Soudní spory ve věci nezákonného odvolání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání v roce 2003 se táhnou už třináctý rok. Nakonec jsme vždy – já a mých pět kolegů, kteří jsme si tuhle politickou zvůli nenechali líbit – vyhráli. Do očištění našich jmen jsme už nainvestovali miliony. Od státu, který se po celou dobu chová jako prase, jsme ovšem zpátky zatím nedostali prakticky nic. Teď právě dobíhá spor poslední, spor o náhradu škody nezákonně odvolaným členům rady. V první instanci jsme nakonec po osmi letech neuvěřitelných obstrukcí, naschválů a podrazů ze strany státu, respektive těch, kteří jeho jménem vystupují, i tento spor opět vyhráli. Obvodní soud pro Prahu 1 vyhověl naší žalobě v plném rozsahu. Právě jsme obdrželi písemné vyhotovení rozsudku.

O kauze TV Nova, prohrané neprohratelné arbitráži, našem nezákonném odvolání a o nekonečném soudním martyriu, jež stále ještě pokračuje, jsem už napsal dvě knížky a desítky a desítky článků. Proč? Prostě proto, že je to věc veřejná. A také proto, že novináři hlavního proudu raději mlčí. Jako vedlejší efekt by totiž vyplulo na povrch, že na prohrané arbitráži i na hanebné denunciaci nezákonně odvolaných radních se de facto spolupodíleli. To, co se stalo nám, se může přihodit komukoli jinému. Vždyť ti bezcharakterní, všehoschopní a bezskrupulózní mocipáni, kteří onu neprohratelnou arbitráž (s největší pravděpodobností úmyslně) prohráli, kteří svoji vlastní vinu hodili na nás a kteří nás v přímém televizním přenosu slavně „popravili“ a předhodili davu, tu opět vládnou.

Zatím tahle politická garnitura v prohrané neprohratelné arbitráží napáchala škodu téměř 11 miliard korun. A pokud aktuální rozsudek nabude právní moci, přibude dalších skoro 30 milionů škody. Všichni závistivci a nepřejícníci ovšem mohou zůstat v klidu. Ani na vteřinu jsem ještě neuvěřil, že k nějakému odškodnění skutečně dojde. Prasácký stát, jehož zástupci u soudu lžou, až se jim od huby práší, si nějakou novou flignu nepochybně vymyslí. Můžete to sledovat spolu s námi. Ostatně – je to věc veřejná.

Poslední rozsudek má celkem 17 stran. Tento výtah zahrnuje vše podstatné, co se v něm nachází.

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní JUDr. Jaroslavou Novotnou v právní věci žalobců: a) Ing. Zdeněk Duspiva, bytem..., b) JUDr. Pavel Foltán, bytem..., c) RNDr. Josef Musil, CSc., trvale bytem..., d) Jiří Novotný, bytem..., e) Mgr. Petr Štěpánek, bytem..., f) Mgr. Petr Žantovský, bytem..., právně zastoupeni prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem Botičská 4, 128 00 Praha 2, proti žalované: Česká republika – Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, Škrétova 44/6, 120 21 Praha 2, právně zastoupená JUDr. Zdeňkem Hromádkou, advokátem se sídlem Rašínova 522, 760 01 Zlín, o náhradu škody za nezákonné rozhodnutí,


I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 1/ Ing. Zdeňku Duspivovi, r.č. xxx, částku 2,881.668,-  Kč s úrokem z prodlení 9,75 % p.a. za dobu od 1.8.2007 do 31.12.2007 a od 1.1.2008 zákonný úrok z prodlení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace ČNB vyhlášené ve věstníku ČNB a platné vždy k 1. dni příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 2/ JUDr. Pavlu Foltánovi, r.č. xxx, částku 2,670.225,-  Kč s úrokem...

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 3/ RNDr. Josefu Musilovi, CSc., r.č. xxx, částku 2,120.379,-  Kč s úrokem...

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 4/ Jiřímu Novotnému, r.č. xxx, částku 2,106.610,-  Kč s úrokem...

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 5/ Mgr. Petru Štěpánkovi, r.č. xxx, částku 2,089.768,-  Kč s úrokem...

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 6/ Mgr. Petru Žantovskému, r.č. xxx, částku 2,493.096,- Kč s úrokem...

VII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům, k rukám právního zástupce žalobců, náhradu nákladů řízení, 2.018.860,-  Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.


