(Psáno pro Český rozhlas 6 pro pořad Názory a argumenty. Zvukovou podobu tohoto komentáře má Český rozhlas 6 k dispozici od 20. 2. 2012. Dodnes jej neodvysílal.)

Podle zákona nesmí člen Rady České televize a Rady Českého rozhlasu zastávat žádné funkce ve veřejné správě, přičemž veřejnou správou se rozumí samospráva i státní správa. Ale co je to přesně ta funkce ve veřejné správě? Funkce primátora či starosty? Funkce tajemníka obecního úřadu v Horní Dolní? Funkce vrátného na ministerstvu? Funkce ředitele odboru v centrálním orgánu státní správy? Funkce zástupce vedoucího oddělení kdesi na magistrátu? Funkce předsedy bytové komise? Funkce tiskového mluvčího? Funkce ředitele Národní knihovny? Funkce člena zastupitelstva nějaké městské části? Tohle všechno, nebo jen něco? Patří sem pouze funkce volené a jmenované? Nebo i funkce pověřené? Nevím a myslím, že to přesně neví nikdo. Právní analýzy se různí.

O to lépe se tímto ustanovením šermuje, když si na někoho chcete vyšlápnout. S železnou pravidelností tenhle meč tasí Štěpán Kotrba, někdejší člen Rady Českého rozhlasu z řad ČSSD, leč nominovaný svou bývalou stranou, totiž KSČM. A šermuje, zvláště pak kyne-li z toho naděje, že zapíchne své názorové oponenty.

Aktuálně tenhle meč vytáhl na Antonína Zelenku. Okamžitě se přidal také mediální šéfodborář Hubička, který by ovšem, bylo-li by to jen na něm, rovnou odpravil celou rozhlasovou radu. Co na tom, že sám Hubička je už nechvalně známý jiným svým denunciačním dopisem. Tím, kterým zasáhl do volby generálního ředitele ČTK.

Co že to rozhlasový radní Zelenka tak strašného provedl? Byl na ministerstvu pověřen zastupováním ředitele tiskového odboru. Ale kdyby jen na ministerstvu – na Dobešově ministerstvu! Toho Dobeše! Jaký je v tom střet zájmů? To sice nikdo přesně neví, ale o to přece nejde! Přestože právě o to jde.

A tak se dějou věci! Zatímco hrozící mezinárodní arbitráž kvůli zcizení vysílacího času regionálním televizím včetně neslavného angažmá Rady pro rozhlasové a televizní vysílání v tomto prima podfuku nechává poslance Volebního alias mediálního výboru klidnými – vždyť jde koneckonců jen o nějaké stamiliony, tím se přece sněmovní strážci mediálních pořádků nenechají rušit ze svého sladkého spánku –, zločinec Zelenka si žádá okamžitý bdělý zásah. A tak předseda mediálního výboru Václav Mencl okamžitě svolává mimořádnou schůzi výboru s jediným bodem programu, a to návrhem na Zelenkovo odvolání. Samotná exekuce prý měla následovat hned druhý den na plénu.

Hlava mi ten neuvěřitelný a nestandardní fofr nějak nebere, a tak jsem Václavu Menclovi (podotýkám, že se známe dlouhá léta a tykáme si) zaslal esemesku s dotazem, zdali jeho řídícím orgánem je teď bolševik Kotrba? Odpověděl mi, že nikoli, že prý jedná podle zákona. Opravdu? Ať hledám, jak hledám, že se má napřed „sofort“ popravovat a ještě kvůli tomu promptně svolávat mimořádné schůze a až pak celou věc řádně prošetřit, nikde v zákoně nevidím. Nota bene, existuje-li několik precedentů, kdy se v obdobném postavení jako teď Zelenka v minulosti ocitli i jiní rozhlasoví radní a důvodem pro jejich odvolání to nikdy nebylo. A kdy i takové právnické autority, jako je kupříkladu děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy profesor Aleš Gerloch, otrocky přímočarý výklad onoho problematického ustanovení zákona odmítají.

Většina poslanců mediálního výboru nakonec měla více zdravého rozumu než jurodivý předseda Mencl, okamžitou Zelenkovu popravu odmítla a vzala si čas na prostudování právních expertíz. Asi nejsem jediný, koho napadne, proč to takhle nešlo udělat zrovna? Nu, proč? Štěbetají si o tom i vrabci na střeše. Zelenkovo angažmá na ministerstvu je jen hezká záminka, kterou Menclovi – jako na zavolanou – přihrála náhoda. Ve skutečnosti totiž jde o pomstu za to, že radní Antonín Zelenka při volbě generálního ředitele Českého rozhlasu hlasoval podle svého svědomí a ne podle přání předsedy výboru Mencla. To se pak ale neodbytně vnucuje jiná otázka: Kdože to tady vlastně jedná v rozporu se zákonem?

napsáno 20. 2. 2012, zveřejněno 3. 4. 2012