Je to paradox. Milan Šmíd ve svém textu nepolemizuje s jednou jedinou tezí, s jednou jedinou myšlenkou, s jedním jediným argumentem z publikace nevládní organizace eStat.cz Efektivní media veřejné služby. Naopak k některým argumentům se hlásí, ba dokonce tvrdí, že i on sám na neudržitelnost koncesionářských poplatků v současné podobě v minulosti již upozorňoval.

Přesto ze svých výšin majitele jediné pravdy autory publikace obviňuje tu z populismu, tu z diletantství, tu z primitivismu. Takže jak to vlastně je, milý politický aktivisto Šmíde? Jsou ty poplatky efektivní, nebo neefektivní? Jsou racionální, nebo iracionální? Jsou sociální, nebo asociální? Věcné argumenty Šmíd neuvádí žádné, zato nechybí hodně podpásových útoků a osobního nálepkování.

Co že to má být důkazem onoho diletantismu? Štěpánek prý neuměl novinářům odpovědět, kteří vrcholní mediální manažeři tvrdí, že spojením České televize a Českého rozhlasu by se dala ušetřit až třetina nákladů. Nikoli. Štěpánek nechtěl odpovědět. A také to zdůvodnil. Proč nechtěl odpovědět? Protože se předtím oněch manažerů během soukromého rozhovoru nezeptal, zda s jejich jmény může veřejně operovat.

Otázal jsem se tedy dodatečně. Oba pánové rádi svolili. Tezi o možné až třetinové úspoře vyslovili prezident mediální skupiny Lagardere (Frekvence 1, Evropa 2 atd.) Michal Fleischmann a generální ředitel rádia Impuls Jiří Hrabák. Odvážím se tvrdit, že oba tito mediální profesionálové toho o reálném mediálním byznysu vědí desetkrát více než emeritní radní Štěpánek a akademický rozumbrada Šmíd dohromady. Drobný rozdíl je v tom, že Štěpánek jim naslouchá, zatímco Šmíd bez rozmyslu nálepkuje.

Aktivista Šmíd si také jaksi nepovšiml nebo nechtěl povšimnout, že ambicí eStat.cz nikdy nebylo a není dávat podrobný návod, jak by ke sloučení mělo dojít. eStat.cz na to nemá kapacity ani přístup k potřebným datům a číslům. eStat vybízí k diskusi a volá po zřízení nevelké skupiny mediálních expertů a ekonomů, jež vše poctivě spočítá a pojmenuje plusy a minusy celé operace. Podrobnou analýzu včetně návodu, jak to případně provést, by jako variantu ke stávajícím stavu měli laické i politické veřejnosti spíše nabídnout lidé placení z veřejných peněz, respektive koncesionářských poplatků. Třeba právě sám Šmíd, takto člen kolegia generálního ředitele České televize. Ambicí občanských (nikoli politických) aktivistů z nevládní organizace eStat.cz je toliko nabídnout argumenty, proč by se mělo jít touto cestou. Nic více, nic méně.

Navíc. Kdyby Šmíd publikaci eStatu četl poctivě, dozajista by si povšiml, že eStat pro vyšší efektivitu také nabízí minimalistickou variantu v podobě nikoli sloučení, ale daleko užší spolupráce ČT a ČRo včetně společného výběru poplatků, což je při dobré vůli zrealizovatelné prakticky okamžitě.

Není to poprvé, co se Milan Šmíd uchyluje k demagogii, respektive k překrucování či zamlčování faktů. Naposledy jsem jej načapal zde: Zločin Rady pro vysílání aneb Polemika s Milanem Šmídem. Takže se mu vlastně ani nedivím, že cítí potřebu trochu mi to natřít v osobní rovině. Vždyť jsme jen lidé, že?!

Ještě jedna věc je pro současnou debatu/nedebatu o poplatcích či sloučení ČT a ČRo dokonale signifikantní. Přestože se jedná o záležitost, jež se dotýká prakticky všech, každé domácnosti a většiny právnických osob, o kameru České televize či mikrofon Českého rozhlasu na tiskové konferenci eStatu nezavadíte. A to přesto, že pomalu propuká okurková sezona a zpravodajci médií veřejné služby (opravdu veřejné?) byli několikanásobně zváni. Je to docela úsměvné, že když jde o veřejnoprávní peníze, největší starostí veřejnoprávních médií je, aby se veřejnost nic nedozvěděla.

A kdyby náhodou přes internet prosáklo něco, co by stávající smrádek a teploučko mohlo ohrozit, nastoupí Milan Šmíd a spol.: „Pravdu máme my! A co je pravda, určujeme také my! Ostatní jsou populisti a diletanti! A basta!“

19. 7. 2012