Žalobci se ve své žalobě ze dne 28. 1. 2008 domáhali škody podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu, způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, která jim vznikla vydáním nezákonného rozhodnutí. Žalobci byli rozhodnutím předsedy vlády ČR (Vladimír Špidla – pozn. pš) ze dne 3. 4. 2003 odvolání z funkce člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Žalovaný odvolal žalobce na základě návrhu na odvolání v usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR č. 368, které poslanecká sněmovna přijala na své schůzi dne 2. 4. 2003. Rozhodnutí žalovaného byla žalobcům doručena v období od 7. 4. do 18. 4. 2003...

Rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. Ca 9/2007 ze dne 24. 5. 2007 bylo výše uvedené rozhodnutí předsedy vlády ze dne 3. 4. 2003, č. j. 3028/03/KPV zrušeno pro jeho nezákonnost.

Následně tehdejší předseda vlády (Mirek Topolánek – pozn. pš) sdělil stálé komisi pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, že návrh poslanecké sněmovny realizován být nemůže (dopis předsedy vlády ze dne 20. 3. 2008, č. j. 04718/08-OSV). Tento dopis byl následně projednán na 8. zasedání stálé komise pro sdělovací prostředky. Ve stejném duchu pak byl informován i právní zástupce žalobců vedoucím Úřadu vlády České republiky dopisem ze dne 5. 3. 2009, č. j. 04718/08-OSV. Následující předseda vlády (Jan Fischer – pozn. pš) posléze odvolal žalobce a to se zpětnými účinky. I toto další rozhodnutí bylo zrušeno, jednak žalobci již nemohli být opětovně odvolání a to ani se zpětnými účinky, když již členy Rady pro RTV nebyli (jejich funkční období mezitím uplynulo – viz rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 7 Ca 217/2009).

Předseda vlády (Petr Nečas – pozn. pš) následně dne 17. 9. 2012 rozhodnutím č. 10847/2012-RSL řízení formálně zastavil.

Nezákonnými rozhodnutími předsedy vlády vznikla žalobcům škoda.

Nebýt nezákonného rozhodnutí, nebylo by jim zabráněno v řádném výkonu jejich funkce a žalobci by jako členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání řádně pobírali odměnu podle § 10 odst. 2 zákona 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání a to až do zániku jejich funkce uplynutím doby...

Vzhledem k tomu, že nezákonné rozhodnutí předsedy vlády ČR ze dne 3. 4. 2003, č. j. 3028/03-KPV bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 6 Ca 9/2007 ze dne 24. 5. 2007, bylo tím dáno, že příslušná funkční období členů Rady de iure i de facto skončila u jednotlivých žalobců ke shora uvedeným datům a to zánikem členství podle § 7, odst. 6, písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., tedy uplynutím funkčního období. Na základě toho je nutno konstatovat, že podle § 10 odst., 2 citovaného zákona by žalobci měli nárok na plat a odchodné podle zvláštního právního předpisu, tj. dle § 1 a § 24a)-24c) zákona číslo. 236/95 Sb. o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu. Žalobci požadovali náhradu ve výši odměny za jednotlivé měsíce a rozdílu v odchodném, které bylo a které by bylo vyplaceno, nebýt nezákonného odvolání z funkce. Při výpočtu škody bylo vycházeno z podkladových výpočtů, které učinila účtárna Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen RRTV)...

Soud I. stupně vyšel z toho, že rozhodnutí předsedy vlády po odvolání z funkce členů RRTV bylo nezákonné, což potvrdily správní soudy a dále bylo učiněno nesporným, že žádné další rozhodnutí předsedů vlády o odvolání z funkce člena RTV nebylo nezákonné, takže všem dotčeným zanikla jejich funkce uplynutím funkčního období a to u ing. Zdeňka Duspivy dne 21. 5. 2007, u JUDr. Pavla Foltána dne 27. 2. 2007, u RNDr. Josefa Musila dne 8. 7. 2006, u Jiřího Novotného dne 8. 7. 2006, u Petra Štěpánka 10. 7. 2006 a u Mgr. Petra Žantovského 31. 12. 2007...

Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

Žalobci se podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem domáhali náhrady škody, která jim vznikla nezákonným rozhodnutím. Předpokladem jejich úspěchu bylo tvrzení a prokázání:

a) nezákonného rozhodnutí,

b) vzniku škody,

c) příčinné souvislosti nezákonného rozhodnutí a vzniklé škody.

