Se zájmem jsem si přečetl analýzu veřejnoprávnosti České televize z pera Vladimíra Justa, kterou si objednala Rada České televize. Místy mi Justův text sice připomíná spíše politickou agitku než věcnou analýzu, ale v zásadě proti způsobu, jakým se Just svého úkolu zhostil, tj. čistě osobní, subjektivní, pocitové hodnocení s řadou „epických“ odboček, nic nemám. Určitě to je jedna z možných metod. Jedinou otázkou ovšem zůstává, zda takový text toho víc vypovídá o České televizi, či o autorovi. 

Ať tak, či tak, chce-li Rada České televize získat plastický obraz, jak je veřejností vnímána instituce, v jejímž kontrolním orgánu mají tu čest zasedat, měla by asi zvolit širší okruh recenzentů, než je dvojice levicových intelektuálů Vladimír Just a Milan Šmíd. Svět, ve kterém žijeme, je pestřejší a televize veřejné služby nepatří pouze jedné výseči společenského (a chcete-li, ideového a politického) spektra.

V jedné věci se ovšem Vladimír Just mýlí. Píše, že pořad Nedej se (jím do nebes vychvalovaný) za dvacet let své existence neprohrál jediný soud. Není to pravda! Jeho tehdejší tvůrci, duo Bezouška – Jiranová, se mnou v roce 1997 u soudu prohráli.

Napsal jsem tehdy do Lidových novin článek o jejich podpásových pracovních metodách a pořad Nedej se v něm označil za paskvil. (K dohledání ZDE v článcích nazvaných Nedej se – vznešené cíle neospravedlňují špinavé metody a Biorebel, nebo agitátor?) Bezouška a Jiranová zažalovali mě i Lidové noviny. A prohráli. Bylo to tehdy docela zábavné. Novináři, kteří na jiných nenechají nit suchou, neunesli, když si někdo dovolil zkritizovat je samotné. A byli – přímo v soudní síni – nachytáni na švestkách.  

Tož tak. Jen pro pořádek.

13. 3. 2012