Články - 2012

Před rokem mi skončil mandát člena Rady Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ). Uložil jsem si tehdy ročního bobříka mlčení. Bobříka jsem ulovil a dál mlčet už nehodlám.

S končící televizní digitalizací spousta vlčáků zavětřila, že spolu s tendrem na uvolněné kmitočty visí ve vzduchu spousta peněz a že klíčem k nim je Rada ČTÚ. Je to sice nesmysl, ale vykládejte to někomu. Koneckonců, nějaký vliv a pravomoci ta rada i tak má. A tak se mezi politiky ze dne na den vyrojila řada telekomunikačních odborníků: všechno je špatně, telefonujeme draze a může za to ČTÚ. Jak jednoduché! Začalo mediální a politické zastřelování. Co na tom, že maloobchodních ceny telekomunikační úřad vůbec neurčuje.

Ve funkci radního ČTÚ jsem zažil tři resortní ministry z ODS: Ivana Langera, Martina Římana a Martina Kocourka. Jeden každý z nich s ČTÚ průběžně komunikoval, osobně úřad navštívil a důležité věci s radními konzultoval. Ne tak ministr další, Martin Kuba, superambiciózní lékař z jižních Čech. Na ČTÚ ho nikdo nikdy neviděl, s radními ani s předsedou nikdy nic nekonzultoval. Velmi pozorně naopak naslouchal jiným. Zavětřil a kanonádě se postavil do čela. Je to sice blbost, ale o to víc se to lidem bude líbit: zařídím, že budete telefonovat levněji. A aby mi bylo správně rozuměno: blbost není chtít levněji telefonovat, blbost je, že to jde snadno zařídit výměnou několika radních.

Anesteziolog a trafikanti

Nastal podivný paradox. Největší překážkou k „převzetí“ úřadu byli pro ministra ODS Kubu právě radní nominovaní ODS. A tak populistický ministr průmyslu a obchodu, sám původní profesí anesteziolog, jehož jedinou předchozí kvalifikací pro nyní zastávaný post byly návštěvy restaurace Hubert na Hluboké, rozuměj spojenectví s hlubockým „knížetem“ Pavlem Dlouhým, začal vykřikovat, že je třeba skoncovat se stranickými trafikanty. Kdo by tomu netleskal, že?

První na odstřel jsem byl já, hned za mnou kolega Zdeněk Švrček. Oběma nám končil pětiletý mandát. Ani jeden z nás ovšem členství v Radě ČTÚ nedostal jako trafiku, tedy jakousi náplast za jiný opouštěný post, neboť oba jsme do rady nastupovali ze soukromé sféry. Dokonce jsme oba kvůli tomu museli svoje podnikání zamrazit. (Proč takovou nabídku člověk ze soukromé sféry přijme? Inu, je to zajímavá zkušenost a know how, které tím získáte, už vám také nikdo nesebere.) Kolega Švrček se v telekomunikační industrii pohybuje na různých pozicích už více než patnáct let, já jsem do Rady ČTÚ přišel se zkušenostmi z televizní branže a devítiletou praxí z partnerského regulačního orgánu, Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

Justiční bypass

Když jsem v roce 2006 do Rady ČTÚ nastupoval, byla digitalizace televizního vysílání zastavená, protože zablokovaná celou řadou žalob. Jediné zadání, které jsem tehdy od Topolánkovy vlády dostal, bylo, že je potřeba celý ten zabetonovaný proces rozpohybovat. Jak jsem se své úlohy zhostil? Digitalizace oficiálně skončila 11. 11. 2011, můj mandát v radě 14. 11. 2011. Samozřejmě, na digitalizaci se podílela spousta lidí, nicméně několik zásadních věcí nese otisk mé stopy.

Zdeňka Zajíčka, tehdejšího Langerova náměstka na informatice a později na vnitru, který to měl celé na starosti, jsem zasvětil do spletitých vztahů českého televizního zákulisí. V trojici se Zajíčkem a Zdeňkem Duspivou, národním koordinátorem digitalizace, jsme se pak scházeli a vymýšleli strategii a zadání k potřebné legislativě a koordinovali postup s ministerstvem kultury. Klíčová přechodná ustanovení tehdejší „digi-novely“ (304/2007 Sb.) jsem napsal sám. Riskovali jsme, protože naše cesta k odblokování byla na samé hraně ústavnosti, ale nakonec na to kývla i legislativní rada vlády. Obešli jsme totiž hlemýždí justici a šestici nových, leč soudně odstavených digitálních televizí-netelevizí jsme (za aktivní spolupráci na digitalizaci, respektive za závazek, že nebudou za zmařenou investici požadovat náhradu) podobně jako Nově a Primě nabídli tzv. kompenzační licence přímo ze zákona. Ty nové televize sice nakonec většinou nepřežily, protože startovaly do ekonomické krize, ale soudní blokace byla odstraněna, respektive obejita, a proces digitalizace se mohl rozběhnout.  

