Nic starého nezapomněli, nic nového se nenaučili. Stále je to ta stará parta zlodějů, co vás ve jménu svého pochybného vidění světa bez milosti okrade. O kom je řeč? O bolševicích oranžových i rudých a církevních restitucích. Není pravda, že vinu za rozkradení církevního majetku mají pouze komunisté. Po osmačtyřicátém a po sloučení KSČ a ČSSD kradli soudruzi obou větví jedné břevnovské mámy z pod kaštanů ruku v ruce.

Předesílám, že zdaleka nejsem sám, kdo, kdyby do toho mohl mluvit, leccos by na církevních restitucích udělal jinak. O tom žádná. A když už je to takhle, tak bych všude stokrát a tisíckrát zdůrazňoval, že to jsou vlastně dvě právní normy v jedné. Vedle restitucí také odluka církví od státu. A že to, co teď něco stojí, do budoucna naopak leccos ušetří.

ČSSD v roli Piláta

Sociální demokraté do toho ovšem na rozdíl od nás vnějších pozorovatelů mluvit mohli. V letech 1998 až 2006, kdy byli u vlády, dokonce mohli příslušné právní normy vytvořit víceméně podle svého. Neudělali to.

I v dalších letech se na podobě příslušných zákonů mohli podílet. Mohli mluvit do všech parametrů,  mohli ovlivnit způsob výpočtu peněžních náhrad za zničený majetek. Opět to neudělali a raději si vypočítavě – jako Pilát – umyli ruce. Takto přijatá norma by sice měla stejnou právní platnost jako zákon silově protlačený parlamentem většinou jednoho hlasu, nicméně všeobecný politický konsensus by podstatně mírnil rozbouřené společenské klima.

Má to samozřejmě háček, háček jménem spoluodpovědnost. Spoluodpovědnost opozice za klíčová rozhodnutí, jež časově přesahují život jedné konkrétní vlády. Když jako opozice přijmete spoluodpovědnost tohoto typu, nemůžete potom v předvolební kampani křičet, že všechno je špatně. ČSSD ovšem na církevních restitucích předvedla, že košile vlastních stranických volebních zájmů jí je bližší než kabát celospolečenské odpovědnosti.

Boží mlýny ale zřejmě melou, neb jí to evidentně nebylo nic platné. Voliči sázku na nejnižší lidské pudy na čele se závistí a nepřejícností nikterak neocenili. Naopak.

Plná ústa papeže

Leč soudruzi ani „přátelé“ se nepoučili. Předvolební anticírkevní demagogie pokračuje i po volbách. Plná ústa papeže najednou mají rudí, oranžoví i jiní bezvěrci. Po chudobě církve volá strana, jež za podivných okolností „restituovala“ Lidový dům, přičemž advokátovi, který jí ho vysoudil, nejenže nezaplatila, ale ještě mu zničila život. O chudobě hovoří stranický předseda, jenž si na byt přikradl z poslaneckých náhrad. Strach o budoucnost historických památek najednou mají soudruzi, kteří ze sakrálních nemovitostí v lepším případě nadělali sklady či zemědělské objekty a v horším případě je nechali úplně rozpadnout. Kdyby to všechno nebylo k pláči, bylo by to k smíchu!

Prý jde o velké peníze. Skutečně? Vše je relativní. Celkový objem peněz, které v souvislosti s církevními restitucemi coby daňoví poplatníci zaplatíme, je skoro stejný jako suma, kterou ROK CO ROK naprosto zbytečně nasypeme do kapes fotovoltaikům. Přitom platí, že to, že do bezedných fotovoltaických kapes musíme ony kosmicky obrovské částky odevzdávat, společně odhlasovali titíž levicoví politici, kteří se teď tak pohoršují nad finanční náročností církevních restitucí. Zajímavé, že?!

Ideologické kroucení krkem

O peníze tedy ve skutečnosti evidentně nejde. Takže o co? Stejně jako po osmačtyřicátém jde na prvním místě o ideologii. O to, jak ideového nepřítele marginalizovat, případně jak mu přímo zakroutit krkem. A sebevědomému, soběstačnému soupeři se krkem kroutí špatně.

Člověk nemusí být přímo věřící, aby si uvědomoval, že v dnešním světě všeobecného rozkladu veškerých hodnot západní civilizace jsou právě církve jedněmi z posledních institucí, jež nějakou hierarchii hodnot a oporu nabízejí. Právě to je důvod, proč by se přemýšliví lidé, byť třeba nevěřící, měli mít na pozoru. Proč?

Teď jde o církve a jejich majetek, zítra může jít opět o nás a náš majetek. Sjednocení soudruzi nic ze svého starého zlodějského repertoáru – jak vidno – nezapomněli a nic nového se nenaučili. Stále stejné metody, stále stejná demagogie. Za naši věc položíme vaše životy! Pořád ta samá banda jako po osmačtyřicátém.

1. 12. 2013