Parlamentní listy.cz mne požádaly, abych okomentoval novoroční projev prezidenta Václava Klause. Co mi tedy zbývá, než napsat, co si opravdu myslím, i když žádnou velkou radost z toho nemám.

Václav Klaus je člověk, se kterým jsem spojil téměř dvacet let svého – politického – života. Nikdy jsem s ním sice nesouhlasil úplně ve všem, leč v naprosté většině věcí ano. Vždy mi byla blízká především systémovost jeho myšlení a jeho víra ve standardní politické mechanismy. Právě v tom také vždy bývala Klausova síla.

Vzhledem k výše uvedenému to mám tedy poměrně jednoduché, i co se týká Klausova letošního novoročního projevu. Ve většině věcí s ním souhlasím.

Na obrazovce jsem si také povšiml fotografie Margaret Thatcherové v pozadí za Klausem. Její umístění na dobře viditelném místě jistě není náhoda. Naopak – je to obrázek více než symbolický. Svět zmítaný finanční krizí a falešnou politickou korektností potřebuje novou Thatcherovou a nového Reagana, nikoli falešného a prázdného Obamu či klimaticky třeštící Merkelovou.

Na jednu věc ovšem pan prezident ve svém novoročním projevu zapomněl. Když zmiňoval, že vyslovení nedůvěry Topolánkovu kabinetu bylo v naší zemi vůbec historicky první vyslovení nedůvěry vládě od roku 1918, zapomněl dodat, že právě on sám, respektive některé jemu velmi blízké osoby, byly aktivními aktéry této historické premiéry. A že to Českou republiku velmi poškodilo, navenek i dovnitř.

Je to – i pro Václava Klause – velmi neslavný primát. Pohled na člověka, se kterým jsem spojil svých dvacet politických let, kterak se staví do jednoho šiku s nejpříšernější postavou naší polistopadové éry, aby z důvodů osobní ješitnosti podrazil nohy právě svému nástupci, jenž mu podvakrát pomohl na Hrad, byl vpravdě šílený.

1. 1. 2010