Většinou všichni zůstali v oboru, buď v akademické sféře nebo jako mediální konzultanti a experti. Někteří, jako třeba profesor Uhlíř (ČVUT) nebo docentka Macková (Právnická fakulta UK), svoje akademické působiště vlastně nikdy neopustili, další na vysoké školy zamířili. Petr Žantovský je ředitelem Institutu mediální komunikace při VŠ J. A. Komenského a má lví podíl na jeho vzniku. Doktor Musil je tamtéž vedoucím mediální katedry. Také mezitím napsal skvělou knížku o médiích. Kolega Zdeněk Duspiva je expert přes digitalizaci a je autorem publikace Digitalizace jako budoucnost elektronických médií. V mediální sféře se nadále pohybují i další exradní. Martin Muchka je předsedou mediálních oborů, doktor Foltán má poradenskou firmu. Dá se říct, že lidé z jádra staré rady zůstali v pracovním kontaktu. Spojuje nás také nedořešený právní spor se státem.

ČM: Jaké právní kroky jste po svém odvolání vlastně podnikli a jak se váš spor vyvíjí?

Šest členů podalo společně ústavní stížnost a žaloby k obecnému a správnímu soudu. Předseda Martin Muchka postupoval individuálně. Požadujeme, aby soud rozhodnutí předsedy vlády i sněmovny o našem odvolání zrušil.

ČM: Myslíte, že máte šanci na úspěch?

Ta věc je po právní stránce tak jasná a ta pochybení sněmovny tak evidentní, že pokud se to bude soudit skutečně podle paragrafů, nemůžeme neuspět. Vládní koalice při našem odvolávání ve své bohorovnosti porušila snad všechno, co jen porušit šlo. Jednací řád sněmovny, zákony i Ústavu. Šlo čistě o politický akt, tedy přesně to, před čím varují všechny směrnice EU. Však také EPRA (pozn. red.: organizace sdružující evropské regulační orgány) proti tomu nepřímo protestovala. Nikdo z vládních poslanců se navíc za celý rok nenamáhal, aby alespoň jedno jediné ze všech těch hanebných obvinění, co v přímém přenosu České televize nakydali na naše hlavy, doložil. A zvláště pikantní je, že řada koaličních poslanců se nám soukromě omluvila, že pro odvolání prý „museli“ zvednout ruku.

ČM: Byli jste hlavně obviňování, že vaše rada zavinila prohranou arbitráž se společností CME a Česká republika musela zaplatit 10 miliard korun. Sledujete práci Křečkovy vyšetřovací komise?

Jistě, někteří z nás před ní vypovídali. Ten kardinální renonc s naším obviňováním je však v tom, že RRTV nikdy o meritu tohoto sporu vůbec nerozhodovala, protože k tomu prostě neměla žádné kompetence. Jestliže tedy kupříkladu ministr Dostál celou dobu tvrdí, že rada Železnému povolila, aby se odstřihl od CME, říká naprostou hloupost. Železný se na to rady vůbec nemusel ptát. O kompetenci zasahovat do vztahů mezi držitelem licence a jeho servisní firmou připravila radu sama poslanecká sněmovna zákonem 301/95 Sb. Musím říct, že práce vyšetřovací komise je pro mne ale spíše příjemným překvapením, hlavně její předseda Stanislav Křeček. Zatím z něho mluví daleko více právník než politik. Uvidíme, jestli to takhle vydrží.

ČM: Co máte na mysli?

Z dosavadních veřejných výstupů vyplývá, že vyšetřování se ubírá spíše jiným směrem, než leckdo na začátku asi předpokládal. Vyjádření pana Křečka, že „ministerstvo financí arbitráž hrubě podcenilo“ a že „nevybralo optimální právní zastoupení“, hovoří za vše. Komisi navíc leží na stole řada písemných dokumentů, které dokazují, že někteří úředníci a politici rozhodně neudělali vše pro úspěch České republiky, ba naopak, že někteří přímo napomáhali protistraně. Dříve či později se tedy koaliční poslanci ocitnou před dilematem, zda naplnit – ať už pomyslnou nebo faktickou – politickou objednávku nebo dát průchod spravedlnosti padni komu padni.

ČM: Co tipujete vy?

Obávám se, že to všechno skončí ve stylu, že za to tak trochu mohou všichni a přitom vlastně nikdo. Byl bych velice příjemně překvapen, kdyby výstupem byla zcela konkrétní trestní oznámení. Podvržený a zřejmě i zfalšovaný „zápis nezápis“ z jednání mezi radou a Železným, který posloužil jako klíčový důkaz proti České republice a který paradoxně předložili sami právní zástupci ČR, si o to doslova říká. Koneckonců sama RRTV takové trestní oznámení už také podala.

ČM: Někteří politici, třeba Hana Marvanová, však tvrdí, že rada měla nástroje, aby do sporu o Novu mohla vstoupila.