Nezákonným rozhodnutím je rozhodnutí předsedy vlády ze dne 3. dubna 2003, č. j. 3028/03-KPV o odvolání žalobců – členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Toto rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 6 Ca 9/2007 ze dne 24. 5. 2007 pro jeho nezákonnost. Obě uvedená rozhodnutí byla provedena jako důkaz...

Žalovaná namítala

a) nezákonným rozhodnutím bylo usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR č. 368, které poslanecká sněmovna přijala na své schůzi dne 2. dubna, když neobsahovalo žádné důvody.

Usnesením Poslanecké sněmovny však došlo pouze k návrhu na odvolání. Jeho přijetím k zániku funkce žádného člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání nedošlo. Rozhodnutím, kterým došlo k odvolání členů a které bylo následně zrušeno, bylo až rozhodnutí tehdejšího předsedy vlády z dubna 2003.

b) rozhodnutí předsedy vlády bylo zrušeno pouze z procesních důvodů.

Žalobci se k této námitce podrobně vyjádřili ve svém podání ze dne 27. 1. 2014. Soud se ztotožnil s jejich argumentací, kterou lze shrnout následovně:

ba) obecně nezávisí na důvodech zrušení rozhodnutí, podstatné je zrušení rozhodnutí, nikoliv charakter pochybení státu (NS sp. zn. 25 Cdo 453/2001, NS sp. zn. 28 Cdo 2397/2006),

bb) vadou byl absolutní nedostatek odůvodnění jejich odvolání Jak konstatoval předseda vlády (Jan Fischer – pozn. pš) v druhém svém rozhodnutí (z roku 2009), šlo o absenci důvodů vůbec, když návrh Poslanecké sněmovny takové důvody neobsahoval,

bc) zrušení pouze z procesních důvodů může mít význam jako překážka náhrady povinnosti nahradit škody, jestliže další rozhodnutí může mít stejné účinky jako rozhodnutí zrušené (např. je pro stejné jednání opětovně uložena pokuta). To však není tento případ.

c) žalobci zavinili prohranou arbitráž

V řízení o náhradu škody nelze opětovně přezkoumávat zákonnost již zrušeného rozhodnutí. Tedy ani posuzovat a rozhodovat o tom, kdo zavinil prohru ve zmíněné arbitráži, zda vzhledem k tomu mohla být tehdejší RRTV odvolána, za jakých důvodů, v jakých souvislostech, atd. Jde o věc již pravomocně rozhodnutou. Důvody pro odvolání dotčených členů RRTV byly řešeny v obou řízeních o správních žalobách, přičemž žádné důvody zde shledány nebyly (většina žalobců nebyla v rozhodném období ani členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, někteří se pak stali členy i v dalších funkčních obdobích po odvolání). Pro úplnost byla zmíněna Zprávě Vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR pro zjištění skutečností v souvislosti s arbitrážním řízením ve věci CME vs. ČR ze dne 28. 1. 2005, kterou schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Ten samý orgán, který v dubnu 2003 navrhl odvolání RRTV, následně v lednu 2005 své rozhodnutí de facto sám zcela zpochybnil. Ke stejnému závěru, totiž že RRTV se v souvislosti s prohranou arbitráží se společností CME nedopustila žádných pochybení, ostatně v roce 2005 dospělo i šetření Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality Policie České republiky, který případ odložil.

Každému ze žalobců vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí předsedy vlády České republiky ze dne 3. dubna 2003, č. j. 3028/03-KPV škoda, a to ve výši, v jaké by pobíral plat podle § 10 odst. 2 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání od nezákonného odvolání z funkce do doby, kdy by funkce zanikla uplynutím funkčního období. Jde o ušlý zisk žalobců... Vyčíslení žalobců potvrzuje i vyjádření Rady pro rozhlasové a televizní vysílání čtené jako důkazy na jednání 12. 12. 2012. Lze odkázat i na vyjádření žalované ze dne 9. 11. 2012 (např. pokud jde o výši odchodného). Žalovaná nerozporovala vyčíslení nároku. Uznat vyčíslení za nesporné odmítala pouze s tvrzením, že takto by uznala svůj dluh.

