Napsali o mně

Celý pořad můžete shlédnout ZDE 

Přepis pořadu: 

Jan ROZKOŠNÝ, moderátor
--------------------
A já teď ve studiu vítám dva muže, kteří mají s arbitrážemi dlouholeté zkušenosti, vítám Petra Štěpánka, člena Rady ČTU a bývalého místopředsedu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Dobrý den. A vítám také Radka Šnábl, odborníka, který se na ministerstvu financí zabývá arbitrážemi, dobrý den i vám. Pane Štěpánku, vy jste dřív mluvil o České republice jako o arbitrážním klondajku, teď už to neplatí?

Petr ŠTĚPÁNEK, člen Rady ČTÚ, bývalý místopředseda RRTV
--------------------
Ano, teď už to neplatí. Ty dvě arbitráže okolo Novy a okolo TV3 mají stejný základ. K tomu, abyste od někoho získal peníze, potřebujete vždycky dva. Někoho, kdo ty peníze chce a někoho, kdo se nechá obrat. Zatímco v tom prvním případě se Česká republika podle mě naprosto hloupým způsobem nechala obrat, protože někdo dokonce měl politický zájem na tom, aby neuspěla, tak v druhém případě díky změněné strategii ministerstva financí a díky agresivnímu chování v té arbitráži a v této arbitráži jsem byl v Londýně jako hlavní svědek České republiky, tak se podařilo prokázat, že orgány České republiky nejen že nic nezavinily, ale vlastně že ta protistrana se dopustila řady podivných jednání.

Jan ROZKOŠNÝ, moderátor
--------------------
On ten spor je pro diváky velmi složitý, je velmi obtížné se v něm vyznat. Také trvalo řadu let. Jak vy sami pro sebe jste si ten spor definovali, jak jste k němu přistupovali, pane Šnáble?

Radek ŠNÁBL, odborník na arbitráže
--------------------
Ona celá ta branže je velmi zajímavá a je potřeba vidět i to, že většina investorů, kteří přichází do České republiky investovat do této branže, tak jsou to velké sofistikované firmy, které spolupracují s renomovanými kancelářemi a proto narážíte od počátku na velmi sofistikovaný postup, kdy není to investor, který přišel, když se mu nedaří, tak hledá záchrannou brzdu. Většina těch věcí je velmi dobře strukturována, ty investice zpravidla nejsou přímé, vždycky vedou přes třetí stát z jakéhokoliv důvodu, já bych tady chtěl říct, že ta podoba byla i v tom, že skutečně i ta druhá arbitráž se dala prohrát, jestli si to takhle mohu dovolit tu zkratku říct. Skutečně podstata, ve které tkví rozdíl v přístupu České republiky byl v tom, že samozřejmě my jsme věděli, že ta druhá arbitráž čerpá z pramenů té první. Věděli jsme, jak zhruba ta argumentace bude probíhat. A v podstatě od počátku se podařilo ten proces celý řídit tak, aby na konci arbitři mohli vyřknout tedy verdikt ve prospěch České republiky.

Jan ROZKOŠNÝ, moderátor
--------------------
Z toho co říkáte ale jasně tedy vyplývá, že ta první arbitráž kolem Novy se dala vyhrát?

Radek ŠNÁBL, odborník na arbitráže
--------------------
Zcela jistě. Já jsem o tom přesvědčen. Ale samozřejmě i v tom příspěvku před námi nezazněla jedna podstatná věc. Abyste tu arbitráž mohl vyhrát, dokonce můžete vyhrát i arbitráž, kde nějaké hypotetické porušení je, tak ale ta obrana tomu musí odpovídat. Samozřejmě, když a opačně, i arbitráž, kterou byste prohrát neměl, když vedete velmi špatnou obranu nebo ji vedete špatným směrem, tak ji prostě prohrajete, když na druhé straně stojí protivník, který ví, co má dělat.

Jan ROZKOŠNÝ, moderátor
--------------------
Já, když jsem se připravoval na tento rozhovor, tak mě docela zaujal jeden výrok mluvčího ministerstva financí Ondřej Jakoba a ten řekl, že pro dosažení úspěchu v té druhé kauze bylo klíčové zásadním způsobem změnit nazírání arbitrů na Českou republiku vůči investorům v tomto odvětví. Je to možná trochu nenápadný výrok, ale stejně v sobě jakoby obsahuje tak trochu možná přiznání, že Česko se dříve nechovalo úplně standardním způsobem?

