„Můj osobní názor zní, že Česká televize bohužel neplní svoji veřejnoprávní funkci a stává se nejenom komerční televizí, ale dokonce špatnou komerční televizí,“ prohlásil prezident republiky Miloš Zeman a dodal, že je pro zrušení koncesionářských poplatků.

Česká televize obratem zareagovala prohlášením, že: „Jde o bezprecedentní útok na nezávislost veřejnoprávní televize, který za dobu její existence v demokratické společnosti nemá obdoby. Je o to nebezpečnější, že ho vyslovuje nejvyšší ústavní činitel České republiky.“

Lépe by se to snad ani nedalo vymyslet. Proč? Protože ty dvě věty z prohlášení České televize přímo demonstrují, definují a dokumentují zoufalý způsob práce a uvažování zdejší veřejnoprávní televize, respektive míru její degenerace.

Zeman se snad dopustil nějakého útoku? Ale vůbec ne! Jen řekl svůj názor. Copak prezident republiky nesmí mít nějaký názor? Cožpak hlava státu nesmí říkat svůj názor? Nota bene, když tento názor souzní s pocity a přesvědčením obrovského množství jeho spoluobčanů?

Česká televize přesto, jako by se nechumelilo, obvinila hlavu státu z „útoku“, dokonce „bezprecedentního útoku“. A nádavkem ještě prezidenta lživě nařkla, že jí prý vyhrožuje. Nejstrašnější ovšem je, že ve skutečnosti je to všechno úplně obráceně. Zatímco prezident pouze vyslovil svůj názor, útoku se dopouští Česká televize. Útoku na hlavu státu. Dodejme, Česká televize, jež je povinně financovaná penězi občanů, tedy namnoze těch, kteří prezidenta volili právě proto, aby hájil jejich zájmy.

Leč nedosti na tom. Česká televize ve svém prohlášení říká, že vyslovovat nějaký vlastní názor je nebezpečné. Ba dokonce, vůbec nejnebezpečnější prý je, když se nějakého názoru dopouští nejvyšší ústavní činitel. Zajímavé! Kdyby to nebylo tragické, bylo by to přímo komické. Kdo jiný se má dopouštět názoru, než první mezi rovnými, kterého si většina občanů zvolila do svého čela?

A propos – útok na jakou nezávislost? Nezávislost typu „ty nám, občane, pěkně posílej prachy, ale do toho, jak s nimi nakládáme a co ti za ně servírujeme, nám nekecej!?"

Že prý tu od toho jsou příslušné rady. Rozuměj Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a Rada České televize. Ale co když si mnozí občané – a jak už to tak vypadá, zřejmě ve shodě se svým prezidentem –, myslí, že tyhle rady v případě České televize vůbec neplní svoji funkci, jež jim ze zákona přísluší, ba naopak namísto řádného konání svých povinností vytvářejí okolo mizerné televize veřejné služby ochranný val?

Co mají občané dělat v takovém případě? Musejí vzít věci do vlastních rukou. Za mizernou službu se neplatí. Ostatně, proč by lidé měli financovat instituci, která jim škodí.

Co dodat? Vůbec nejde o ojedinělý případ. Tenhle způsob ohýbání reality je na Kavčích horách pracovní normou. České televizi se ovšem tentokrát povedl brilantní majstrštyk. V nebývalé zkratce, v pouhých dvou větách, usvědčila sama sebe.

7. 3. 2015