Česká televize jako lídr


Další klíčovou věcí byl přístup České televize. Přesvědčil jsem tehdy generálního ředitele Jiřího Janečka, aby se ČT odpoutala od Novy a Primy, které pod heslem „díky za každé nové analogové ráno“ digitalizaci úspěšně sabotovaly (prostřednictvím oné soudní blokace), a stala se lídrem celého procesu. Janeček měl tehdy problémy s kauzou Lambert (vyplulo na povrch, že František Lambert, druhý muž Kavčích hor, byl členem Lidových milicí) a já ho umluvil, že svůj problém nejlépe odkanalizuje, když nastolí nové téma. Definitivně jsme to pak celé stvrdili na „historickém“ obědě v restauraci ve Valdštejnské ulici ve složení Jiří Janeček, Pavel Dvořák (předseda Rady ČTÚ), Rudolf Pop (šéf techniky ČT) a Petr Štěpánek. Píárově jsme celou věc ještě podtrhli společnou tiskovou zprávou s inscenovanou fotografií, na které se Janeček s Dvořákem sklánějí nad plány digitalizace (tisková zpráva ZDE, foto ZDE). Na Barrandově a na Palmovce asi moc radost neměli. Duopol Novy s Primou se nachýlil.

Česká televize na oltář digitalizace obětovala svůj analogový druhý program a digitalizační vlak se dal do pohybu. Nově a Primě pak nezbylo nic jiného než do něho chtě nechtě, spíše však nechtě, naskočit. Tak jednoduché to ale nebylo. Vymyslet a pak také dohodnout legislativní kompromis přijatelný pro všechny zúčastněné, kteří navíc měli zcela protichůdné zájmy, byl nadlidský úkon. Zdeněk Zajíček se tehdy projevil jako skvělý a neskonale trpělivý vyjednavač. Přesvědčit bylo také třeba poslance a senátory, kterým za krkem seděli lobbisté komerčních televizí a radiokomunikací. „Porazili“ jsme je tehdy jejich vlastní metodou, k čemuž jsme využili naše předchozí zkušenosti ze soukromého sektoru. Posadili jsme se politikům za krk také. A lobbovali jsme zřejmě lépe.

Na informační části digitalizace má největší zásluhu Zdeněk Duspiva, na jejím technickém provedení včetně Technického plánu přechodu (TPP) Pavel Dvořák a technici ČTÚ. Všechno se samozřejmě nepovedlo stoprocentně, nicméně znáte z poslední doby nějaký další příklad, kdy tak složitá technická operace s nesmírnými ekonomickými dopady a spoustou zainteresovaných subjektů proběhla bez jediného skandálu, natož korupčního, bez závažných chyb a v plánovaném termínu? A pak přijde rychlokvašený ministr anesteziolog, co ve svém křesle sedí týden i s cestou, a začne vykřikovat cosi o trafikantech. No, nepřizabili byste ho? Ale tady příběh zdaleka nekončí.

„Tak jsem toho debila sundal“

Zatímco cestu na ČTÚ ministr Kuba nikdy nenašel a nikoho z vedení ČTÚ k sobě nepustil, sluchu dopřával a dopřává jiným. Kupříkladu postpubertálnímu novináři z Hospodářských novin Ondřeji Malému. Jeho vrcholným paskřiveckým číslem bylo, když o náměstkovi z ČTÚ Marku Ebertovi sepsal po jeho televizním vystoupení v Hydeparku sáhodlouhý článek, jaký je hlupák, aby pak svůj opus uzavřel kratičkým odstavečkem, že prvním krokem k nápravě ČTÚ je odstranění Štěpánka z rady. Tu pravou pointu to ovšem celé dostalo až o pár týdnů později, kdy se Kubův fámulus Malý coby nový radní posadil na „moji“ židli. K takovému novinářskému výkonu nezbývá než pogratulovat.

