blázen. Za víc slov ti dva nestojí.

V Evropě se může do roku 2050 až ztrojnásobit počet muslimů, tvrdí výzkumná agentura Pew research Center. Pracuje s různými variantami. V ČR nyní dle ní máme 0,2% muslimů, nejhůře toto číslo může stoupnout na 1,2 %. Mnohem hůře na tom však mohou být ve Švédsku, Francii či Německu. Je to problém? Jde o zbytečnou hysterii namířenou proti myšlence multikulturalismu nebo se máme zvýšeného počtu muslimů bát?

Ano, je to problém. Je to obrovský problém. Křesťanství i židovství se po staletí vyvíjejí a mění, jejich společenský ideál leží někde v budoucnosti. To platí i o euroatlantické civilizaci, která se na základech těchto náboženství vyvinula. Islám je oproti tomu nehybný. Nevyvíjí se, svůj ideál nemá v budoucnosti, nýbrž v minulosti, v hlubokém dávnověku. A když se dají na pochod primitivové, kteří si navíc myslí, že jsou něco víc než všichni ostatní, nic dobrého z toho nemůže vzejít. Ano, je se čeho bát.

Prezidentský kandidát Jiří Drahoš se sešel s premiérem Sobotkou, aby mu sdělil obavu, že jak proběhlé sněmovní volby, tak nastávající volby prezidenta ovlivňují zahraniční tajné služby. BIS ihned sdělila, že žádné takové poznatky nemá. Byl to od Drahoše správný krok? Jak vlastně hodnotit kampaň akademika, který je hlavním vyzyvatelem Zemana? I odpůrci Zemana kritizují, že je slabý, že je ,,želé“, nemá jasné názory… Je třeba boj proti Rusku a propagandě tím správným krokem?

Jiří Drahoš je možná slušný člověk, ale jinak je to dokonalý politický mimoň. Pokud by se nedejbože stal prezidentem, Hrad ovládnou našeptávači z řad jeho kavárenských poradců. Politika je řemeslo jako každé jiné. Jsou léta učednická, léta tovaryšská a léta mistrovská. Představa, že někdo svoji politickou kariéru zahajuje kandidaturou na hlavu státu, je – nechť dotyční prominou - úplně fantasmagorická. Nic necharakterizuje českou politickou bídu jako to, že z devíti prezidentských kandidátů jich šest vůbec netuší „vo co go“, jak to v běžném politickém provozu – domácím a především mezinárodním – chodí, protože nikdy nebyli ani starostou ve Zlámané Lhotě. No, a pak je v nabídce ještě jeden politicky poučený diplomat – Pavel Fischer a pouze dva skuteční politici s dostatečnou zkušeností a praxí – Miloš Zeman a Mirek Topolánek. Takže nemyslím, že právě Drahoš je hlavním Zemanovým vyzyvatelem.

Jan Štěpán, 13. 12. 2017