Tak nám průzkumníci ústy Václava Moravce pověděli, že tři čtvrtiny občanů prý nechtějí návrat Václava Klause do politiky. Inu, to je věru poťouchlá informace. Ovšem ještě zajímavější je, když její interpretaci otočíme. Nejsem ostatně jediný, koho to obratem napadlo. Jestliže 75 procent Klause nechce, pak jej 25 procent naopak chce. Dovolme si malé zjednodušení: Jestliže těch 25 procent půjde Klause a spol. volit, pak už teď je Klausova formace druhým nejsilnějším subjektem zdejší politické scény. Ale tohle iniciátoři průzkumu asi prokazovat nechtěli, že?!

Daleko zajímavější jsou jiné otázky. Kdo – a hlavně proč – si takový průzkum vlastně objednává? Česká televize? Václav Moravec? Co tím sledují? Co jím chtějí dokázat? Co myslíte, jak by asi dopadl jakýkoli jiný podobný průzkum o kterémkoli jen trochu výraznějším zdejším politikovi? Kolik procent dotazovaných by z politiky vykázalo Zemana, Kalouska, Sobotku i s Haškem, Filipa? Výsledky by nejspíš byly dost podobné. Fanoušci proti vyhazovu, odpůrci pro. Plyne z toho jediné: Kdosi tady vytrubuje bezcenné informace, jimiž chce ovlivnit veřejné mínění. Rovněž o čistotě jeho motivace lze mít oprávněné pochyby. V případě Václava Moravce už je to patologická umanutost. Ani na tom ovšem není nic nového. Systematické okopávání Klause pomalu končícího v prezidentské funkci, motivované jen a pouze obavou z jeho dalšího angažmá v české i evropské politice, začalo už dávno. Nějaká záminka se našla a najde vždycky.

Má se Václav Klaus vrátit do řad občanských demokratů? Má být zachráncem uvadající ODS? To jsou další nesmyslné otázky. Klaus není ani spasitel, ani reskátor, který se odkudsi vynoří, aby zachraňoval, co spískali jiní. Ptejme se ale jinak: Existuje nějaká politická agenda, která přímo volá po tom, aby ji nějaká výrazná a skutečně vyhraněná osobnost pevně uchopila do svých rukou?

Z politiky se takřka úplně vytratil její ideový základ. Namísto toho tu píárové agentury ve službách kdekoho rozehrávají mediální hry, kdo je větší darebák, kdo víc krade, kdo v čem jede, kdo je větší korupčník, případně kdo je vůbec největší nepřítel povinně zbožštělé EU. Že politika má na prvním místě být o tom, jaké budou daně, jaký zdravotní a důchodový systém, jaká justice, jaká zahraniční politika, že posláním politických stran je obsluhovat především zájmy svých voličských skupin a že z programů by se to také mělo dát vyčíst, na to na všechno už se skoro zapomnělo.  Bývaly doby, kdy již ze samotného názvu politické strany se dalo usuzovat, jaké ideje a jakou politiku bude hájit. Co dnes vyčtete z názvů Věci veřejné, TOP09, Úsvit či Ano? Nic. Namísto toho tu máme všeobjímající „boj“ proti korupci a mediální přeboje píárových šamanů, do kterého coby deus ex machina občas vstoupí nějaký Ištvan.

Má k tomu Václav Klaus ještě co říct? Bezpochyby ano. Určitě víc, než mnozí jiní, kteří dnes správu věcí veřejných okupují. Byl by to setsakra velký luxus mít zde nejvýznamnějšího a nejvýraznějšího eurorealistického, chcete-li euroskeptického politika starého kontinentu a nevyužít jeho zkušeností. Nota bene za okolností, kdy pomatení bruselští krysaři vedou Evropu, to znamená i nás, do slepé uličky.

A pak je tu ještě jedna věc. Klaus je hráč, jemuž nechybí fantazie. Jeho ochota odhodit staré sváry a s Topolánkem v zájmu věci táhnout za jeden provaz je v tomto smyslu víc než symbolická. Každopádně nás zřejmě čeká hodně zajímavý podzim a členy ODS Sofiina volba. Ale možná, že to zas až tak složité nebude. Na konečnou, nebo s Klausem?

19. 8. 2013