Viděli jste poslední Spielbergův film Lincoln? Je to nádherný biják, koneckonců u Stevena Spielberga nic neobvyklého. Ale kvůli tomu to nepíšu. Abraham Lincoln je považován za jednoho z nejlepších, možná dokonce úplně nejlepšího prezidenta, co jich Spojené státy americké kdy měly. Právem. Šestnáctý prezident USA vládl v té nejtěžší době. Zuřila válka Severu proti Jihu. Sever vyhrál, ale Jih určitě nebyl tím klasickým poraženým, přestože prohrál. Na to byl Lincoln příliš velkým politikem, aby věděl, že skuteční vítězové netancují na hrobech poražených. Však také když zavítáte na Arlingtonský národní hřbitov nedaleko Washingtonu, jedno z vůbec nejposvátnějších amerických míst, možná leckterého Evropana překvapí, že na nejvyšším návrší hřbitova se tyčí vila – muzeum. A čí že je to památník? Generála Lee, jenž velel jižanské armádě. Ale to jsem odbočil.


Spielbergův film vypráví především o tom úseku Lincolnova života, kdy se ve vrcholící občanské válce rozhodl, že kongresem protlačí zrušení otroctví. Jak nesmírně obtížný a těžko prosaditelný úkol to byl, také o tom je Spielbergův film. Republikáni byli pro, demokraté proti, ke schválení 13. dodatku americké ústavy však bylo třeba dosáhnout tří čtvrtinovou většinu. Když nepomáhalo politické vyjednávání a přesvědčování, Lincoln najal lobbisty. A lobbisté to rozjeli. Když už na obrácení názoru některých kongresmanů nestačily trafiky, došlo i na klasické úplatky. Ano, jeden z nevýznamnějších zákonů lidské historie byl americkým zákonodárným shromážděním protlačen za pomoci korupce.

Sedíte v kině a při bleskové vzpomínce na naši politickou realitu se musíte usmívat pod fousy. Zvláště pak máte-li jistou zkušenost, jak to v politické kuchyni, co je svět světem, chodí. Spielberg natočil film o politice, jaká skutečně je. Byla, je a bude. Svět se od té doby pranic nezměnil a obávám se, že ani do budoucna se nic takového nestane. Máme sice jiné komunikační technologie, nicméně lidé zůstávají stejní.

Střih. Vraťme se do současnosti. Ne, vůbec nechci měřit Spojené státy devatenáctého století s Českou republikou století jednadvacátého. Natož ústavní dodatek o zrušení otroctví s nějakými obyčejnými zákony či udržením vlády. A už vůbec ne Nečase s Lincolnem. Přesto se přímo nabízí jedna naprosto zásadní otázka pro všechny ty milovníky moralistního politického kýče, co se jich jen nyní všude vyrojilo: Je Abraham Lincoln jedním z největších politiků světové historie, nebo obyčejný korupčník?

Devět z deseti oslovených souhlasí s policejním zásahem proti jedné ženské a údajným trafikantům. Zřejmě se jim líbí zatýkání uprostřed hluboké noci. Asi se jim líbí zakuklené komando, které se s beranidlem dobývá do bytu jedné ženské. Asi se jim líbí manévry policejních aut s majáčky, jež převážejí sprosté podezřelé. Asi milují pohled na blondýny spoutané „medvědem“ vedené zakuklenci. Asi mají v oblibě kratochvilné čtení přepisů „uniklých“ odposlechů, které se jako na zavolanou hned druhý den objevují přesně nadávkované. Asi nemilují svobodu.

Střih. Něco málo kontrafaktuálních spekulací. Zkusme si představit, že by v tehdejší Americe žil nějaký prokurátor typu našeho Ivo Ištvana či jiných podobných šílenců: Lincolnovy nejbližší spolupracovníky odvádějí v klepetech. Prezident Lincoln abdikuje. Zrušení otroctví se odkládá.

Krasoduchové mohou být spokojeni.

23. 6. 2013