Začátkem roku si televize Prima přivlastnila vysílací a reklamní čas regionálních televizí ze skupiny RTA. Hodnota odcizené komodity, na kterou mají regionální televize dle platných licencí nárok do roku 2018, se pohybuje v řádu stamilionů. Zdání legitimity dodala problematické operaci v podobě záměny dvou licencí, kdy společnost FTV Prima program Prima televize s licenční povinností dělit se o vysílací čas s regiony vyměnila za program Prima family bez této povinnosti, sama Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). Přes mnohá upozornění a navzdory protestům regionálních televizí totiž společnosti FTV Prima vydala osvědčení o zániku licence Prima televize.

Hluchotou a slepotou byla stižena i soudkyně Městského soudu v Praze, jež koncem loňského roku smetla se stolu žádost regionů o předběžné opatření, které by zachovalo status quo do vyřešení celého sporu. O rozhodnutí RRTV pak svoji zamítavou argumentaci opřely i další státní orgány, totiž Český telekomunikační úřad (ČTÚ) a Úřad na ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), na které se regiony RTA v důvěře obrátily o pomoc.

Naposledy tak učinil Český telekomunikační úřad, když televizi RTA Východní Čechy zaslal rozhodnutí o zamítnutí její žádosti, aby Českým radiokomunikacím nařídil, aby s ní uzavřely smlouvu. Ve vysílací síti 2 prý není volná kapacita datového toku, Prima televize už nevysílá, datový tok zabírá Prima family a ČTÚ nepřísluší hodnotit rozhodnutí RRTV. Tumáš, čerte, kropáč!

Na pár věcí však na ČTÚ pozapomněli. Zaprvé: Celá digitalizace měla proběhnout za rovných a nediskriminačních podmínek. To se nestalo. Přechod regionálních televizí evidentně neproběhl za stejných podmínek jako přechod televizí celoplošných. Zadruhé: Byl to ČTÚ, kdo pro vládu připravil Technický plán přechodu, coby vládní nařízení, jímž regionům přikázal postupovat při digitalizaci ve shodě s Prima televizí. A pak už ČTÚ jen bezmocně přihlížel, jak Prima televize ze sítě 3, připravené na regionální členění, svévolně přeskočila do sítě 2, jež se pak musela dodatečně předělávat. Zatřetí: Byl to ČTÚ, kdo prostřednictvím radiokomunikačního účtu v řádu desítek milionů korun Českým radiokomunikacím zafinancoval tzv. regionální headendy, jež měly sloužit ke střídání regionů a Prima televize v datovém toku sítě 2. A v rozporu se skutečností dnes ČTÚ tvrdí, že tato investice nebyla cíleně určena Českým radiokomunikacím. (A propos, jestliže regiony nevysílají, není to investice, nýbrž vyhozené peníze.) Začtvrté: Je to opět ČTÚ, kdo si nyní – nikoli nepodobný Pilátu Pontskému – myje ruce, že se záměnou Prima televize, ke které regiony v TPP závazně přivázal, za program Prima family v síti 2 nemá vůbec, ale vůbec nic společného, neb je to jen a jen věcí Rady pro vysílání.

Ale co čert nechtěl!!! Městský soud v Praze v červnu rozhodl, že vrácení licence Prima televize bylo protiprávní. Co z toho plyne? Program Prima televize nezanikl. Nadále také platí licenční podmínka č. 33, podle které musí Prima televize strukturovat svůj program tak, aby do něho mohly vstupovat regionální televize. Rada pro vysílání svým postupem regionální televize RTA hrubě poškodila. A hlavně, milé dámy a ctění pánové z ČTÚ, z hlediska práva tedy stále existuje celoplošný program, se kterým jste digitální vysílání regionálních televizí v TPP závazně svázali. Takže vymlouvat se na RRTV už jaksi nejde.

Pokud jsem správně informován, na ČTÚ momentálně putuje od RTA rozklad, tedy cosi jako odvolání. Jsem opravdu zvědavý, jak si s tím kolegové z ČTÚ ve světle těchto nových skutečností poradí.

Závěrem ještě malá osobní zkušenost z londýnské arbitráže televize TV 3 proti České republice. Zatímco na domácí půdě se české orgány často alibisticky schovávají jeden za druhý a prochází jim to, před arbitrážním tribunálem stojí Česká republika jako jeden subjekt. Pokud i v téhle kauze dojde až na mezinárodní arbitráž, rozhodně si nemyslím, že výčet kroků RRTV, ČTÚ a ÚOHS a jejich alibistická odůvodnění pozici České republiky kdovíjak posílí. Obávám se, že to bude právě naopak.

17. 7. 2012

(Autor byl v minulosti devět let členem a místopředsedou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a pět let členem Rady Českého telekomunikačního úřadu.)