Kdo je důležitější? Policejní prezident, nebo generální ředitel České televize? Hloupá otázka. Přesto, pojďme si zkusit na ni odpovědět. Faktický význam hovoří spíše ve prospěch nejvyššího policisty. A to nejenom proto, že republiková policie je jen jedna, kdežto televizí nepočítaně. Ochrana životů a majetku a bezpečnost občanů je asi víc než filmy, zprávy a seriály. Kdybychom to ale brali podle zájmu médií (kvantitativního i kvalitativního) o instalaci šéfů těchto institucí (jakkoli se procedurálně liší), nepochybně to vyzní obráceně, totiž ve prospěch ředitele z Kavčích hor.

Jenom skrz tenhle paradox si lze vysvětlit, že to, co by jen stěží prošlo při volbě ředitele veřejné televize, se bez většího mediálního zájmu odehrálo při instalaci policejního prezidenta. Jen si zkusme představit, jaký mediální poprask by nastal, kdyby generální ředitel České televize krátce po svém zvolení jmenoval do významných manažerských funkcí členy Rady České televize, kteří pro něj hlasovali. Že policejní prezident Petr Lessy do vysokých postů dosadil své volitele, respektive že ho volili jeho podřízení (Osvald či Snopek), kupodivu nikoho nepohoršilo.

Dalším z paradoxů pak je, že nejvyšší pan policista přichází nejenže z brněnských policejních výšin, ale jako na potvoru právě v době, kdy – kdeže jinde než v Brně – vyhřezl na povrch policejní skandál s Toflovým gangem. Zkouším si představit, jaké mediální manévry by asi propukly, kdyby na Kavky dosedl „ausgerechnet“ speciálně některý brněnský televizní pretendent. Pamětníci možná vzpomenou, co se před lety dělo v souvislosti se Zdeňkem Drahošem, blahé paměti ředitelem brněnského studia ČT. Když ale jde o policii, je po mediální pěšině klid. Tofl, Netofl. A že dnešní policejní prezident v konkursu vlastně jen narychlo zaskočil za svého takřka „designovaného“, leč na poslední chvíli se rozmyslivšího brněnského nadřízeného, a přesto slavně zvítězil, našim líným hlídacím psům demokracie uniklo zcela.

Nebo si zkusme představit, že by si nový televizní ředitel Dvořák jako svého zástupce přivedl některého z bývalých generálních ředitelů České televize, co museli Kavčí hory neslavně opustit. Když si však policejní prezident Lessy jako náměstka povolal svého mnoha skandály proslaveného předchůdce ve funkci Husáka, prakticky nikoho to nevzrušuje. Hlídací ratlíci demokracie dál spokojeně chrápou.

Také nevím, zda by v televizním světě nový generální ředitel kohokoli oslnil pláčem nad tím, jak má málo peněz, případně totální destrukcí práce svého předchůdce. Oproti tomu u policie je role destruktivního „plakánka“ – jak vidno – zřejmě zásadním předpokladem pro výkon funkce. Zajímavost rovněž nepostrádají mediální výpady proti vlastním podřízeným (Kučerovi, Koutnému, Vaňkovi). Ve výčtu by se dalo pokračovat, ale to není smyslem tohoto textu.

Omlouvám se bezpečnostním specialistům, že jsem si ze svého mediálního kluziště dovolil zabruslit také na jejich – zdá se – poněkud tenký led, ale nějak mi to prostě nedalo. A výsledek exkurse? Z letmého srovnání televizního a policejního světa je patrná nepřímá úměra mezi důležitostí věci a jejím mediálním obrazem. Vyplývá z toho jediné: Parkinsonovy zákony nadále neochvějně platí.

24. 11. 2011

(Psáno pro Český rozhlas 6)