18. 5. 2003

(Psáno pro MF Dnes)

Chápu, že je to pro Martina Komárka coby spolutvůrce i spoluoběť naší mediální virtuální reality  nepředstavitelné. Rozumím tomu, že pro čtenáře je to po mnohaletém mediálním  výplachu asi neuvěřitelné. Ba dokonce jsem dávno smířen s tím, že na tomto virtuálním obraze nemám šanci cokoli změnit. Přesto a právě proto po tisící opakuji, že Komárek ve svém komentáři (MFD 15. 5. 2003) nepíše pravdu, když ze mě dělá stranickou převodovou páku.

 Všechna rozhodnutí, která jsem jako člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání učinil, byla moje rozhodnutí, nikoli stranická objednávka ODS. Jestliže Martin Komárek tvrdí opak, pak ho tímto žádám, aby pro své tvrzení uvedl alespoň jeden jediný důkaz, jeden jediný příklad. Vůbec nepopírám, že jsem s mnohými poslanci, ať už z ODS či jiných politických stran, mnohokrát hovořil a poslouchal i jejich názory. To však neznamená, že jsem posléze nepostupoval podle svého vlastního svědomí.

 Historicky jsem dokonce jediný mediální radní, od kterého se politická strana, jež ho do rady nominovala, svého času distancovala. A to právě proto, že se řídil vlastní hlavou. Ale chápu, že takováto informace se do předem vytvořených klišé opravdu nehodí. Komárkovi ani jeho mnohým novinářským kolegům.