21. 4. 2003

Politici  vládní koalice ve snaze dodatečně ospravedlnit svůj nezákonný postup při odvolání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) se uchylují k dalším a dalším křivým obviněním vůči tomuto orgánu. Žádnou ze svých spekulací však zatím nedoložili byť jedním jediným důkazem. Exemplárním příkladem takového nekorektního jednání je předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek (ČSSD). Zaorálek v rozhovoru pro českou redakci BBC řekl: „Podstatné je, že velká rada měla za úkol bdít nad tím, aby byla chráněna pluralita vysílání, nedocházelo k propojování vlastníků… Velká rada nebyla schopna ani říci, kdo je vlastníkem CET 21, kdo je vlastníkem té vysílací licence…“

Jenže předseda sněmovny neříká pravdu. Žádné šetření – ani Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, ani Úřadu pro hospodářskou soutěž – nikdy neprokázalo, že by v České republice docházelo k nezákonnému propojování vlastníků televizí nebo že by byla ohrožena pluralita vysílání. Ani nikdo jiný také nikdy nepředložil jediný relevantní důkaz, že by k něčemu podobnému docházelo. Stejně lživé je Zaorálkovo tvrzení, že rada nebyla schopna říci, kdo je vlastníkem CET 21.

Vlastnická struktura CET 21 vždy byla a je RRTV známa. Aktuální stav je následující: Vilja, a. s. (52,075 %), Peter Kršák (16,67 %), CEDC Management Services, GmbH (3,125 %), Česká spořitelna, a. s. (1,25 %), CET 21, s. r. o. (26,68 % - tím, že ze strany Petera Kršáka a České spořitelny nedošlo k úhradě za převod přerozděleného obchodního podílu).

Jestli v této oblasti někdy existoval nějaký problém, pak je to pomalá práce rejstříkového soudu. Jestliže rejstříkový soud dodnes nezapsal změny staré tři roky, jak vlastnické, tak na postech jednatelů, samozřejmě to radě pro vysílání komplikuje práci. Vinit z tohoto stavu radu je však naprosto absurdní.

Zaorálek si bere do úst také kandidaturu Aleny Mackové do RRTV. Amatér se sklony ke svéráznému ohýbání zákonů zpochybňuje vynikající právničku a renomovanou vysokoškolskou učitelku, jež je dvojnásobnou doktorkou a docentkou na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, přičemž jeho jediným argumentem je, že už v radě působila. Nelze to hodnotit jinak, než jako naprostou ztrátu soudnosti.

Rozjetý Zaorálek se pustil i do Miloslava Kučery. Nová rada by ho prý měla odvolat z funkce vedoucího Úřadu RRTV. Žádný ze zákona vyplývající důvod však neuvádí. Předseda sněmovny se tak opět protizákonně vměšuje do kompetencí nezávislého regulačního orgánu, tentokrát dokonce v době, kdy ještě ani není zvolen. A navíc požaduje Kučerovu hlavu za věci (arbitráže), které nepatří do sféry rozhodování vedoucího úřadu a odehrály se v době, kdy Kučera na úřadu rady vůbec nepůsobil.

Je to smutný pohled, když se vysoký ústavní činitel svými vlastními nekompetentními výroky usvědčuje z právní negramotnosti, nekorektnosti a osobní a politické zaujatosti.