První, co nový člen rady navržený ministrem z ODS (ta tři písmena v této souvislosti zdůrazňuji) ve své funkci udělal, bylo, že ze své kanceláře odstranil obraz prezidenta Klause. A ještě se tím všude chlubil slovy: „Tak jsem toho debila sundal.“ Malý ovšem jako zavilý levičák nejen mluví, nýbrž také jedná. Všechno chce regulovat. A tak i na půdě ČTÚ dochází k hezkému paradoxu dnešní doby, kdy předseda rady Pavel Dvořák, nominovaný sociální demokracií, leč bránící klasické tržní mechanismy, vychází ze srovnání s radním Malým, nominovaným ministrem ODS, jako echtovní pravičák.

Další na řadě byl letos v červnu kolega Zdeněk Švrček. Zatímco premiér Petr Nečas a předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura ho měsíce vodili za nos, že premiér si na to dohlídne, aby radním zůstal, Kuba si to stejně udělal po svém. Do Rady ČTÚ navrhl právníka Roberta Pelikána. Jsem rád, že jsem byl jedním z těch, kdo upozornil na problematičnost tohoto kroku. Nikoli kvůli tomu starému příběhu našich otců, který jsem popsal v komentáři Pelikán napráskal Štěpánka, nýbrž proto, že Pelikánovi to práskání zřejmě mají v genech (viz Byla to občanská povinnost, vysvětlil právník, proč „práskl“ starostu). Bylo jen dobře, že ministr financí Miroslav Kalousek nakonec Pelikána na vládě vetoval, takže Kuba jeho nominaci raději stáhnul.

Namísto něho pak do rady poslal subalterního úředníka ze svého ministerstva Jaromíra Nováka. Evidentně s pokynem, že má hlasovat spolu s Malým. V radě, která dříve, ač složená politicky, vždy rozhodovala konsensuálně, tak nyní dochází k bojovým hlasováním. To je novinka, stejně jako dusná atmosféra v úřadě.

Rok se s rokem sešel a účty za telefon mi chodí stále stejné. Kde je to zlevnění o polovinu, které slibovali všichni ti rychlokvašení, náhle se objevivší telekomunikační odborníci? Objem peněz protékajících sektorem za poslední rok poklesl o pětinu, což je, jako by kamsi zmizel celý jeden T-Mobile, nicméně já se stále těším, jak to superministr Martin Kuba spolu s Ondřejem „Takjsemtohodebilasundal“ Malým zařídí. Koupil jsem si na to lístek do první řady.  

Modrý likvidátor ODS

Leč dosti jízlivostí, raději si to celé shrňme. Ještě před rokem měla ODS v pětičlenné Radě ČTÚ dva své zástupce. Nyní tam nemá žádného. (To se spoustě lidí jistě bude líbit.) Sám ministr Kuba tam ovšem už teď má dva své vyslance. Tím to ale jistě nekončí. Na jaře doběhne mandát Janě Fürstové a zároveň bude vláda jmenovat nového předsedu, čímž se Martinu Kubovi otevře prostor k definitivnímu ovládnutí důležité instituce, jež reguluje miliardový telekomunikační byznys. To se pro změnu jistě bude líbit na Hluboké. Bohužel, zároveň to celé až příliš připomíná způsob, jakým Martin Kuba zdecimoval jihočeskou ODS. On sám stoupá vzhůru, za ním zůstávají trosky. Miroslav Beneš, Pavel Vondrys, Juraj Thoma, Michal Doktor a řada dalších, vesměs zakládajících, leč dnes už často bývalých členů ODS by mohla vypravovat.

Závěrem ještě dvě gratulace. První patří premiérovi Petru Nečasovi za skvělý výběr spolupracovníků. Opravdu není nad to vytáhnout vzhůru týpka, který jej pak v komunikaci se svými kumpány nazývá bábovkou. Druhá gratulace míří k delegátům posledního kongresu ODS. Jasnozřivost, se kterou skomírající ODS svěřili do rukou neschopného předsedy a všehoschopného prvního místopředsedy, se opravdu hned tak nevidí. Zvláště pak, když ten druhý tomu prvnímu kryje záda s nožem v ruce.

10. 12. 2012

(Autor byl v letech 2006 – 2011 členem Rady ČTÚ, je zakládajícím členem ODS a v současnosti místopředsedou Regionálního sdružení ODS Královéhradeckého kraje.)

Psáno pro server Česká pozice