Napravo od nás je zeď, tvrdil o TOP 09 Miroslav Kalousek před volbami v roce 2010. Před těmi letošními už Karel Schwarzenberg říká, že Topka není pravicová strana. Koneckonců její vládní angažmá mu dává za pravdu. A ostatně, proč by také konglomerát bývalých lidovců, liberálů z pražské levicové intelektuální kavárny a starostenských komunálních pragmatiků měl pravicí být, že?

Na ODS jsou nejpravicovější její billboardy. Také ona během svého vládního angažmá, respektive během své asistence u reforem z dílny topáckého ministra financí své pravicové postuláty odhodila. A jelikož svět není spravedlivý, podvedený volič ji za to trestá víc jak samotného Kalouska. Každopádně ovšem platí, že přesvědčovat o své pravicovosti je lepší skutky, než veršováním na téma Volím pravici. Není se proto co divit, že zklamaný volič se namnoze rozhlíží jinde.

Ha, Svobodní, zajásá frustrovaný pravičák. Pak se ovšem zamyslí, zjistí, že ODS v minulých letech poztrácela více než milion voličů a nemůže ho nenapadnout: Jak to, že tihle voliči už dávno Svobodné nevolí, když právě oni mají tak křišťálově čistý pravicový program? Nu, nevolí. Asi to není jenom o programu, ale také o schopnosti jej prodat a prosadit, tedy i o metodách, taktice a v neposlední řadě i o lidech.

Václav Klaus s Mirkem Topolánkem se na to už nemohli dívat, což je na jaře přivedlo k věci takřka neslýchané. Posadili se k jednomu stolu a dohodli se, že spolu nabídnou alternativu. Kdyby byly volby v řádném termínu, byl by dostatek času vše připravit, ať už spolu s ODS či bez ní. Jenže Nečas od vlády utekl jako kluk, co rozbil okno, a zformovat skutečně zodpovědně nový subjekt do předčasných voleb se ukázalo jako nemožné. Torzo, se kterým pod názvem Hlavu vzhůru kandiduje Jana Bobošíková, jistou alternativu nabízí, ale to je asi tak všechno. Všechny výhrady, dílem skutečné a dílem demagogické, už přede mnou napsali jiní.

Že je napravo díra, zjistil i šikovný obchodník Andrej Babiš, pročež i on své ANO rétoricky zakormidloval k pravému středu. Je to od zavedených politických stran poněkud pokrytecké teď vykřikovat, že jde o nesystémovou podnikatelskou stranu. I když je to pravda. Dveře dokořán pro vstup na politickou scénu totiž tomuto dalšímu z řady Godotů svými vlastními chybami a skandály otevřely právě ony. Babiš zcela správně prodává to, po čem je na předvolebním politickém trhu největší poptávka. Naději! Proto také má na svých mítincích – na rozdíl od jiných – plno. Že ta očekávání do něho vkládaná nemůže naplnit?  Samozřejmě. Jenže to už je jiný příběh.

Zbývá drobotina. Kupříkladu legrační KAN. Zaspat dobu takřka o půl století je výkon vpravdě nevídaný. Být stranou, ale říkat si klub, tvrdit o sobě, že jsem angažovaný, leč příliš se neangažovat, a být de facto straníkem, avšak vydávat se za nestraníka, je fakt komické. Už chybí jen připsat si k názvu ještě slůvko nezávislý. Pak to bude opravdu česky dokonalé.

Nebo Strana soukromníků. Člověk je v pokušení napsat, že profesní strany se nosily před sto lety, ale opravdu se nechci dotknout těchhle namnoze ctihodných a úspěšných lidí práce. To, že nevidí oporu v klasických pravicových stranách, a proto si jdou svojí vlastní cestou, je opět spíše problém těch klasických stran než jejich.

Monarchisté z Koruny České jsou mi veskrze sympatičtí. Ale to je asi tak všechno. V plebejské bezvěrecké zemi jaksi chybí nejen ten král, nýbrž i jeho hrdí poddaní.

Jen pro pořádek: Dělnická strana sociální spravedlnosti samozřejmě není žádná pravice, jak nám tvrdí v televizi i tisku, nýbrž setsakra ultralevicová partaj. To, že tihle milovníci korporativismu a jednoduchých hesel i řešení, jsou vydáváni za pravici, je jen jedna z mnoha dalších mediálních manipulací, jimiž jsme krmeni.

Petra Cibulku a jeho stranu s tím strašně dlouhým názvem, co zabere skoro celý volební lístek, komentovat nebudu, neboť nemám siderické kyvadélko.

Konec přeletu. Tvrdé přistání. Rozpaky.

11. 10. 2013