Články - 2012

To je neuvěřitelné, co si to ta Nagyová dovoluje! Nejenže je to ženská a ještě k tomu kdovíodkud, ale ještě má tu drzost, že pracuje pro předsedu vlády a dokonce za to bere peníze. Obrovské peníze! Přitom před dvaceti lety ještě dělala bůhvíco, takže jinudy než přes postel se nahoru vyškrábat nemohla. To přece dá rozum, co nám kdo bude vykládat. My přece víme, jak to chodí. Vítejte ve světě české žurnalistiky!

Petra Holce z Reflexu osobně neznám, nikdy jsem s ním nemluvil ani ho nikdy neviděl. K jeho osobnostnímu profilu, jak jej načrtla Jana Dědečková, se proto nebudu vyjadřovat. Faktem ovšem je, že minimálně u jednoho dalšího člověka, jehož docela dobře znám a o jehož osobní integritě a poctivosti vůbec nepochybuji, totiž u Ladislava Jakla, jsem v nedávné minulosti narazil na vážné výhrady vůči Holcovým způsobům.

Jsem letitým čtenářem Reflexu a musím se přiznat, že Petra Holce čtu docela rád a jeho ostře sarkastický způsob jedovatého psaní mi nijak nevadí, často spíše naopak. Jenže! Jistá pochybnost se vkrádá. Co z té vší břitkosti zbude, když všechny sarkasmy a jedovatosti ořežeme, takže zůstane jen samotná podstata věci? Pojďme se na to podívat. Aktuálně se Holec pustil do ředitelky Nečasova kabinetu Jany Nagyové (Vrtěti premiérem, Reflex 8/2012).

Kvůli čemu Holec nenechal na Nagyové nit suchou? Za prvé: Kdysi začínala jako mzdová účetní. Holcovi a na titulní stránce i celému Reflexu to slouží k efektní zkratce, že „prodavačka z Chodova řídí zemi“. (???) Za druhé: Nečas ji vyzdvihl do vysoké politiky a dává jí vydělat. Za třetí: Nagyová si doplnila formální vzdělání na UJAK. Za čtvrté: Nagyová je loajální k Nečasovi a on zase k ní. Ergo kladívko – něco spolu mají. Za páté: Nagyová má vliv. Zkusme se na to všechno podívat z jiného zorného úhlu.

Ad jedna: Co je na tom špatného, že se někdo vypracuje, že čapne příležitost? To je přece pozitivum! Úplně stejný příběh v podání nějakého ženského magazínu by zněl: jak se šikovná holka z Chodova vypracovala až do nejvyšších pater politiky a co všechno kvůli tomu musela obětovat. Nejlepší americký prezident druhé poloviny 20. století byl původně herec béčkových filmů. Kdyby Holec napsal, že Ameriku řídil druhořadý komediant, bude za blbce.

Ad dvě: Tak to přece na světě chodí, že vám někdo dá příležitost, že vám otevře dveře, že vám pomůže. Pak už je to jen na vás. Opět spíše pozitivum. A vysoké odměny? Ano, tady je problém. Jenže nikoli Nagyové, nýbrž zhovadilého tabulkového systému. Pak to kdekdo, nejen Nečas, musí dohánět odměnami. (Hezký tip pro reflexní investigativce: za vynesením výplatnice Nagyové prý opět není nikdo jiný než šílený generál Randák.) Ono totiž vážně není normální, že tabulkový plat šéfa premiérova kabinetu je něco přes třicet tisíc.

Ad tři: Jestli je Univerzita J. A. Komenského tak strašná škola, měl by na ni Reflex poštvat umanutou akreditační politoložku Dvořákovou, ne se za to trefovat do Nagyové. Ta udělala jen to, co tisíce jiných, kteří si „na stará kolena“ potřebují doplnit formální vzdělání. Opět spíše pozitivum. A propos: Kolik stránek citací má ve své diplomové práci Holec či jeho redakční kolegyně Sodomková? Diplomky na stůl, redaktoři!  

Ad čtyři: To je mimořádně hnusná podpásovka! Pokud Holec či kdokoli jiný odhalí, že premiér udržuje intimní vztah s ředitelkou své kanceláře, nechť to nemilosrdně zveřejní. Poťouchlé lechtivé naznačování je na pár facek a daleko víc než o Nagyové či Nečasovi toho vypovídá o samotném autorovi. Ano, Nagyová je loajální k Nečasovi a on zase k ní. Ale tak je to přece, proboha, správně!

Ad pět: Ano, nejbližší spolupracovník předsedy vlády má vliv. Na okolní svět i na svého šéfa. Ano, ředitel premiérova kabinetu slouží jako filtr a každého k předsedovi vlády nepustí. Ano, premiérův nejbližší člověk občas musí jednat i s podezřelými osobami. I takové persony se ve světě vysoké politiky a velkého byznysu pohybují. Tak to prostě je. Nebo je to snad kdekoli jinde jinak? Ideály jsou jedna věc, realita druhá.

Co tedy vlastně Petr Holec odhalil? Špatná otázka. Tento typ článků nic neodhaluje. Spíše se ptejme: Co, respektive kdo je cílem? Zástupným a skutečným.

28. 2. 2012