Právě jsem dočetl rozsudek Městského soudu v Praze ve věci žaloby regionálních televizí RTA na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). Ten rozsudek je svým způsobem brutální. Všechno, co rada v aktuální kauze FTV Prima versus regionální televize ze sítě RTA udělala, je špatně. Výsledkem je hrubé poškození regionálních televizí, de facto jejich krach. Skoro se mi chce napsat, že Rada pro vysílání v této kauze sehrála roli Rady proti vysílání. Nevím, na kolik se výsledná škoda nakonec vyšplhá, ale může to být až v řádu stovek milionů korun.

Nikterak mě netěší, že teď klidně můžu vykřikovat, že úplně ve všem, co jsem v této věci napsal (všechny články jsou k dispozici ZDE), jsem měl pravdu. Není mi to nic platné a už vůbec nic to není platné zničeným regionálním televizím. Takže spíš jen pro pořádek zaznamenávám, že Městský soud v Praze ve svém rozsudku používá úplně stejné argumenty, jež jsem předtím vepsal do svých článků. Že licence na Prima televizi je svým způsobem jedinečná, neboť je to licence sdílená, respektive provázaná s licencemi regionálních televizí. Že ke změně takové licence je třeba souhlasu zainteresovaných třetích osob, tzn. oněch regionálních televizí, a že totéž platí pro vrácení licence. Stejně jako já soud poukazuje na předchozí judikáty Nejvyššího správního soudu, na které se RRTV z vysoka vykašlala, dokonce je v rozsudku obsáhle cituje. A hlavně Městský soud úplně stejně jako já položil rovnítko mezi tzv. očištění Primy od regionů cestou změny licenčních podmínek a očištění Primy od regionů cestou vrácení licence (viz můj článek Rada pro vysílání udala sama sebe). V obou případech měla rada dle soudu postupovat stejně, tzn. zahájit správní řízení a přizvat k němu zainteresované subjekty, v tomto případě regiony RTA, a ne bez řečí Primě vydat osvědčení o navrácení licence a regiony vystrčit na mráz.

Je to teď opravdu pěkná polízanice. Ani Prima televize ani regiony RTA již de facto neexistují, zato však setsakra existují de jure, a to se všemi právními důsledky. A existuje i ona mnohamilionová škoda. Realitou jsou zkrachovalá regionální studia, propuštění zaměstnanci, nedodržené smlouvy, neodvysílaná reklama, zničené podnikání. Tomu všemu mohla RRTV na přelomu roku předejít, kdyby se chovala jako sebevědomý autoritativní orgán (psal jsem o tom v článku Nová arbitráž v přímém přenosu). Namísto toho a navzdory všem upozorněním a varováním však šla Primě na ruku. A v závěsu za ní ČTÚ a ÚOHS.

Rozsudek MS v Praze má ještě jeden rozměr, rozměr novinářského a poslaneckého selhání. Kde byli všichni ti za jiných okolností přemoudřelí a vševědoucí „mediální“ novináři? V tom lepším případě jen ohluchli, oslepli a ztratili řeč. V tom horším svým rádoby akademickým rozumbradováním vytvářeli pro primáckou zlodějnu alibi (např. Milan Šmíd ZDE). Na svoji roli kontrolního orgánu rovněž zcela rezignoval Volební (mediální) výbor Poslanecké sněmovny. Není se ostatně co divit, když Václav Mencl učinil z předsednictví výboru nástroj svého soukromého vyřizování účtů.

31. 7. 2012

Rozsudek Městského soudu ZDE