Ano, Česká televize se vymkla kontrole. Ale nestalo se tak teď, nýbrž již před deseti lety. Jiří Janeček není příčinou, nýbrž produktem tohoto procesu. Některým signatářům dopisu předsedům parlamentních politických stran asi skutečně jde o Českou televizi, jenže řadě jiných evidentně o jejich vlastní ekonomické zájmy, totiž o přesměrování penězovodu z veřejnoprávní televizní kasičky od konkurentů do jejich vlastních kapes. Ne, že by signatáři neměli v něčem pravdu, problém je ale v tom, že právě řada z nich sebedestrukčnímu vývoji ČT napomohla, když aktivně podporovala televizní vzbouření. Dnešní generální ředitel je také bývalý vzbouřenec.

Stejné je to s faktografií dopisu. Některá tvrzení sedí, ale řada jiných jsou fabulace, pomluvy a občas i vyložené lži. Signatáři se také dopouštějí tradiční, leč hanebné paušalizace. Rada ČT je kolektivní orgán, takže nakonec platí to, co odhlasuje většina, ale to neznamená, že je poctivé všechny členy rady házet do jednoho pytle. Ostatně není vůbec pravda, že kontrolní funkci rady dnes suplují odbory, tedy mj. pánové Dekoj a Komers. To je vskutku dobrý vtip. Je to přesně naopak. Televizní odbory jsou jednou z příčin dnešního neutěšeného stavu ČT.

Všechny kauzy byly a jsou artikulovány na radě, řadu z nich otevřela a pojmenovala radní Dana Eklová (Makrlíková). Jenže tohle se „kulturně-mediální frontě“ asi příliš nehodí do krámu. Vždyť Makrlíková, ještě coby reportérka České televize, v době televizní krize stála na Hodačově straně. Dalším dlouhodobým kritikem Janečkovy televize je kupříkladu radní Milan Uhde. Jen tak mimochodem, jak Eklová, tak Uhde do rady kandidovali s podporou ODS. To se také asi nehodí.

Jestliže se v dopise píše, že program televize je tristní, pak tím mnozí signatáři paradoxně vystavují nevábné vysvědčení především své vlastní práci. Vždyť třeba takový Břetislav Rychlík, notorický petent, je dlouhodobě přisátý na cecík ČT a nejvíce se aktivizuje, kdykoli konkurence jeho zlatou žlázu ohrožuje. Pak obvykle nastupují petice, přičemž řada podepsaných osobností, aniž by si to uvědomovala, na sebe dobrovolně navléká kabát užitečných idiotů bojujících za Rychlíkovy peníze.

Televize, a speciálně televize veřejné služby, je politikum. Na celém světě. Věty o odpolitizování mediálních rad jsou tradiční mantra „kulturně-mediální fronty“, chcete-li Pravdy a Lásky, šidítko na oklamání veřejnosti o údajné možnosti odpolitizování něčeho, co odpolitizovat prostě nejde. Správa věcí mediálních je totiž správa věcí veřejných a správa věcí veřejných je prostě politika. Tzv. německý model by politiku do mediálních rad vnesl také, jen jinudy a jen by to politické síly, ke kterým mají notoričtí petenti blízko, měly snazší. Ano, stávající model nominací do Rady ČT a Rady ČRo přes společenské organizace je strašný, ale opět: je to produkt televizního vzbouření, nikoli politické sféry.

Jiří Janeček při loňské volbě generálního ředitele nebyl favoritem vlivných politiků, spíše naopak. Ani politické strany nežijí ve vzduchoprázdnu, proto chtěly změnu na postu GŘ. Janečkovu znovuzvolení ale opět paradoxně nejvíce napomohla právě „kulturně-mediální fronta“. Vzpomínáte si na dopis 100 pragováků, pardon – kulturních osobností? (100 osobností, lobbistů, anebo užitečných idiotů?)

Janeček při poslední volbě přehrál všechny zákulisní politické mediální šíbry, jenže teď se mu to oklikou vrací. Nikoli přes politiku, nýbrž přes jeho vlastní podporovatele v radě. To, že jsou s ním svázáni či v horším případě přímo propojeni, je samozřejmě limituje ve výkonu funkce, a to nemůže nevzbuzovat kritiku. Jenže tohle nevyřeší dopisy a petice, nýbrž standardní personální obměna rady, jež je tak jako tak na pořadu dne.

A propos – zaregistroval vůbec někdo z našich slavných investigativců, kdože to má na Kavčích horách, respektive v radě největší vliv? Politici? Nenechte se vysmát. Již léta zde vládne silná „sportovní lobby“.

5. 12. 2010