12. 6. 2003

Šest bývalých členů Rady pro televizní a rozhlasové vysílání (RRTV), kteří byli odvoláni z funkce rozhodnutím předsedy vlády na základě návrhu poslanecké sněmovny, učinilo proti svému odvolání tyto právní kroky:

1) Na Ústavní soud ČR se obrátili s ústavní stížností, kterou se domáhají zrušení rozhodnutí předsedy vlády  a i usnesení poslanecké sněmovny. Bývalí členové rady jsou přesvědčeni, že rozhodnutím předsedy vlády, kterým byli z funkce odvoláni, a usnesením poslanecké sněmovny, jímž bylo předsedovi vlády odvolání rady navrženo, bylo zasaženo do jejich ústavně zaručených práv a svobod a že předseda vlády a poslanecká sněmovna porušili základní ústavní principy vyplývající z Ústavy ČR a z Listiny základních práv a svobod. 

Pochybení, jichž se dopustila poslanecká sněmovna a následně i předseda vlády byla celá řada. Nejenom že byla porušena konkrétní ustanovení Ústavy a Listiny (čl. 1 a 2 odst. 2 Ústavy, čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 2 a čl. 21 odst. 1 a 4 Listiny), ale byl porušen i zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a také zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu poslanecké sněmovny.

Podstatou pochybení poslanecké sněmovny bylo, že sněmovna jednala a usnesla se o jiném návrhu, než který byl předmětem jednání. Jednacím bodem schůze poslanecké sněmovny 2. dubna 2003, který podle zákona o jednacím řádu poslanecké sněmovny nemohl být změněn, bylo totiž odvolání (jednotlivých) členů rady. Usnesením poslanecké sněmovny však bylo navrženo odvolání rady jako celku, tedy došlo k nezákonné změně pořadu jednání sněmovny. Předseda vlády následně odvolal členy rady, nicméně jako jednotlivce, tedy v rozporu s usnesením poslanecké sněmovny. Ačkoliv pro odvolání jednotlivých členů rady předseda vlády neměl od poslanecké sněmovny mandát, přesto je odvolal.

Nehledě k tomu, zákon o rozhlasovém a televizním vysílání stanoví jak pro odvolání rady jako celku, tak pro odvolání jednotlivých členů určité důvody, které se liší podle toho, zda má být odvolána rada nebo pouze její členové. Reálně však nebyl dán ani důvod pro odvolání členů rady jako jednotlivců, ani pro odvolání rady jako celku, neboť žádná ze zákonem  předvídaných situací, které mohou být důvodem pro odvolání buď jednotlivých radních nebo rady jako celku, nenastala.

Všechna tato pochybení vyústila v porušení výše uvedených článků základních ústavních předpisů České republiky.

2) Odvolaní členové rady se dále obrátili na obecné soudy s žalobou na určení, že i přes odvolání z funkce členů rady, o němž se domnívají, že je neplatné, jim dále trvá pracovněprávní poměr k Radě pro rozhlasové a televizní vysílání.

Vzhledem k nejednoznačnosti zákonné úpravy lze dovodit, že i přes své odvolání jsou stále zaměstnanci rady a jejich postavení se řídí zákoníkem práce se všemi z toho vyplývajícími právy a povinnostmi.

3) Nakonec byla podána i žaloba ke správnímu soudu proti rozhodnutí předsedy vlády. Odvolaní členové rady spatřují v postupu předsedy vlády zásah do svých veřejných subjektivních práv. Proti takovému zásahu zákon umožňuje domáhat se ochrany u správního soudu.

Odvolaní členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání podnikli všechny tyto kroky v přesvědčení, že jejich odvolání z funkce bylo politicky motivované a došlo při něm k porušení celé řady právních předpisů, jež podobnému postupu mají bránit. Proto použili všech opravných prostředků, jež jim zákon poskytuje.

Členové odvolané rady odmítají veškerá obvinění

Odvolaní členové RRTV se tímto zároveň důrazně ohrazují proti všem obviněním, která na adresu rady padla během jejího odvolávání. Tato obvinění jsou nepravdivá a poslanci, kteří je vyslovili, nepředložili pro svá tvrzení jediný skutečný důkaz. Je neomluvitelné, že nejvyšší zákonodárný sbor pracuje s argumenty typu „jedna paní povídala“.
V rozporu s elementární logikou je i postup sněmovny v kauze prohrané stockholmské arbitráže, kdy nejdříve označila a potrestala „viníky“ a teprve poté zřídila vyšetřovací komisi. V této souvislosti stojí za zmínku, že za čtyři roky sporu o Novu neprojednávala RRTV žádný jednací bod, který by měl přímou souvislost s meritem věci, totiž odstoupením CET 21 od smlouvy s ČNTS. O kompetenci zasahovat do vztahů mezi licencovanou společností a její servisní firmou totiž radu připravila právě poslanecká sněmovna novelou zákona o vysílání 301/95 Sb. Vyřešení sporu bylo plně a pouze v kompetenci soudů. Do úplně absurdní roviny staví rozhodnutí sněmovny o odvolání rady fakt, že polovina radních nebyla v době vrcholícího sporu o Novu vůbec členy rady.

Ing, Zdeněk Duspiva
JUDr. Pavel Foltán
RNDr. Josef Musil, CSc.
Jiří Novotný
Mgr. Petr Štěpánek
Mgr. Petr Žantovský