Žalovaná namítala, že je nutné přihlédnout k příjmům žalobců v mezidobí:

Žalobci se s tímto argumentem podrobně vypořádali ve svých podáních ze dne 30. 11. 2012 a 27. 1. 2014.

aa) žalobci požadují ušlý zisk (majetek, o který se jejich majetek nerozšířil v důsledku škodné události) – jeho prokázání se neodvíjí od zjištění jiných příjmů žalobců,

ab) žalobci poskytli řadu příkladů, kdy jiné příjmy při odškodňování ušlého zisku zjišťovány nebyly (správce konkursní podstaty, státní zástupci, policejní prezident), lze poukázat na další (vazba bývalých poslanců atd.),

ac) povinnost tvrzení a důkazní břemeno ohledně takovýchto jiných příjmů nese žalovaná,

ad) členství v RRTV bylo neslučitelné pouze s některými v zákoně taxativně vyjmenovanými činnostmi, žalobci mohli mít a měli také různé další příjmy po dobu trvání členství v RRTV i po jeho skončení.

Nebýt nezákonného rozhodnutí předsedy vlády žalobci by vykonávali své funkce v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání až do konce svého funkčního období. Za tuto činnost by pobírali plat a odchodné stanovené podle výše uvedených právních předpisů. Nebýt nezákonného rozhodnutí jejich majetek by se o tento plat a odchodné rozšířil. K prokázání příčinné souvislosti přitom stačí, vznikla-li škoda následkem nezákonného rozhodnutí, tedy je-li nezákonné rozhodnutí a vzniklá škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt nezákonného rozhodnutí, ke škodě by nedošlo (NS sp. zn. 28 Cdo 2397/2006). Není nutná příčinná souvislost mezi újmou a skutečností, která byla důvodem, pro který bylo rozhodnutí zrušeno (NS sp. zn. 25 Cdo 490/2007).

Žalovaná namítala, že jsou dány předpoklady pro snížení náhrady škody podle § 450 Obč.Z 1964. Žalobci především namítali, že žalovaná netvrdila žádné rozhodné skutečnosti, které by takové snížení odůvodňovaly, ani nenavrhla žádné případné důkazy k jejich prokázání...

Žalobci uplatnili svůj nárok podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. u Úřadu vlády jako příslušné organizační složky, když rozhodnutí vydával předseda vlády. Pokud byl tento nepříslušný, měl postoupit žádost o náhradu škody příslušnému orgánu (§ 14 odst. 2). Pokud tak neučinil, nelze to přičítat na újmu žalobců. Účinky předběžného uplatnění jejich nároku jsou v každém případě zachovány. Uhrazení škody bylo Úřadem vlády odmítnuto, ostatně stejně jako následně Ministerstvem kultury či opakovaně Radou pro rozhlasové a televizní vysílání. Žádný z pokusů žalobců o mimosoudní vyrovnání v průběhu sedmi let neuspěl. Argumentem 6 jednotlivých organizačních složek byla většinou potřeba soudního rozhodnutí pro výplatu náhrady škody. Žalobci požadovali příslušenství od 1. 8. 2007. Dne 24. 7. 2007 podali u předsedy vlády žádost o náhradu újmy, dne 1. 8. 2007 se proto dostala žalovaná do prodlení s náhradou škody. Skutečnost, že nárok na náhradu škody byl uplatněn u nepříslušné organizační složky státu je zde bez významu (§ 14 odst. 2 zákona 82/1998 Sb.)...

(Na dalších několika stránkách rozsudku následuje podrobný způsob výpočtu ušlých platů, respektive škody, kterou stát jednotlivým žalobcům způsobil, včetně odkazů na příslušná ustanovení zákona. – pozn. pš)

Žalobcům byly přiznány úroky z prodlení ve výši nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Stát se dostal do prodlení s náhradou škody den následující po doručení výzvy k její úhradě. Výzva byla podána u předsedy vlády 24. 7. 2007, žalobci požadovali úroky z prodlení od 1. 8. 2007. Úroky byly přiznány od 1. 8. 2007, úroková sazba v té obě byla 9,75 %...

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně úspěšným žalobcům soud přiznal náhradu nákladů za právní zastoupení podle § 12 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. zastoupení více osob, tzn. u každé osoby se snižuje mimosmluvní odměna o 20 %...

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení k MS v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 25. 3. 2015

JUDr. Jaroslava Novotná, v. r.

24. 5. 2015