Pokud by si někdo z minula myslel, že Česká televize již dosáhla svého dna, v noci z úterý na středu byl vyveden z omylu. Málokdy se vidí něco tak strašného, jako byl českotelevizní noční speciál k americkým prezidentským volbám. Amatérismus, propaganda, nevkus, šílená dramaturgie a nakonec pohřební atmosféra. Na Kavčích horách zřejmě žijí v přesvědčení, že co divák to idiot, který si alternativní informace neumí vyhledat jinde, pročež spoléhá pouze na cinknutý servis českotelevizních propagandistů. Jenže divák s mozkem v hlavě při podobných příležitostech zároveň surfuje po všech možných serverech.

Pak je ovšem, bohužel, konfrontován i s podobnými „komickými“ šílenostmi jako byla tahle. V ten samý okamžik, kdy server New York Times na svém barometru celkové prognózy výsledků už dával Trumpovi šanci na vítězství 95 %, Česká televize dál a dál diváky mystifikovala titulkem "Boj o Bílý dům je vyrovnaný".

Nejsou média jako média

Ona to totiž ta americká média mají ve svých redakcích docela vychytané a divácký a uživatelský servis je takřka dokonalý. Výsledky nabíhají okamžitě, grafika je komfortní, obratem se vyhodnocují trendy, konfrontují se s výsledky v jednotlivých volebních okrscích a celých státech před čtyřmi roky a na základě toho se dělají rychlé závěry. Ještě není dopočítáno, ale o výsledku už nikdo nepochybuje.

V České televizi je to obráceně. Tam mají svoji utkvělou, předem stanovenou představu, co je správný výsledek, a toho se drží, i když vývoj reality míří úplně jinam. Jeden pozitivní efekt to ale má. Pohled na ty zděšené, kyselé obličeje českotelevizních presstitutů, kteří nedokážou zakrýt svoje zklamání, že svět se netočí tak, jak by oni chtěli, je k nezaplacení.

Jedna trapnost za druhou

Zároveň ovšem divák není ušetřen podobných scén, jako byla tahle. Když už bylo jasné, že Trump získal více než 270 volitelů z jednotlivých amerických států, kteří jej 19. prosince víceméně formálně potvrdí, respektive skutečně zvolí, Česká televize si aspoň zaspekulovala o konspirační teorii, že volitelé nakonec Trumpa nepodpoří. Jistě, promile takové pravděpodobnosti vyloučit nelze, nicméně v daný okamžik byly podobné spekulace dokonale trapné. Spekulovala by takhle ČT, kdyby volby dopadly obráceně?

Stejně nechutné byly také věty typu, že „Amerika se smiřuje s výsledkem voleb“. Co to je za nesmysl? Jaká Amerika? Ta, která nad Trumpovým vítězstvím jásala? V každých volbách je někdo vítěz a ten druhý poražený. Ten první spolu se svými fans jásá a těm druhým nezbývá nic jiného než se s výsledkem smířit. Ovšem ztotožňovat poraženého s celou zemí není opět nic jiného než demagogie a propaganda.

Není etika jako etika

Zvrácená etika České televize nerespektuje, že ať už vyhraje Sparta, nebo Slávia, není to dobře ani špatně, nýbrž je to jen a jen tak, jak to je. Jedni jásají, druzí truchlí a některým je to šumafuk. To se ale týká fanoušků. Televize musí být za všech okolností neutrální a nezúčastněná. Jenže na Kavčích horách je to jinak. Tam mají své politické milce a své politické sympatie a preference. Pročež za peníze všech podkuřují jen vybraným.

Česká televize nám rovněž po celou noc servírovala titulek, že Trump nepřislíbil, že uzná výsledek voleb. I v tom ČT implikovala, že to nemůže dopadnout jinak, než že vyhraje Clintonová. Když to pak dopadlo obráceně, byla to naopak favoritka České televize, kdo porušil americkou tradici, že poražený kandidát předstoupí před své podporovatele, uzná porážku a pogratuluje vítězi. Hillary se na to musela vyspat. Že by se za to na hlavu Clintonové snesla českotelevizní kritika, jsem ovšem nezaznamenal. Pamětníkovi se zároveň vybaví, s jakou grácií tohle před osmi lety zvládl Obamou poražený republikánský kandidát McCain a jak právě on mírnil své rozvášněné fanoušky.

Generace spratků

Vyrostla generace spratků. Nejsou to samozřejmě všichni mladí lidé, ale část z nich ano. Vidíme je právě teď v ulicích amerických měst, kde hulákají, že Trump není jejich prezident. Stejní spratci okupují na Žižkově kliniku. Jsou to mladí lidé, kteří vyrostli v materiálním dostatku, ale pohrdají tradičním systémem společenských hodnot a demokracii uznávají pouze, když je po jejich. Jejich matkou je politická korektnost a otcem kulturní neomarxismus. Není dobré se se spratky mazlit.

A co na to Česká televize? Z jejích informací nelze nevyvozovat, že se spratky víceméně sympatizuje. Vždyť hanobí nenáviděného Trumpa. Vlastně dělají to samé, co Česká televize provozuje už řadu měsíců a co pokračuje i teď. Drobný, leč podstatný rozdíl je v tom, že Českou televizi si vydržujeme a platíme právě od toho, aby pískala rovinu a ne aby byla hlásnou troubou spratků a jejich politických protektorů.

Přijde účet

Pohár už přetéká. Komentáře znechucených televizních poplatníků na sociálních sítích jsou zdrcující. Čím dál více lidí si uvědomuje, že Česká televize už opět funguje jako totalitní zločinecká informační organizace a že ochrannou ruku nad tímto svinstvem drží mediální rady a parlament.

Čas se krátí. Zodpovědní funkcionáři by měli vědět, že přijde doba, kdy budou voláni k zodpovědnosti.

12. 11. 2016