Radek ŠNÁBL, odborník na arbitráže
--------------------
Řekl jste to úplně přesně, podstata sporu byla v tom, nebo prezentace České republiky na začátku každého sporu v podstatě začínala tím, že se postavil právník protistrany a řekl: Podívejte se, Česká republika je notorický porušovatel všeho, takhle je třeba na ni nazírat a podle toho je třeba vydat verdikt. To znamená, my jsme v první řadě bojovali s reputací České republiky jako takové a teprve poté, co se nám podařilo tu reputaci prezentovat odpovídajícím způsobem, tak jsme vůbec mohli použít nějakou konkrétní právní argumentaci té které kauzy a použít nějakou strategii. Ale samozřejmě je to úplně stejný, jako když jde prvňáček do školy. Každá maminka mu říká: Jak se zapíšeš první den, tak to s tebou půjde 9 let, tohle je úplně stejný.

Jan ROZKOŠNÝ, moderátor
--------------------
Pane Štěpánku, špatná reputace na začátku?

Petr ŠTĚPÁNEK, člen Rady ČTÚ, bývalý místopředseda RRTV
--------------------
Zcela konkrétní lidé pronášeli zcela konkrétní výroky a já budu adresný. V Poslanecké sněmovně Vlasta Parkanová, Hana Marvanová, nebožtík Pavel Dostál, neuvěřitelné výroky o tom, že Česká republika, respektive některé její orgány konkrétně Rada pro vysílání, že něco zavinily, že něco provedly. Tyto výroky se okamžitě stávaly kořistí právníků protistrany a druhý den je používají v té arbitráži. To, co se podařilo změnit, že v té londýnské arbitráži okolo TV 3 jsem měl možnost během dvoudenního sedm i nebo osmihodinového křížového výslechu, přesvědčit arbitry o tom, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání postupovala v mantinelech zákonů a že to, a to byla velmi složitá věc pro strategii vedení toho sporu, podařilo se naopak prokázat, že někteří politici udělali všechno pro to, aby napomáhali protistraně, a Česká republika se tam ocitla v podivné situaci, protože si o nás ti arbitři museli myslet, že jsme se tady zbláznili. Protože nohy Radě pro vysílání podrážela Vláda České republiky. Naprosto podivnou roli v této kauze sehrál tehdejší místopředseda vlády a předseda její Legislativní rady Pavel Rychetský, toho času pikantně předseda Ústavního soudu, cinknuté právní posudky, které byly zneužívány proti České republice. Je to neuvěřitelná kauza a já jen zůstávám, pardon, dokončím větu. Zůstávám v rozpacích, ten verdikt té arbitráže je znám dva měsíce. My jsme 14. 8. Tohoto roku uspořádali tiskovou konferenci, kde jsme všechny tyhle ty věci řekli. Skandální záležitost se odehrála a teďka jsme v druhé polovině září a někdo se o to jakoby trochu začíná zajímat?

Jan ROZKOŠNÝ, moderátor
--------------------
Pořad Média a svět během prázdniny nevysílal, tak proto se tomu věnujeme až teď na podzim. Vy jste tady přednesl celou řadu různých obvinění, kdo z politiků jak podle vašeho názoru pochybil. Přesto vy sám, myslíte si, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání nebo i vy sám u té první arbitráže, že jste nějakým způsobem udělal nějaké chyby, kterých byste se jako vyvaroval napříště, ze kterých byste se poučili, aby se právě neopakovaly u té druhé arbitráže a ta potom dopadla lépe než ta první?

Petr ŠTĚPÁNEK, člen Rady ČTÚ, bývalý místopředseda RRTV
--------------------
Ne. Od začátku to byl obchodní spor, do kterého rada nemohla, neměla a nesměla zasahovat. Takže myslím si, že v tomto slova smyslu postup Rady pro vysílání byl správný. Já jsem o tom napsal dvě knížky. Odpovědný redaktor mi řekl, že je mám vzít s sebou. Nevím proč. Ale chci říct jednu věc. Tyto knížky za normálních okolností, protože přinášejí odhalení toho, kdo vlastně zavinil těch 10 miliard, za normálních okolností by se možná staly jakýmsi bestsellerem. Pro mě je naprosto nepochopitelné, že média to nezajímá.

