Je to na pováženou, když novinář, navíc šéf ekonomické redakce MF Dnes, má v krátkém sloupku úplně všechno chybně. Jiřímu Štickému se to povedlo v doprovodném textu víkendového rozhovoru s Vladimírem Železným (MF Dnes, příloha Víkend, 18. 1. 2014), ve kterém „zasvěceně“ komentuje arbitráže ve věci TV Nova.

Není pravda, že „držitelem vzácné licence na vysílání se nemohl stát zahraniční investor“, jak píše Štický. Mohl. Zákon pouze předepisoval přihlížet k zastoupení československých osob v jeho orgánech. Co třeba Frekvence 1 a její francouzský investor?

Není pravda, že „soudný den nastal 2. března 1999“, kdy „Železný navštívil Radu ČR pro rozhlasové a televizní vysílání a dotázal se, co by znamenal divoký rozchod s Lauderem“. Nic takového se na Radě neodehrálo. Já jsem v té místnosti – na rozdíl od Štického – seděl. Ostatně Rada ve sporu Železný versus Lauder nikdy o ničem nerozhodovala. Neměla na to právo, ani kompetence. Spor držitele licence CET 21 se servisní firmou ČNTS o odstoupení od smlouvy řešily soudy a amsterdamská arbitráž.

Není pravda, že s „kočkopsem“ (CET 21/ČNTS) „byli všichni zúčastnění včetně poslanců a Rady srozuměni a umožnili mu žít“. Bylo to přesně naopak. Na problematičnost tohoto uspořádání Rada, ve které jsem od roku 1994 zasedal, dlouhodobě upozorňovala, ba dokonce s ČNTS vedla v letech 1996 – 97 správní řízení kvůli neoprávněnému vysílání.

A už vůbec není pravda, že „ve všech třech klíčových arbitrážích byl Lauder (či jeho společnosti) označen jako poškozený“. Amsterdamská arbitráž (CME v. Železný) konstatovala, že Železný Lauderovi nezpůsobil žádnou škodu. Miliarda, kterou musel Železný zaplatit, souvisela s něčím úplně jiným, totiž s porušením tzv. konkurenční doložky.

Londýnská arbitráž (Lauder v. ČR) konstatovala, že Česká republika, respektive Rada pro vysílání žádnou svojí činností ani nečinností nezpůsobila Lauderovi žádnou škodu.

Deset miliard přiřkla Lauderovi stockholmská arbitráž (CME v. ČR). Že byla zmanipulovaná, netvrdím já, nýbrž přímo jeden z arbitrů JUDr. Jaroslav Hándl. A obsáhle to dokládá ve svém separátním stanovisku. Ke stejnému závěru dospěla i parlamentní vyšetřovací komise. Předmětem kritiky se dva stockholmští arbitři stali i na mezinárodním právnickém fóru. Klíčovým „důkazem“ této arbitráže byl podvržený a zfalšovaný zápis ze „soudného dne“, ve skutečnosti dodatečně vymyšlená konstrukce o „spolčení“ Železného s Radou.

Hlavní spor o meritum věci (tzn. odstoupení od smlouvy mezi CET 21 a ČNTS) zdejší soudy nejdříve pravomocně rozhodly ve prospěch Železného. Po dovolání ČNTS ale Nejvyšší soud tento rozsudek po roce zrušil. K finálnímu rozhodnutí nikdy nedošlo, neboť obě spořící se strany posléze koupilo Kellnerovo PPF a spor zastavilo.

Všechny další s kauzou související soudy Železný vyhrál. Všechny následné soudy rovněž vyhráli členové Rady pro vysílání. Naše odvolání soud zrušil a označil za nezákonné, dokonce hned dvakrát. V současnosti stále ještě běží – již od roku 2007 – poslední soud, a to o náhradu škody nezákonně odvolaným radním. (Nabízí se docela zajímavé srovnání s kauzou Lessy. Oba případy odvolání totiž věcně mají prakticky shodný půdorys. Podstatně se ovšem liší co do rychlosti vypořádání. Všichni jsme si rovni, leč někteří jsou si stále rovnější.)

Lauderovým právníkům se povedl geniální tah. Říkám tomu substituce protivníka. Šikovného Železného v určitém okamžiku vyměnili za Českou republiku se všemi jejími hloupými, línými a nepochybuji, že také úplatnými úředníky a vychytralými politiky. A to přes to, že stát nikdy nebyl garantem oněch mizerných smluv mezi CET 21 a ČNTS. Výsledkem byl „obchod“: Lauderovi peníze, vládnoucí Špidlově garnituře politický profit.

Od počátku kauzy TV Nova už uběhlo 15 let. Jediným uceleným dokumentem o průběhu, pozadí a vinících tohoto podvodu stále zůstávají pouze mé dvě knížky Válka o Novu a navazující Špinavá hra. Nepřijde vám to divné, že komínem vyletí neuvěřitelných 10 miliard a novináře to vlastně vůbec nezajímá? Namísto toho od sebe navzájem od prvopočátku opisují podobné povrchní dezinformace, jako nyní opět přiživil Štický.

Za pozornost stojí úplně jiná věc. Politická garnitura, jež za prohru v neprohratelné arbitráži nese politickou odpovědnost (Špidla, Sobotka, Mládek), se právě v těchto dnech znovu ujímá vesel.

Občané, držte si pevně své peněženky!

21. 1. 2014

(Autor byl v letech 1994 – 2003 členem a místopředsedou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.)