Články - 2010

Předsedovi Rady Českého rozhlasu Jiřímu Florianovi se podařil nevídaný oportunistický kousek. Svým vychytralým kličkováním znevěrohodnil sebe, radu, generálního ředitele i celý rozhlas.

Zopakujme si běh událostí. Rada Českého rozhlasu odvolala generálního ředitele Václava Kasíka a vypsala výběrové řízení na ředitele nového. Součástí zadání bylo i vypracování projektu dalšího směřování Českého rozhlasu. Svoji představu – včetně změny organizační struktury rozhlasu – předložil i Richard Medek. A právě jeho nakonec rada zvolila novým generálním ředitelem. Z logiky věcí vyplývá, že jistě také proto, že se většinově ztotožnila s Medkovým projektem.

Pak nastala několika měsíční prodleva způsobená Medkovým onemocněním. Nyní se Medek do práce vrátil a jako jednu z prvních věcí nemohl udělat nic jiného, než že radě předložil ke schválení onu novou organizační strukturu rozhlasu, samozřejmě totožnou s tou, se kterou vyhrál výběrové řízení. A co se nestalo? Rada Českého rozhlasu Medkovi nový organogram neschválila. Ke schválení chyběl jeden hlas, hlas předsedy Jiřího Floriana.

Co se za těch několik měsíců změnilo, že předseda Rady Českého rozhlasu nechce generálnímu řediteli Českého rozhlasu dovolit, aby realizoval představu, se kterou zvítězil ve výběrovém řízení? U Medka se nezměnilo nic, v Českém rozhlase také nic, změnilo se pouze to, že předsedovi Florianovi – člověku blízkému lidovcům – končí jeho mandát člena rady.

A tak pan předseda ignoruje elementární logiku, neohlíží se na zájem generálního ředitele a Českého rozhlasu, ale myslí jen sám na sebe. Chce být znovu zvolen, a tak nadbíhá politickým silám (ČSSD), které by ho teoreticky mohly sněmovnou protlačit. Je to počínání nedůstojné, předsedy významné veřejné instituce nehodné. V zájmu obyčejné slušnosti a lidské spravedlnosti doufejme, že bude i neúspěšné.

12. 2. 2010