Špinavá hra

22. 4. 2003

(Psáno pro MF Dnes jako reakce na jejích téměř deset – v několika případech dokonce posměšných – článků a komentářů o odvolání RRTV. MF Dnes článek zveřejnila až po16 dnech a několika urgencích, nikoli však jako předchozí články na názorové stránce sešitu A, nýbrž v sešitu C. Redakce požadovala úpravy textu, prý kvůli větší srozumitelnosti. Poté, co jsem vyhověl, nakonec stejně otiskla původní verzi.)

Poslanecká sněmovna odvolala Radu pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). Za cenu několikanásobného porušení zákona. Poslanci svolali mimořádnou schůzi s jediným jednacím bodem, který se jmenoval „odvolání členů RRTV“. Pak však hlasovali o něčem jiném, totiž o  „odvolání RRTV“. Namísto aby postupovali podle § 7, použili § 6 vysílacího zákona. Podle jednacího řádu sněmovny, což je zákon, však program mimořádné schůze měnit nelze. Pro laika detail, pro ústavního právníka vážný problém.

Hluboce se také mýlí ti, kdo tvrdí, že sněmovna je suverén, který může kdykoli odvolat, koho chce, podobně jako třeba správní rada podniku ředitele. K odvolání RRTV musí být splněny podmínky, které zákon explicitně uvádí. Podle § 6 odst. 3 může sněmovna předsedovi vlády navrhnout odvolání rady, neplní-li rada opakovaně závažným způsobem své povinnosti. Z dikce zákona je tedy zřejmé, že § 6 odst. 3 obsahuje kumulativní podmínky. Musí dojít nejen k závažnému porušení zákona, které je navíc třeba přesně specifikovat a prokázat, ale současně také musí jít o opakované porušení zákona. Nikdy se nestalo to ani ono. Naopak, sněmovna v minulosti schválila všechny výroční zprávy rady.

Základní lidská práva radních sněmovna porušila i tím, že je vůbec nepřipustila na jednání sněmovny, aby mohli  být vyslechnuti a mohli se hájit. Že není předseda vlády schopen poslat radním formálně správný dopis s odvoláním, je už jenom legrační vykřičník za vládním pohrdáním zákony. Je jisté, že celá kauza odvolání rady rozhodnutím vládních poslanců nekončí a že pokračování bude u soudu, nejspíše ústavního.

Kdyby MF Dnes byly seriozní noviny, nejenom že by vše výše uvedené svým čtenářům nezatajily, ale poskytly by jim i odborný právní rozbor a seriozní nestranné komentáře. A co MF Dnes namísto toho nabídla? Jindřich Šídlo tradičně spekuloval o spojenectví ODS a KSČM. A to vše jen proto, že poslanci těchto stran se rozhodli neporušovat zákon. Martin Komárek po tisící čtenáře mystifikoval, že rada mohla zasáhnout do obchodního sporu. Vladimír Kučera sepsal „vtipný“ příběh, jak si jdu kupovat spacák. To, že se nikdo z radních nikde nebarikáduje a naopak, že svůj spor hodlají přenést přesně tam, kam patří, totiž k soudu, s velkorysostí profesionálního demagoga přehlédl jak krajinu. A korunu všemu nasadil nedostižný Jan Macháček, jenž se do dnešních dní zřejmě probudil přímo z padesátých let. Radní se mají „sbalit a mlčet“. Vládní papaláši zavelí a poslušný agitátor mudruje, že „drzost některých členů RRTV nezná mezí“, neboť si dovolují hájit svoje práva a čest. Už chybí jenom rezoluce pracovních kolektivů.

Na závěr otázka pro Josefa Chuchmu, který si opakovaně přisadil ve svém Zápisníku. Proč vy, pane Chuchmo, zůstáváte v novinách, které jsou služebné, aktivistické a propagandistické? Lze odpovědět variací vašich vlastních slov: Můžete přece odejít a míra vaší morální odpovědnosti a viny za novinářský marasmus bude jiná, než když si svůj redaktorský post ponecháváte.

Aktualizováno ( Pondělí, 29 Červen 2009 20:22 )