To je ryzí právní romantismus. Marvanová mluví o paragrafu 14 starého zákona, podle kterého rada mohla provozovateli i proti jeho vůli uložit nové licenční podmínky, pokud by to vyžadovaly mezinárodní smlouvy. Ten paragraf byl v zákoně kvůli mezinárodním smlouvám o kmitočtech a podobných věcech. Představa, že by podle něj rada jedné soukromé firmě přikázala, že musí spolupracovat s jinou soukromou firmou a odvádět jí 100 procent svého zisku, a to všechno v okamžiku, kdy obchodní spor těchto firem řeší soud, takže rada by vlastně rozhodla místo soudu, je doslova fantazmagorická. Paní Marvanová by měla vrátit diplom.

ČM: Před týdnem jste vydali prohlášení k 1. výročí vašeho odvolání. Pan Muchka poslal otevřený dopis předsedovi vlády. Jaké máte ohlasy?

Všichni hrají mrtvého brouka. Typická je rovněž reakce médií – naprosté ticho. Přestože jsme naše prohlášení rozeslali prakticky do všech významných médií, nikde se o něm neobjevila ani zmínka. Zaplať pánbůh alespoň za Internet. Veřejnoprávní ČTK nevydala ani čárku. Osobně jsem to přitom posílal i jejímu generálnímu řediteli. Česká televize, která před rokem honem honem patolízalsky zařadila přímý přenos z našeho odvolávání, ani nehlesne. Je to ostuda, dokonalá cenzura. Celé to na mě dělá dojem, že většina novinářů sice už dávno ví, že se před rokem odehrálo pěkné svinstvo, jenže by si museli přiznat, že se na něm vlastně podíleli. Jsme jejich špatným svědomím. 

ČM: Mělo odvolání na bývalé členy Rady také nějaké jiné dopady?

Když vás nejvyšší ústavní činitelé a média tak dlouho skandalizují, určitě to nikomu nepřidá. Třeba s kolegou Jiřím Novotným, filmovým historikem, kvůli tomu dělali zlínští rotariáni čestný soud. Samozřejmě – obhájil se, ale právě na něho to vše následně dolehlo nejhůř. Když se ještě připojila šikana radních se sociálním zabezpečením (ministr Škromach to mohl už od prvopočátku zastavit jedním jediným podpisem, leč nezastavil), kdy jsme se ze dne na den dozvěděli, že jsme vlastně nikde nepracovali a ač úřad rady za nás standardně hradil sociální pojištění, pojištěni vůbec nejsme a léta na důchod nám tedy vůbec neběžela, což je zvláště „povzbuzující“ pro lidi právě vstupující do důchodovém věku, stihl kolegu Novotného těžký infarkt. Musel pak ještě se srdcem na operaci, přidaly se neuvěřitelné komplikace a Jirka byl doslova na prahu smrti. Teď to vůbec neříkám jako frázi, ale starost a účast bývalých kolegů mu strašně pomohla v předlouhé několikaměsíční cestě zpátky. Já vím, že příčinnou souvislost s naším odvoláním a následnou šikanou nelze exaktně prokázat, to však vůbec nic nemění na tom, co si o tom myslíme. I tohle je věc, která nás ještě více spojila a motivuje nás dotáhnout náš spor se státem do vítězného konce. Není přece možné nechat si líbit, že nejvyšší ústavní činitelé vás před celým národem křivě obviní a zostudí, svedou na vás odpovědnost za vlastní amatérismus, a to všechno jenom proto, že jim z toho kyne politický prospěch. Doufám, že lidé jako Špidla, Dostál, Cyril Svoboda či Marvanová se za tohle nebetyčné svinstvo budou jednoho dne smažit v pekle.

ČM: Jak se změnil váš osobní život? Co děláte?

Užívám si klidu. Po několika letech strávených uprostřed mediálně politického bojiště, kde po sobě pálí znepřátelené armády a vy se řízením osudu nacházíte zrovna v centru, ba přímo uprostřed minového pole, je to docela příjemná změna. Pracovně se pohybuju v trojúhelníku mezi podnikáním, muzikou a novinařinou. Mám slušně prosperující poradenskou a konzultační firmu, takže si mohu dovolit ten luxus dělat novinařinu a muziku spíše pro potěšení a pro zábavu. Psaní je pro mě taková gymnastika rozumu, která mě udržuje v duševní kondici. A co se týká hudebních aktivit, natočil jsem sólovou desku. Myslím, že to bude docela překvapení. CD se jmenuje Largo doloroso a v květnu vyjde v Popronu. Jsem spokojený člověk. 

ČM: Děkuji za rozhovor.

Radim Hreha, 11. 4. 2005

Prohlášení k 1. výročí odvolání RRTV
Otevřený dopis předsedovi vlády Vladimíru Špidlovi