23. 3. 2003

Poslankyně Hana Marvanová má pravdu v jediné věci. Paragraf o zrušení neprogramových licenčních podmínek se do její novely 301/95 Sb. skutečně dostal až v průběhu projednávání ve sněmovně. Nic to však nemění na faktu, že to byla ona a její spoluautoři, kdo k tomuto problematickému ustanovení posléze napsali důvodovou zprávu a podpořili jeho přijetí na plénu. Potvrzuje to tato řeč jejího kolegy a spoluautora Martina Přibáně (ZDE).

Tvrzení Hany Marvanové, že i po přijetí této novely měla rada dostatek nástrojů k odnětí licence je nepoctivé. Ano, rada teoreticky mohla takové správní řízení zahájit, k tomu by stačilo sedm zvednutých rukou. Ale za co, když přijetím její novely zmizel onen případný důvod? Její zákon totiž zpřetrhal vazbu mezi licencovanou CET 21 a servisní ČNTS. Jak mohla rada trestat neplnění licenční podmínky, která už neexistovala? Ale ve skutečnosti je to ještě jinak. I kdyby takovou kompetenci rada měla, bylo by chybné ji využít. Copak česká firma nemá žádná práva a nesmí se zvůli a faulům zahraničního partnera bránit?

Také další tvrzení Marvanové je faktograficky chybné. Rada prý mohla vyvinout tlak na sloučení CET 21 a ČNTS do jedné společnosti. Svatá prostoto, vždyť právě tohle dělala! Už v roce 1997. A panu Lauderovi se do něčeho takového vůbec nechtělo. Naopak se mu velmi líbilo, že se jeho servisní společnost díky novele paní poslankyně vysmekla z regulačního dohledu rady    

Dále Hana Marvanová tvrdí, že podle paragrafu 14 odst. 5 starého zákona (nyní dle nového zákona o vysílání § 21 odst. 5), prý rada mohla (a může) CET 21 přikázat spolupráci s ČNTS a zabránit tak porušení mezinárodní smlouvy o ochraně investic s Nizozemskem. Nechť mi pani poslankyně promine, ale to už je opravdu hodně silná právnická demagogie. Ten paragraf zní: „Rada může změnit podmínky licence bez souhlasu provozovatele v případě, že je to nezbytné k dodržení mezinárodních závazků, jimiž je Česká republika vázána.“ Jak potvrdí každý skutečný legislativec, v zákoně je to proto, aby rada měla právo zapracovat provozovatelům do licenčních podmínek povinnosti vyplývající pro naši republiku z mezinárodních smluv o kmitočtech, kvótách a podobných věcech. Představa, že by regulační orgán mohl na základě tohoto paragrafu přikázat české soukromé firmě „X“, že je povinna spolupracovat se zahraniční soukromou firmou „Y“ a odvádět jí 100 procent svého zisku, a to ještě v okamžiku, kdy spor těchto firem řeší soud, je doslova fantazmagorická. Regulační orgán si přece nemůže osobovat kompetence soudu a nahrazovat jej. Když takovému právnímu romantismu podléhá chemik Dostál, lze se nad tím trpce usmívat. Když podobné šílenosti říkají právníci Cyrila Svoboda a Hana Marvanová, pak nám všem budiž nebe milostivo.

Na takovouhle právnickou prasečinu (omlouvám se, ale výstižnější výraz pro to skutečně nenacházím), si opravdu budou muset do rady nainstalovat někoho jiného. Legrační na celé věci je, že ani takovéto znásilnění zákona by nakonec vůbec nic nevyřešilo. CET 21 by se proti rozhodnutí rady odvolal k soudu a každý soudný soudce by takovou licenční podmínku zrušil.

Je zajímavé, že nápad s paragrafem 14 se objevil až dva roky po vypuknutí sporu o Novu, když už opravdu nezbylo nic jiného, co by se na radu dalo vyhrabat. Kde byli všichni ti právničtí chytrolíni do té doby? Proč radu na údajnou „kolizi“ se smlouvou s Nizozemskem neupozornilo ministerstvo zahraničí? Tam na to přece mají odborníky. Rada má jen maličké právní oddělení. To si opravdu paní poslankyně představuje, že pracovní náplní jednoho a půl právníka na radě je sledovat a ovládat všechny naše mezinárodní smlouvy? A není divné, že to „koliduje“ s česko – nizozemskou smlouvou a s daleko přísnější česko – americkou ne? Vždyť přesně takhle rozhodla obdobná londýnská arbitráž a Lauderovi podle té česko – americké nepřiznala nic. Nebo ještě jinak: Proč radu neupozornila vláda?

Proč? Protože je to nebezpečný nesmysl od samého počátku a vědí to i soudní členové vlády. Ale jak je vidět, jako klacek na radu se to hodí jak poslankyni (podle všeho zřejmě za CME), tak ministrovi (podle skutků zřejmě zahraničních zájmů). Za každou cenu vytvářejí viníky tam, kde žádná vina neexistuje. Pohled na to, že napnuli všechny své síly, aby jejich vlastní země prohrála odvolací soud ve Švédsku, je výmluvný a skličující.