Jan ROZKOŠNÝ, moderátor
--------------------
Tomu nerozumím ani já a nedokážu to posoudit. Pojďme se vrátit ale teď k té poslední arbitráži. Co tam se tedy stalo, jak vlastně ta arbitráž probíhala a v čem se tedy ona v tom případu od TV3 lišila, kde vlastně byl tedy ten zásadní skok, kvalitativní, že tuto arbitráž se podařilo vyhrát takovým způsobem, jak se to nakonec podařilo, pane Šnáble?

Radek ŠNÁBL, odborník na arbitráže
--------------------
V tomhle případě celá ta struktura fungovala správně, jestli to tak mohu říct. V prvé řadě tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek to zadání, které mně jako osobě zodpovědné za ten tým dal, bylo jednoznačně hájit ekonomické zájmy, ať se děje co se děje. Tady, jak zaznělo, celá řada dokumentů, které v průběhu arbitráže vyšly na světlo, skutečně vrhalo velmi divné světlo na Českou republiku. My jsme se vlastně dostali v průběhu křížového výslechu protistrany do krajně neobvyklé situace, kdy sami arbitři v podstatě nám dávali na zvážení, zda chceme pokračovat v tom vedení sporu tak jak ho vedeme, i za cenu, že zazní věci, které nejsou úplně v pořádku.

Jan ROZKOŠNÝ, moderátor
--------------------
Jako například?

Radek ŠNÁBL, odborník na arbitráže
--------------------
Už tady zaznělo, protistrana disponovala dopisem tehdejšího místopředsedy vlády, který v podstatě psal Radě pro rozhlasové a televizní vysílání dopis, kde říká: Toto, co jste udělali, je porušení mezinárodně právních závazků České republiky, druhá strana samozřejmě říkala: Vidíte, sám vysoký vládní činitel říká, že to je porušení, je to přiznání, tady není co soudit. My jsme poměrně neobvyklým manévrem při křížovém výslechu se dostali do situace, kdy jejich hlavní svědek v podstatě sám sebe přivedl do situace, kdy zjistil, nebo kdy vypověděl, že měl řadu schůzek s partnery tehdejšího místopředsedy vlády a nakonec ten dopis měl k dispozici dva měsíce předtím, než ten dopis dostal, což samozřejmě jaksi vypadalo ještě podivněji, než to, že takový dopis vůbec existuje, takže to byl jeden z klíčových argumentů, kdy vlastně my jsme nebyli schopni napadat to, že místopředseda vlády říká: Toto je dle mého názoru porušení, protože byl to prostě jeho názor. My jsme pouze mohli říkat: Přestože takový názor je, je potřeba se podívat na to, jak takový názor vznikl a mám-li to říct velmi kulantně, podařilo se prokázat, že celý tento dokument skutečně je krajně dubiózní, pokud jde o jeho vznik.

Jan ROZKOŠNÝ, moderátor
--------------------
Pane Štěpánku, vysokoškolský učitel Milan Šmíd před chvilkou v té reportáži říkal, že je tady určité nestandardní chování Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, protože, když byla ta televize v potížích, tak vlastně byla prodloužena licence, i když prý ta televize neměla žádnou perspektivu. Jak berete tuhle tu kritiku?

Petr ŠTĚPÁNEK, člen Rady ČTÚ, bývalý místopředseda RRTV
--------------------
Ne, tady jsem ve sporu léta letoucí s Milanem Šmídem. Rada tehdy udělala naprosto standardní krok. Některé licence nebyly uděleny na plnou možnou dobu, ať to byly rozhlasové na osm let, nebo televizní na dvanáct a případ Martina Kindernaye se nelišil od jiných, kdy rada na základě žádosti prodlužovala licenci na tu maximálně možnou dobu. Takže v tom to bylo naprosto standardní. Ale já chci přeložit nebo doplnit jednou větou to, co říkal kolega Šnábl. Jednou větou. To co se odehrálo, bylo to, že právníci Legislativní rady vlády za peníze protistrany psali cinknuté posudky, které podrážely nohy Radě pro rozhlasové a televizní vysílání.

Jan ROZKOŠNÝ, moderátor
--------------------
Říká Petr Štěpánek a byl tady také Radek Šnábl, pánové, díky že jste přišli do vysílání, na shledanou.