15. 9. 2003

Zaujala mě informace, že britská televizní stanice Channel Five dosáhla poprvé ve své sedmileté historii zisku. Vybízí to ke srovnání. Velká Británie je země s nepřerušenou tradicí svobodného podnikání, nabízí proto investorům naprosto standardní podmínky a relativně nízká rizika. Televizní investice je tu považována za běh na dlouhou trať. Nikoho nepřekvapí, že na zisk z televizního podnikání je třeba si pár let počkat.

Česká republika byla a je naopak země v transformačním procesu. Její právní řád i etické normy podnikání jsou zákonitě v pohybu. Investice v podobných zemích přinášejí zajímavé možnosti rychlého zhodnocení, ale zároveň v sobě ukrývají zvýšená rizika. Lze říci, že existuje ekonomická zákonitost, že rychlost vysokého zhodnocení investice je v přímé úměře se zvýšenými riziky daného teritoria. Chtít v transformující se zemi současně rychlé zhodnocení i bezrizikovost tradičních trhů je problematické. Případ Ronalda Laudera však ukazuje, že nikoli nemožné. Stačí být patřičně vykutálený a bezskrupulózní. 

Zatímco majitelé Channel Five čekali ve Velké Británii na svůj první zisk sedm let, Ronald Lauder se prvního zisku ze své investice do servisní firmy televize Nova České nezávislé televizní společnosti (ČNTS) dočkal v postkomunistickém Česku hned druhý rok. Přitom jeho investice byla doslova zlomkem z 10 miliard korun, kterých se později „zázračně“ domohl u stockholmské arbitráže. Jeho investice navíc byla – mírně řečeno – poněkud nestandardní. Jediný jeho skutečný vklad, kterým zvýšil množství disponibilního kapitálu na českém území, byly hotové peníze, které jeho lidé přinesli v kufru. Ano, opravdu, v kufru! Pak nesmíme zapomenout na „investici“ ve formě oné slavné „krabice od bot“ se všemi těmi letenkami, účty od obědů manželek a fakturami za projekty na televizi na Ukrajině, což bylo zapsáno jako navýšení základního jmění ČNTS. Samozřejmě, že v rozporu s českými zákony. Další část investice byl úvěr od českého bankovního ústavu a zbytek financování již obstarala sama televize Nova, neboť si na sebe – i na Laudera – proti veškeré logice televizního podnikání začala vydělávat už v druhém roce své existence.

Malá odbočka s kontrolní otázkou: Myslíte, že se tak stalo díky majiteli kufru peněz, nebo za tím byla spíše práce šikovného českého managementu na čele s neméně bezskrupolózním Vladimírem Železným? Malinko napovím. Podobné kufry peněz jistě přistály i v okolních postkomunistických zemích, zlatým teletem se však stala jenom Nova.

Ale zpátky k meritu věci. Co tím chci říct? Ani v nejmenším nezpochybňuji právo skutečných investorů na jejich zisk. Jen mi od Ronalda Laudera připadá nemravné, že využíval „divokého východu“ k nestandardně rychlému (srovnej s Channel Five) bohatnutí, přičemž aktivně zneužíval všech nedokonalostí zdejšího transformujícího se systému včetně účelového ovlivňování místní legislativy, a poté, co u partnera, jehož si sám vybral, vlastní hloupostí narazil, se domáhá ochrany, jako by své peníze investoval v londýnské City.